Jak se lepí asfaltový střešní šindel: Kompletní průvodce pro bezchybnou střechu

Asfaltový šindel, známý také jako kanadský šindel, je oblíbenou volbou pro střešní krytinu díky své nízké hmotnosti, snadné instalaci a cenové dostupnosti. Bitumenové šindele jsou vhodnou krytinou pro řadu různých střech.

V tomto díle ColemaNávodu se podíváme blíže na asfaltové šindele. Připravili jsme pro vás kompletní návod na pokládku pro jednoduché střechy. Instalace asfaltových šindelů na jednoduchou střechu podle našeho Colemanávodu je určena pro samouky a kutily. Pokládka šindelů patří mezi lehčí pokládky střešní krytiny, přesto je však omezena pravidly, které je nezbytně nutné dodržet, pokud má být hotová střecha nepropustná a s dlouhou životností.

Šindele pokládáme na střechy o sklonu 15 až 85°, s výjimkou samolepivých typů šindelů, kde je povolen i sklon 90°. Při nižších sklonech než 15° může do střechy zatékat, při velkých sklonech hrozí naopak odtržení šindele větrem, proto přitloukáme šablony dvojitě a lepíme je k podkladu bitumenovým tmelem.

Pro nejlepší shodu barevnosti a odstínu navazujících střešních ploch je nutné používat šindele od stejného výrobce asfaltových pásů a ze stejné výrobní šarže. Při vlastní pokládce rozložte několik balíků a šablony berte z různých balíků tak, abyste docílili jejich vzájemného promíchání. Na střeše tak nevzniknou viditelné plochy s různými odstíny.

První pravidlo zní: pokud je to možné, začínejte s veškerou pokládkou střešního šindele na méně viditelné části střech. Tam získáte potřebnou zručnost, cvik a sebevědomí pro tu část, která bude více na očích.

Čtěte také: Použití červených asfaltových pásů

Příprava podkladu

Správně připravený podklad je základem pro správnou funkci a životnost střechy z asfaltového šindele. Podklad musí mít dostatečnou nosnost a musí být suchý a rovný. Každá nerovnost podkladu se přenáší na povrch střešního pláště, což zhoršuje schopnost vzájemného slepení šindelů. Příprava podkladu pod asfaltový šindel sestává ze tří hlavních kroků.

1. Dřevěné bednění

  • Pro záklop se nejčastěji používají dostatečně vyzrálá prkna nebo OSB desky.
  • Tloušťka OSB desek/prken by neměla být nižší než 24 mm. Tloušťka dřevěného bednění závisí na použitém materiálu, sklonu střechy a klimatických podmínkách v místě stavby (obvyklá sněhová pokrývka).
  • Prkna: Nepřibíjejte je těsně k sobě. Dřevo reaguje na vzdušnou vlhkost a při těsném položení může dojít ke zvlnění podkladu. Pro prkna používejte hřebíky s vroubky, nebo delší standardní hřebíky, které budou na vnitřní straně prkna vystupovat špičkou ven.
  • OSB desky: Používejte vždy hřebíky s vroubky, které zajistí pevnost spoje a zabrání „vylézání“ hřebíků.

2. Oplechování

  • Oplechování okapní a závětrné hrany odvádí vodu pryč ze střechy a zajišťuje její ochranu před vniknutím vody či sněhu pod šindel.
  • Pro přesahy dodržte minimálně 10 cm horizontální překryv.
  • Pokud se plechování nepoužije, riskujete zatékání a hnilobu ve dřevěných materiálech v podkladní vrstvě.
  • Nikdy nenahrazujte plechování ohybem střešních asfaltových pásů „za hranu střechy“, protože se v takovém řešení časem vyskytnou praskliny a do střechy začne zatékat.

