Jak vyrobit dřevěný šindel: Od výběru stromu po hotovou střechu

Dřevěné šindele se používají na pokrytí střech už stovky let. Slovo šindel k nám připutovalo od Germánů, ale jeho skutečný původ je v latině, od slova „scindula“, což znamená štípat. Dřív byly šindele naprosto běžnou a dobře dostupnou krytinou, která se používala nejen na všechny chalupy a venkovská stavení, ale i ve městech a na zámcích. Přesto se na vesnicích udržel až do první poloviny 20. století. V dnešní době je to spíš luxusní a dražší záležitost. Nejčastěji se požívá při obnově kulturních nemovitých památek, ale stále více se objevují i na běžných stavbách a zejména v zahradní architektuře.

Najít správný strom je kumšt

Hledání toho správného stromu na šindele je práce zdlouhavá a náročná. Šindelář bere v potaz množství bělky, tedy těch nejřidších částí, které dřevo obsahuje. Nejraději má kulatinu ze stromů, rostoucích zvolna ve vysokých polohách, kde je roční přírůstek pomalý. Proto jsou léta hustá, takže dřevo je pevné a odolné k biotickým vlivům, málo mu vadí teplotní výkyvy, déšť, houby, plísně i škůdci a šindele z něj jsou trvanlivé.

  • Obecně se na vlastnostech dřeva podepisuje druh půdy, z níž strom rostl, klima a prostředí vůbec, tedy například i to, jaký měl strom k růstu prostor. To vše totiž ovlivňuje hustotu ročních přírůstků.
  • Dřevo pro výrobu šindele by mělo být dobře štípatelné, mělo by mít dlouhá rovná vlákna a hustě rostlé letokruhy. To znamená dřevo, které rostlo pomalu a to je ponejvíce v horských oblastech.
  • Na šindele jsou nejlepší samozřejmě dřeva velmi trvanlivá, jako je dub nebo akát. Dubové dřevo je velmi tvrdé, těžko se štípe a je drahé. Akátové dřevo je trvanlivé, dobře štípatelné, bohužel jej není na trhu dostatek.
  • Z dalších dřevin se v Evropě nejčastěji používá smrk, který je dobře obrobitelný a jedle nebo modřín, které mají též velkou trvanlivost.
  • Vybírá se takové dřevo, které předpokládá ty nejlepší možné výsledky. Ze zkušeností již víme, že nejlepší jsou stromy s hustými letokruhy, které se mírně stačí doleva.
  • Nejlepší dřevo by mělo mít rezonanční znaky stejně jako materiál, vybíraný pečlivými houslaři na stavbu hudebních nástrojů. Materiál se vybírá nejdříve „nastojato“ a stromy se kácejí v zimních měsících, kdy jsou bez mízy. Kulatina se skladuje neodkorněná. Na skládkách v lese se průběžně zkouší štípatelnost a točivost.

Jak se šindel rodí: Tradiční proces výroby

Výroba dřevěného šindele probíhá štípáním ze smrkového, popřípadě modřínového dřeva, které se kácí v zimě. Tato metoda je velmi tradiční a za dlouhá léta se vlastně příliš nezměnila. Vlastní výroba šindelů začíná tím, že se kulatina zbaví kůry a kmen nařeže na špalky takové délky, jakou požadujeme od vyráběných šindelů, zpravidla tedy 50 nebo 60 cm.

  1. Nařezání na špalky: Kulatina se nařeže na potřebnou délku 50, 40 a 30 cm, někdy i 60 cm a více.
  2. Štípání šindelů: Šindelář si postaví špalek jako při štípání dříví a rozdělí jej podélně na půlky. Špalky se rozštípnou na čtvrtiny (kláty) a tyto kláty se dále štípou na destičky potřebné šířky cca 2 cm. Štípají se ručně nebo na speciálně upravené štípačce. Šindelář postupuje tak, aby dřevní vlákna byla rovnoběžná s podélnou osou šindele. Jednotlivé šindele odděluje od kraje radiálně do středu špalku. Povrch takto štípaného dřeva je hladký a pevný.
  3. Opracování pořízem: Po té se destičky upravují na speciálním truhlářském svěráku nazývaném strýček, struh, dědek, koza a jiné názvy podle oblasti. Do něho se destička upne, přidržuje jednou nohou a upravuje, strouhá pořízem. Vždy se pracuje se dřevem čerstvým, má lepší štípatelnost a lépe se strouhá. Ručním strouháním po vláknech se uštípnutý kus upraví do požadovaného tvaru.
  4. Vytvoření pera a drážky: Povrch se jemně upraví, srovnají se případné nepravidelnosti, vytvaruje se pero a vyfrézuje drážka. Drážka se dělávala nástrojem zvaným kocour, fugač nebo malým hoblíčkem k tomu určeným. Dnes se ale převážně dělá na fréze. Jedinou prací, kdy přichází ke slovu stroj, je drážka, která se běžně zhotovuje na fréze.
  5. Sušení a impregnace: Hotové šindele se nechají proschnout venku na vzduchu až tři měsíce. Poté prochází impregnačním procesem. Z dlouhodobého hlediska je nejspolehlivější ochranou dřeva impregnace. Pokud jsou šindele vyschlé, jejich impregnace je těžší a jedinou možností je šindele do vhodného konzervačního přípravku namočit. Dnes se šindele balí do balíků po 1 m2 - dvojité pokládky. Ty se pak namáčí do speciálních přípravků (např. Bochemit QB profi), jež mají za cíl chránit dřevo proti plísním a dřevokaznému hmyzu.

