Jak se zbavit vlhkosti z hliněné cihly a zdiva

Vlhkost je sice člověkem mnohem méně pociťována než teplota, ale i ona nepříznivě ovlivňuje subjektivní pohodu i zdraví. Optimální vlhkost vzduchu v místnosti by se měla pohybovat mezi 40 - 60 %. „Třeba v ložnici spíme zhruba osm hodin denně a ráno se chceme probouzet svěží, proto tolik záleží na tom, co zde dýcháme,“ potvrzuje Ing. Pavel Heinrich, produktový manažer společnosti HELUZ, a pokračuje: „Zejména v zimě cítíme, že dýcháme suchý vzduch, protože se více topí a i větráním se vzduch vysušuje.“

Vlhnoucí zdi poznáte v domě nejdříve podle zatuchlého zápachu, který je předzvěstí nastupujících problémů. Zápach zatuchliny, který lze cítit hlavně ve starších domech (ale nejen v nich), bývá poznávacím znamením zvýšené vlhkosti a prvním krokem na cestě k nepříjemnostem. Nepříjemné je, že pokud se tento problém objeví, bude se neustále zhoršovat. Nejde však jen o poškození konstrukcí, tedy o degradaci jejich statických a tepelně izolačních vlastností, s čímž jsou spojeny například vyšší náklady na vytápění. Vlhké prostředí je ideální na růst plísní a hnilobných bakterií, které poškozují zdraví obyvatel domu a mohou být příčinou chronických dýchacích problémů, astmatu, bolestí hlavy atd.

Zdivo zasažené zvýšenou vlhkostí poznáte pouhým okem, aniž byste museli použít vlhkoměr. Tvoří se mokré mapy, omítka bobtná a opadává, v místnosti je zatuchlý zápach, na stěnách se objevuje plíseň. Voda, která proniká do spár mezi cihlami, způsobuje zasolování stavebního materiálu. Vlhkost v domě je potřeba řešit neprodleně, protože může docházet k poklesu zdiva a tím i celé konstrukce domu. Plísně, tvořící se ve vlhkých zdech, jsou zase spouštěčem alergií i kožních a dýchacích obtíží.

Voda, která vzlíná kapilárami ve zdivu, totiž s sebou nese i rozpustné soli (dusičnany, chloridy a sírany), které se usazují v kapilárách. Tím se zmenšuje jejich průměr, což je špatná zpráva, protože tenčí kapiláry umožňují vzlínání vody do větší výšky. Voda se z povrchu zdiva odpařuje a zanechává na omítce známé „mapy“ vysušených solí, podle nichž můžete sledovat postup zkázy. K solím se obvykle přidají i řasy a plísně, kterým se na vlhkém podkladu daří, a stěna začne připomínat Saudkovy fotografie. Tento proces se neustále opakuje a škody jsou stále větší.

Diagnostika příčin vlhkosti

Prvním krokem na cestě k nápravě by mělo být zjištění příčiny či zdroje vlhkosti, druhým krokem její odstranění. Vždy záleží, odkud se vlhkost bere. Pokud Vám zatéká střechou nebo vám prasklo potrubí, pak je celkem jasné, co s tím máte dělat. Opravte to.

Čtěte také: Zbavte se tmelu efektivně a bezpečně

Zdrojem vlhkosti může být například nedostatečné větrání, chybějící zateplení, prasklé potrubí nebo srážková voda, která se dostává tam, kam by neměla, například kvůli poškozeným dešťovým žlabům a svodům či z blízké silnice, z níž ji rozstřikují auta. Nejčastěji je však důvodem vlhnutí zdí nedostatečná, poškozená nebo chybějící hydroizolace. Vlhkost ve sklepě je častým problémem zejména u starších budov. Nejenže může poškodit stavební konstrukci, ale také vytváří ideální prostředí pro plísně a bakterie.

