Nutnost zakrývání polystyrenu a jeho správná aplikace

Pěnový polystyren (EPS) je nejčastěji používaným materiálem pro zateplování budov. Fasádní izolační desky z polystyrenu EPS mají vysokou pevnost v tahu, díky čemuž jsou odolné vůči silnému větru a mechanickému namáhání. Polystyren patří mezi materiály s velmi dlouhou životností. V konstrukcích vydrží 30 až 50 let, často i déle, a po celou tuto dobu si zachovává své izolační i mechanické vlastnosti. Díky své stabilitě je ideální pro dlouhodobá řešení - i po desítkách let funguje stejně spolehlivě jako v den instalace.

Šedé izolační desky pěnového polystyrenu se zvýšeným izolačním účinkem se na našich stavbách vyskytují již od roku 2005. Za tu dobu se šedým polystyrenem zateplily miliony metrů čtverečních. Zavedení šedých výkonnějších polystyrenů si prošlo stejně jako zavedení jiných výrazně pokrokových materiálů svými dětskými nemocemi.

Vlastnosti šedého polystyrenu a jeho odlišnosti

Lambda o dvě třídy lepší. To byla v roce 2005 zpráva letící českým stavebnictvím. Pracovníci laboratoře nějaký čas nevěřili výsledkům na svých lambdametrech 0,032-0,033 W(m.K) pro fasádní desky, 0,031 W(m.K) pro podlahové polystyreny. Raději překalibrovat a znovu změřit - ano, šedé materiály to zcela standardně zvládají. Technologie výroby šedých desek je téměř totožná s výrobou tradičního bílého polystyrenu, jen se mírně upraví nastavení výrobních zařízení a můžeme vyrábět.

Šedé desky se od běžného bílého polystyrenu liší v řadě vlastností. Součinitel teplotní roztažnosti je pro šedý i bílý materiál shodný.

Chování šedého polystyrenu na slunci

Při aplikaci za slunečných dní docházelo u některých staveb k problémům. Mezi deskami vznikaly mezírky, ačkoliv materiál byl prokazatelně stabilizovaný. Hodnoty prodloužení obou typů desek jsou více než výmluvné a vznik mezírek při fasádní aplikaci na přímém slunci bez stínění sítěmi dostatečně objasňují. Rozdíl chování v oblasti teplotní dilatace vlivem přímého slunce obou materiálů na přímém slunci je zřejmý - šedé desky na přímém slunci vykazují více než 700% navýšení prodloužení oproti deskám bílým. Důsledek je jasný - na stěně vznikají mezi deskami mezírky. Navíc délkové prodloužení je rozdílné na vnějším a vnitřním povrchu izolační desky. Po odečtení počátečního nastavení 2,00 mm bílá deska vykazuje prodloužení 0,16 mm (2,16 − 2,00 = 0,16), šedá pak cca 1,15 mm (3,15 − 2,00 = 1,15), tj. více než sedminásobek.

Čtěte také: Údržba OSB desek: Praktické tipy

Jednoduchým a dostatečně účinným řešením výše uvedeného je stínění sítěmi. Přímému slunění je tak zabráněno a zvýšená teplotní dilatace se neprojeví. Aby si polystyren uchoval své unikátní termoizolační vlastnosti a rozměrovou stabilitu, je nutné jej během provádění zateplení chránit před povětrnostními vlivy a slunečním zářením. Tmavé desky se totiž slunci více zahřívají, a proto před ním musí být chráněny. Při lepení desek na fasádu je nutné zavěsit před lešení zakrývací síť, aby nedocházelo k působení přímého slunečního záření na desky. Tato ochranná síť může být odstraněna až po nasazení základní (armovací) vrstvy.

Chování šedého polystyrenu při vysokých teplotách

Druhou oblastí, kde se šedý polystyren chová mírně jinak než bílý, je vysoká teplota. Oblast skladování byla ošetřena podmínkou, že desky se musejí skladovat takovým způsobem, aby bylo zabráněno dlouhodobému teplotnímu zatížení nad 70 °C. Pro simulaci rozdílného chování bílého a šedého polystyrenu byly obě desky umístěny na přímé slunce. Pro dokumentování navýšení teploty vlivem odrazivé plochy bylo na desky umístěno jak zrcadlo reprezentující ideální odraz slunce, tak část PIR panelu potaženého AL povrchem pro simulaci rozptýleného odrazu. Povrchová teplota šedé desky EPS bez vlivu odrazu se pohybuje okolo 85 °C. Ideální odraz od zrcadla má shodný účinek jako rozptýlený odraz - oba účinky navyšují teplotu přes 100 °C.