Štípaný versus řezaný šindel

Rozdíl mezi štípanými a řezanými šindely není patrný jen na pohled, ale především ve způsobu užití, trvanlivosti a samozřejmě také v ceně.

Štípaný šindel

  • Ručním štípáním nedochází k přerušení dřevních vláken, což je důležité pro nemožnost vnikání vody do šindele a pro rychlý odtok vody po vláknech ze střechy.
  • Povrch takto štípaného dřeva je hladký a pevný. Protože je přirozeně uzavřený proti vnikání vody, dobře odolává povětrnostním vlivům.
  • Štípaný šindel nepraská a jeho životnost je mnohonásobně vyšší než u šindele řezaného, kde jsou tyto kapiláry porušeny.
  • Štípaný šindel je s ohledem na kvalitu a vysoký podíl ruční práce významně dražší.
  • Zhotovuje se z hustě rostlých (hustých) stromů větších průměrů (60-80cm) z vybraných lokalit certifikovaných lesů, které jsou více než stoleté.

Řezaný šindel

  • Strojově vyráběné šindele nejčastěji používáme k obkladu svislých ploch, tedy především stěn: vypadají na nich výborně a méně zde trpí povětrnostními podmínkami.
  • Tolik nádherného fortelu jako štípané šindele výroba těch řezaných nevyžaduje, lze je vyrobit z jakéhokoliv na pile připraveného dřeva, třeba z obyčejných prken.
  • Protože jsou vyráběny výlučně strojově a řez jde často napříč vlákny, je jejich trvanlivost menší. Povrch mají ovšem hladší. Hůř však vzdorují nepříznivým atmosférickým podmínkám a častěji praskají. Rychleji trouchniví.
  • Řezaný šindel má plochy hodně hrubé od přetržených vláken a proto jsou následně opracovány hoblováním nebo frézováním. Šindele jsou rovnoměrné vlnky od hoblovacího válce, ale i ty jsou kolikrát neviditelné díky následnému broušení. Vzniklé kapiláry nasávají vodu, která zahnívá.
  • Často jsou hoblované nebo frézované na tvarových frézách s mírným rádiem a jsou vzhledově velmi dokonalé, často stejné šířky.
  • Zhotoveno z mladé kulatiny malých průměrů.

Šindel štípaný, srovnaný pořízem, avšak jeho pero je hoblované

  • Jedná se o místo nejřidších letokruhů na výrobku - místa nejnáchylnějšího na erozi hmoty.
  • Takový šindel působí dobrým vzhledovým dojmem, avšak jeho životnost je značně snížena.
  • Při dlouhodobém působení vody a slunce dochází mezi jednotlivými letokruhy k erozi dřevní hmoty.

Typy a rozměry šindelů

Dnes se šindele vyrábějí v různých šířkách, s délkou obvykle 300, 500 nebo 600 mm. V podstatě je to dřevěná destička dlouhá 50-60 cm, široká 5 až 15 cm a tlustá 1,5 - 2,5 cm.

Čtěte také: Praktický návod: Dveře z palubek

  • Obdélníkové šindele: Používají se k pokrývání střech (konce šindelů jsou někdy ozdobně seřezány).
  • Kónické šablony: Patří na stavby s kruhovým půdorysem anebo do úžlabí, často ozvláštňují zahradu, studniční kryty, altány či krmítka.
  • Alpský šindel: Nemá břit ani drážku, je podstatně tenčí a při pokládce se víckrát překrývá.
  • Valašský šindel: Vždy se dělal ze dřeva smrkového a jedlového. Někdy se mu říká valašský, asi proto, že na Valašsku jeho výroba nebyla přerušena vystěhováním Sudet po 2. světové válce, jako v jiných horských oblastech České republiky.

Způsoby pokládky šindelové střechy

Pokládka šindelů probíhá podobně jako třeba u parket, na pero a drážku. Je dobré, aby střecha měla minimálně sklon 35°.