Než začnete s odvlhčováním sklepa, je nezbytné zjistit, odkud vlhkost pochází. Vlhkost může pronikat:

• z vnějších zdrojů (např. špatná izolace základů, dešťová voda, podzemní voda),
• z vnitřních zdrojů (např. kondenzace, únik vody z potrubí),
• nebo kombinací obojího.

Jak zjistit příčinu:

• Zkontrolujte, zda se vlhkost objevuje po deštích - může jít o špatnou hydroizolaci.
• Hledejte známky kondenzace - orosená okna, mokré stěny bez zjevného zdroje vody.
• Proveďte test vlhkosti - přiložte igelitový sáček na stěnu a sledujte, zda se vlhkost tvoří na vnitřní nebo vnější straně.

Pokud se ale vlhkost šíří skrz zeď takzvaným vzlínáním (vzlínající nebo také kapilární vlhkost), pak už to není tak jednoduché. Vzlínající vlhkost se na zdích projevuje viditelnými mapami, bobtnáním a opadáváním omítek, případně také nepříjemně zatuchlým zápachem, navlhlými textiliemi, výskytem plísní. Je typickým jevem především u starších domů, kde došlo k porušení izolace, k jejímu dožití nebo zde nebyla kvalitní hydroizolace vůbec provedena. K pronikání vody do zdiva dochází vzlínáním vody z podzákladí, která způsobuje pohyb kapaliny (vody) v porézních materiálech (cihly, kámen) působením kapilárních sil. V závislosti na složení zdiva, může voda a v ní obsažené škodlivé soli pronikat zdivem i do značných výšek.

Pokud rekonstruujete starý dům a nezbavíte ho vlhkosti včas, je jen otázkou času, kdy budete mít problémy. Je to časovaná bomba. Úplně prvním a naprosto zásadním krokem je udělat důkladný průzkum příčin vlhkosti ve zdivu. Stavebníci, ale bohužel i někteří projektanti toto téma shrnou do věty: „Ten dům neměl dobrý okapy, tak není divu, že je mokrej. Až budou okapy, bude suchej!“ To ale většinou není pravda. Samozřejmě, že pokud dům nemá okapy a posledních 10 let na něj teče dešťová voda, je to průšvih a rozhodně je to jeden z důvodů, proč jsou zdi mokré. Logicky. Ale u domů starších než padesát let to nebývá jediný důvod. Takto staré domy buď neměly žádnou kvalitní izolaci nebo jejich izolace už dosloužily, rozpadly se apod. Každopádně se vyplatí řešit to včas!

Odvlhčování a sanace zdiva

Pokud vás zasáhla povodeň, nebo vám do domu natekla voda vlivem vydatných dešťů a místnosti připomínají spíš neudržovaný bazén, budete muset v první řadě vodu odčerpat. K tomu použijte kalové čerpadlo, které si poradí i s blátem a dalšími nečistotami. Plísně na stěnách je nutné řešit co nejdřív. Při dlouhodobě nadměrné vlhkosti zdiva se nevyhnete sanaci, díky níž zamezíte dalšímu pronikání vlhkosti a obnovíte původní kvalitu stavební konstrukce. Mezi nejčastější metody patří mechanické odstranění vlhké omítky, prořezání spár a aplikace injektážní malty nebo krému do vyvrtaných otvorů. Jakmile budete mít tyto kroky splněné, můžete se pustit do výmalby interiéru. V rámci řešení problému s vlhkostí v domě ale nezapomeňte odstranit možné příčiny, které ji způsobily. Řádně zkontrolujte střechu, okapy nebo opravte poškozené vodovodní potrubí.

Čtěte také: Druhy impregnace na dřevo

Základní úklid a příprava prostoru

Než začnete s technickými zásahy, je důležité sklep důkladně vyčistit:

• Odstraňte veškerý nábytek, krabice a předměty, které mohou vlhkost zadržovat.
• Vyčistěte stěny a podlahu od plísní a nečistot pomocí dezinfekčních prostředků.
• Odstraňte staré omítky, pokud jsou nasáklé vodou nebo napadené plísní.

Tip: Použijte roztok vody a octa nebo specializované přípravky proti plísním.