Životnost a údržba polystyrenu

Podle metodického předpisu pro evropskou technickou certifikaci musí kontaktní zateplovací systémy v Evropské unii vykazovat životnost minimálně 25 let. Při laboratorních testech byla jeho životnost odhadnuta na 100 let. Tepelná izolace z kvalitního EPS proto poskytuje dobrý základ pro dosažení ještě delší životnosti izolace. Pěnový polystyren EPS se úspěšně používá již desítky let a své vlastnosti si zachová po celou dobu životnosti stavby. Podle environmentálního prohlášení o výrobku IVH-EPD-2009311-D vykazují správně instalované izolační výrobky z pěnového polystyrenu EPS dlouhodobou stabilitu rozměrů (délka, šířka, tloušťka) a svých stavebně fyzikálních vlastností. Jsou odolné vůči vodě a nedegradují vlivem mikroorganismů. Životnost izolace z pěnového polystyrenu EPS, která běžně přesahuje 50 let, lze prodloužit pravidelnou údržbou a kontrolami. Správně instalovaný ETICS výrazně prodlužuje životnost budovy tím, že chrání zdivo před vlhkostí, povětrnostními vlivy a mechanickým poškozením. Dobře zavedený systém ETICS může při dodržení všech technologických postupů a pravidelné údržbě vydržet více než 50 let. Životnost pěnového polystyrenu, který se v současnosti vyrábí, může být více než 70 let. Informace o tom, že polystyrenu postupně ubývá, jsou dnes již jen mýtem. Ne, polystyren nedegraduje a nemizí. Tento mýtus vznikl v minulosti, kdy se používala lepidla s organickými rozpouštědly, která mohla polystyren narušovat. Při správné aplikaci má polystyren dlouhou životnost - více než 50 let, což dokazují budovy zateplené v 50. letech.

Ochrana před UV zářením a vlhkostí

Na přímém slunci bez ochrany může časem zkřehnout a změnit barvu, ale ve stavebních systémech je vždy zakrytý omítkou, fólií nebo jiným způsobem. Ano, pěnový polystyren EPS je třeba chránit před přímým UV zářením, protože dlouhodobé vystavení slunečnímu záření může způsobit degradaci povrchu a žloutnutí. Balení s deskami EPS je třeba také správně skladovat a to v suchých, krytých a větratelných skladech, popř. přístřešcích. Při manipulaci je nutné izolant chránit před mechanickým poškozením, zejména rohy a hrany desek. Desky je při skladování nutno zajistit před působením silného větru.

Tepelné izolace z pěnového polystyrenu (EPS) používané ve stavebnictví, jsou již z podstaty své struktury materiálu poměrně málo nasákavé. Při laboratorních testech se zkouší nasákavost při ponoření po dobu 28 dní a běžné stavební materiály vykazují nasákavost do 5 %. Při delším ponoření by hodnota byla pochopitelně vyšší, ale to není případ povodní, kdy zaplavení (ponoření) trvá jednotky dní. Z tohoto důvodu se předpokládá nasáknutí materiálu cca do 1 %. Ze zaplavených desek EPS tato zvýšená vlhkost do 1 % pak během několika týdnů až měsíců postupně z konstrukce vyschne. Důležitou vlastností EPS je zachování mechanických vlastností (zejména pevnost v tlaku a tahu) i při zvýšené vlhkosti, tj. vlhký materiál v konstrukci plní dále svoji statickou funkci. Z tohoto důvodu nehrozí např. sedání podlah apod. Tepelná vodivost EPS s rostoucí vlhkostí také mírně roste. Pro konkrétní hodnoty nasákavosti do 1 % vzroste např. pro typický podlahový materiál EPS 100S z hodnoty 0,0343 W.m-1K-1 ve zcela suchém stavu na 0,0360 W.m-1K-1 při 1% vlhkosti. Povodňová voda nejvíce zasáhne konstrukce podlah a fasád, dostává se mnohdy i pod povrch, dovnitř konstrukce. V případě zaplavení podlahy se do tepelné izolace vlhkost skrz vrchní vrstvu dostane vždy. Spodní část fasády je konstrukčně navržena tak aby odolávala běžné odkapové vodě či tajícímu sněhu, které pravidelně (krátkodobě) působí na soklovou část fasády. V případě záplavy je situace odlišná.

Čtěte také: Pevná a odolná podlaha: Izolace

Je velmi složité vytvořit univerzální návod, jelikož vždy záleží na charakteru záplavy, a především na době zatopení a množství konstrukcí vodou zasažených. U fasád lze rizika snížit zvýšením spodní části fasády, nejlépe s použitím extrudovaného polystyrenu, nebo soklových desek EPS tak, aby izolace z nenasákavého materiálu sahala nad možnou výšku povodňové vody. Náprava škod způsobených povodní je vždy bolestná. Jednak pro rozsah škod, jednak pro jejich neočekávaný výskyt. Náprava zatopených izolací znamená jejich stržení, ekologickou likvidaci, revizi, případně opravu povrchu pod izolací a provedení zcela nového izolačního systému. Náklady jsou vyšší než u původně pořizované izolace. Ignorování nutnosti výměny může znamenat znásobení tepelných ztrát v provozu a výskytu plísní v důsledku nedostatečného vyschnutí konstrukce a kontaminace vodou s organickými zbytky.

Srovnání polystyrenu a minerální vaty

Nejčastější volbou pro zateplení fasády je minerální vata anebo polystyren (EPS). Pro objektivní srovnání vaty a polystyrenu je třeba porovnat jejich klíčové vlastnosti: tepelněizolační (součinitel tepelné vodivosti), nehořlavost (třídu reakce na oheň), prodyšnost (faktor difuzního odporu), mechanické vlastnosti (pevnost, stabilita, odolnost vůči UV záření), pracnost aplikace a samozřejmě cenu.

Tepelný izolant je materiál, který špatně vede teplo, to znamená, že má nízkou tepelnou vodivost. Veličina, která umožňuje objektivní srovnání, se proto nazývá součinitel tepelné vodivosti. Čím nižší je hodnota tepelné vodivosti, tím lépe materiál izoluje. Tepelná vodivost minerální vaty a polystyrenu je poměrně vyrovnaná. Lambda se pohybuje mezi 0,032-0,038 W/m·K. Prodyšnost minerální vaty a polystyrenu je ale rozdílná. Prodyšnost či paropropustnost materiálu vyjadřuje faktor difuzního odporu označovaný řeckým písmenem mí (μ). Tato bezrozměrná veličina vyjadřuje, kolikrát lépe propouští vodní páru nehybná vrstva vzduchu než stejná tloušťka daného materiálu. Pro vzduch je tedy faktor μ = 1. Fasádní minerální izolace s μ = 1 má nejnižší difuzní odpor, takže dobře propouští vodní páry. Výhodou vyšší paropropustnosti izolantu a finální povrchové úpravy, nejčastěji omítky, je zabránění kondenzaci vodních par. Minerální vata se proto obzvlášť hodí pro zateplení starších domů, domů po sanacích zdiva či jako prevence odvádění vlhkosti z budovy do budoucna. Minerální vata je vhodná pro zateplení novostaveb i dodatečné zateplení starších bytových domů: cihlových i panelových.

Hořlavost materiálů

Pokud je fasáda z hořlavých materiálů, požár se může po fasádě budovy šířit velmi rychle. Proto je třeba věnovat hořlavosti, respektive třídě reakce na oheň, maximální pozornost. Minerální vata patří do třídy reakce na oheň A1 nebo A2, tedy mezi nehořlavé materiály: nepřispívají k růstu požáru a vývoji kouře. Fasádní polystyren patří do třídy E, tedy mezi hořlavé výrobky. Certifikovaný systém ETICS s EPS může být klasifikovaný do lepší třídy reakce na oheň B. Fasádní polystyren patří do třídy E, tedy mezi hořlavé výrobky, které značně přispívají k vývoji požáru. Z protipožárních důvodů se do polystyrenu přidávají zpomalovače (retardéry) hoření, aby byly tzv. samozhášivé. Ale pozor: samozhášivé neznamená nehořlavé! Znamená to pouze, že pokud se oddálí zdroj plamene od materiálu, plamen zhasne, což je například v případě požáru fasády nebo střechy nemožné. Certifikovaný systém ETICS s EPS, který je opatřený povrchovou vrstvou (omítkou) lze pak klasifikovat do třídy reakce na oheň B. Minerální vata oproti tomu patří do třídy reakce na oheň A1 nebo A2, tedy mezi nehořlavé materiály, které nepřispívají k růstu požáru a vývoji kouře. Výhradně fasádní minerální vata se proto musí ze zákona používat pro zateplení budov s výškou nad 22,5 m požární výšky. U budov s požární výškou v rozmezí 12 - 22,5 m se musí aplikovat protipožární pásy z minerální izolace. Budovy do 12 m požární výšky musí mít zabezpečený alespoň sokl zateplovacího systému. Nehořlavé zateplení z minerální vaty se používá například i na domovech seniorů, nemocnicích, nebo školkách.

Pěnová hmota polystyrenu se skládá asi ze 2 % polystyrenu a 98 % vzduchu. Vzduch uzavřený v kuličkách plní funkci tepelného izolantu. Základní surovinou je zpěňovatelný polystyren ve formě perlí, obsahujících zpravidla 6-7 % pentanu jako nadouvadla. Bílý fasádní polystyren je lehký, tvarově stabilní, v závislosti na typu výrobku do určité míry odolný proti stlačení a s nízkou nasákavostí, dobře se s ním pracuje, řeže a tvaruje. Je hygienicky nezávadný. Fasádní polystyren špatně snáší sluneční (UV) záření. Při vystavení slunci během jeho aplikace delším než 14 dní dochází k jeho degradaci: předčasnému stárnutí polystyrenu a postupnému ubývání. To se projevuje vznikem nažloutlého drolivého povrchu polystyrenu, který je nutné zbrousit, aby byl povrch pevný a soudržný. Polystyren také degraduje (sublimuje), při dlouhodobém vystavení teplotám nad 85 °C. Vyšší teplota způsobuje uvolnění vzduchu ze struktur polystyrenu a následnou ztrátu objemu. V praxi to znamená neaplikovat polystyren tam, kde by mohlo být vyšších teplot dosaženo například vlivem intenzivního slunečního záření.

Čtěte také: Detaily o nutnosti perlinky u vnitřních omítek

Minerální izolace se v praxi prodává ve formě kamenné nebo skelné vaty (vlny), která ve svých strukturách udržuje vzduch. Je to nehořlavý ekologický izolant přírodního původu. Hlavní výrobní složkou skelné vaty je písek a odpadové (recyklované) sklo. Kamenná vlna se vyrábí převážně z vyvřelých hornin: vulkanického diabasu, čediče a dolomitu. Suroviny se taví za vysoké teploty v peci, ve kterého tavenina vytéká na rozvlákňovací stroje. Kamenná vlna se obyčejně dodává formou izolačních desek, které lze snadno opracovávat, lepit a kotvit k fasádě nebo do prostor střechy. Skelná vata se nejčastěji dodává srolovaná v rolích a následně se aplikuje nejčastěji do šikmých střech, příček a podhledů.

Kamenná a skelná vata je oproti polystyrenu těžší a hutnější, je tvarově stabilní, lze snadno řezat, zvlášť ve formě vaty dobře vyplňuje duté prostory, například mezi krokvemi. Od vyšší objemové hmotnosti minerální vaty se pak odvíjí i její lepší akustické vlastnosti: vata výborně pohlcuje a tlumí hluk z ulice. To je unikátní vlastnost minerální vaty: efektivně brání průniku hluku z venčí do interiéru. Fasáda zateplaná minerální vatou v tloušťce 200 mm zlepšuje akustické vlastnosti stěny, resp. její vzduchovou neprůzvučnost o 2 dB. Oproti tomu fasádní polystyren akustické vlastnosti zhoršuje o 4 dB. Vlákna vaty jsou nehořlavá a nemění svoji strukturu ani a je naprosto odolná vůči UV záření. Vatu tedy není třeba aplikaci chránit před sluncem tak jako v případě polystyrenu. Struktura vláken minerální vaty odolná vůči ohni: drží svůj tvar při vystavení vyšším teplotám či požáru. Nedochází tak k rozpadu materiálu i v případě, kdy vlivem požáru vyhoří pojivo. Minerální izolace je proto aplikována všude tam, kde je třeba zbránit možnému šíření požáru, a to zejména u výškových budov.

Minerální izolace používané ve stavebních a technických aplikacích jsou hydrofobizované, tedy vodoodpudivé. Pokud se během montáže izolace dostane materiál do kontaktu např. s dešťovou vodou, pak dopadající voda bude po povrchu stékat, a netvoří překážku pro konečné zakrytí ochranou vrstvou chránící izolaci před povětrnostními vlivy. Z krátkodobého hlediska tedy nemůže dešťová voda ohrozit izolační schopnost materiálu. Pórovitou strukturu izolací z minerální vlny tvoří prostorově nahodilé uspořádání jednotlivých vláken. Jejich trvalou vzájemnou polohu zajišťuje organické pojivo. Pokud by po určité době došlo k proniknutí vody do celého průřezu izolační vrstvy, může dojít kvůli agresivním složkám záplavové vody k narušení, nebo částečnému vyplavení tohoto pojiva. Materiál zplstnatí (slehne) a ani po případném oschnutí se nevrátí do původní struktury. Zplihlá, byť vyschlá izolace by nemohla plnit svůj účel - neizolovala by.

Minerální vata se snadno skladuje, stačí ji překrýt plachtou. Dodává se jako hydrofobizovaná, tedy odpuzující vodu, lze ji tedy bez obav aplikovat i za vlhkého počasí. Minerální vata se dodává hydrofobizovaná, tedy odpuzující vodu. Schopnost propouštět vodu je ale výhodná z hlediska propustnosti par z interiéru. Případné navlhnutí vaty v průběhu zateplení nevadí, voda se ze struktury materiálu snadno vypaří. Nicméně vata by neměla přijít do delšího kontaktu s vodou, proto se nedává například do soklové části domu, kde by vata mohla navlhnout od země. V těchto místech musí být použit nenasákavý materiál. Minerální vata nevyžaduje speciální uskladnění. Před aplikací je třeba vatu pouze skladovat v suchu, k uskladnění však postačí balíky zakrýt nepromokavou plachtou. Vlnu není třeba chránit před sluncem či vyššími venkovními teplotami, odolává UV záření a vyšším teplotám.

Doporučení pro správnou aplikaci

Je nezbytné dodržovat technologické postupy pro aplikaci šedých EPS. Jedná se zejména o stínění fasád sítěmi a vhodné skladování. Nejen pro investory je výhodné spolupracovat s renomovanými firmami, které dokáží kvalitní výrobek nejen vyrobit, ale také poskytnout kvalitní technický servis. Tým Čiperky radí: „Polystyrenovou fasádu neděláme všude a za každou cenu. Součástí prvního technického posouzení je také volba správného typu polystyrenu. Tloušťku izolantu Čiperka nikdy neurčuje odhadem. Vychází z energetického posudku, typu objektu, požadované hodnoty prostupu tepla a také z možností samotné fasády. Výsledkem je řešení „na míru“, které zajistí dlouhou životnost, vysokou účinnost a splnění podmínek všech dotačních programů. Zjednodušeně platí, že 16 cm šedého EPS izoluje stejně jako 20 cm bílého.

Než se na fasádu nalepí první deska polystyrenu, musí být povrch dokonale připravený. Právě tato fáze rozhoduje o tom, jak bude izolace držet, jak dlouho vydrží a zda se později neobjeví trhliny nebo odlepování. Prvním krokem je odstranění staré degradované omítky, nečistot a všech částí, které by bránily přilnavosti. Následuje penetrační nátěr, který sjednotí savost podkladu a funguje jako „předlepidlo“. Poté instalujeme zakládací lištu, která zajišťuje rovinu první řady izolace. Následují okenní profily, rohové profily s perlinkou a další prvky, které určují přesnost detailů - často právě místa kolem oken rozhodují o tom, zda nevzniknou praskliny. Tým Čiperky radí: „Než se začne lepit izolace, musí být dům v co nejlepším stavu. Příprava podkladu je zásadní. Tým Čiperky radí: „Srovnáváme nerovnosti předem, aby polystyren přiléhal co největší plochou.“ Montáž izolace je nejviditelnější částí celého procesu, ale zároveň ta, kde vzniká nejvíce chyb. Šedý polystyren je citlivější na slunce.

Po nalepení a ukotvení izolace následuje klíčová fáze - armovací vrstva. Na polystyren se nanese tenká vrstva lepidla a do ní se vtlačí sklotextilní síťovina (perlinka). Síťovina musí být vždy uprostřed vrstvy, nikdy ne přímo na povrchu. Tým Čiperky radí: „Armovací vrstva je nejčastější místo chyb.“ Po zaschnutí první vrstvy se nanese druhá vyrovnávací stěrka, která sjednotí povrch a připraví fasádu pro finální omítku. Povrch musí být rovný, bez bublin a bez vystupujících hran perlinky. Každá vrstva potřebuje čas na vytvrdnutí - obvykle 24 až 48 hodin v závislosti na počasí. Teplota při práci ani během nočního ochlazení nesmí klesnout pod 5 °C. Před nanesením omítky je nutné celý povrch sjednotit penetračním nátěrem v odstínu budoucí omítky. Finální omítka se nanáší nerezovým hladítkem a zpracovává se vždy celá stěna najednou, aby nevznikly viditelné spoje. Tým Čiperky dodává: „Práci s finální omítkou provádíme v jednom zátahu. Jen tak je zaručen rovnoměrný výsledný vzhled bez viditelných napojení. Řídíme se aktuální teplotou na místě.“

Zateplení podlahy polystyrenem

Správná montáž podlahového polystyrenu je klíčová pro efektivní izolaci podlahy, úsporu energií a dlouhou životnost celé podlahové konstrukce. Izolace podlahy hraje zásadní roli v celkové energetické účinnosti budovy. Až 15 % tepelných ztrát může vznikat právě přes podlahu. Kromě tepelné izolace zajišťuje správně položený polystyren také akustickou pohodu a chrání konstrukci před vlhkostí. Proto je důležité věnovat montáži dostatečnou pozornost a dodržet správný postup.

Typy podlahového polystyrenu

Na trhu existuje několik typů polystyrenu vhodných pro izolaci podlahy. Nejčastěji se používají:

Příprava podkladu a montáž

Než začnete s pokládkou polystyrenu, je nutné správně připravit podklad. Tento krok je často podceňován, ale má zásadní vliv na výslednou kvalitu izolace. Podklad musí být čistý, suchý a bez prachu. Odstraňte zbytky malty, prachu nebo jiných nečistot. Zkontrolujte, zda je podklad rovný. Odchylka by neměla být větší než 5 mm na 2 metry délky. Nerovnosti je nutné vyrovnat samonivelační stěrkou. Pokud je podklad vlhký nebo se nachází v přízemí, doporučuje se aplikovat hydroizolační vrstvu (např. asfaltový pás nebo fólie).

Samotná montáž polystyrenu není složitá, ale vyžaduje pečlivost a dodržení několika zásad. Volba tloušťky závisí na požadovaném tepelném odporu a typu místnosti. Pro běžné obytné prostory se doporučuje tloušťka 100-150 mm. V případě podlahového vytápění může být potřeba i více. Začněte pokládat desky od jednoho rohu místnosti. Desky pokládejte těsně k sobě, aby nevznikaly mezery. Pokud přece jen vzniknou, vyplňte je PUR pěnou nebo pásky z polystyrenu. Pokud pokládáte dvě vrstvy, druhou vrstvu položte křížem na první, aby se překryly spáry. Tím se zlepší izolační vlastnosti a minimalizuje se únik tepla. Po obvodu místnosti nalepte dilatační pásky z pěnového materiálu. Ty umožní podlaze pracovat a zabrání praskání potěru. Na polystyren položte parotěsnou fólii, která zabrání pronikání vlhkosti z potěru do izolace. Fólii přeložte přes sebe alespoň o 10 cm a spoje přelepte páskou. Na fólii se obvykle pokládá kari síť pro zpevnění betonu. Následně se vylije betonový potěr (např. cementový nebo anhydritový). Tloušťka potěru by měla být minimálně 5 cm.

Mezi časté chyby při montáži patří nerovný podklad, který vede k nerovnostem v podlaze a snížení izolačních vlastností. Mezery mezi deskami vytváří tepelné mosty a únik tepla, proto je vždy vyplňujte PUR pěnou. Chybějící dilatační pásky znamenají riziko praskání potěru při teplotních změnách. Špatně položená parozábrana může způsobit poškození izolace vlhkostí a snížení její účinnosti.

tags: #polystyren #zakrývání #nutnost

Oblíbené příspěvky:

• Jak na optimální estetiku interiéru s podhledy AMF Thermatex
• Výroba a recyklace asfaltových směsí
• Stylová koupelnová skříňka masiv
• klíč k efektivní ochraně základů
• Odstíny krycích barev na dřevo