Historie a současnost těžby břidlice jako nevyhrazeného nerostu v České republice

Tradice těžby břidlice má v České republice hluboké kořeny. V Čechách patří k nejznámějším oblastem těžby okolí řeky Střely u Rabštejna, Železný Brod v Jizerských horách, Kraslice v Krušných horách a východní Krkonoše. Na Moravě a ve Slezsku se pak břidlice těžily nejčastěji v Nízkém Jeseníku, tedy v moravskoslezském kulmu. Ve všech těchto lokalitách jsou počátky i vrcholná období těžby spjaté s působností místního německy mluvícího obyvatelstva. V oblasti Nízkého Jeseníku se břidlice těžila už v 18. století.

Břidlice jako nevyhrazený nerost

Stavební suroviny jako kámen, břidlice, štěrky, písky, jíly a hlíny převážně patřily k tzv. nevyhrazeným nerostům. To znamenalo, že jejich těžbu si mohl každý provádět na svých pozemcích bez souhlasu panovníka. To vedlo k velkému rozmachu podnikání. Podle tehdejšího Horního zákona byla břidlice tzv. nevyhrazeným nerostem a těžit ji tak mohl každý vlastník pozemku, na kterém se nacházela.

Jílová břidlice byla v pojetí horního zákona nevyhrazeným nerostem, a proto každý majitel pozemku s touto nerostnou surovinou si těžbu i případný průzkum řídil sám. Na konci 19. století se ve statistikách slezského průmyslu objevují čísla o 52 činných závodech zabývající se těžbou a zpracováním břidlice. Mnoha sedláků si v minulosti přilepšovalo tím, že na svém pozemku vyhloubili břidlicový důl. Co šlo, to prodali. Ze zbytku si mohli postavit celý dům. Někdejší německé obyvatelstvo začalo s těžbou břidlice kolem poloviny 18. století. Šli na to jednoduše, pokrývačskou břidlici těžili z povrchu kopáním a lámáním.

Historie a rozmach těžby

Těžba ve všech místních lokalitách byla v počátcích povrchová. Mezi nejstarší břidlicové lomy patří zároveň i největší lom u Svobodných Heřmanic, kde se břidlice těžila od roku 1775. K historicky významným revírům patřila i Velká Střelná u města Libavá, kde byla zahájena první podzemní těžba. Břidlice těžená hlubinným způsobem splňovala nejpřísnější kritéria kvality. Vytěžená surovina se nadále opracovávala manuálně.

K rozmachu těžby pokrývačské břidlice významně přispěla vyhláška z roku 1837, nařizující využívat přírodní břidlici k pokrývačským účelům. Největší rozmach v těžbě nastává v době průmyslové revoluce a v létech 1860 až 1914. V tomto období je břidlicová krytina z Nízkého Jeseníku vyvážena do celého Rakousko-Uherska. K největšímu rozkvětu hlubinného lámání břidlice v celé oblasti Nízkého Jeseníku však došlo až v 80. letech 19. století.

Čtěte také: Svět geologie: Břidlice a druhy hornin

Jesenická břidlice a výrobky z ní byly na přelomu 19. a 20. století velmi ceněným sortimentem. Nejkvalitnější břidlicové plotny sloužily pro výrobu střešní krytiny, méně kvalitní se dále využívaly ve stavebnictví. Z břidlicových desek se vyráběly také například kulečníkové stoly a zapomenout nesmíme ani na proslulé školní psací tabulky. Pokrokový podnikatel z konce 19. století Jan Wondruška ve své továrně v Budišově produkoval nejrůznější výrobky - oblíbené břidlicové brousky, galanterní zboží, psací a kuřácké soupravy a mnoho dalšího. Ty Wondruškovy byly vyváženy do celého světa.

Kolem roku 1865 se těžilo v Nových Těchanovicích, v Čermné ve Slezsku, Nových Oldřůvkách, Svatoňovicích, Hořejších Kunčicích, Jakartovicích, Bohdanovicích, Svobodných Heřmanicích, Jívové a v Domašově nad Bystřicí. V Čechách byly na přelomu 19. a 20. století v působnosti dva menší břidlicové lomy u Rabštejna, Manětína a u Železného Brodu.

Útlum těžby

Slavné období jesenické břidlice však netrvalo dlouho a již počátkem 20. století docházelo k útlumu těžby vlivem konkurence nových technologií a materiálů, později v důsledku hospodářské krize a obou světových válek. Úpadek těžby přinesla 1. světová válka a rozpad Rakouska-Uherska. Svou roli sehrál i vynález eternitu a konkurence zahraničních výrobců. Ve třicátých letech 20. století nastává na Nízkém Jeseníku období obnovy. Éra plynulého růstu je ale brzy vystřídána novým úpadkem, tentokrát pod vlivem 2. světové války.