Zlepšení ventilace

Jedním z nejefektivnějších způsobů, jak odstranit vlhkost ze sklepa, je zajištění správné ventilace.

Doporučení: Pro staré sklepy je ideální kombinace přirozené a nucené ventilace.

Kromě větrání je společným postupem u jakékoliv příčiny vlhkých zdí vytápění místnosti pomocí radiátorů nebo přímotopů.

Čtěte také: Postupy měření vlhkosti dřeva

Použití odvlhčovačů vzduchu

Elektrické odvlhčovače jsou jedním z nejrychlejších způsobů, jak snížit vlhkost ve sklepě. Užitečným prostředkem jsou i odvlhčovače nebo vysoušeče vlhkosti. Fungují na principu snižování vlhkosti vzduchu, která se opětovně zvýší z nasáklých zdí, a touto cirkulací dochází k postupnému vysušení stavební konstrukce. Při jejich použití by měla být místnost uzavřená, aby se nesnižoval výkon vysoušeče vlhkým venkovním vzduchem. „Proti vzlínající vlhkosti nemá smysl používat odvlhčovače, protože ty neřeší příčinu vlhkosti - nezabrání pronikání další vody do zdiva. Sice dočasně sníží obsah vzdušné vlhkosti v místnosti, ale zeď zůstává stále vlhká a celý proces se opakuje stále dokola při velké spotřebě elektrické energie až v řádech tisíců korun,“ vysvětluje Martin Jeřábek, obchodní ředitel společnosti Drymat.cz.

Jak vybrat správný odvlhčovač:

• Podle velikosti sklepa - výkon se udává v litrech za den (např. 20 l/den pro 50 m²).
• Podle vlhkosti - vyšší vlhkost vyžaduje výkonnější zařízení.
• Podle hlučnosti - ideálně pod 45 dB, pokud je sklep součástí obytného prostoru.

Tip: Umístěte odvlhčovač do středu místnosti a pravidelně vyprazdňujte nádržku nebo připojte hadici na odtok.

Hydroizolace a sanační metody

V takovém případě se na sanaci nejčastěji používají jednak metody, kterými se vytvoří nepropustná vrstva nebo clona, čímž se doplní nebo nahradí chybějící hydroizolace a zabrání se pronikání vlhkosti do zdiva, a také technologie, které odvedou vlhkost ze zdiva a tím ho vysuší. „Jedinou možností, jak zabránit průniku vzlínající vlhkosti do nemovitosti, a tím zabránit postupné degradaci zdiva, je využití některé z přímých sanačních metod s případnou kombinací doplňkových sanačních opatření,“ dodává Jeřábek.

Vodorovné izolace

Téměř všechny starší domy mají problémy s takzvanou kapilární neboli vzlínající vlhkostí. To je vlhkost, která stoupá ze základů domu nahoru. Jednou z možností, jak se jí zbavit, je vodorovná izolace. V zásadě jsou dvě varianty vodorovné izolace. První je podřezání (nebo podbourání) a vložení izolace. Druhou je chemická clona (někdy je také nazývána jako chemická injektáž). Obě varianty vyžadují velmi pečlivé provedení. Často nás oslovují lidé, kteří nejdřív velmi ušetřili, když si vybrali nejlevnější firmu a teď mají nadále mokro a čekají je další náklady. Některé budovy by podřezávání bylo přímo ruskou ruletou z pohledu stability. Takže pečlivě zvažte, jestli riskovat poškození statiky domu. Dejte si pozor na důkladné odizolování prostupů elektřiny, plynu a podobně. A také si ohlídejte, aby například plechy, které se naráží do spár mezi cihlami byly dostatečně dlouhé, aby pokryly celou zeď. Ano, skutečně jsme viděli, jak plech končil v polovině zdi. Mezi nejznámější přímou sanační metodu patří podřezání zdiva s vložením hydroizolačního materiálu nebo zarážení kovových desek do ložné spáry zdiva. Nevýhodou může být možné statické zatížení budovy a nutný stavební zásah. Domyšleno by mělo být odizolování vnitřního zdiva, podlah a případně sklepů. Vzlínající vlhkost je nutno ve většině případů řešit dodatečnou celkovou hydroizolací, která vytvoří nepropustnou clonu. Mechanická bariéra proti vzlínání vody se vytvoří vsunutím izolačního materiálu (např. asfaltových pásů) do celého průřezu zdiva při tzv. podřezávání. Dodatečná nepropustná vrstva, která nahradí chybějící hydroizolaci, se zabezpečí při tzv. podřezání zdiva, při němž se do celého průřezu zdiva vloží, vsune nebo vtlačí hydroizolace. Tato metoda funguje spolehlivě, ale v některých starších stavbách, které byly dlouhodobě vlhké, může způsobit nepříjemný efekt - citlivější materiály, například hliněné cihly, se mohou v důsledku velmi rychlého přesušení začít rozpadat.

