Jak odstranit penetraci z různých povrchů: Kompletní průvodce

Představa, že barva zakryje všechny nedostatky, patří mezi nejčastější omyly při malování. Správná příprava proto není jen otázkou vzhledu. Je to jediný způsob, jak zajistit, že barva dobře přilne, bude krýt rovnoměrně a vydrží dlouhé roky. Každá minuta věnovaná čištění, opravám a penetraci vám v budoucnu ušetří hodiny práce a peníze za materiál.

Penetrace je jeden z kroků, který lidé často vynechávají. Penetrační nátěr sjednotí savost podkladu a zpevní povrch. Díky tomu se barva nesaje nerovnoměrně, nevytváří mapy a nátěr se neloupe. Nanášejte jen tenkou vrstvu.

Pro většinu běžných interiérů stačí univerzální penetrační nátěr určený pro malířské práce. Pokud ale pracujete s novou omítkou, čerstvým štukem nebo sádrokartonem, sáhněte raději po hloubkové penetraci. Do místností, kde je vyšší vlhkost - například koupelny, kuchyně nebo sklepy - se vyplatí použít penetrační nátěr s protiplísňovou složkou. Pokud si nejste jistí, který typ zvolit, řiďte se stavem stěn.

Někdy se však stane, že penetrace skončí tam, kde nemá, ať už na zdi, podlaze nebo jiném povrchu. Jak ji efektivně odstranit?

Odstranění penetrace ze zdi

Pokud malujete na neupravený povrch, barva se může chytat nerovnoměrně, vytvářet mapy a časem se začít odlupovat. Ještě než sáhnete po válečku, je potřeba si připravit čistý základ. Prach, mastnota nebo zbytky starých nečistot totiž dokážou pokazit i sebelepší barvu. Nátěr pak drží nerovnoměrně, na zdi se vytvářejí mapy a barva se začne rychle odlupovat.

Čtěte také: Vrzající OSB Podlaha – Oprava Svépomocí

Penetraci je potřebné ze stěn mechanicky odstranit, seškrábat. Místa potřísněná penetrací nesají, malířská barva z těchto míst stéká, nevsákne se, nepřichytí se ke stěnám. Můžete zkusit tato místa opatrně přetřít hustou, kvalitní malířskou barvou (např. REMAL PROFI, REMAL FORTE nebo REMAL PLUS), případně i několikrát, vždy po zaschnutí až se na penetrací znečištěných místech vytvoří vrstva malířské barvy, která již bude schopná "udržet" bez stékání běžné vymalování.

Příprava stěny před malováním:

• Suché čištění: Začněte suchým čištěním, při kterém odstraníte prach, pavučiny a další povrchové nečistoty ze stěn. Prach a jemné pavučiny sice vypadají nenápadně, ale pro barvu představují bariéru a brání jí v tom, aby se s podkladem správně spojila. Místo pevného nátěru pak vzniká tenká vrstva, která se může časem odloupnout.
• Vlhké čištění: Jakmile stěnu zbavíte prachu, přichází na řadu vlhké čištění. V kuchyni, kolem sporáku, radiátorů nebo v místech, kde se drží mastnota, je potřeba jít ještě o kus dál. Mastné skvrny jsou jednou z nejčastějších příčin, proč barva na některých místech nedrží.
• Odstranění plísní a vlhkosti: Pozorujete na stěnách mapy od vlhkosti nebo černé tečky plísní? Pak je nikdy nepřetírejte barvou v domnění, že zmizí. Raději tato místa nejdřív očistěte přípravkem proti plísním a nechte důkladně vyschnout. Pokud se plíseň objevuje opakovaně, zkontrolujte i příčinu. Nejčastěji se jedná o špatné větrání, zatékání nebo nedostatečnou izolaci.
• Opravy nerovností: Ani nejlepší barva nedokáže zakrýt nerovnosti. Naopak, po vymalování budou drobné vady viditelnější, protože nový nátěr zvýrazní každý stín a přechod. Jemné prasklinky možná vypadají nevinně, ale po přetření barvou vystoupí ještě víc. Díry po hmoždinkách nebo od nábytku zatmelte sádrovou stěrkou. Pokud je poškození hlubší, nanášejte tmel ve vrstvách a nechte každou uschnout, než nanesete další.
• Broušení: Po opravách povrch vždy lehce přebruste. I drobné nerovnosti a vlnky, které sotva cítíte při přejetí prstem po stěně, budou po vymalování viditelné na první pohled. Stačí použít jemný brusný papír (se zrnitostí kolem 120-150), který povrch hezky uhladí a nezanechá na něm škrábance. Barva pak na stěně sedí rovnoměrně a výsledek působí čistě. Po broušení zkontrolujte, jestli je stěna hladká nejen na dotyk, ale i pohledem proti světlu.

Odstraňování staré omítky a čištění cihel:

S nutností osekat nebo vybourat starou zeď se čas od času setká téměř každý chalupář. Chcete-li zachovat odkryté cihly, bude nutné i jemné závěrečné čištění kartáčem.

• Odstraňování poškozené omítky: Údery tupé strany kladiva postupně narušujete kusy omítky, které pak snadno samy odpadávají. A to, co neodpadne, odseknete nebo seškrábnete plochou, sekací stranou kladiva. Dolů by mělo jít vše, co se samo uvolňuje i drolí. Pokud jdou dolů jen odlupující se kusy svrchní vrstvy omítky a spodní vrstva zůstává doslova připečená k podkladu, pak ať už použijete plochý sekáč, kartáč nebo vrtací kladivo s nástavcem pro sekání, nevyhnete se dřině.
• Čištění cihel po osekání omítky: Po odstranění omítky bude třeba cihly dočistit. K tomu je možné využít ocelový kartáč, ať už ruční nebo na vrtačce, a pro finální úpravu i klasický „rejžák,“ tvrdé koště, ale také proud vody z vysokotlakého čističe. Očištěná zeď se pak ošetřuje penetrací.
• Osekávání omítky z pískovce: U pískovce je třeba postupovat obezřetně i při čištění ocelovým kartáčem, který může při příliš intenzivním nasazení rovněž poškodit povrch kamenů.
• Osekávání hliněných cihel: Omítka na těchto cihlách zpravidla drží na drátěném pletivu či „pavoukovi“ z drátů a hřebíků, a i když to tak na první pohled nemusí vypadat, drží velmi dobře. Je třeba postupovat nanejvýš opatrně, nevytrhávat pletivo silou po velkých kusech, raději ho postupně odstřihávat a také příliš velkou silou nepáčit hřebíky a skoby, na nichž je pletivo přichyceno.
• Oprava chátrajících venkovních cihelných konstrukcí: Je nutné začít očištěním a odstraněním veškerých zvětralých a nesoudržných částí omítky, vyškrábat znehodnocenou drolící se maltu ve spárách mezi cihlami a odstranit části cihel, které praskají nebo které se doslova sypou v důsledku zvlhnutí a promrzání.

Odstranění penetrace z podlahy

Na dlažbě zůstaly tmavé, lesklé nebo lepivé fleky od penetrace? Nejprve přiložte papírové utěrky a odsajte co nejvíc.

Různé typy podlah a způsoby čištění:

Další tipy pro odstranění penetrace:

• Rozpouštědlové/olejové penetrace (tmavé mastné mapy): Pracujte po malých plochách. Zkuste opakované tupování lihem a následné odmaštění saponátem.
• Zaschlý polymer v pórech (na porézním betonu): Zůstává stín - to je zaschlý polymer v pórech.
• Tlaková myčka: Ano, ale s rozumem. Držte trysku v dostatečné vzdálenosti.
• Jak poznám typ penetrace? Vodou ředitelné zasychají do matna a jdou mýdlem/alkoholem lépe.
• Mohu použít ocet nebo kyseliny? Zmizí skvrny úplně? Ve většině případů ano.

Sanační omítky a řešení problémů s vlhkostí

Vlhké stěny jsou poměrně častou chorobou starých domů. Prvořadé je tedy najít a odstranit příčinu vlhnutí, jinak se problémy s tím spojené objeví znovu. I po této nápravě je optimální povrchovou úpravou stěn sanační omítka, resp. sanační omítkový systém. Sanační omítkový systém pomáhá rychlejšímu odpařování vody a umožňuje ukládání solí do omítky, která je na to uzpůsobená. Její povrch přitom zůstává suchý. Samotný sanační omítkový systém neřeší příčiny vlhnutí a zasolování zdiva a jejich důsledky odstraňuje jen částečně.

Aplikace sanační omítky:

• Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80 - 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Pro správnou funkci sanačních opatření, jak aktivních tak pasivních, je nutná konzultace s odborníky zabývající se touto problematikou.
• Vyrovnání nerovností se provádí již podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které vkládáme úlomky propustného materiálu jako jsou úlomky cihlových tašek a cihel. Nesmíme používat úlomky betonu a betonových tašek. Podklad lze také vyrovnat dozděním na vápenocementovou maltu.
• Vlastní sanační omítka se provádí minim. po 1 dni. Sanační omítka se nanáší ve vrstvě nejméně 20 mm, při vrstvách silnějších se provádí nanášení vícevrstvě a závěrem se stáhne a zarovná latí nebo uhladí.
• Nemá-li být účinek sanační omítky negativně ovlivňován, smějí být na plochy sanačních omítek k vytváření struktur a barevného provedení použity pouze minerální a silikátové, případně silikonové materiály bez penetrace, silikátové, silikonové nátěry nebo nátěr weberton silikát. V interiéru použijeme kerasil bez penetrace.

Odstranění plísní:

Plíseň, které se ve vlhkém prostředí daří, je dalším z častých problémů starých domů. Samozřejmě, i zde platí, že nejdříve je třeba odstranit příčinu vlhnutí zdí, jinak se na nich plíseň objeví znovu. Ideální je tedy začít s likvidací plesnivých fleků až po této nápravě.

1. Nejprve je potřeba napadené stěny vydezinfikovat. Povrch stěn umyjte mokrým hadrem a po vyschnutí natřete biocidním roztokem, například přípravkem JUB Algicid plus, který pronikne hluboko do podkladu a ničí široké spektrum řas a plísní. Prostředek nechte působit podle návodu (asi 8 až 12 h), potom postup ještě jednou zopakujte.
2. Po vyschnutí naneste na stěnu interiérovou barvu s ochranou proti plísni (minimálně dvě vrstvy). Na stěny napadené plísní můžete po jejich ošetření biocidem použít některou z interiérových barev značky JUB, například JUPOL Citro nebo Jupol Bio vápenná, případně některou z malířských barev s přidáním přípravku Jubocid.

Odstranění skvrn:

Zanechala historie domu na jeho stěnách stopy v podobě fleků a skvrn? Na překrytí fleků, které způsobila voda z prasklého potrubí, ale i stop po sazích nebo nikotinu, nestačí jen nanovo vymalovat. Staré skvrny totiž mohou pronikat skrz malbu.

1. V dalším kroku ošetřete stěnu hloubkovou penetrací, která kromě jiného zamezí prostupování skvrn z podkladu do nátěru.
2. Nyní můžete nanést finální interiérovou barvu. Na úplné překrytí budou stačit dvě vrstvy nátěru.
3. Speciální nátěr s izolačními vlastnostmi Primalex Izoprim se na stěnu aplikuje ve dvou vrstvách (každou vrstvu je třeba nechat pořádně vyschnout).

Opravy cihelných fasád

Je nutné dodržet technologické postupy, nevhodná oprava lícové fasády ji ještě více poškodí. Poškození je možno rozdělit do několika skupin: Estetické poškození líce černáním, Poškození cihel - mechanické a mrazové, Poškození spár, Poškození spojení mezi podkladem obložením.

Čtěte také: Průvodce odstraněním lepidla z dlažby

Poškození spár:

Spáry cihelného zdiva jsou zpravidla méně odolné povětrnosti, než cihly. Spárová malta na vápenné bázi se snadno vyplavuje, stéká-li po líci fasády měkká (hladová) dešťová voda. Jakmile je líc maltové spáry vyplaven, rozpad malty se výrazně urychlí.

Poškození cihelného líce:

Cihly s utaženým lícem, stejně jako ty, které byly po léta uzavřeny síranovým povlakem nebo nátěry, mají menší schopnost vydávat vlhkost a za náhlého mrazu tato vlhkost vymrzá. Zdivo potom ztrácí přirozenou ochranu lícem, po kterém voda stéká, a otevírá se velmi nasákavý a hrubý lom cihly, kudy voda snadno vstupuje do zdiva.

Odpojení obkladu (přizdívky):

K poškození spojení mezi obkladem a podkladním zdivem dochází ze dvou důvodů. Prvním je působení vody, která je schopna vyplavit pojivo, případně v maltě vymrznout a rozrušit její strukturu. Druhým problémem bývá použití velmi tvrdé a pevné spárovací malty, nejčastěji při obnově líce. Příliš vysoká pevnost spárovací malty způsobuje na osluněných plochách její roztahování, které obklad nekompenzuje, vznik pnutí, vedoucí k deformaci vrstvy obkladu a vyboulení příliš soudržné plochy obkladu.

Nevhodná oprava lícové fasády:

Povrch je vyspraven cementovou či vápenocementovou maltou, spárování na vysprávkách pouze naznačeno, a celý líc opatřen sjednocujícím fasádním nátěrem v barvě cihel. Nátěr fasády, jakkoli prodyšný, vždy zhoršuje difúzi povrchu pro vodní páru. Nátěr sice často chrání i proti zatékání vody, ale zhorší se schopnost fasády vlhkost vydat, odpařit. Nikdy tedy nedoplňujeme líc materiálem tvrdším, než je cihla, a rovněž nepoužijeme nenasákavou hmotu.

Jak správně spárovat?

Pro spárovou maltu platí rovněž několik pravidel:

• Má být výrazně měkčí, než spárovaná cihla (20 až 60% pevnosti cihly).
• Musí být nasákavá, srovnatelně jako cihla.
• Má být pružnější, než cihla.
• Musí být prodyšná, srovnatelně k cihle.

Při provádění doplňků poškozených cihelných ploch je třeba doplnit zvlášť cihly a zvlášť spárovou maltu. Spáru doplníme vždy maltou s nižší pevností, aby se zde mohla odehrát deformace.

Jak ochránit fasádu proti vodě?

Prvotní ochranou proti vodě je samozřejmě dostatečný přesah střechy a dalších vodorovných prvků. Vodorovné plochy parapetů a šikmé plochy atik je vhodné chránit hloubkovou hydrofobizací včetně související svislé plochy až po okapnici, kde by se po povrchu stékající kapka měla odtrhnout a nezatéci na svislou plochu fasády.

Pro hydrofobizaci můžeme použít jak kapalné, tak krémové prostředky. Kapalné prostředky nanášíme poléváním, tedy postřikem hrubým proudem kapaliny. Proto je mnohem výhodnější použít krémový hydrofobizátor. Dlouhá doba styku viskózního krému, který nestéká, s povrchem fasády umožňuje větší hloubku průniku hydrofobizátoru do podkladu. Hloubková ochrana je zvláště potřebná proti tlaku větrem hnaného deště. Pro solitérní stavby je zpravidla vyžadována hloubka hydrofobizace 15 mm.

Na závěr upozornění: hydrofobizace, provedená hloubkově, sice ochrání fasádu na dlouhé desítky let před vnikáním srážkové vody a jí nesených rozpuštěných látek. Na druhou stranu nenasákavost podkladu na stejnou dobu znemožňuje použití opravných malt, nátěrů a tmelů na čistě vodné bázi. Pro hydrofobní podklad je třeba vždy používat silně lepivé nátěry a malty (tedy ty s vysokým obsahem polymerů, nejčastěji disperzí).

Cihlová zeď v interiéru

Obkladové pásky ze starých cihel jsou stále populárnější především díky své textuře a nadčasové estetice. Stará cihla pochází z demolice starších budov, kde se cihla pečlivě vybírá a poté se řeže na obkladové pásky, které lze použít k dokončení stěn. Dekorativní obklady ze starých cihel pocházejí z demolic a nesou znaky své minulosti - různé nedokonalosti jako trhliny, škrábance či zbytky malty jim dodávají neopakovatelný vzhled.

Stará cihla je nejen stylová, ale i mimořádně odolná. Pochází z demolic historických budov, které často stály desítky či stovky let - je tedy prověřená časem i nepříznivým počasím. Pokud toužíte po jiné než tradiční červené, lze starou cihlu také natřít.

Správné použití cihlového obkladu:

Obklad ze staré cihly je odolný a univerzální materiál, ale v interiéru působí velmi výrazně - proto ho používejte s rozmyslem. Jedna obložená stěna vytvoří silný akcent, takže není potřeba obkládat celý prostor. Cihlový obklad se nejčastěji používá jen na jednu stěnu nebo její vybranou část - typicky například za pohovkou, televizí nebo postelí.

Ať už zvolíte cihlu nebo kámen, v kuchyni i koupelně nezapomeňte na správnou impregnaci. Při správné péči si obkladová cihla uchová svůj krásný vzhled po mnoho let. Je však potřeba počítat s tím, že její porézní struktura snadno zachytává prach a nečistoty - proto je důležité cihlový povrch pravidelně oprašovat. Pokud se obklad ušpiní, obvykle postačí jemné čištění vodou s trochou saponátu a měkkým hadříkem.

tags: #jak #odstranit #penetraci #ze #zdi #návod

Oblíbené příspěvky:

• Sprchový panel PRIMESHOWER
• Lesklá dlažba do koupelny: Jak na správný výběr a péči
• Masiv nebo spárovka na schody?
• Jak spočítat objem řeziva
• Zkušenosti s používáním silikonové fasádní barvy