Poválečné období padesátých let 20. století představuje pro břidlicový průmysl zlomový mezník. Roku 1945 obnovuje těžbu Jan Řihák a spol. v dolech ve Velké Střelné a Hrubé Vodě. Znárodnění však přináší další úpadek a zastavení těžby i v Hrubé Vodě. Ve Svobodných Heřmanicích se těží ještě do poloviny padesátých let. Definitivní konec éry „lamačů“ pak přineslo poválečné vysídlení obyvatel německé národnosti - pro obnovu tohoto průmyslového odvětví se v Nízkém Jeseníku poté již nedostávalo odborníků.

Jediným činným dolem tak na dlouhé časy zůstává pouze závod v Nových Těchanovicích - Lhotce. Koncem šedesátých let je i tento poslední historický činný důl uzavřen z důvodu budování Kružberského přivaděče pitné vody. Jako náhrada se v roce 1971 otvírá nový moderní důl, Břidlicový důl Vítkov - Lhotka. Další důlní dílo se podařilo otevřít ve Starých Oldřůvkách v roce 1971 v režii Jednotného zemědělského družstva Staré Oldřůvky.

Čtěte také: Průvodce břidlicovými obklady v Loužnici

Současnost a obnova těžby

V současnosti se břidlicové podzemí probouzí k novému životu. Podnikatelská euforie po roce 1989 vyvolala snahu o obnovení těžby břidlice. Značné investiční úsilí bylo vynaloženo při otevření ložisek v Klokočově, Jakartovicích, Čermenském mlýně a ve Velké Střelné. Do reálné těžby však z důvodů majetkoprávních a vysokých vstupních investic nenaběhlo ani jedno z nich. Několik let těžby se podařilo udržet na dole v Hrubé Vodě, který těžil pokrývačskou břidlici do doby ukončení. Do 21. století tak jako jediný nepřetržitě činný důl vstupuje a ve své činnosti pokračuje Důl Lhotka u Vítkova. V současné době se zde zpracovávají břidlicové suroviny.

V roce 2014 byla zahájena společností Česká břidlice s. r. o. obnova dolu Žlutý květ v Čermné ve Slezsku. Důl Žlutý květ se nachází v ložiskovém pásmu dvou nejvýznamnějších a největších bývalých dolů, které produkovaly velice kvalitní střešní krytinu - Goldův důl (Černý důl) a Kunzův důl v Čermenském mlýně. Společnost Česká břidlice s. r. o., která v dole Žlutý květ zahájila činnost, usiluje o obnovení podzemní těžby kvalitní břidlice s ohledem na zachování krajinného rázu a zakomponování do stávající naučné stezky o historii těžby břidlice ve zdejším kraji. Při přípravných pracích byly nalezeny historické artefakty těžby, které byly předány Muzeu břidlice v Budišově nad Budišovkou.

Flascharův důl

Krajinou břidlice je dnes zvána oblast tvořená územím mezi Budišovem nad Budišovkou, Vítkovem a Odrami v oblasti Nízkého Jeseníku. Flascharův důl, jenž je dnes v péči města Odry a spolku Krajina břidlice, je druhým důlním dílem částečně zpřístupněným veřejnosti v této oblasti. Samotný Flascharův důl na lokalitě Nový svět patří k nejvýznamnějším na Odersku a pojmenován byl po svém hlavním investorovi a provozovateli. Zámožný notář z Moravské Třebové, Dr. Karl Flaschar, se zasloužil o významné rozšíření dolu. Jedna z nově ražených rozsáhlých štol byla pojmenována po jeho manželce Hortensii.

Na návštěvnické trase mohou lidé obdivovat nejen um našich předků, ale také jeden geologický unikát - k vidění jsou zde části obnaženého čela tzv. Oderské vrásy, která vznikala nesmírným tlakem hrnoucího se bahna, jež se zarolovalo, později ztuhlo a zkamenělo. Zdejší podzemí je veřejnosti přístupné jen od jara do podzimu, neboť v chladném období roku v něm zimují chránění savci z řádu letounů. Odborníci - chiropterologové tyto pozoruhodné a zákonem chráněné živočichy pravidelně sčítají v několika štolách.

Netopýři ve Flascharově dole

Nejdéle, a to již od roku 2002, probíhá monitoring netopýrů ve štole B (původní štola Johann). Dosud bylo ve Flascharově dolu zaznamenáno osm druhů. Nejpočetnější mezi zimními spáči tu bývají netopýr velký, netopýr brvitý a vrápenec malý. Pravidelně je v menších počtech zastižen netopýr vousatý. K méně častým návštěvníkům podzemí patří netopýr severní, který je u nás druhem horských oblastí, netopýr vodní či typicky lesní druhy - netopýr černý s tlamkou připomínající buldočka a netopýr ušatý, který si během hibernace své dlouhé uši skládá pod křídla.

Čtěte také: Více o mastkové břidlici

O tajuplných obyvatelích Flascharova dolu se návštěvníci mohou více dozvědět z výkladu průvodců doplněného audioukázkou netopýřích hlasů. V návštěvnickém zázemí jsou k dispozici hravé pracovní listy Netopýři v podzemí. Informacím o netopýrech je rovněž věnován prostor na několika panelech naučné stezky „K Flascharovu dolu“.

Návštěvnické informace

Flascharův důl se nachází u města Odry v Moravskoslezském kraji, zhruba na půli cesty mezi Olomoucí a Ostravou. Naučná stezka „K Flascharovu dolu“ začíná na jižním okraji města, lze k ní ze středu města dojít asi za 15 minut či dojet autem po silnici vedoucí do Veselí. Parkování je možné ve směru od Oder na okraji lesa u turistického rozcestníku Odry - skalní sklepy, menší parkoviště je rovněž dále ve směru na Veselí v místě, kde NS přechází ze silnice na lesní cestu poblíž Černé studánky. Naučná stezka je dlouhá cca 4 km a důl se nachází zhruba v polovině trasy. Pro návštěvníky se památka otevírá od července 2020 a přístupná bude až do konce října, v budoucnu pak od května do října. Návštěvními dny jsou nyní středa - neděle.

Imaginárium břidlice

Samoobslužné Imaginárium břidlice v Mokřinkách na Opavsku se poprvé otevřelo návštěvníkům v sobotu 20. května od 10 hodin. Průvodce nepotřebujete. Běžná platební karta otevírá temnou komoru v rekreačním středisku Bílá Holubice. Pohyb světel už napoví, kam se koukat. Práci dávných horníků, těžařů a štípačů břidlice v imagináriu ukazuje hraný dokument na obrazovce, panely s fotografiemi a exponáty. Také sluch si přijde na své. Obrazotvornost probouzí audio nahrávky důlních strojů, jízdy v těžní kleci, ozvěny vláčku v důlních chodbách nebo cinkání hornických signálů. Lumír Moučka jako hlavní iniciátor Imaginária vychází ze zkušenosti, že zvuk je oproti obrazu abstraktnější, takže vyvolá víc emocí.

„Imaginace je představivost. Imaginárium břidlice je expozice založená na představách, co prožívají lidé v podzemí. Nápad nahrávat zvuky na poslední funkční šachtě, než ji navždy zavřou, vznikl v souvislosti s mým cyklem dokumentárních filmů na téma břidlice. Jsou tam hladké chodby, kde se zvuk přenáší a šíří neuvěřitelným způsobem. Když podzemím jela souprava vagonů plných vytěženého materiálu, zvláštní akustika na několika místech vyvolávala pocity přetlaku nebo až zemětřesení.“

Lumír Moučka zdůrazňuje, že kromě něj za projekty popularizace břidlice stojí desítky dalších nadšenců. Samotné Mokřinky s Imagináriem břidlice leží na katastrálním rozhraní čtyř obcí: Melč, Moravice, Staré Těchanovice a Nové Těchanovice - Zálužné. Místní patrioti a fanoušci břidlice začali přemýšlet, jak bezpečně prezentovat těžbu turistům, rodinám, a třeba i školním výletům. Výsledkem byla první verze imaginária, které vznikla v roce 2013 díky spolupráci s městem Vítkov. Dalším milníkem bylo zpřístupnění nedaleké Raabovy štoly pro veřejnost, a také Flasharova dolu. V Budišově nad Budišovkou vzniklo Muzeum břidlice.

Právní předpisy a změny v těžbě břidlice

V průběhu historie se právní úprava těžby nerostů v Československu vyvíjela, přičemž břidlice, jakožto nevyhrazený nerost, zažila významné změny ve svém statusu a regulaci.

Přehled důležitých zákonných ustanovení

• Obecný horní zákon z 23. května 1854, č. 146 ř. a zákon č. 12/1894 ř.: Tyto předpisy tvořily základ dřívější horní legislativy.

• Zákon č. 303/1924 Sb.: Podřídil hornické vyhledávání a těžení živic (bitumen) obecnému hornímu zákonu.

• Vládní nařízení č. 134/1943 Sb.: Upravovalo provádění dozoru na podzemní dobývání nerostů a hlubinné vrty.

• Zákon č. 57/1928 Sb. a zákon č. 15/1940 Sl.: Týkaly se zařízení a působnosti báňských úřadů.

• Zákon č. 63/1951 Sb.: O odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky.

• Vládní nařízení č. 18/1956 Sb.: O odstranění a vypořádání některých škod vyvolaných provozem báňských podniků. Zrušeno s novým nařízením vlády.

• Vládní nařízení č. 53/1952 Sb.: O zajištění bezpečnosti a hospodárnosti provozu některých technických zařízení, zejména parních generátorů.

• Vládní nařízení č. 58/1953 Sb.: O vládním výboru pro geologii a Ústředním ústavu geologickém.

• Vládní nařízení č. 20/1954 Sb.: O organizaci státní báňské správy.

Klíčové aspekty zákona (není uveden název ani číslo zákona, ale odkazuje na obecná ustanovení)

Zákon, který nabyl účinnosti 1. ledna 1957, významně změnil status nevyhrazených nerostů a regulaci dobývání.

Vyhrazené a nevyhrazené nerosty

• Všechna ložiska vyhrazených nerostů a ložiska nevyhrazených nerostů vhodná k průmyslovému dobývání se stávají výhradním národním majetkem.
• Vlastníci pozemků mohli provádět průzkum ložisek nevyhrazených nerostů povrchovými pracemi.
• Vlastník (uživatel) pozemku mohl přenechat dobývání nevyhrazených nerostů jiné osobě, která pak měla stejná práva.
• Ložiska, která se stala vyhrazenými nerosty, nebo nevyhrazené nerosty dobývané průmyslovým způsobem před účinností zákona, přešly do národního majetku.

Průzkum a dobývání

• Vyhledávání a průzkum ložisek se prováděly podle státního plánu geologicko-průzkumných prací.
• Objevitel ložiska obdržel osvědčení a odměnu od ústředního orgánu geologického.
• Dobývací prostor se stanovil na základě výsledků průzkumu s ohledem na zásoby, tektoniku a plánovanou kapacitu těžebního podniku.
• Hranice dobývacího prostoru se stanovily uzavřeným geometrickým obrazcem s přímými stranami.
• Těžební podniky byly povinny vypracovávat plány otvírky, přípravy a dobývání a předkládat je státní báňské správě ke schválení.

Ochrana a škody

• Zřizování staveb a zařízení v dobývacím prostoru bylo omezeno, pokud by ohrozilo racionální vydobytí ložiska.
• Těžební podnik musel zajistit racionální vydobytí nerostů a řádné využití.
• Bylo třeba chránit povrchové objekty, vodní toky a zdroje před poškozením těžbou.
• V případě poškození vody spočívala náhrada ve zřízení možnosti přiměřeného užívání vody z jiného zdroje.

Zajištění a likvidace

• Před zastavením provozu v hlavních důlních dílech nebo v lomu byl těžební podnik povinen vypracovat a předložit státní báňské správě plán jejich zajištění nebo likvidace.

Spolupráce a sankce

• V případě účelnosti mohly sousedící těžební podniky dohodnout na dobývání části ložiska nebo zřízení pomocného důlního díla.
• Náklady na provoz a udržování společně užívaných důlních děl a zařízení nesly zúčastněné organizace v poměru užívání.
• Pokuty za porušení horních předpisů nebylo možné uložit po uplynutí 4 měsíců od zjištění porušení, nebo po uplynutí jednoho roku od doby, kdy byl předpis porušen.

Přechodná ustanovení

• Dosavadní dolové, přebytkové a povrchové míry se od účinnosti zákona posuzovaly jako dobývací prostor.
• Lidová výrobní družstva, která dobývala ložiska před účinností zákona, mohla v činnosti pokračovat.
• Oprávnění k dobývání ložisek jinými osobami než státními organizacemi nebo lidovými družstvy zanikla dnem účinnosti zákona.

Tyto předpisy představovaly zásadní změnu v přístupu k těžbě nerostů, kdy stát převzal kontrolu nad strategickými ložisky a zavedl plánované hospodaření s nerostnými surovinami. Vláda rovněž mohla změnit vymezení vyhrazených nerostů.

Tabulka historie těžby břidlice v Nízkém Jeseníku

tags: #břidlice #nevyhrazený #nerost

Oblíbené příspěvky:

• Stylová dekorace: Dřevěné lišty na mapy
• jak probíhá výroba cementu
• moderní hliníkové obklady
• moderní koupelnová umyvadla
• Knauf izolace pro příčky