PergolyMetody separace štěrku a jílu v praxi
Tento článek se zaměřuje na praktické metody separace štěrku od jílu a hlíny, především v kontextu utěsňování dna jezírek a správného použití štěrkových podsypů v základech staveb. Dále se věnuje problémům s vlhkostí ve zdivu a možnostem jejího odstranění.
Utěsňování dna jezírek a separace materiálu
Často se setkáváme s řešeními pro utěsňování dna jezírek. Pokud podloží není dostatečně jílovité, ale je k dispozici stálý přítok vody, můžeme použít metodu Seppa Holzera. Tato metoda spočívá v čeření zalitého dna lžící bagru, při kterém se jílové částečky vyplavují a ucpávají póry, zatímco písek a kameny zůstávají při povrchu dna.
Pokud máme dostatek jílu v podloží, jako tomu je v našem případě, zvolíme metodu utěsňování dna jílem. Není třeba dodávat, že ve většině případů je těsnost jezírka důležitá. Při špatně utěsněném dně nejen že se ztrácí voda, ale hrozí i rychlé zhoršení tohoto stavu. Těsnost tedy zajišťuje jíl. Jedná se o částečky půdy tak jemné, že nejsou cítit při rozemnutí mezi prsty. Zjednodušeně řečeno těsnící schopnost půdy udává poměr jílu na jedné straně a písku, štěrku, kamení na straně druhé.
Jíl má navíc tu vlastnost, že mění svůj objem v závislosti na své vlhkosti. Ideální by bylo budovat jezírko ze suchého jílu, který má objem nejmenší. To je však nereálné, protože by se nám nepodařilo vyvinout dostatečný tlak při dusání, abychom se zbavili vzduchových mezer. Proto ideální vlhkost je taková, při které je jíl stále tvárný, ale ne tolik, aby se lepil. Pokud podloží je převážně jílovité, prostě v něm vyhloubíme díru, kterou pak bagr koly udusá. Měli bychom mít ale jistotu, že vrstva jílu u dna je minimálně 40 cm. To může odhalit sonda v jednom místě.
Těsnění dna se provádí tak, že bagr rozhrne jíl po dně v tloušťce kolem 25 cm a pak ho velice důkladně rozjezdí koly (pásový bagr není schopen vyvinout dostatečný tlak). Tím vznikne těsná vrstva cca 15 cm. Takto se pokračuje až do vybudování dna požadované tloušťky. Vlhkost jílu je v této fázi důležitá. Když je moc suchý, tak ho lehce pokropíme - nejlépe několik hodin předem, aby se voda vsákla. Horší je, když je moc mokrý. Pokud je vrstva jílu v podloží poměrně nízká, je lepší vyhloubit celou jámu včetně stěn o 40 cm hlouběji a pak to celé přetěsnit. Je to velké přesouvání materiálu, ale ušetříte si nejistotu a stálé rozhodování, jestli to, co na dně necháváte, je dostatečně těsné. Pak je ale také dost pravděpodobné, že budete muset jíl kopat i odjinud.
Čtěte také: Vše o okrasném štěrku Kolín
Aby jezírko fungovalo, je třeba dodržet jisté zásady:
- Spád vnitřních břehů jezírka by neměl být strmější než 2:1 (vodorovně : svisle).
- Šířka vršku (vodorovné části) hráze by měla být alespoň tolik, kolik je její výška.
- Přepad skrz hráz do nižších poloh je třeba řešit zpevněným materiálem - roura, žlab.
- Těsnící vrstva kvalitního jílu by měla být minimálně 40 cm, zhutněná alespoň na 90 % maximální hustoty.
- Pro stabilitu ekosystému doporučuji hloubku minimálně 2 m.
Z toho vyplývá, že jezírko by mělo při kruhovém půdorysu mít poloměr maximální hladiny minimálně 5 m (1 m hlubina + 4 m břeh pod vodou + 0,6 m břeh nad vodou).
Separace ornice a jílu při stavebních pracích
Jako první krok bychom měli zachránit ornici z místa stavby, a to nejen z míst, kde bude budoucí jezírko, ale i tam, kde bude hráz, dočasná skládka hlíny, a vůbec všude, kde by bagr způsoboval udusání a tím znehodnocení tohoto cenného materiálu. Vrchní půda je plná života a pro mnohé organismy bohužel i skrývka znamená jejich smrt. Hodně jich má ale šanci na přežití a byla by hloupost znehodnotit tento zdroj dalšího života, který příroda tvořila tisíce let. Já ornici dávám bokem pro budoucí zúrodnění pozemku.
Hlubší hlína těsně pod ornicí se dá používat na omítky a hliněné stěny. Jíl na hráz a těsnění dna. Písek pro omítky a jiné stavební účely. Pokud se skrývkou dostáváme pod úroveň budoucí hladiny, je potřeba v místě, kde bude hráz, odstranit hlušinu až na vrstvu nepropustného jílu.
Štěrkový podsyp pod podkladní beton
Štěrkové podsypy ani polštáře se pod podkladní ani základové desky zpravidla nedělají. Desky jsou navrhovány s ohledem na únosnost stávající zeminy a zlepšování zeminy je v takovýchto plochách neekonomické. V případě podkladních betonových desek se podsyp u hrubozrnných zemin většinou neprovádí, jelikož ty jsou dostatečně únosné a štěrkem již únosnosti významně nepomůžete. Je nutné si však uvědomit, že případná vložená štěrková vrstva má svou mezerovitost, a tedy i vzduch, ve kterém se hromadí radon. Dle příslušné normy musí být všechny štěrkové podsypy a zeminy o mocnosti nad 50 mm odvětrány nad střechu.
Čtěte také: Kde sehnat bílý štěrk v Královéhradeckém kraji
V rámci jemnozrnných zemin obsahujících jíly a hlíny střední a vysoké plasticity, které po celou dobu zůstávají mezi základovými pasy, jsou vždy nasyceny vodou a je nutné provést štěrkový podsyp. Tyto zeminy je nutné důkladně nechat vyschnout, následně zaválcovat štěrkem frakce 16-32 tloušťky 100 mm a následně uložit frakci 8-16 tloušťky 150 mm a provést zhutnění vibrační deskou. Štěrkový podsyp se zde dává z jediného důvodu, a to z důvodu urychlení konsolidace neboli postupného vytlačování vody z pórů zeminy při zhutňování. Po vylití podkladní desky betonem se již nepředpokládá znovu nasycení vodou. Pokud by i přesto k němu došlo, štěrkový podsyp při bobtnání jílovitých částí zachytí tuto vodu a nevznikne tak pórový tlak vody zespoda na desku.
Upozorňuji, že štěrkový podsyp nepatří pod základovou spáru základového pasu. Zde je nebezpečí průsaku vody a další komplikace. Velmi nedoporučuji používat jako podsyp štěrkopísek, zejména ve větších vrstvách. Pokud jej použijeme u podkladního betonu, únosnost ani sedání nijak neovlivníme, ovšem zaděláme si na skrytý problém v další fázi stavby, kdy na tuto vrstvu vylijeme podkladní betonovou desku. Proto doporučuji v případě štěrkopísku separovat jej od následného betonu polyetylénovou fólií. Stejný postup se aplikuje při odvětrání radonu, kdy nechceme, aby cementové mléko protékalo do vrstvy štěrku a snižovalo tak jeho účinnost na odvětrání. Folii lze u štěrkového podsypu také nahradit geotextílií. V případě použití fólie je betonová vrstva odseparována od podkladu a beton tak není přímo namáhán vlhkostí. Ještě upozorním, že pokud je v domě instalováno teplovodní nebo elektrické podlahové topení nebo štěrková vrstva o mocnosti nad 50 mm, nebo je-li radonový index stavby vysoký, je nutné provést vždy odvětrání radonu přes štěrkové lože nad střechu objektu nebo vložení ventilační vrstvy do kontaktní konstrukce (tedy souvrství podlahy). Sálání tepla z podlahy totiž urychluje také prostup radonu do interiéru stavby.
Mezi tvárnicemi ztraceného bednění vzniká často prostor, který je nutné vyplnit - jednak vznikne prostor při skrývce ornice a jednak se v rámci stavby provádí rozvody kanalizace, přípojek vody a elektřiny, a prostor je tak velmi často protkán dalšími výkopy a ten je nutné zasypat. Již při výkopech a dle geotechnického průzkumu zjistíme jakou zeminu vlastně vyhloubíme v rámci základových pasů. Tuto zeminu lze využít pro tyto zásypy. Skrývku ornice zásadně nepoužíváme. Nelze používat ani zeminu s kusy kořenů a organických příměsí - ty následně vyhnívají a tzv. prosedají. Jako nevhodné jsou soudržné zeminy třídy F5-F8 (jíly a hlíny se střední, vysokou, velmi vysokou a extrémní plasticitou), které v podstatě nelze hutnit a jsou objemově nestálé. Všechny ostatní zeminy lze pro zásypy použít, případně je nahradit štěrkovým podsypem. Abychom mohli na tyto nasypané zeminy provést podkladní betonovou desku je nutné je zhutnit. Hutnění se u těchto jednoduchých staveb provádí pro nesoudržné zeminy (štěrky, písky, hlína štěrkovitá) vibrováním a válcováním. U soudržných zemin pak pouze válcováním. Při zhutňování je nutné dbát, aby nedošlo k porušení svodného potrubí kanalizace a ostatních přípojek. Obecně se u těchto jednoduchých staveb kvalita zhutnění nijak neměří a lokálně tak může docházet k nerovnoměrnému zhutnění, které má za následek vytváření lokálních prohlubní pod podkladním betonem.
Odstranění vlhkosti zdiva a zamezení vzlínání vody
Vlhkost na stěnách je nepříjemná pro každý rodinný dům, ale vždy se najde řešení, jak absorpci vody ve zdivu zpomalit nebo úplně zastavit. Vždy je třeba se pokusit najít příčinu (zdroj) vlhkosti a s odstraněním a vysoušením zdí začít právě tam. Nechceme totiž zdi jen vysušit - ale hlavně odstranit příčinu vlhkosti.
Další příčinou vlhkých zdí a stěn může být absorpce (vzlínání) vody ze země - ta představuje větší problém a odstraňuje se poměrně náročněji. Pokud nám zdi absorbují vlhkost ze země od základů domu - účinné řešení je odvodnění okolí domu vytvořením drenáže při základech. Vykope se vyspádovaná rýha u stěn až do úrovně základů - dno rýhy se vyloží drenážní fólií, která se vytáhne podél stěny až nad terén. Do takto připravené rýhy se položí perforované trubky, které vodu odvedou mimo objektu a zasypou se štěrkem. Aby nedocházelo k zanášení zeminy mezi kamenivo, vrstvu štěrku je vhodné od zeminy separovat geotextilií.
Čtěte také: dodávka štěrku a kameniva v okolí Kolína
Další metodou pro odstranění vlhkosti vzlínáním ze země je injektáž. Metoda injektáže je založena na chemickém procesu, při kterém se „ucpou póry“ v základovém zdivu (betonu, kamenivu). Zemská vlhkost přestane vzlínat do zdiva a tím se dosáhne postupné jeho vysušení. Chemická látka se aplikuje do šikmých vrtů do zdiva buď z exteriéru nebo interiéru. Zdivo se zvlhčí a aplikuje se mikroemulze na bázi křemíku-křemičitanů (silikony, silikáty, silikonáty, siloxíny), která pronikne do pórů zdiva a na jejich povrchu vytvoří chemicky vázanou voděodpudivou vrstvu, která znemožní vzlínání vody. Metoda není limitována tloušťkou zdiva, je použitelná i v případě velmi zvlhlého zdiva. Vhodná je pro zdivo cihelné, kamenné a smíšené. Po ukončení reakce je účinná složka stabilní, nerozpoštědlná a není závislá na kolísání vlhkosti.
Abychom zabránili vzlínající vodě od základů - můžeme vytvořit clonu mezi základy a zdmi. Clonu můžeme vytvořit různými způsoby. Jednou z možností je vkládání hydroizolace do vodorovné spáry, která vznikne postupným podřezáváním nebo šachovnicovým vybouráváním zdiva. Účinnost závisí na kvalitě použitého hydroizolačního materiálu. Nejvíce se používají asfaltové a PVC pásy či fólie.
Na odstranění kondenzace vody může pomoci obyčejné větrání. Pokud máme na rodinném domě plastová okna a dům otlučený polystyrenem - dům „nedýchá“ a vlhkost se hromadí ve zdech. Obvykle se vlhké zdi objevují právě na místech, která nejsou dostatečně vytopena (např. chodba, předsíň, sklep apod.), kde je díky nízké teplotě vyšší pravděpodobnost kondenzace vody. Pokud se nám na stěnách vytvořily plísně - doporučuji jejich nejdříve odstranit. ClimateCoating ThermoPlus zvýší povrchovou teplotu stěn a tím zmenší riziko kondenzace vody na stěnách.
Doporučil bych použít zateplovací systém ISOTEX nebo jen samotný termokeramický nátěr ClimateCoating. Ten se dokonale postará o poškozenou fasádu trhlinami a udrží zdivo v suchu. Jeho vlastnosti zajistí, že do fasády (podkladu, zdiva) se nedostane dešťová voda a zároveň budou stěny „dýchat“ - termokeramický nátěr ClimateCoating je prodyšný a propouští vodní páry. Tím, že udržuje zdi domu v suchu - zabraňuje tvorbě plísní a řas na stěnách. Dům ošetřený nátěrem ClimateCoating má nesporně ještě další výhody. Termokeramický nátěr ClimateCoating dokáže účinně odvádět vlhkost ze zdiva a tím poskytuje výbornou ochranu pro stavební konstrukce. Po aplikaci vytvoří na povrchu termokeramickou membránu, která zabraňuje vnikání vlhkosti do podkladu (fasádu ošetřenou nátěrem ClimateCoating není třeba každých 3-5 let renovovat - má totiž vysokou životnost). Produkty ClimateCoating mají i další výhodu - jsou omyvatelné a mají dlouhou životnost.
Vlhkost na stěnách se objeví pár let od zateplení domu kontaktním zateplením. Dům byl postaven v roce 2002 z YPOR kvádrů - obvodová tloušťka 400 mm a zateplený 60 mm polystyrenem. Po cca 5 letech od zateplení se začaly tvořit vlhké pásy v interiéru na obvodových stěnách - v místech, kde se nacházejí železobetonové věnce. Tyto byly zateplené kombi deskami a překryty polystyrenem jakož i zbytek stavby. Z vnějšího pláště domu odstraníme současné zateplení (polystyren), abychom se dostali k obvodovým zdem. Celý dům zateplíme zateplovacím systémem ISOTEX, který poskytne výborné tepelně izolační vlastnosti a ochranu stavební konstrukce před vlhkostí. Na zdivo nanesu penetrační nátěr ClimateCoating FixPlus a zateplovací omítku ISOTEX ve vrstvě cca 20 mm. Ta bude tvořit základní tepelně izolační jádro.
tags: #jak #separovat #sterk #z #hliny #metody
