Jak vybrat hmoždinku na tah 50 kg: Průvodce pro pevné a bezpečné uchycení

Není hmoždinka jako hmoždinka. Pokud chcete bezpečně upevnit poličku, svítidlo nebo třeba držák na televizi, je důležité vybrat správný typ hmoždinky podle materiálu stěny i hmotnosti předmětu. Správná hmoždinka = pevné a bezpečné uchycení. Hmoždinka je malý, ale velmi důležitý pomocník. Umožňuje pevné a bezpečné kotvení vrutů a šroubů do různých typů stavebních materiálů - od sádrokartonu přes polystyren až po beton.

Co je to hmoždinka a k čemu slouží

Hmoždinka je spojovací prvek (většinou plastový nebo kovový), který umožňuje pevné uchycení šroubu do zdi. Hmoždinka je upevňovací prvek, který se zasouvá do předvrtaného otvoru ve zdi. Když se do ní zašroubuje vrut, roztáhne se a vytvoří pevné spojení se stěnou. Používá se při montáži polic, držáků, svítidel, skříněk nebo konzolí - zkrátka všeho, co chcete připevnit ke zdivu, aniž byste riskovali vytržení. Hmoždinky se vkládají do otvoru ve zdi, ve kterém se utažením zdeformují. Tím vznikne pevné ukotvení, kdy se zatížení přenese do zdi nebo konstrukce. Druh deformace záleží především na typu materiálu, do kterého hmoždinky montujete.

• Rozepření - při utahování šroubu se hmoždinka roztáhne a pevně se zaklesne do stěn vyvrtaného otvoru.
• Zauzlení - zadní část hmoždinky se při utahování stáhne do uzlu, který vytvoří oporu na vnitřní straně dutiny.
• Zkroucení - při montáži se hmoždinka zkroutí a vytvoří kotevní bod.

Díky široké nabídce hmoždinek si dnes můžete vybrat přesně podle toho, jestli vrtáte do cihly, betonu, panelu, sádrokartonu nebo dřeva. Hmoždinky jsou vyráběny z plastu nebo kovu, záleží na typu hmoždinky a k jakému účelu jsou určeny. Dnes už se většina plastových hmoždinek vyrábí z kvalitního polyamidu PA6 (nylon), který je vysoce odolný, pevný a tvrdý. Se značkou Fischer máte jistotu kvality a spolehlivosti, ať vrtáte do betonu, sádrokartonu nebo duté cihly.

Druhy hmoždinek podle materiálu zdi

Při výběru hmoždinky je klíčové vědět, do jakého materiálu budete vrtat. Kromě univerzálních hmoždinek totiž můžete vybírat speciální hmoždinky, které pro daný materiál nabízejí lepší vlastnosti ukotvení. Nejčastější chybou je použití běžné plastové hmoždinky do dutého materiálu - ta pak vůbec nedrží. Vždy si ověřte, z čeho je vaše zeď. Jednoduchý test: zaklepejte kloubem prstu.

• Hmoždinky do betonu - vyrobené z pevného plastu nebo kovu, často s roztažnými lamelami. Vydrží vysoké zatížení. Hodí se pro kotvení regálů nebo skříněk. Vyžadují vyšší odolnost a často se kombinují s kovovými kotvami. V betonu použijte hmoždinky se silnějším rozepřením nebo kovové kotvy. Pro plné materiály jako první volbu doporučujeme hmoždinky Mungo MN, kterou lze použít pro kotvení s vruty i metrickými šrouby.
• Hmoždinky do panelu - speciálně tvarované, aby se zachytily i ve tvrdém materiálu. Ideální na vrtání do panelových stěn v bytech.
• Hmoždinky do sádrokartonu - nejčastěji kovové nebo plastové se šroubovací spirálou. Drží pevně i v duté konstrukci. Jsou speciálně tvarované, aby se pevně uchytily i v tenké desce. Zkráceně by se dalo říci, že jsou více široké, než dlouhé. Do sádrokartonu se používají šroubovací hmoždinky nebo kotvy s tzv. tvarovým stykem. Hmoždinky mají kónický tvar s ostrým závitem a jsou plastové (polyamid) nebo kovové. K dostání je také několik různých typů kotev do sádrokartonu. V dutině za sádrokartonovou stěnou se buď sklopí jako kotva, zauzlují nebo rozevřou jako deštník. Proti vytažení hmoždinky působí odpor v závislosti na tom, jak je stěna tlustá a také v závislosti na velikosti plochy o kterou se hmoždinka opírá. Používají se pro police na knihy, nástěnné skříňky, věšáky na šaty nebo montáž lehkých svítidel. Na těžší břemena sáhněte po kovových hmoždinkách vybavených deštníčkem s velkým rozpěrným rádiusem. Pro kotvení těžších předmětů, jako jsou konzoly, garnýže, skříňky nebo police se pro kotvení do sádrokartonu používají rozvírací plastové nebo ocelové hmoždinky, které se v dutině za sádrokartonovou deskou po dotažení roztáhnou. U těžkých předmětů, jako jsou velké police, televizory nebo těžké kuchyňské skříňky, je potřeba pevnější kotvení. Do sádrokartonu nepřetahujte vrut - mohl by hmoždinku poškodit.
• Hmoždinky do cihly - vhodné pro plné i děrované cihly. U děrovaných doporučujeme rámové nebo chemické kotvy. Cihly Porotherm jsou tvořeny z mnoha malých dutinek, kde vnitřní stěny jsou tenké a venkovní plášť má silnější stěnu. Pro dosažení maximální pevnosti je vhodné zvolit takovou délku hmoždinky, aby se zauzlovala za nejsilnější nosnou stěnu.
• Hmoždinky do dřeva - často vůbec nejsou potřeba, dřevo obvykle unese vrut samo. Pokud ano, používají se menší hmoždinky nebo vruty s předvrtáním.
• Hmoždinky do polystyrenu - delší a lehké, vhodné například pro upevnění prvků na fasádu. Do polystyrenu vždy volte takovou hmoždinku, která pronikne celou její vrstvou. Mají spirálovitý tvar a jsou dostupné v bílém provedení. Nosnost hmoždinky do polystyrenu se odvíjí od její délky a také dle výrobce. Orientačně je u délky 50mm možné maximální zatížení 8kg a u délky 90mm max. 12kg. Do polystyrenu volte delší hmoždinky, aby prošly izolací.
• Hmoždinky do Ytongu (pórobetonu) - konstruované tak, aby se v pórobetonu neroztrhly. Do Ytongu se používají hmoždinky plastové i kovové. Kovové zatloukací hmoždinky lze použít bez předvrtání například pro upevnění potrubí. Plastové hmoždinky pro pórobeton mají speciální konstrukci a jsou vhodné k upevnění střešních a fasádních konstrukcí, zábradlí a podobných prvků. Do vyvrtaného otvoru se natlučou kladivem. Pro kotvení do pórobetonového zdiva zvolte speciální hmoždinky, které jsou vhodnější než univerzální typy nebo hmoždinky do plného zdiva. Typy určené pro montáž do pórobetonových tvárnic nebo panelů mají po obvodu žebírka, která se po zašroubování vrutu do materiálu „zakousnou“. Hmoždinka GB je vyrobena z kvalitního nylonu a osazuje se do zatlučením kladivem do otvoru předvrtaného bezpříklepovým vrtáním. Pro kotvení lehčích předmětů pomocí vrutů jako jsou například obrázky, světla a elektrické vypínače doporučujeme univerzální hmoždinky Mungo MQ, které fungují výborně i v lehčených materiálech.
• Fasádní hmoždinky - tzv. talířové hmoždinky jsou určené pro montáž zateplovacích systémů. Talířové hmoždinky jsou plastové fasádní hmoždinky s trnem, které se používají při montáži izolačních desek ke konstrukci zateplovaného objektu. Běžně se vyrábí celoplastové hmoždinky s plastovým trnem a hmoždinky s kovovým natloukacím nebo šroubovacím trnem. Slouží ke kotvení polystyrenu nebo minerální vaty. Správný typ hmoždinky a počet se volí podle typu izolantu a podkladní konstrukce. Talířové hmoždinky je vhodné používat v kombinaci s izolační zátkou, která zakryje talířek hmoždinky a tím je zabráněno prokreslování kotev na fasádě. Samostatnou kategorii hmoždinek tvoří ty určené pro kotvení do zateplovacích systémů. V takovém případě je výběr vhodného provedení obzvláště důležitý, protože volbou špatné hmoždinky můžete narušit funkci zateplení a vytvořit nežádoucí tepelné mosty. Konkrétní typ hmoždinek je třeba vybrat s ohledem na typ použitého izolantu. Kvalitní hmoždinky tvoří ucelenou sestavu, která zajistí přerušení tepelného mostu, dokonalé kotvení i utěsnění. Některé typy sestav jsou například tvořené kombišroubem, protichladovým kuželem se skelnovláknitou výztuhou a plastovou zátkou pro utěsnění.
• Hmoždinky do duté cihly - využívají rozpěrné nebo chemické kotvy, které se v dutinách lépe roztáhnou. Nylonové hmoždinky od výrobce Mungo jsou vhodné pro většinu aplikací v děrovaných cihlách a lehčených materiálech.

Typy hmoždinek podle konstrukce a použití

• Klasické/univerzální hmoždinky - Pro uchycení a kotvení různých materiálů a konstrukcí do zdi si většinou vystačíte s těmito klasickými hmoždinkami. K dostání jsou v různých velikostech a lze je používat zejména pro kotvení do betonu, plné i duté cihly nebo pórobetonu. Geometrie hmoždinek umožňuje jejich snadné vložení do vyvrtaného otvoru a křidélka zabraňují protáčení hmoždinek. Univerzální stavební hmoždinky jsou vhodné jak pro kotvení do plných stavebních materiálů, tak těch dutých. Svůj účel splní například při připevňování svítidel nebo lehkých skříněk. Vyrábí se v několika provedeních lišících se tvarem. Princip je však u všech stejný - po zasunutí hmoždinky do předvrtaného otvoru a zašroubování vrutu se roztáhne a zajistí pevné kotvení. Vyrábí se typy s límečkem i bez něj.
• Hmoždinky s límcem nebo bez límce - Většina klasických hmoždinek je k dostání v provedení s límcem nebo bez límce. Hmoždinky s límcem se používají zejména u dutinových a děrovaných materiálů. Díky límečku hmoždinka nezapadne do vyvrtaného otvoru. Čím delší límeček zvolíte, tím lepší bude pevnost při následném kotvení. Hmoždinka bez límce je vhodná především pro průvlačnou montáž. Díky své konstrukci zapadne celá do vyvrtané díry a získáte tak rovnou dosedací plochu. Z tohoto důvodu nemůže překážet při umisťování předmětů, které se na zeď upevňují.
• Natloukací hmoždinky - Hmoždinka se zasune do předvrtaného otvoru a vrut se zatluče kladivem. Rychlé a jednoduché řešení pro lehčí až středně těžké konstrukce. Používají se pro snadné a rychlé kotvení do běžných stavebních materiálů - beton, kamen, plná cihla. Nejsou však vhodné do deskových materiálů, porobetonu či duté cihly. Součástí těchto hmoždinek je vrut nebo hřebík, který se po umístění hmoždinky do vyvrtaného otvoru zatluče kladivem (nešroubuje se). Hmoždinka se roztáhne a zaklíní v otvoru. Výhodou je rychlá montáž. Nejnižší nosnost mají zpravidla natloukací hmoždinky. Montáž natloukacích hmoždinek je velmi rychlá, využívá se zejména pro průvlečnou montáž. Pro jednoduchou a rychlou montáž se skvěle hodí natloukací hmoždinky, které obsahují našroubovaný vrut. Stačí jen předvrtat otvor, hmoždinku zatlouct a vrut přitáhnout. Natloukací hmoždinky se používají pro kotvení obvodových profilů sádrokartonových konstrukcí ke stávající nosné konstrukci.
• Šroubovací hmoždinky - Do otvoru se vloží hmoždinka a vrut nebo šroub se zašroubuje pomocí šroubováku nebo vrtačky.
• Závitové (vrtné) hmoždinky - Obvykle se šroubují bez předvrtání přímo do měkkých materiálů (např. sádrokartonu).
• Uzlovací hmoždinky - Uzlovací hmoždinky jsou vhodné do mnoha různých materiálů. Univerzální princip funkce umožňuje použití v plných, dutých a deskových stavebních materiálech. Proto jsou tyto hmoždinky správnou volbou u neznámých kotevních podkladů. V plném materiálu se rozepřou a v dutém zauzlují. Jsou využívány pro běžné zatížení do materiálů jako je například Ytong. Optimální vedení vrutu zajišťují šikmá žebra uvnitř hmoždinky a díky pojistce ve tvaru pilových zubů se hmoždinka neprotáčí. Pro kotvení těžších předmětů, nebo předmětů, které budou dále zatěžovány a namáhány, například konzoly, skříňky, police, garnýže a ocelové profily pro konstrukci sádrokartonu, doporučujeme použít uzlovací hmoždinku Mungo MU, u které při dotahování dojde k zauzlování v dutině cihly a je bezpečně zajištěna proti vytažení z otvoru.
• Rámové hmoždinky - Rámové hmoždinky mají odlišnou konstrukci, jsou znatelně delší a díky pojistkám se neprotáčí a zároveň se předčasně nerozpínají. Mají schopnost se přizpůsobit vyvrtanému otvoru, tlakem vrutu dojde k vysunutí lamel, které se pevně zapřou o stěny dutiny a je vytvořen pevný spoj. V plném materiálu a pórobetonu fungují rámové hmoždinky na principu třecího spoje. V děrovaném materiálu se první část rozpěrné zóny zakotví v obvodové stěně cihly a zbytek se buď mírně rozepře nebo vytvoří tvarový zámek v dutině.
• Lešenářské hmoždinky - Lešenářské hmoždinky se spolu s lešenářskými oky používají pro připevnění stojících i pojízdných lešení, připevnění reklamních bannerů na fasády domu, napínacích lan, řetězů, bezpečnostních clon, pergol a podobně. Jsou určeny pro montáž do betonu, přírodního kamene, plné cihly, omezeně pro děrované cihly, duté tvárnice a plynosilikáty. Maximální únosnosti systému lze dosáhnout, pokud je vyvrtaný otvor vyčištěn a zbaven prachu a rozměry vyvrtaného otvoru odpovídají údajům výrobce. Křidélka po stranách zabraňují protočení hmoždinky a usnadňují montáž.
• Chemická kotva (malta) - V případě narušeného zdiva, v blízkosti rohů, nebo při zavěšení těžkého břemena jsou velmi užitečné tzv. chemické kotvy. Chemická kotva (malta) představuje řešení pro extrémní zatížení. Funguje na principu vytvrzení chemické hmoty v otvoru. Chemická malta nabízí nejvyšší nosnost - využijete ji pro kritické spoje s extrémním zatížením. Lze ji použít u všech běžných stavebních materiálů i za nepříznivých podmínek. Za teplot nad nulou ztvrdne za 2 až 13 minut, na mrazu do 24 hodin. Aplikuje se přímo do předvrtaného otvoru, do kterého následně zasunete závitovou tyč.
• Ocelové kotvy - Samostatnou kategorii tvoří ocelové kotvy, se kterými bezpečně připevníte i těžká břemena.

Jak vybrat správnou velikost hmoždinky

Hmoždinka musí odpovídat nejen typu zdi, ale také hmotnosti a velikosti předmětu, který chcete připevnit. Platí jednoduché pravidlo - čím větší zatížení, tím delší a širší hmoždinka i vrut.

Čtěte také: Využití OSB desek u střech s vazníky

• 6 mm - vhodné pro lehké předměty jako obrazy, držáky, lehké poličky.
• 8 mm - pro středně těžké police, nástěnné skříňky, zrcadla.
• 10 mm a více - pro těžké regály, kuchyňské sestavy, kotvení do stropu.

Délka hmoždinky by měla být minimálně taková, aby celá část ve zdi bezpečně držela. U sádrokartonu musí být za sádrokartonem dostatečný prostor pro rozevření hmoždinky. Plastové hmoždinky se používají pro upevnění lehkých předmětů v interiéru - obrazy, lampy, podlahové lišty, elektrické zásuvky. Nejrozšířenější plastové hmoždinky se hodí pro lehké až středně těžké konstrukce v interiéru. Použijete je třeba pro věšení obrazů, zrcadel, menších polic, háčků na ručníky nebo lehčích kuchyňských skříněk. Plastové a kovové hmoždinky poskytují vyšší nosnost a jsou vhodné pro těžké konstrukce a exteriér. Spolehlivě ukotví těžké regály, venkovní svítidla, markýzy nebo satelitní paraboly.

Nosnost hmoždinek: kolik toho udrží

Každý typ hmoždinky má jinou nosnost, která závisí na materiálu zdi, průměru, délce a správné montáži. Orientačně se uvádí:

• Plastová hmoždinka do betonu (8 mm) - nosnost až 50 kg
• Kovová hmoždinka do sádrokartonu - nosnost do 25 kg
• Rámová hmoždinka do plné cihly - nosnost přes 80 kg
• Chemická kotva - nosnost 100 kg i více

Výrobci často udávají maximální zatížení na jednu hmoždinku. Pokud montujete např. polici se dvěma šrouby a každá hmoždinka má nosnost 50 kg, celkově udrží 100 kg - za předpokladu, že zatížení je rovnoměrně rozložené. Maximální zatížení hmoždinky se odvíjí od materiálu, ve kterém je kotvena. Nosnost hmoždinky je vždy závislá na její velikosti a druhu stavebního materiálu, do kterého se vkládá. Zpravidla je udávaná výrobcem na obalu. Varování: Nosnost vždy berte s rezervou. Přetížená nebo špatně osazená hmoždinka může poškodit omítku, zeď i věc, kterou drží. Nejnižší nosnost mají zpravidla natloukací hmoždinky.

Jako příklad si můžeme ukázat nosnost oblíbených univerzálních hmoždinek FISCHER DuoPower 10 × 50, u kterých platí dle materiálu tyto hodnoty:

Je tedy vidět, že nosnost se u dané hmoždinky může lišit opravdu rapidně.

Čtěte také: Tipy pro kombinaci dlažby a dřevěné podlahy

Jaký vrták na hmoždinku: nepodceňujte průměr

Chybný výběr vrtáku je jedním z nejčastějších důvodů, proč hmoždinka nedrží. Pokud vyvrtáte otvor příliš malý, hmoždinka nepůjde zasunout. Příliš velký a bude se v otvoru protáčet. Na obalu každé hmoždinky by měl být uveden doporučený průměr vrtáku. Například:

• Hmoždinka 8 x 40 mm - vrták 8 mm
• Hmoždinka 10 x 60 mm - vrták 10 mm
• Rámová hmoždinka 10 x 120 mm - vrták 10 mm

Tip: Používejte kvalitní vrtáky určené na konkrétní materiál - na beton tvrdokovový, na dřevo spirálový, na kov HSS vrták. Vždy používejte vrták doporučený výrobcem. Průměr vrtáku musí přesně odpovídat průměru hmoždinky, tzn. pro hmoždinku 8 mm použijte vrták 8 mm. Obecně platí, že průměr hmoždinky = průměr vyvrtané díry a hloubka musí být větší než délka hmoždinky. Do měkkých podkladů je možné vyvrtat o 1mm menší díru než je průměr hmoždinky, čímž docílíte ještě větší pevnosti a tedy i nosnosti. Vrtáky do měkkých stavebních materiálů sáhněte po vrtáku menším o 1 mm. Při montáži se nebude hmoždinka protáčet a zvýší se její nosnost. Způsob vrtání zvolte podle typu materiálu. Otvory vrtáme stavebními vrtáky, do plných materiálů vrtáme s příklepem, do dutých materiálů bez příklepu.

Vruty do hmoždinek: jaké zvolit a proč na nich záleží

Bez správného vrutu nebude hmoždinka nikdy držet tak, jak má. Vrut musí odpovídat průměru i délce hmoždinky a být přizpůsoben materiálu, do kterého šroubujete. Správně zvolený průměru vrutu pro hmoždinku je základem úspěchu při upevňování poliček, lustrů nebo kuchyňské linky. Pokud totiž zvolíte do hmoždinky špatný průměr vrutu, můžete tím její nosnost podstatně snížit. A určitě neplatí ani domněnka, že vrut o příliš velkém průměru bude ve hmoždince držet lépe.

• Délka vrutu - musí přesahovat celou hmoždinku a ještě alespoň 5 mm do upevňovaného předmětu. Délku vrutu volíme delší o cca 5 mm, než je délka hmoždinky a dále musíme k délce přičíst tloušťku připevňovaného materiálu.
• Průměr vrutu - obvykle o 1 až 2 mm menší než průměr hmoždinky. Obecné pravidlo při volbě průměru vrutu do běžné univerzální hmoždinky zní, že vrut by měl mít průměr nejméně poloviny tloušťky hmoždinky + 1 mm. Takže máte-li ve zdi hmoždinku o průměru 10 mm, vrut by měl mít průměr alespoň 6 mm. Bude-li průměr vrutu menší, připevňovací síla hmoždinky bude zákonitě menší, než udává výrobce. Maximální průměr vrutu se pohybuje cca 2 mm nad dolní hranicí průměru vrutu. Takže pro hmoždinku 10 mm bude maximální průměr vrutu 6 + 2 mm, tedy celkem 8 mm. Větší průměr vrutu nemusí jít do hmoždinky zašroubovat, a kdyby přeci jen, hrozí deformace hmoždinky a opět snížení připevňovací síly.
• Typ hlavy - zápustná (do dřeva, sádrokartonu), půlkulatá (držáky, konzole), šestihranná (pro vysokou pevnost).
• Závit - hrubý do dřeva, jemnější do kovu, speciální do plastu nebo hmoždinek.

Tip: Nekombinujte hmoždinku s vrutem, který jste doma náhodně našli v krabici. Výsledek je většinou nepevný nebo rovnou nebezpečný. Renomovaní výrobci totiž údaje o průměru vrtáku pro hmoždinku i průměr vrutů uvádějí přímo na těle hmoždinky. Dalším zdrojem informací je obal od hmoždinky, ten kromě průměru vrtáku a vrutu obsahuje také údaj o doporučené délce vrutu. I tato hodnota je pro správné fungování hmoždinky zásadní a věnujte jí pozornost. Vruty se v tomto případě rozumí obyčejné vruty do dřeva, takové, jaké používáte třeba pro přišroubování desek. Dražší konstrukční vruty do dřeva jsou v tomto případě zbytečné - jejich výhody ve hmoždince příliš neoceníte. Lepší je samozřejmě při zašroubování používat akuvrtačku, zvlášť jsou-li vruty dlouhé a hmoždinek bude používat hodně. Pro montáž jedné poličky nebo lustru si vystačíte i s obyčejným šroubovákem.

Jak správně použít hmoždinku: krok za krokem

1. Vyberte správnou hmoždinku podle materiálu stěny a předpokládané zátěže.
2. Použijte správný vrták s odpovídajícím průměrem. Vyvrtejte otvor správné hloubky. Otvor by měl být o 5-10 mm hlubší než délka hmoždinky.
3. Vyvrtávejte kolmo a bez přílišného tlaku, otvor by měl být čistý a rovný.
4. Vysajte prach z otvoru, aby hmoždinka dobře držela. Prach a drobky z vrtání vysajte vysavačem nebo vyfoukejte.
5. Vložte hmoždinku do otvoru, měla by jít zasunout lehkým tlakem prstu nebo lehkým poklepem. Hmoždinka by měla jít zasunout rukou nebo lehkým poklepáním kladívkem. Pokud nejde zasunout, je otvor malý.
6. Zašroubujte vrut tak, aby dobře roztáhl hmoždinku, ale neprotáhl ji zdí. Používejte pouze vruty doporučené výrobcem hmoždinky.

Nejčastější chyby při montáži hmoždinek

• Špatný průměr vrtáku - otvor je příliš volný a hmoždinka nedrží.
• Nesprávný typ hmoždinky - plast do duté zdi, kovová do měkkého materiálu.
• Vrtání pod úhlem - vrut se pak táhne šikmo a zátěž nesedí rovně.
• Nečistý otvor - zbytky prachu nebo omítky brání roztáhnutí hmoždinky.
• Příliš krátký nebo silný vrut - neroztáhne hmoždinku dostatečně, nebo ji naopak poškodí.

Jak vytáhnout špatně namontovanou hmoždinku?

Pokud se nespokojíte pouze se zatlačením do zdi, bude nejjednodušší vyšroubovat vrut a pomocí kleští hmoždinku opatrně vytáhnout. Pokud se vám to nepodaří, můžete ji zatlačit dovnitř a otvor poté zatmelit. Jednou z variant je naopak zašroubovat vrut nebo šroub o jeden rozměr větší a vytáhnout hmoždinku kleštěmi. Kovovou hmoždinku můžete zatlouci hlouběji do zdi nebo vyvrtat větším vrtákem.

Čtěte také: Materiály pro izolaci dřevostavby

Doporučení podle místnosti: jaké hmoždinky se hodí kam

V každé části domácnosti může být jiný typ zdiva a jiná potřeba nosnosti. Podle toho vybírejte i hmoždinky:

Tip: V panelácích se často setkáte s kombinací betonu a dutin. Pokud vrták "propadne", pravděpodobně jste narazili na dutou cihlu nebo nepřiznanou mezistěnu.

Hmoždinka není detail. Ačkoliv se to nezdá, kvalitní a správně použitá hmoždinka je rozdíl mezi pevnou instalací a nebezpečím. Výběr podceňuje mnoho lidí, přitom jde o naprostý základ každé montáže do zdi. Před každým vrtáním si ověřte typ zdi, zvažte váhu předmětu a vyberte odpovídající hmoždinku, vrták i vrut. A hlavně: dodržujte montážní postupy.

tags: #jak #vybrat #hmoždinku #na #tah #50

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce řezáním pórobetonových tvárnic
• Detaily technologie úpravy vláken
• Použití a vlastnosti karosářského tmelu se skleněnými vlákny
• Jak vybrat míchačku na beton o objemu 140 l
• jak bezpečně kotvit s ocelovými hmoždinkami