Správné ukončení okraje střechy krajovou střešní taškou

Střecha je nejen klíčovou ochranou stavby proti povětrnostním vlivům, ale také výrazně ovlivňuje celkovou estetiku hotového objektu. Její správné provedení, včetně všech detailů, je proto nesmírně důležité pro dlouhou životnost a funkčnost celého domu.

Důležitost správného kotvení a rozměření

Jedním z nejdůležitějších kroků před pokládkou střešní krytiny je správné rozměření krovu a určení vzdáleností latí dle pokynů jednotlivých výrobců střešních krytin. Chyby v rozměření latí se nejvíce projevují na okrajových taškách. Doporučené rozteče latí jsou rozdílné pro jednotlivé typy krytin i pro různé sklony střechy.

Velmi důležitou zásadou pro pokládku střešní krytiny je nutnost kotvení jednotlivých tašek, kterou řeší Pravidla pro navrhování a provádění střech vydaná cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR a současně to upřesňuje každý výrobce ve svých technických podkladech.

• Při sklonu do 45° se tašky nepřipevňují.
• Při sklonu do 60° je nutné každou třetí tašku připevnit pozinkovaným vrutem (hřebíkem) přes otvor v tašce nebo pomocí příchytky tašky.

Při jakémkoliv sklonu střechy je nutné kotvit veškeré tašky na okrajích střechy a u prostupů. To se týká všech okrajových tašek na štítových hranách a dále pultových tašek. Taška pultová se používá u pultových střech pro ukončení horní hrany pultové plochy. Je opatřena na straně závěsu betonovým krycím lemem a připevňuje se pozinkovaným vrutem přes zadní zámek ke střešní lati, případně příchytkou tašky. Pravidlo o nutnosti kotvení platí ale také i pro všechny základní tašky podél okapní hrany, hřebene, úžlabí a nároží, kolem střešních oken a komínů, tedy tam, kde by mohlo vlivem působení větru dojít k jejich uvolnění.

Pokládka a kotvení krajových tašek

Okrajové tašky poskytují elegantní řešení na zakrytí štítových hran. Okrajové tašky jsou opatřeny dvěma otvory. Každá taška musí být přichycena k latění pozinkovanými vruty. Při použití okrajových tašek je bezpodmínečně nutné, aby okapové a štítové hrany střechy svíraly pravý úhel.

Čtěte také: Profesionální ukončení vinylové podlahy

Krajová, tedy první, taška je specifická a k lati se pevně přišroubuje, aby byl vytvořen pevný základ pro další tašky. Základní tašky se pokládají nejlépe po předem stanovených úsecích, aby se dalo na střeše dobře pohybovat a zároveň bylo kam umístit materiál. V každém případě poslední tašku, kterou uložíte v každé řadě, je hřebenáč. Poslední hřebenáč se v případě potřeby dořízne a opět se ukotví přišroubováním, po kterém následuje osazení speciálního prvku, který hřeben střechy ukončí.

Na stavbách se objevují i chyby při ukládání okrajových tašek. Stává se, že jsou uloženy bez dostatečné mezery mezi okrajem tašky a stěnou.

Větrání střešního pláště

Jedna z věcí, které výrazně ovlivňují životnost střechy, je odvětrání střešního pláště. Protože není možné zcela zabránit vlhkosti proniknout do konstrukce střechy, je třeba ji odtud vhodně odvětrat. Vlhkost, která se dostane do vzduchové mezery ve střeše, je odváděna větrací mezerou pod taškami a větracími taškami mimo střešní plášť. Pro vytvoření větrací mezery pod taškami je používána tzv. kontralať o výšce min 4 cm. Častou chybou bývá použití kontralatí s nedostatečnou výškou, což zmenší provětrávací mezeru. U hřebene použijeme větrací pás kovový a větrací tašky, případně moderní systém liniového odvětrání střechy.

Při navrhování dvouplášťových a tříplášťových střech za použití betonové střešní krytiny je nutné vytvořit větranou vzduchovou mezeru mezi krytinou a hydroizolační fólií o ploše nejméně 200 cm², připadající na 1 m délky okapní hrany střechy, o výšce vzduchové vrstvy nejméně 20 mm. Přesahuje-li vzdálenost přiváděcích a odváděcích větracích otvorů 10 m, zpravidla se zvětšuje plocha větrané vzduchové vrstvy o 10 % základní plochy na každý další 1 m přesahující vzdálenost 10 m.

Tříplášťová střecha

Při tomto řešení skladby střešního pláště se folie nedotýká tepelné izolace a mezi folií a tepelnou izolací i mezi folií a krytinou jsou vytvořeny větrané mezery. Mezera mezi folií a tepelnou izolací je nejčastěji vytvořena vydrátováním mezi krokvemi. Přívod vzduchu je zabezpečen u okapní hrany a odvod vzduchu přes hřeben. Častou chybou u tříplášťové střechy je neprovedení vydrátování. Důsledkem toho se tepelná izolace, především postupným zvětšením svého objemu, případně chybnou montáží, dostane až k folii a dochází k vlhnutí a ztrátě tepelně-izolačních vlastností. Další chybou je nevytvoření dostatečného přívodu a odvodu vzduchu, kdy opět dochází k vlhnutí tepelné izolace a z toho vyplývající ztrátě izolačních vlastností.

Čtěte také: Ukončení betonové dlažby svépomocí

Dvouplášťová střecha

U dvouplášťové střechy se folie dotýká tepelné izolace a je vytvořena pouze větraná mezera mezi folií a krytinou. Pro toto řešení je nutno vybrat vhodnou kontaktní folii. Kromě častého zaměňování kontaktní a nekontaktní folie jsou nejčastější chyby obdobné jako u tříplášťové střechy.

Správným řešením při realizace hřebene je v případě dvouplášťové střechy dotažení tepelné izolace včetně folie až do vrcholu krovu, v tomto případě žádný problém nenastává. V současnosti je ale často tento detail řešen tak, že je tepelná izolace ukončena v prostoru kleštin a prostor až ke hřebeni zůstává volný, nezaizolovaný tepelnou izolací. Použita je pouze pojistná folie dotažená až ke hřebeni. V tomto případě je ale nutno vzniklý prostor řešit jako tříplášťovou střechu se všemi pravidly. Tedy přísun vzduchu nad tepelnou izolací pod folii (nejlépe přidání větrací mřížky mezi folie) a odvod přes hřeben (vytvořením větrané mezery).

Větrací tašky a hřeben

Pro odvětrání se používají větrací tašky, které se kladou v druhé řadě pod hřebenem. Počet kusů na běžný metr délky hřebene se určuje v závislosti na délce krokve a sklonu střechy přibližně podle tabulky. Pro intenzivnější odvětrání se doporučuje suchá montáž hřebene a nároží pomocí kartáčové lišty, nebo větracích hřebenových pásů. Nad ucpávku připevníme hřebenovou příchytku pro první hřebenáč. Hřebenáč nasuneme do příchytky a připevníme přes další příchytku vrutem do hřebenové latě.

Hřeben včetně dalších podstřešních vrstev je dalším detailem, ve kterém se často chybuje. Při suchém kladení hřebenáčů u profilované betonové krytiny musí být první lať ve vzdálenosti 30 mm pod hřebenem. Na vrchol spoje krokví se připevní držák hřebenové latě. Výška připevnění držáků je závislá na sklonu střechy. Do takto připravených držáků se vloží hřebenová lať 50/30 mm a zafixuje se hřebíky (2,5×32 mm). Po pokrytí celé střechy krytinou se univerzální kartáčová lišta přichytí dvěma krátkými hřebíky k hřebenové lati. Hřebenáče se doporučuje klást tak, aby otevřená spára byla po směru převládajících větrů. Nejdříve se připevní příchytka hřebenáče do kraje hřebenu dvěma pozinkovanými hřebíky (2,5×32 mm). Nasune se hřebenáč a přitiskne do příchytky. Další příchytka se připevní jedním pozinkovaným hřebíkem (2,8×70 mm) přes díru v hřebenáči a dvěma pozinkovanými hřebíky (2,5×32 mm) do hřebenové latě. Hřebenáčová příchytka současně vymezuje krycí délku hřebenáče. Hřebenáč vlastní vahou a dotlačením vytvaruje těsnicí lištu tak, že utěsní prostor mezi taškou a hřebenáčem. Hřebenáčová příchytka má pro ukotvení přes hřebenáč oválný otvor, který umožňuje měnit krycí délku hřebenáče. Detail ukončení hřebene a štítových hran se uzavře perforovanou ucpávkou příslušné barvy nebo ozdobnou hřebenovou ucpávkou.

Doplňkové prvky a jejich důležitost

Při realizaci střechy nestačí jen vybrat pěknou a kvalitní střešní krytinu, ale i doplňkové výrobky. Kritickými místy při pokládce jsou spoje a přechody mezi střešní krytinou a doplňky. Použití levných doplňků, které neodpovídají svými vlastnostmi požadované kvalitě, by mohlo narušit funkčnost střechy, případně zkrátit její životnost. Důležité je ovšem i kvalitní zabudování jednotlivých prvků, znalost norem a pravidel, proto je nejlepší obrátit se na odborníky.

Čtěte také: Průvodce ukončením parozábrany pro roubenky

Okapní plech a oplechování

Na velkém množství střech také z „úsporných důvodů“ chybí okapní plech, který odvádí vodu z folie mimo římsu nebo do okapu. Zatékající voda pak pozvolna ničí římsy. Velká část chybných řešení spočívá opět v absenci okapního plechu.

Oplechování střechy je jedním z klíčových kroků při stavbě nebo rekonstrukci střechy. Správně provedené klempířské prvky chrání konstrukci před zatékáním vody a následným poškozením. Jednou z nejzásadnějších chyb je nedostatečný sklon střechy, který může způsobit hromadění vody v místech oplechování. Pokud voda nemá možnost plynule odtékat, může se zadržovat například u atik či komínů, což vede k prosakování spojů, vzniku koroze a zkrácení životnosti oplechování. Hromadící se nečistoty a vlhkost pak problém ještě zhoršují. Oplechování by mělo vždy respektovat sklon střechy a být správně osazeno tak, aby nebránilo přirozenému odtoku vody. U plochých střech se doporučuje minimální sklon alespoň 3°, což zabrání tvorbě kaluží. Při montáži je vhodné použít vodováhu a zkontrolovat, zda jednotlivé klempířské prvky neleží zcela vodorovně.

Další chybou je opomenutí některých klempířských prvků. Každá hrana střechy, kde může zatékat voda pod krytinu, by měla být chráněna plechem - přesto někteří kutilové občas vynechají například okapnici na okapové hraně nebo závětrnou lištu na štítu střechy. Pokud chybí okapnice u okraje střechy, voda stékající po krytině může proniknout do podstřeší nebo zatékat do zdi pod střechou, místo aby byla bezpečně odvedena do žlabu. Chybějící závětrná lišta (štítové oplechování) je zase rizikem při silném větru - poryvy mohou nadzvednout a poškodit okraje střešní krytiny. Také úžlabí (vnitřní rohy střechy) musí mít vlastní plech, jinak se do nich bude sbíhat voda z obou střešních ploch přímo na podklad. Oplechování střechy by mělo být kompletní, aby zajistilo správný odvod vody.

Při plánování střechy identifikujte všechny kritické přechody a okraje - tj. napojení střechy na svislé stěny (komíny, atiky), štítové hrany, okapové hrany, úžlabí, hřebeny a nároží. Všechny tyto části opatřete vhodným oplechováním. Na spodní okraj střechy instalujte podkladní plech a okapnici (pod krytinu a nad žlab) ještě před pokládkou krytiny. Na štíty umístěte závětrné lišty odpovídající tvaru střechy - jiné pro sedlovou, pultovou či valbovou střechu. Do úžlabí vložte dostatečně široký úžlabní plech pod oba přesahy krytiny. Nezapomeňte ani na hřebenáče (hřebenové krycí plechy) na vrcholu střechy, které zakryjí spáru mezi dvěma střešními plochami. Každý takový prvek výrazně zvyšuje odolnost střechy, proto žádný nevynechávejte.