3. Instalace podkladních pásů

  • Na dřevěné bednění s oplechováním je nutné instalovat podkladní pás, který slouží jako pojistná hydroizolace, vyrovnávací a nosná vrstva pro střešní asfaltový šindel.
  • Ta dokáže vyrovnat i drobné nerovnosti v záklopu.
  • Jako podkladní vrstva se nesmějí používat asfaltové pásy, které mají nosnou vložku z papíru, protože lepenka může nasát vzdušnou vlhkost a šindele se zvlní, což sníží životnost střechy. Ze stejných důvodů se vůbec nesmí použít papírová lepenka. Platí, že na podkladní pás se musí používat materiály na bázi asfaltu.
  • V podkladní vrstvě se nikdy nesmí použít asfaltový pás s nosnou vložkou z hadrové lepenky. Vlivem nasákavosti a vzdušné vlhkosti by došlo ke zvlnění střechy a snížení její životnosti.
  • Podkladní pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm (u nižších sklonů střech je zapotřebí vyšší přesah pásů, vždy dle pokynů výrobce).
  • K připevnění používejte pouze nezbytně nutné množství hřebíků (přibližně každých 40 cm po okraji pásu).
  • V úžlabí pásy nainstalujete svisle, v normální ploše střechy vodorovně.
  • Správně nainstalovaný podkladní pás ochrání střechu i v extrémních situacích (typicky na jaře při tání sněhu, nebo při silném větru), kdy voda neodtéká normálně a tlačí na spoje šindelů.

Pokládka asfaltového šindele

Samotné šindele se pokládají po řadách od spodní části nahoru, tedy od okapu k hřebeni. Šindele pokládáme od jara do podzimu, aby se k sobě šablony za příznivé teploty vzduchu dobře přilepily - samolepící body šindele jsou ze silně lepivého asfaltu, některé druhy šablon mají samolepicí úpravu i na spodním límci. Vždy kontrolujeme, zda jsou šindele dostatečně slepené. Pokud tomu tak není (např. na trvale stíněné části střechy), podlepíme je asfaltovým střešním tmelem nebo je při pokládce opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí - pozor, nikdy ne hořákem (termobody by pouze změkly, ale netavily se).

1. Rozvržení pokládky

  • Před vlastním zahájením pokládky si provedeme rozměření, tzv. „linkování“ střechy. To nám slouží jako vizuální pomůcka k zajištění kolmosti šindelových tabulí (kolmé linky).
  • Na okapové hraně stanovíme středový bod S1. Napravo i nalevo ve stejné vzdálenosti si zvolíme dva body (A1 a A2) a z těchto bodů opíšeme např. pomocí provázku dva stejné kruhy. Spojením průsečíku těchto kruhů (S2) a středového bodu (S1) vznikne kolmice k okapové hraně.
  • Na dlouhých střechách doporučujeme začínat od středové kolmé linky, čímž se docílí perfektně symetrického vzhledu šindelů.

2. Startovací řada

  • Pro startovací řadu můžeme použít prakticky libovolný šindel. Spodní část řady podlepíme bitumenovým tmelem.
  • Startovací řada se přibije rovně na okraj střechy - nejlépe přes oplechování.
  • Ze šindele pro první řadu musí být nejprve odříznuty přesahy. Umístíme šindel na podložku a necháme jazyky spadnout přes podložku.
  • Umístíme první šindel na okapový okraj odkapávacího panelu a necháme jej vyčnívat 1 cm pod okraj plechu.
  • Pokud jeden pás nestačí, nasadíme další šindel těsně na hranu.
  • Asfaltová střešní krytina se pokládá od spodního okraje střechy - tedy od okapu nahoru.

3. Pokládka dalších řad

  • Každá další řada se pokládá tak, aby zakryla tmavé části pod ní přibitého šindele a zároveň se posunuje o polovinu tabule.
  • Další řádek začneme obloukem šindelu, nikoli krajem. Dosáhneme tak posunu ve skladbě, který je pro tento šindel tak typický.
  • Druhou řadu šindelů položíme přes první řadu tak, aby páska byla zakryta na několik centimetrů - dostaneme se tak mírně nad okap.
  • Další řádky pokládáme dle vzoru a značek. Pracujeme až k hřebeni s tím, že každý nový řádek je posunut o polovinu.

4. Správné zatloukání hřebíků

  • Používejte pouze nerezavějící žárově pozinkované, tvrzené hliníkové či měděné hřebíky na asfaltový šindel o délce min. 25-28 mm, na hřebeni, okapech a úžlabích 32-35 mm a průměru hlavy min. 9 mm (tzv. lepenkáče).
  • Každá šablona se přibíjí nerezovými pozinkovanými nebo měděnými hřebíky s větší hlavičkou a vroubky.
  • Nepoužíváme spony, nemají dostatečnou odolnost proti silným větrům a nevztahuje se na ně záruka ze strany výrobce šindelů.
  • Hřebíky zatloukáme tak, aby procházely vždy dvěma šindeli do překrytých částí šindelů, aby nebyly vidět, 2 cm nad výřez, u krajů 2,5 cm od strany šindele.
  • V případě, je-li hřebík zatlučen nad správnou pozici, může dojít k zatékání do střešní konstrukce nebo k poškození šindelů či jejich odtržení vlivem silného větru.
  • Naopak, zatlučeme-li hřebík pod správnou pozici, bude docházet k zatékání do střešní konstrukce, protože hřebík není zakryt a je vystaven povětrnostním vlivům.
  • Pokud je třeba hřebík vytáhnout (narazíme-li např. na suk či na spáru), buď použijeme nový šindel či původní otvor po hřebíku opravíme asfaltovým střešním tmelem.

5. Stanovení překryvu šindelů v závislosti na sklonu střechy

  • Šindele lze použít pro střechy se sklonem 15° až 85°.
  • Plochy pokryté jedním balíkem uvedené v informačních materiálech platí pro základní překryv šindelů pro sklony střechy nad 25°.
  • Se snižujícím se sklonem se překryv zvyšuje.
  • U sklonů pod 25°, nad 60° a v oblastech s nepříznivými klimatickými podmínkami používáme více hřebíků a šindele podlepujeme asfaltovým tmelem, abychom zabránili jejich odtržení silným větrem.
  • Nesmí se však používat nadměrné množství tmelu, které může způsobit jeho stékání a pronikání organického rozpouštědla obsaženého v tmelu do asfaltu v šindelích. To pak způsobuje rozpouštění asfaltu v šindeli a tvorbu tzv. puchýřů na šindelích!

Pokrývání hřebenů a nároží

Hřebenáče, které používáme na hřeben a nároží, zhotovujeme nejlépe ze šindelů vyříznutím vhodného tvaru ze šablony a jejich ohnutím do tvaru hřebene.

  • Dbáme na to, aby šindele byly dostatečně ohřáté, nebo je opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a poté opatrně ohneme. V případě nedostatečného ohřátí šindelů dojde k popraskání v místě ohybu.
  • Hřebenáče se pokládají poté, co jsou obě strany položeny až k hornímu okraji.
  • Při aplikaci hřebenáčů musíme dát pozor na to, aby hřebíky u poslední řady šindelů byly ve styku s hřebenáči zakryty (nebyly vidět). Jestliže tomu tak není, přidáme ještě jednu řadu šindelů.
  • Hřebenové šindele klademe po směru větru. Začínáme na straně, ze které obvykle vítr fouká.
  • Hřebenáče pokládáme vždy proti směru převládajících větrů. Při pokládce je podmázneme asfaltovým střešním tmelem a tím je přilepíme. Hlavičku hřebíku v posledním hřebenovém prvku též zamázneme asfaltovým střešním tmelem.
  • Aby nebyly na konci viditelné žádné kovové prvky, lepíme poslední šindel živičným lepidlem.

Pokrývání úžlabí

V případě, že střecha má úžlabí, která nebudou vykryta šindeli, vykrývají se jako první tato úžlabí.

Na oplechování

  • Připravené oplechování by mělo být souměrné podél osy středu úžlabí. Na toto oplechování si po obou stranách vyznačíme pomocné linky pro zakončení šindelů. Tyto linky by měly být rovnoběžné se středem úžlabí, avšak od okraje plechování vzdáleny min. 12 cm.
  • Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana rovnoběžná s úžlabím. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady.
  • Jednotlivé konce šindelů na oplechování přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu.
  • Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí. Hřebíky nezatloukáme do oplechování!

S modifikovaným pásem

  • Po obou stranách úžlabí si vyznačíme pomocné linky pro zařezávání šindelů. U hřebene tato linka začíná 8 cm od středu úžlabí a směrem dolů se odchyluje od středu úžlabí o 1 cm na 1 m délky úžlabí.
  • Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady.
  • Jednotlivé konce šindelů na modifikovaný asfaltový pás přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu.
  • Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí!

Nepřiznané úžlabí

  • Střídavě proplétáme šindele z levé a pravé strany úžlabím. Poslední šindel musí přesahovat alespoň 30 cm do protější strany úžlabí a tam se přibije hřebíkem v jeho pravém horním rohu.
  • Před přibitím šindel pořádně přimáčkněte ke středu úžlabí, v případě potřeby jej mírně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a opatrně vytvarujeme.
  • Do vzdálenosti 15 cm od středu úžlabí nepřitloukáme žádné hřebíky!

Jednostranně zaříznuté úžlabí

  • U jednostranně zaříznutého úžlabí musí být první řada vždy oboustranně propletena podobně jako u nepřiznaného úžlabí. Teprve od druhé řady protahujeme šindele pouze z jedné strany, většinou té, která má menší sklon.
  • Poslední přetažený šindel musí přesahovat alespoň 30 cm do protější strany úžlabí a tam se přibije hřebíkem v jeho pravém horním rohu.
  • Položené a přibité šindele z druhé strany zařezáváme podél středu úžlabí ve vzdálenosti 5 cm tak, aby nám vznikla rovná hrana. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady.
  • Jednotlivé konce šindelů na přetažené řady šindelů přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu.
  • Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí!

Opracování složitějších detailů střechy

Asfaltové střešní šindele patří mezi materiály, se kterými je možné ideálně opracovávat velmi složité a náročné střešní konstrukce jako jsou například různé vikýře, arkýřová okna, zakřivená okna, věžičky, složitě tvarované střešní konstrukce a podobně.

Čtěte také: ochrana stavby proti radonu s pásy Charbit

Díky své ohebnosti a možnosti snadného řezání jsou šindele velice vhodné i pro zpracování složitých střešních detailů s minimální pracností. Podmínkou je však dodržení základních zásad pro opracování těchto detailů. Mezi tyto zásady patří nutnost vhodně a správně si rozměřit pokládku na jednotlivých detailech, dodržovat minimální sklony a překryvy na nich, správně volit seříznutí šindelů, jejich podlepení asfaltovým střešním tmelem, správné délky hřebíků a jejich umístění.

  • Když šindele dojdou ke komínu nebo jiným větším prostupům, přibijte úhlový lem na základ otvoru. Použijte pásu úžlabí stejné barvy jako šindele a zvedněte tento alespoň 30 cm na komínové těleso a alespoň 20 cm přes šindele. Přilepte pás přes celou spodní plochu a horní hranu ukotvěte.
  • Je možné také provést klasické oplechování komína a šindele k němu dořezávat, s tím, že u spodní hrany komína musí být oplechování položeno na již položený šindel. Po hranách musí být šindel dořezán až ke stěně oplechování a horní strana oplechování musí být pod pásy šindele.
  • Pokračujte v pokládání šindelů nad prostupy tak, že pokryjete lepenku od základu otvoru. Malé prostupy jsou nejlépe chráněny límcem.

Větrání střechy

Střechy s krytinou z asfaltových střešních šindelů navrhujeme zásadně jako větrané. Důvodem je vznik velkého množství závad u střech, kde je větrání nedostatečné nebo zcela chybí. Důsledkem toho dochází u nevětraných střech ke kondenzaci vzdušné vlhkosti, která:

  • napadá dřevěný podklad i nosnou střešní konstrukci a může být příčinou vzniku plísní a hnilob,
  • způsobuje nižší účinnost tepelné izolace,
  • výrazně snižuje životnost krytiny z asfaltových střešních šindelů.

V zimě dochází na okraji střechy ke vzniku ledových valů při odtávání spodních vrstev sněhu ohřívaného z interiéru, poškozování okraje střechy a k zatékání. Náklady na sanaci škod nevětraných střech pak mnohonásobně převyšují nevelkou investici na její odvětrání.