  1. Jednoduché krytí: Vhodné na hospodářské budovy, obklady stěn, studny, ploty a také jako podbití pod břidlicovou krytinu. U šindele 50 cm se šindel překládá cca po 42 cm.
  2. Dvojité krytí na husté laťování: Je to nejčastější a nejekonomičtější způsob. Zakápne-li voda přes jednu vrstvu, pak se zarazí o druhou vrstvu a vyteče zase ven. První vrstva kryje druhou vrstvu před sluncem, tzn. když je první vrstva narušená po 15 až 20 letech ultrafialovým zářením, tak je tu ještě vrstva druhá stíněná vrstvou první, čímž se životnost střechy prodlužuje na 60 a více let.
  3. Dvojité krytí na řídké laťování: Šindele se na sebe pokládají ve dvou řadách v celé své délce a další dvojitá řada tu spodní dvojitou řadu překrývá 10 cm své délky.

Šindelem můžeme pokládat i velmi složité prvky střechy jako různé věžičky, nároží, úžlabí, volská oka. K tomu je ale třeba šindele speciálního zkoseného.

Historie šindele

O prodeji šindele existují v Čechách zmínky již z doby předhusitské. Jako střešní krytina byly šindele nepostradatelné hlavně v horských oblastech díky lepší dostupnosti dřeva a nedostupnosti slaměných došků, rozšířených hlavně v níže položených zemědělských oblastech. Později začal vytlačovat v zemědělských oblastech i krytinu doškovou.

  • Nejstarší šindele: Bývaly dlouhé a široké, zhotovovaly se z toho nejlepšího dřeva, obvykle z jedlového. Na střechu se kladly volně na podkladové trámky, přes ně napříč se kladly tyče, které se zatížily kameny. Tento způsob byl možný jen na plochých střechách. Až do 19. století dochovaný v Čechách v okolí Volar.
  • Zkosený šindel: Další typ šindele byl zkosený šikmo k hraně prkénka, při krytí střechy se na užší hranu kladla širší strana sousedního šindele a oba se spojovaly hřebíkem.
  • Šindel na perodrážku: Třetím typem je ten dochovaný do dnešní doby, kdy se na širší straně prkénka udělala ještě drážka, do které se vkládá slabší strana sousedního šindele.

Údržba a životnost šindelové střechy

Údržba dobře položené šindelové střechy spočívá jen v občasné impregnaci. Štípané šindele natíráme po šesti až osmi letech, u řezaných s dřevními vlákny přerušenými přímočarým řezem bychom se měli chopit štětce vždy asi po čtyřech letech. Kvalita šindele je dána kvalitou dřeva, jeho hustotou let, tzn. čím roste strom pomaleji, tím je dřevo kvalitnější.

Typ šindele Doporučená doba impregnace/nátěru Průměrná životnost
Štípaný šindel Každých 6-8 let 40-60 a více let (při dvojitém krytí)
Řezaný šindel Každé 4 roky Méně než štípaný

Důležité body údržby:

  • Impregnace: Je to velmi účinný způsob, jak hluboko do dřevní hmoty natlačit impregnační roztok. Šindele jsou impregnovány dle expoziční třídy 4: dřevo v trvalém kontaktu s půdou, nebo trvale vystavené silnému působení vlhkosti. Tlakovakuová impregnace výrazně zvyšuje trvanlivost a odolnost šindele. Levnější, ale také o něco méně účinnější způsob ochrany oproti tlakovakuové impregnaci je namáčení v impregnačním roztoku.
  • Nátěr: Je vhodné ji každých 5 let natírat dřevním térem či oleji chránícími dřevo vůči vodě, ale neuzavírajícího. Používá se u obytných staveb. Můj názor je, že není třeba šindel napouštět jedy proti hmyzu a houbám, v tak extrémních podmínkách jako je střecha se jim nedaří, střídání sucha a vlhka. Důležité je ochránit dřevo před sluncem pigmentem. Pigment si dřevo vytvoří samo tím, jak zešedne.

Půl tuctu důvodů pro šindelovou krytinu

  • Podle kvality použitého dřeva je průměrná životnost šindelové střechy čtyřicet let.
  • Nízká hmotnost nevyžaduje masivní krovy.
  • Šindel je trvanlivý v zimě vůči mrazu (pokud v kronikách čteme, že mrzlo, až šindele praskaly, muselo jít opravdu o extrémní zimu), v létě dobře vzdoruje kroupám.
  • Výrazně snižuje prohřívání stavby slunečním žárem, šindeli krytý prostor je pro uživatele zdravotně přívětivý.
  • Případně poškozené prvky ve vrchní krycí vrstvě lze snadno vyměnit.
  • Poslední dobou je kladený důraz na návrat k materiálům, které lze snadno získat z obnovitelných zdrojů a také snadno ekologicky likvidovat. A k takovým materiálům dřevo bezesporu patří.

Čtěte také: Králíkárna krok za krokem

Čtěte také: Dřevěné žaluzie svépomocí

tags: #jak #vyrobit #dreveny #sindel

Oblíbené příspěvky: