Jak správně zatmelit prostupy hydroizolaci

Hydroizolace prostupů je důležitou součástí každé stavby či rekonstrukce. Zajišťuje ochranu proti průniku vody v klíčových místech, jako jsou prostupy potrubí, kabelů nebo vzduchotechniky skrze střechy, stěny a základové desky. Špatně utěsněná nebo dokonce chybějící hydroizolace základů a spodní stavby, popřípadě podlah ve sklepě a přízemí, je velmi častou závadou u starších domů.

Proč je potřeba prostupy izolovat?

Prostupy jsou místa, kde stavební konstrukcí procházejí technické instalace, jako jsou potrubí, kabely nebo větrací otvory. Nejběžnější jsou střešní prostupy, kde jsou instalovány komíny, odvětrávání nebo antény, a prostupy základy, které slouží pro přívod inženýrských sítí do domu.

Prostupy jsou často náchylné k průniku vody, což může vést k vlhkosti v konstrukci, poškození stavebních materiálů, vzniku plísní a dalším problémům. Hydroizolace prostupů nicméně zajišťuje, že voda nepronikne do konstrukce, čímž chrání dům před vážnými poškozeními.

Rizika nedostatečné hydroizolace prostupů

Pokud nejsou prostupy hydroizolací dostatečně zabezpečené, může dojít k těmto problémům:

• Vlhkost a plísně: Voda, která pronikne konstrukcí, může způsobit růst plísní, které ničí materiály a mohou být zdraví škodlivé.
• Poškození materiálů: Dlouhodobé působení vlhkosti vede k degradaci stavebních prvků, což může výrazně snížit životnost stavby.
• Únik tepla: Prostupy jsou také místem, kde může docházet k úniku tepla, což zvyšuje energetickou náročnost budovy.

Hydroizolace prostupů pomocí tekuté gumy

Tekutá guma, zejména pak tekutá guma Kanada, jsou velmi účinná řešení pro těsnění prostupů i pro hydroizolaci dalších povrchů. Jejich hlavní výhodou je, že vytváří bezespárovou, vodotěsnou vrstvu, která dokonale chrání prostupy před vniknutím vody. To je zásadní hlavně u prostupů v základové desce nebo střešních prostupů, kde je běžný pohyb konstrukce. Jednou z dalších výhod tekuté gumy je také schopnost přizpůsobit se tvaru prostupu. Na rozdíl od pevných materiálů, jako jsou asfaltové pásy, je tekutá guma velmi pružná a snadno se nanáší i na složitější a nepravidelné tvary. Navíc má výjimečnou odolnost proti povětrnostním vlivům a UV záření, což z ní dělá ideální volbu jak pro venkovní, tak vnitřní použití.

Čtěte také: Kompletní informace o prostupu tepla v podlahách

Postup při aplikaci tekuté gumy

1. Příprava povrchu: Před aplikací je důležité, aby byl povrch kolem prostupu důkladně očištěn. Musí být suchý, zbavený prachu, mastnoty nebo starých vrstev nátěrů, které by mohly bránit správné přilnavosti. Pokud se aplikace provádí na beton, je nutné, aby byl dostatečně vytvrzený.
2. Vyztužení hydroizolace geotextilií: Pro dodatečnou pevnost a dlouhodobou ochranu lze použít geotextilii jako vyztužovací prvek mezi jednotlivými vrstvami tekuté gumy. Geotextilie zajistí, že hydroizolace bude mechanicky odolnější, a je obzvlášť vhodná pro místa, kde dochází k pohybu, nebo při těsnění prostupů potrubí, kde je třeba větší odolnost. Po nanesení první vrstvy tekuté gumy se geotextilie položí přímo do čerstvého nátěru, přičemž je potřeba ji dobře uhladit, aby nevznikly žádné vzduchové kapsy. Poté se aplikuje další vrstva tekuté gumy, která geotextilii překryje a zajistí dokonalou soudržnost.
3. Nanesení nátěru: Tekutá guma se snadno aplikuje pomocí štětce, válečku nebo stříkací pistole. Při aplikaci je dobré aplikovat několik vrstev, aby bylo zajištěno dokonalé těsnění prostupů proti vodě. Každá vrstva by měla být nanesena rovnoměrně. Je také důležité ji nechat pořádně zaschnout. Většinou se pak doporučuje aplikovat minimálně dvě až 3 vrstvy.
4. Kontrola po finálním zaschnutí: Po finálním zaschnutí všech vrstev je potřeba provést důkladnou kontrolu. Zkontrolujte, zda nejsou na povrchu praskliny, mezery nebo místa, kde by mohla voda pronikat. Pokud zjistíte jakékoliv nedostatky, opravte tyto oblasti dodatečným nátěrem. Správná kontrola je klíčová, aby byla izolace prostupů 100% účinná a spolehlivá.

Prostupy je potřeba čas od času zkontrolovat. Pohyby konstrukce nebo opotřebení materiálů mohou ovlivnit jejich stav. Pravidelná kontrola a údržba prostupů v základové desce nebo na střeše zajistí, že izolace zůstane funkční a nebude nutné dělat nákladné opravy.

Prostup komína střechou

Každá stavba, pro jejíž vytápění je nutné navrhnout a zrealizovat konstrukci komína, vyžaduje správně vyřešit a provést prostupy stavebními konstrukcemi. Jedním z nich je prostup skladbou střechy. Důležité je si uvědomit, že komín prostupující obvodovou konstrukcí narušuje obálku budovy, na kterou jsou kladené technické požadavky a ty bychom měli splnit. Například skladba střechy by měla být na komín napojená parotěsně respektive vzduchotěsně, zásadní je i vodotěsné napojení a také by prostupem komína neměl vznikat výrazný tepelný most. Ve skladbě jak ploché, tak šikmé střechy se nachází spousta hořlavých materiálů a některé z nich je nutné na komínové těleso těsně napojit. Současné normy již poskytují informace, jak řešit prostup komína stropem a střechou z pohledu požární bezpečnosti i konstrukčních souvislostí.

Požadavky na vzdálenost komína od hořlavých materiálů

Základním zdrojem informací o požadavcích na nejmenší vzdálenost komína od hořlavých materiálů je norma ČSN 73 4201 ed. 2 Komíny a kouřovody - Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv, platná od prosince 2016. Požadavky jsou členěny dle druhu komínů i dle konstrukcí obsahujících hořlavé materiály. Pro jednovrstvé i vícevrstvé komíny se vzdálenost dřevěných konstrukčních prvků od povrchu komínového pláště stanovuje podle přílohy G a je nejméně 50 mm. Příloha stanovuje zásady pro uložení dřevěných prvků do komínového zdiva a na komínové zdivo a zásady pro prvky probíhající podél zdiva.

S obálkou budovy souvisí ještě jedna skutečnost, kterou bych chtěl zmínit. V dnešní době se stále více staví objekty v tzv. „Pasivním standardu“, ve kterých je nutno splnit požadavek na těsnost obálky budovy podložený Blower Door testem. Do těchto typů objektů je nutné zvolit správný komín, který tyto požadavky splňuje. Ne každý komín je k tomuto účelu vhodný.

Velice důležitým požadavkem při řešení prostupu komína konstrukcí je „Vzdálenost od hořlavých materiálů“. Jakým způsobem se tato vzdálenost stanovuje, udává ČSN EN 1443 Komíny - Obecné požadavky, platná od ledna 2020. Tato norma stanovuje, jakým způsobem musí být komín označen. V souvislosti s novelou normy ČSN EN 1443 došlo k úpravě označování komínů, kdy do označení zatřídění komínu přibyl nový parametr „Typ zkušební sestavy“, který vyjadřuje, v jakém konstrukčním uspořádání byla bezpečná vzdálenost ověřena zkouškou. Tento parametr se značí písmeny „a“ až „l“, písmena představují celkem 12 typů kombinací tloušťky stěny, tloušťky stropu, jejich tepelných odporů, řešení prostupu stropem (zcela otevřený - s volně proudícím vzduchem, částečně uzavřený - bez tepelné izolace a zcela uzavřený - s tepelnou izolací. K tomu ještě přistupuje ohrazení mezery mezi komínem a střechou. Je tedy zřejmé, že jednomu výrobku (komínu) může být na základě zkoušek přiděleno více označení z řady a až l.

Čtěte také: Prostup Wi-Fi signálu skrz zdivo: Na co si dát pozor

Vzdálenost od hořlavých materiálů tedy výrobci komínových systémů stanovují na základě zkoušky. Podle výsledků zkoušek výrobci ve svých technických podkladech uvádějí, za jakých podmínek je platná bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů při zabudování komína do stavby a ve svých technických podkladech by měli uvést i návod na bezpečné zabudování komínového tělesa do stavby. V označení komína je tedy vzdálenost od hořlavých materiálů označena hodnotou „xx“ v milimetrech a doplněna písmenem „a“ až „l“ tak, jak je například uvedeno v tabulce 1.

Upozornění: U komínů uvedených na trh podle starší verze normy ČSN EN 1443 platné do roku 2019, je bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů udávaná pouze hodnotou „xx“ v milimetrech bez písmenného označení. U takto označeného komína je bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů platná pouze pro plně provětrávanou mezeru kolem komína. Údaj tedy nelze aplikovat například na dokonale utěsněný prostup stropní nebo střešní konstrukcí! Pro takový případ, kde kolem komína není provětrávaná mezera, musí výrobce dodatečně stanovit pravidla zabudování svého komínu na základě výpočtu.

Z výše uvedeného vyplývá, že s lety zažitou informací, že velikost odstupu hořlavých materiálů a konstrukcí od komína musí být vždy alespoň 50 mm, si již nevystačíme. U nerezových systémových komínů se jejich značení řídí výrobkovou normou ČSN EN 1856-1 Komíny - Požadavky na kovové komíny - Část 1: Systémové komíny. Situace je stejná v tom, že výrobce ve svých technických podkladech by měl stanovit návod na bezpečné zabudování nerezového komínového systému do stavby. Chtěl bych upozornit na skutečnost, že bezpečné vzdálenosti od hořlavých materiálů u systémových nerezových komínů jsou ve většině případů větší než u zděných systémových komínů. Mohou dosahovat hodnot i 100, 150 mm.

Příklad označení komínu

Ukázka prostupu komína šikmou střechou

Příklad řešení prostupu komína šikmou střechou na příkladu objektu novostavby rodinného domu, kde nosnou střešní konstrukci tvoří dřevěné vazníky z trámků šířky 100 mm v osové vzdálenosti přibližně 900 až 1200 mm. Skladba střechy byla realizována s tepelnou izolací na bázi polyisokyanurátu (PIR) umístěnou nad krokve. Jedná se o systémovou skladbu DEK ST.8002B.

Realizovaná skladba střešního pláště:

• velkoformátová plechová krytina MAXIDEK,
• latě 60x40 mm,
• větraná vzduchová mezera tl. 40 mm tvořená kontralatěmi 60x40 mm podtěsněnými páskou DEKTAPE KONTRA,
• doplňková hydroizolační vrstva (DHV) DEKTEN MULTI-PRO II,
• tepelná izolace TOPDEK 022 PIR tl. 200 mm ve dvou vrstvách,
• parotěsnící a vzduchotěsnící vrstva TOPDEK AL BARRIER,
• bednění z OSB desek tl. 22 mm spojované na pero a drážku,
• vazníkový krov z dřevěných KVH hranolů.

Výše uvedenou skladbou prostupoval komín Schiedel UNI ADVANCED a bylo nutné na něj napojit skladbu střechy obsahující hořlavé materiály. Z označení komína T400 - N1 - D3 - G 50 můžeme vyčíst, že bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů je 50 mm. Z této skutečnosti plyne, že hořlavé materiály nelze přímo napojit na těleso komína. A právě pro tyto situace společnost Schiedel vyvinula řešení pomocí výrobku Vermis ZERO. Jde o desky z expandovaného vermikulitu o tloušťce 50 mm s vysokou teplotní odolností, kterými se obloží těleso komína. Na tyto desky lze už přímo napojit hořlavé materiály.

Čtěte také: Komplexní průvodce kabelovými prostupy v plechových střechách

Postup montáže Vermis ZERO

1. Nejprve se přistoupilo k vyzdění komínového tělesa, aby mohlo zdění pokračovat nad úroveň střechy, vyřízl se otvor v bednění, který byl větší o zmíněných 50 mm.
2. Jelikož jsou desky Vermis ZERO obdélníkového tvaru, pro použití v šikmé střeše se jejich tvar musel upravit. Úprava vermikulitových desek není nijak náročná, jelikož se dají snadno řezat. Důležité je zvolit správnou výšku desek v závislosti na tloušťce skladby. V tomto případě se použil Vermis ZERO s prodloužením 140 mm. Ještě bych chtěl upozornit, hlavně pro fázi montáže, že vermikulitové desky nesmějí přejít do přímého styku s tekoucí vodou, jinak dojde k jejich poškození.
3. Aby styk vermikulitových desek byl s povrchem komína těsný, použije se na styčnou plochu mezi komínem a deskami žáruvzdorný tmel Schiedel ROTEMPO. Zároveň se tmel nanese na všechny styčné plochy mezi vermikulitovými deskami a vyplní se jím i spára na styku s komínovým pláštěm. Po zatuhnutí tmelu následovalo nalepení parotěsnící a vzduchotěsnící vrstvy ze samolepícího asfaltového pásu TOPDEK AL BARRIER na desky Vermis ZERO. TOPDEK ALBARRIER byl na povrch vermikulitových desek přivařen horkovzdušně pro lepší přídržnost.
4. Zateplovala se i nadstřešní část komína minerální izolací v tloušťce 50 mm, aby se omezil vznik tepelného mostu komínovým tělesem.
5. Kolem komínu se doložila tepelná izolace střechy TOPDEK 022 PIR ve dvou vrstvách.
6. Následovalo napojení DHV z fólie DEKTEN MULTI-PRO II na vermikulitové desky pomocí pásky DEKTAPE MULTI, desky se před nalepením pásky natřely penetrací DEKPRIMER NANO pro lepší soudržnost pásky s podkladem.
7. Pokračovalo se s prováděním dalších vrstev střešní skladby jako je laťování, střešní krytina MAXIDEK, současně s tím se realizovalo klempířské opracování komína, provedení tenkovrstvé omítky na nadstřešní části a osazení krycí nerezové desky a stříšky větrací šachty na hlavu komína.

Bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů 50 mm musela být dodržena i od dřevěných částí krovu. Je také vhodné komín staticky zajistit, k tomuto účelu se dá s výhodou použít kotevní prvek do krovu od společnosti Schiedel.

Ukázka prostupu komína plochou střechou

Prostup stropní konstrukcí je výhodnější připravit již při betonáži stropu například vložením tepelné izolace z EPS, která se po dokončení stropu odstraní. Dodatečné budování úhledného prostupu je totiž poměrně drahé (jádrové vrtání o velkém průměru) nebo velmi pracné (vyříznutí úhlovou bruskou). V případě železobetonových stropů by bylo vhodnější zvolit jádrové vrtání, když už by nebyl prostup připraven při betonáži. Prostup by měl být vytvořen o cca 20-25 mm větší na každou stranu. Mezikruží mezi nerezovým komínem a stropem je vhodné vyplnit minerální vatou.

Pro vzduchotěsné napojení komínu na stropní konstrukci byla použita na doporučení dodavatele tvarovka CIKO GPKB. Tvarovka je na vnější straně tvořena pěnosklem tl. 50 mm a uvnitř vyplněna minerální vatou. Mezi komín a hořlavou skladbu je tak vloženo 100 mm nehořlavého materiálu. Tento požadavek vychází z ČSN EN 1443, kde jsou uvedeny vzdálenosti od hořlavých konstrukcí. Mimo normy je také možno řídit se návodem na zabudování komínu konkrétního výrobce, který pak za správnost svého řešení přebírá zodpovědnost. Výška tvarovky byla objednána stejně vysoká, jako je přiléhající finální atika, tj. cca 100 mm nad povlakovou hydroizolaci střechy.

Postup montáže tvarovky

1. Při osazování tvarovky bylo nutné vyhloubit ve vatě drážky na mechanizmus nerezové stahovací spony.
2. V souladu s montážním návodem byl na svislou styčnou plochu tvarovky GPKB nanesen tepelně odolný tmel (tepelná odolnost + 260°C, krátkodobě až +315 °C). Tmel je dodáván k tvarovce.
3. Po nanesení tmelu na obě poloviny tvarovky byly tyto části přisazeny na komín a staženy. Stažení tvarovky ke komínu je poměrně náročné, protože tvarovka má určité výrobní tolerance a nepočítá s přidanou nerezovou stahovací sponou. Pomocí plastových pásků a plastových výztuh na rohy přibalených k tvarovce nemusí být vytvořen dostatečný přítlak. Je tedy vhodné použít stahovací popruhy, dodané plastové rohy a přířezy EPS. Stahování by mělo být prováděno velmi opatrně, aby nedošlo k prasknutí pěnoskla.
4. Po zaschnutí tmelu byly popruhy odstraněny a pomocí stejného tmelu byl ošetřen také přechod z tvarovky na parozábranu z asfaltového pásu. Byl opětovně ošetřen také přechod z tvarovky na komín a vzájemný spoj tvarovek. Odstraní se tak případné nedokonalosti vzájemného slepení.

Na základě získané zkušenosti doporučuji před montáží tvarovky dokoupit tepelně odolný tmel a doplnit tak množství tmelu dodaného s tvarovkou. Tmelem je lepší nešetřit, takže se to může poměrně snadno stát. Dodavatel v návodu pochopitelně uvádí, že je třeba zabránit vnikání vody do tělesa prostupu. I z tohoto důvodu byla tvarovka následně opracována samolepicím asfaltovým pásem GLASTEK 30 STICKER ULTRA. Asfaltovým pásem byl ošetřen přechod na asfaltovou parozábranu a byla do něj zabalena také celá tvarovka. Pás byl ukončen na horním povrchu v odstupu cca 50 mm od vnějšího povrchu komínu a finální napojení na komín bylo opět provedeno tepelně odolným tmelem. V případě zatečení vody do skladby střechy by se tak voda neměla dostat k tvarovce a tedy ani do jejího těla v případě selhání tmelených spojů.

V rámci pokládky tepelněizolačních vrstev byla vyplněna také mezera mezi atikou a komínem. Po montáži tepelněizolační vrstvy byla do vzdálenosti 50 mm ke komínu přivedena také povlaková hydroizolace z EPDM fólie. Utěsnění mezi EPDM fólií a komínem bylo opět provedeno tepelně odolným tmelem. Na takto opracovaný detail byla po zaschnutí tmelu osazena nerezová průchodka plochou střechou, která má kónický tubus výšky 150 mm. Tvarovka byla v ploše zastřižena do kruhového tvaru.

Hydroizolace prostupů v základové desce a spodní stavbě

U běžných hydroizolací proti zemní vlhkosti nebo prosakující vodě se prostupy obvykle provádí opracováním hydroizolačního povlaku kolem prostupu. U vodotěsných stavebních konstrukcí (vodostavebný beton) se potrubní prostupy vkládají před betonáží do bednění a poté se zalévají např. vodostavebným betonem, popřípadě lze průchodky vsouvat do vrtaných otvorů a mechanicky utěsnit prostor mezi potrubím a betonem (např. těsnění pomocí pryžové manžety nebo nafukovacího vaku). Takto vznikají těsná spojení mezi potrubím a betonem v běžných instalacích.

Následně však dochází také k izolaci vnějších stěn asfaltovými hydroizolacemi a ty již na tyto stávající průchodky nenavazují a způsobují později netěsnosti. Tento problém řeší HL svou sérií těsnicích prostupů HL800 popř. Podle situace lze těsnicí manžetu HL800/801 aplikovat až po vytvoření prostupu potrubí stavební konstrukcí vrtáním nebo vysekáním.

Těsnící manžety HL jsou určeny na potrubí, které prostupuje stavební konstrukcí v rámci řešení hydroizolace spodní stavby. Například pro prostupy vodovodní a kanalizační přípojky, pro primární okruhy tepelných čerpadel, pro prostupy blízko vnitřních koutů a nároží. Ze statistik poruch izolací na stavbách se potvrzuje, že netěsnosti většinou nevznikají v ploše, ale většinou v místech prostupů potrubí a technických sítí do budov.

Oprava vadných prostupů v základové desce

Pokud dojde k poškození PE fólie v místech prostupů odpadů a tyto prostupy jsou navíc špatně přístupné, je nutné postupovat velmi pečlivě. Vzhledem k porušení PE fólie je klíčové zajistit nejen vodotěsnost, ale i ochranu proti radonu. V takových případech se doporučuje kombinovat speciální těsnicí pásky kolem odpadových trubek s následným přelitím tekutou hydroizolací, ideálně s protiradonovým účinkem. Asfaltovými pásy Sika s vložkami z polyesteru a ze skelné tkaniny je možné na střechách opracovat celou řadu detailů jako jsou kouty, rohy, a různé prostupy. Kvalitní provedení vodotěsných detailů u prostupů různých potrubí, které procházejí skrz hydroizolace je u plochých střech velmi důležité. Tvary jednotlivých částí asfaltových pásů, jejich osazení do správné polohy a jejich natavení nebo nalepení je potřeba provést takovým způsobem, aby spoji asfaltových pásů u detailů do skladby střechy nezatékala voda. Použití samolepicích pásů, a jejich nalepení na povrch dřevěných konstrukcí, na povrch tepelné izolace z pěnového polystyrenu a na povrch plastových trubek, plastových konstrukcí, má velkou výhodu v tom, že minimalizuje riziko poškození podkladních konstrukcí od plamene hořáku při montáži hydroizolací z asfaltových pásů.

U konstrukčních detailů tohoto typu je nutné zajistit, aby hydroizolační povlak nesjel. Pro konstrukční řešení je doporučeno použít kotvící pásek z fóliového plechu, který se nanýtuje na tělo prostupu tak, aby tento pásek zajistil, že hydroizolace nesjede.

tags: #jak #správně #zatmelit #prostup #hydroizolaci

Oblíbené příspěvky:

• Dokonalý lak s tmelením
• Průvodce výběrem přívěsu pro stavební materiál
• Jak na maltové nánosy
• Levná dlažba s imitací dřeva
• Vlastnosti kůrovcového dříví