Chemická injektáž

Poslední přímou sanační metodou je chemická injektáž, při které dojde k vytvoření chemické hydroizolační clony ve zdivu s utěsňujícími nebo vodoodpudivými vlastnostmi nebo jejich kombinací. Před jejím provedením musí být posouzen technický stav zdiva, aby umožnil provedení vrtů do zdiva a jejich následné infúzní i tlakové napouštění příslušnými prostředky. Vrty do zdiva se provádějí podle možností stavby z jedné nebo z obou stran konstrukce. Injektáží speciálních materiálů do zdiva se vytváří chemická, krystalická či jiná těsnicí bariéra. Německá sanační technologie AXALL je založená na překřížených polymerech, které dokážou vázat velké množství vody. Těsnicí látka proniká při nízkotlakové injektáži do mikropórů a kapilár ve stavebním materiálu, kde vytvoří izolační bariéru. Zabraňuje tak přístupu vody přímo v kapilárním systému, přičemž zdivo nenaruší, ale zpevní ho. Výhodou je, že zároveň naváže vodu, čímž stěny aktivně vysuší. Nad terénem se dělá horizontální injektáž, do zdiva pod úrovní terénu je určená plošná injektáž. V tomto případě se do otvorů vyvrtaných do poškozeného zdiva napustí suspenze, která ve vrtech reaguje a vytvoří tím hydroizolační bariéru bránící pronikání vody. Těsnicí clony, které se vytvářejí technologií injektáže, se obvykle označují jako chemické, krystalické či hydrofobizační. Dokážou velmi účinně izolovat zdivo proti vzlínající vlhkosti, přičemž je jejich výhodou pomalejší vysušování. Hydroizolační krém obsahuje až 80 % silanu - látky, která vytváří hydroizolační clonu. Je určen na vlhké zdivo z plných, ale i dutých cihel se stupněm vlhkosti až do 95 % a s tloušťkou do 60 cm. Díky krémové konzistenci zabraňuje nekontrolovatelnému odtékání, postupně se mění na hydrofobní gel a lehce proniká i do nejmenších pórů a kapilár. Vytvoření neprostupné clony trvá několik dní.

Postup aplikace injektážního krému:

1. Odstranění poškozené omítky: Staré, drobící se, nesoudržné a vlhkostí poškozené omítky je třeba odstranit až na nosný podklad, minimálně 0,8 až 1 m nad viditelnou hranicí poškození zdiva. V místě spojení podlahy se stěnou se vyseká drážka 4 × 4 cm.
2. Vyvrtání otvorů: Každých 10 cm se pomocí vrtačky s vrtákem s průměrem 16 mm vyvrtají otvory, a to přibližně 10 cm nad podlahou (8 až 12 cm ve spodní horizontální spáře zdiva). Hloubka otvoru musí být o 5 cm menší, než je celková tloušťka stěny.
3. Vyplnění otvorů krémem: Do vyčištěných otvorů se pomocí ruční tlakové pistole aplikuje injektážní krém. Hydroizolační krém weber.tec 946 obsahuje až 80 % silanu - látky, která vytváří hydroizolační clonu.
4. Vyplnění drážky stěna - podlaha: Drážka a spáry v místě spojení podlahy se stěnou se následně vyplní rychle tvrdnoucí opravnou a výplňovou suchou maltovou směsí. Obsah pytle s maltovou směsí (25 kg) se vysype do nádoby s vodou (2,5 až 3 l v závislosti na požadované konzistenci) a míchá se 2 minuty elektrickým míchadlem, dokud nevznikne homogenní směs.
5. Omítnutí stěny: Sanační omítka se smíchá ve spádové míchačce s vodou (2 minuty, přibližně 10 l na čtyřicetikilový pytel). Potom se přidají ještě 1 až 2 l vody, aby byla směs na konci míchání plastická. Maximální délka míchání je 7 minut. První vrstva se nanese v tloušťce 2 až 3 cm a stáhne se latí. Po jednom až dvou dnech se nanese dokončovací vrstva v tloušťce 0,5 až 1 cm a zušlechtí se hladidlem z polystyrenu.

Elektrofyzikální metody (aktivní elektroosmóza)

Méně známá, ale v současné době stále více využívaná přímá sanační metoda aktivní elektroosmózy, je atraktivní díky komplexnosti použití. Lze jí úspěšně izolovat obvodové i vnitřní zdivo, podlahy nebo sklepy. Nenaruší statiku budovy, její instalace je časově nenáročná, zpravidla bez nutnosti omezení běžného provozu v nemovitosti. Zařízení je trvale připojeno k elektrické síti a při standardním příkonu 6 VA činí spotřeba elektrické energie zhruba 300 korun ročně. K odvlhčení zdiva je vytvořen uzavřený elektrický okruh. Skládá se z řídicí jednotky, elektrod a kabelového propojení. Do vlhkého zdiva se instalují kladné elektrody, do podzákladí elektroda záporná. Vše je propojeno s řídicí jednotkou, která transformuje napětí v okruhu a dále indukuje elektromagnetické impulsy, které posilují vysoušení zdiva. Je přerušeno kapilární vzlínání vody a ta je přitahována k záporné elektrodě. Po vysušení zdiva zůstává systém v nepřetržitém provozu v režimu prevence, který zabraňuje opětovnému vzlínání vody. Neinvazivně, tedy bez větších stavebních zásahů, lze vlhké zdi vysušit například ohříváním nebo pomocí technologií založených na elektrofyzikálních principech, jako je aktivní elektroosmóza. Elektrofyzikální metody spočívají ve vytvoření takového elektrického pole, které obrátí kapilární proudění opačným směrem, takže vytlačuje vlhkost ze zdiva do země. Fungují však jen během existence vhodného elektrického pole, a na jeho vytvoření je nutné dodávat do odvlhčovacího systému elektrický proud. Pokud uvažujete o některé z technologií z této skupiny, určitě si ověřte její fungování prostřednictvím referencí, a to nejlépe osobně. Zařízení Biodry působí na zeď tak, že zeď přestane mít schopnost vodu v sobě držet. Voda pak stéká dolů, protože to je pro ni přirozený směr.

Sanační omítky

Sanační omítky se často používají jako „řešení“ vlhkosti ve zdech starších domů. Nejsou ale řešením trvalým. Jsou v podstatě jen zamaskováním vlhkých zdí. Sanační omítka se od normální omítky liší tím, že má v sobě více „komůrek“, kam se mohou ukládat soli zůstávající po odpařené vodě. Když se solí uloží tolik, že se komůrky zaplní, soli vylezou na povrch a máte zase co řešit. Solidní výrobci sanačních omítek uvádí, že: „Také kapilární vlhkost, která je příčinou vysoké vlhkosti zdiva, musí být vhodně odizolována.“ Přesto sanační omítky doporučujeme použít. Zdi potřebují dýchat. A i když provedete správná opatření pro vysušení zdiva, ještě nějakou dobu bude trvat, než zdi vyschnou. A "komůrky„ v sanační omítce vstřebají sůl, která vznikne při dosoušení zdiva. Sanační (odvlhčovací) omítkové systémy se postarají o odvedení zbytkové vlhkosti ze stěn a o jejich celistvý a suchý povrch. Jelikož díky speciálnímu rozložení pórů zabezpečují odvlhčovací sanační omítkové systémy mimořádně rychlé odpařování vlhkosti ze zdiva, přičemž samotná omítka zůstává suchá, mohou se v některých případech použít i jako samostatná ochrana proti vzlínající vlhkosti, kterou dokážou udržet na přijatelné úrovni.

Postup aplikace sanační omítky:

1. Příprava podkladu: Nejdříve se mechanicky odstraní poškozená omítka až na pevné jádro (asi metr nad zasaženou oblast). Na upravený podklad se potom celoplošně nanese kontaktní můstek - sanační přednástřik. V případě potřeby se takto upravený podklad před nanesením sanační omítky ještě navlhčí.
2. Nanesení omítky: Ručně nebo strojově se v jednom kroku nanese sanační (odvlhčovací) omítka v potřebné vrstvě, která se stáhne do roviny latí. Při jednovrstvé aplikaci se omítka zahladí a po mírném zavadnutí se vyhladí vhodným hladítkem.
3. Finální úprava: Finální úpravu fasády může tvořit fasádní barva nebo vhodná fasádní omítka. Před její aplikací je potřebné nanést penetrační nátěr.

Svislé izolace a drenáž

Pokud se jedná o zdi, které z boku sousedí se zemí (například sklepy nebo když je dům částečně zakopaný pod zemí), pak určitě zahrňte do rekonstrukčních prací provedení svislých izolací. Tedy pokud to jen trochu technicky jde. Jsou místa a situace, kde to provést nelze. Tam musíte zvolit jiné řešení. Systém Biodry popsaný výše může v těchto situacích někdy také pomoci. Současně se svislými izolacemi je někdy vhodné (a jindy zase ne!), položit kolem domu drenážní trubky a tím odvést vodu pryč od základů domu. Dejte si ale pozor, abyste nevhodným položením trubek vodu spíš nepřivedli. Zdá se to bláznivé, ale poměrně často se to děje. Když v hospodě řeknete, že chcete vědět, jak se zbavit vlhkosti ve starším domě, drenáž bude pravděpodobně nejčastější navržené řešení. Místní odborníci vám řeknou: „Musíš tu vodu prostě odvést pryč“. A mají pravdu, že je dobré odvést co nejvíce vody pryč. Jen je třeba dodat, že vlhkost vzlínající, která trápí většinu starších budov, to většinou nevyřeší. Může to pomoci ji trochu snížit, ale ne zvládnout úplně. V podloží domu totiž vždy bude určité množství vody a dokud si dům bude schopen vodu nasávat, bude vás vzlínající vlhkost dál obtěžovat.

Pokud vlhkost proniká zvenčí, je nutné provést hydroizolaci:

• Vnější izolace: Odhrabte zeminu kolem základů, naneste hydroizolační nátěr a přidejte drenážní systém.
• Vnitřní izolace: Použijte sanační omítky, hydroizolační stěrky nebo injektáže zdiva.

Pokud je sklep trvale pod úrovní terénu, může být nutné instalovat drenážní systém:

• Vnější drenáž: Trubky kolem základů odvádějí vodu pryč od domu.
• Vnitřní drenáž: Systém žlábků a čerpadel uvnitř sklepa odvádí vodu do sběrné jímky.

Doporučení: Vnitřní drenáž je vhodná pro rekonstrukce, kde není možné provádět výkopové práce.

Vlhkost a hliněné cihly

Hlína je materiál, na který se trošku zapomíná, přestože má výborné vlastnosti. Pokud srovnáme cihly pálené s nepálenými stejné tloušťky, tak cihly nepálené mají lepší zvukově izolační vlastnosti a hlavně dokáží pozitivně ovlivňovat vlhkostní mikroklima. Hlína dokáže do sebe absorbovat vlhkost, a když je v interiéru suchý vzduch, tak ji zase uvolňuje, aby vlhkost byla ideální,“ chválí nepálené cihly Ing. Nepálené cihly HELUZ NATURE Energy se používají na vnitřní příčkové a akumulační zdivo o tloušťkách 12 a 25 cm a jsou určeny pro stavby s požadavkem na zvýšenou tepelnou akumulaci a pro zlepšení mikroklimatu budov. Lze z nich vytvořit i příčky při rekonstrukcích. Na zdi z nepálených cihel se dává hliněná omítka HELUZ a celý tento systém můžeme využít jak v cihelném domě, tak v dřevostavbách nebo v jiných prostorách, ve kterých klademe vyšší požadavky na lepší vnitřní podmínky. Hliněné omítky se používají stejně jako klasické, takže štuky mohou být probarvené. „Na zeď z nepálených cihel můžete zavěsit i kuchyňskou linku, stačí použít hmoždinky, které mají větší délku a průměr, než ty pro pálené cihly. Vystavět z nich lze i příčku mezi koupelnou a obývacím pokojem, jen v místě umyvadla provedeme obklad zdi, který zabrání styku s odstřikující vodou. Přece jen je to hlína, a tu když namočíme, může se rozpadnout. Proto se do první vrstvy zdí doporučuje použít pálené cihly, na kterých příčku založíme, aby v případě havárie vody nedošlo k poškození příčky,“ radí na závěr Ing.

Proč se někdy vlhkost objeví až po rekonstrukci?

Typickým jevem je, že brzy po rekonstrukci se na zdech objeví znaky vzlínající vlhkosti. A to i v domech, které předtím žádnou velkou vlhkostí netrpěly. Proč? Součástí rekonstrukce většinou bývá vykopání starých podlah, důkladné odizolování a nová betonová vrstva. Až doteď dům částečně dýchal podlahami. To ale teď už není možné. A tak se vlhkost začne cpát do zdí. Zdi původně také dost dýchaly. Ven i dovnitř do pokojů. Ale nově je zvenku polystyrén nebo jiná tepelná izolace. A přes tuto izolaci je často natažena taková omítka, která dýchá mnohem méně než omítka původní. Najednou už vodní pára neprojde ze zdi ven. Ve zdivu je teď víc vody a ta se nemůže odpařovat z fasády. Logicky pro ni zbývá jediná cesta. Dovnitř do místností. A najednou se na zdi ve vašem obýváku, ložnici nebo třeba kuchyni objeví výkvěty soli nebo začne opadávat omítka. Zkázu završí vaše nová plastová okna. Stará okna netěsnila úplně dobře (ostatně proto jste je vyměnili) a tak dům dýchal i skrze okna. Ale nová plastová okna nepropustí víc, než je nutné. V domě se zvýší obsah vodní páry, začnou se rosit okna a nebude to trvat dlouho a na stěnách se začnou objevovat první příznaky plísní.

Prevence návratu vlhkosti

Po odstranění vlhkosti je důležité zabránit jejímu návratu:

• Pravidelně větrejte a kontrolujte vlhkost vzduchu (ideální je 45-60 %).
• Udržujte okapy a svody v dobrém stavu, aby voda neprosakovala k základům.
• Neukládejte do sklepa vlhké předměty a zamezte kontaktu nábytku se stěnami.
• Instalujte vlhkoměr a sledujte vývoj vlhkosti v čase.

Posouzení stavu zdiva a návrh vhodného způsobu sanace byste měli nechat na odborníka, je však dobré mít představu o různých možnostech a postupech.

tags: #jak #se #zbavit #vlhkosti #z #hlinene

Oblíbené příspěvky:

• průvodce siko kleštěmi
• Průvodce APU lištami
• Vše o PVC fóliích
• Recenze dětských dřevěných odrážedel
• Jak zateplit strop polystyrenem