Chyby při montáži oplechování

I při použití kvalitních plechů a všech potřebných dílů může nastat problém, pokud je montáž provedena nesprávně. Typickou chybou je nedostatečné upevnění - například příliš málo šroubů či příchytek, nebo naopak jejich špatné umístění. U plechových krytin a oplechování se můžeme setkat jak s podutaženými, tak přetaženými šrouby, které deformují plech. Chybná je také malá či žádná přesahová rezerva jednotlivých kusů plechu; pokud se díly dostatečně nepřekrývají, bude do spáry zatékat. Opomenout se nesmí ani těsnění spojů - pokud se například nevloží tmel do spáry mezi dvěma kusy lemování, voda si cestu dovnitř najde.

Typy střešních krytin

Sklon střechy je základním technickým parametrem střešní konstrukce, a i při výběru krytiny je velmi důležitý. Každá střešní krytina má v technickém listu uvedený tzv. bezpečný sklon krytiny, obvykle ve stupních. Jedná se o minimální doporučený sklon krytiny, při kterém nevzniká riziko zatékání do konstrukce a při kterém střešní krytina bude spolehlivě plnit svoji funkci.

Podle hmotnosti dělíme krytinu na dvě skupiny:

Lehké střešní krytiny

Lehké střešní krytiny jsou ty, které nevytváří zatížení na střechu větší než 25 kg/m². Mezi lehké střešní krytiny zařazujeme plechové, vláknocementové, plastové a asfaltové střešní krytiny. Jsou výrazně levnější, jednodušší na aplikaci a údržbu, avšak mají kratší životnost.

• Plechová krytina: Velkoformátová, montuje se ve formě velkoplošných plátů. Rychlý, snadný a efektivní způsob pokládky. Vysoká odolnost vůči klimatickým vlivům a výkyvům teplot. Nevýhodou může být hlučnost při prudkých deštích, eliminovaná dvojitými plechy s izolací.
• Plastová krytina: Vyrábí se z polyesteru či polykarbonátu, kladou minimální nároky na konstrukci krovu. Nevýhodou jsou horší tepelné vlastnosti a nižší odolnost vůči UV záření.
• Asfaltová krytina: Nízká hmotnost ve formě pásů nebo šindel. Velmi rychlá instalace a snadná opravitelnost. Nevýhodou je neekologická výroba a zanášení okapů kamínky z povrchu.

Těžké střešní krytiny

Mezi těžké krytiny řadíme veškeré krytiny, které mají hmotnost vyšší než 25 kg/m². Oproti lehkým střešním krytinám více zatěžují konstrukci krovu, ale zase jsou odolnější na účinky větru. Do této skupiny patří klasické pálené střešní tašky, betonové střešní krytiny nebo krytiny břidlicové.

• Keramická střešní krytina: Největší stálice na českém trhu. Vysoká pevnost a odolnost vůči UV záření a povětrnostním vlivům. Ekologická s elegantním vzhledem. Složitější pokládka a vyšší cena. Omezení minimálním sklonem střechy (obvykle 20°).
• Betonová střešní krytina: Maloformátové tašky z portlandského cementu, písku a vody. Celková pevnost a nenasákavost po dobu až 100 let. Nevýhodou je vyšší zatížení krovu a omezenější výběr. Minimální sklon krovu alespoň 17°.
• Břidlicová střešní krytina: Luxusní vzhled z přírodního kamene s dlouhou životností (až 200 let). Odolnost vůči teplotám i ohni. Těžká krytina, vyžadující posílení krovu.

Tabulka doporučených roztečí latí KM Beta

Výrobce KM BETA a.s. uvádí ve své technické příručce doporučené rozteče latí pro různé sklony střechy:

tags: #jak #ukoncit #okraj #strechy #krajove #kridlice

Oblíbené příspěvky:

• řešení pro vaši střechu
• stylový doplněk pro Kia Stonic
• Přesné měření pro moderní rozvody
• Co je weberdry PUR seal?
• Klíčový prvek pro wellness