U odvětrávané střešní konstrukce navrhujeme vzduchovou mezeru mezi dřevěným záklopem a tepelnou izolací. Větrací otvory umísťujeme do spodní části střechy a ke hřebeni. Tímto způsobem je zajištěno proudění chladného vzduchu, který je nasáván ve spodní částí a komínovým efektem stoupá směrem ke hřebeni, kde je odvětrán. Případná vlhkost v takto větrané střeše je odvětrána, nedochází k její kondenzaci a tepelná izolace má zajištěnu izolační schopnost. Navíc v letních dnech dochází vlivem proudění vzduchu k ochlazování střešní krytiny, naopak v zimním období není střešní krytina zahřívána, čímž nedochází ke vzniku ledových valů.

  • Vzduchová vrstva mezi podkladem a izolací musí být 4-6 cm a nesmí být nikde uměle přerušena jakoukoli překážkou.
  • Celková průřezová plocha ventilátorů je závislá na sklonu střechy a celkové ploše střechy. U střech s parozábranou je možné plochu ventilátorů snížit o 40 %.
  • U stanových či podobných střech, které mají krátký či žádný hřeben, je třeba použít deskový záklop na kontralatích ve výši požadované větrací mezery, přičemž je třeba mít mezi kontralatěmi mezery tak, aby vzduch mohl volně proudit mezi všemi mezikrokevními prostorami. Vzduch pak opouští střechu pomocí konstrukce na vyřízlém vrcholu a kontralatích.
  • U běžných střech doporučujeme odvětrání hřebenem, kde provedeme tzv. zdvojený hřeben. Odvětrávání umisťujeme na závětrnou stranu střechy. Tímto způsobem zajistíme rovnoměrné odvětrávání s omezením možnosti zatékání do střešní konstrukce.

Nejčastější chyby při montáži asfaltového šindele

Při montáži asfaltového šindele se můžete setkat s několika častými chybami, které mohou ovlivnit životnost a funkčnost střechy. Zde je několik z nich:

Čtěte také: Asfaltové pásy: Detaily a aplikace

  1. Nízká nosnost bednění:

    Podklad pro asfaltový šindel musí mít dostatečnou nosnost. Vybírejte vyzrálá prkna z kvalitního dřeva, nebo OSB desky (min. 24 mm silné).

  2. Nevhodné hřebíky:

    Při použití hřebíků bez vroubků musí být dostatečně dlouhé, aby jejich špička vystoupila z prkna na vnitřní straně. V případech, kdy to esteticky vadí, nebo při použití OSB desek používejte vždy hřebíky s vroubky, které špičkou vystupovat nemusí.

    V případě, že hodláte pokládat nový šindel na starý šindel, nezapomeňte o tloušťku staré vrstvy šindelů navýšit délku hřebíků. Nikdy nepoužívejte „nastřelovací“ sponky.

  3. Moc těsně přibitá prkna:

    Prkna jako podklad asfaltových šindelů nikdy nepřibíjejte těsně na sebe. Vlivem pohybu v podkladové vrstvě dochází k postupnému narušování spojů asfaltových pásů a snížení životnosti střechy.

  4. Špatně zvolený podkladový pás:

    Pod střešní šindele používejte vždy jako podkladový asfaltový pás typ s nosnou vložkou ze skelné rohože (popř. polyesterové rouno), která je nenasákává a zajišťuje tak celému střešnímu plášti dlouhodobou životnost. V žádném případě nepoužívejte pásy s nosnou vložkou ze strojní hadrové lepenky.

  5. Nevhodně provedené „oplechování“:

    Před finálním položením kanadského šindele zkontrolujte veškeré oplechování na střeše. Nejen okapní a závětrné hrany, ale i okolí všech komínů a ostatních střešních vývodů. Nikdy nenahrazujte oplechování štítů a okapní hrany ohýbáním asfaltových pásů, nebo šindelů a přitloukání jejich přehnutých konců.

tags: #jak #se #lepi #asfaltovy #stresni #sindel

Oblíbené příspěvky: