Kapsy pro ocelové trámy: Rozměry a montáž

Dřevěné trámové stropy se používají na rozpony kolem 5 až 6 m. Hlavními nosnými prvky těchto stropů jsou stropní trámy (stropnice) osově vzdálené obvykle v rozmezí 900 až 1 200 mm. U novějších typů těchto konstrukcí je používáno menších profilů, proto se vzdálenosti volí menší.

Stropnice se ukládají ve vzdálenosti 0,9 m až 1,0 m do kapes ve zdivu. Stropnice jsou uloženy do kapes ve zdivu popřípadě na dřevěný nebo ocelový průvlak. Délka uložení na nosnou stěnu je 150 až 200 mm.

Zhlaví trámů je nejlépe ošetřit biocidními prostředky, aby nepodléhala degradaci biologických činitelů a uložit na nesavé, popřípadě naimpregnované podklady, aby se zabránilo vzlínání vlhkosti ze zdiva. Mezi zhlavím trámu a stěnou je třeba nechat mezeru alespoň 50 mm pro odvětrání. Krajní trám je vzdálen min. 50 mm od zdiva, aby z něho nepřijímal vlhkost. Na stropní trámy se nejčastěji používalo smrkové, jedlové a modřínové dřevo.

Šířka trámů se obvykle volí v rozmezí 80 až 200 mm, výška 120 až 300 mm v závislosti na zatížení a rozpětí stropu. Výška profilu trámu se vypočítá přibližně podle empirického vztahu h = 0,02 x l + 160 (až 200 mm), šířka trámu b = 2/3 až 3/4 h, kde l je rozpětí.

Pro zajištění prostorové tuhosti objektu a zvýšení stability nosných zdí se některé stropnice stropu kotví k nosné zdi ocelovými kotvami (trámové kleště - táhlo s okem a se závlačí), které se připevňují na zhlaví trámu a jsou zakotveny do zdi. Trámové kleště se osazovaly obvykle u krajních stropnic, v místech meziokenních pilířů a ve vzdálenosti max. 3 - 4 m. Zhlaví trámů s trámovými kleštěmi bylo velmi rizikovým místem stropu - dochází ke kondenzaci páry na kovových kleštích, která způsobuje jejich korozi a zvýšení vlhkosti kolem zhlaví trámu, což aktivuje vznik hniloby a výskyt dřevokazných hub a hmyzu.

Čtěte také: OSB desky

Boční povrch stropních trámů musí být, z hlediska požární bezpečnosti, vzdálen od vnitřního líce komínového průduchu nejméně 30 cm a trámy nesmí zasahovat do zdiva komínů. Nelze-li tuto podmínku dodržet, je nutné nosník směřující do komínového zdiva osadit na výměnu, která přenáší zatížení trámů do sousedních nosníků nebo lze tyto trámy uložit na ocelovou konzolu.

Tento strop je tvořen nosnými trámy, záklopem z prken nebo fošen pokládaných na sraz nebo na polodrážku. Tyto stropy jsou vhodné pro rozpony kolem 4 m.

Jedná se o polospalný strop, který je pro zvýšení odolnosti vůči ohni opatřen při horním líci záklopem s násypem z nespalného materiálu ve vrstvě tlusté min. 80 mm. Do násypu se kolmo na směr trámů umísťovaly polštáře ve vzdálenosti 0,6 až 0,8 m a na ně se přibíjela dřevěná podlaha. Průřezy polštářů byly 50x100 až 80x120 mm. Dolní líc trámů chránilo podbití z prken tlustých 13 mm s rákosovými rohožemi nebo drátěným pletivem a omítkou. Nevýhodou těchto stropů byla velká konstrukční tloušťka. Tyto stropy se používaly při výstavbě bytových domů od 19.

Používaly se u stropu, kdy podhledy byly zdobeny štukovou výzdobou, která by mohla být průhybem stropní konstrukce poškozena. Nosná konstrukce podhledu byla provedena na samostatných trámech tzv. rákosnících, které byly umístěny ve vzdálenosti 50 mm od vlastních nosných trámů, aby se průhyb od stropnic nepřenášel do podhledu. Oddělenou konstrukcí podhledu se zlepšily akustické vlastnosti stropu, větší je však spotřeba dřeva, jsou nutné v nosné stěně, což oslabuje její únosnost.

V současné době se můžeme setkat s novodobými stropy s viditelnými dřevěnými trámy, které splňují estetické požadavky architektů. Konstrukčně mohou být řešeny buď nepravými trámy v pohledu stropní konstrukce jiného typu, nebo jsou to trámové konstrukce zohledňující novodobé technologie a požadavky např. lepené trámové nosníky. Novodobé konstrukce stropu mohou být také provedeny s rovným protipožárním podhledem ze sádrokartonu. Při rekonstrukcích lze u trámových stropů nahradit násyp keramickými tvarovkami a podhled provést ze sádrokartonových desek. Vzdálenost trámů se řídí velikostí tvarovek, bývá 0,5 až 0,75 m.

Čtěte také: Jak na montáž venkovních schodů?

Nosným prvkem tohoto stropu jsou ocelové válcované nosníky ve tvaru I a U, do kterých jsou uloženy dřevěné trámy. Ocelové profily mají osovou vzdálenost 3 až 4 metry. Délka uložení ocelových nosníků na nosných podporách je 250 mm, jejich záhlaví se (na rozdíl od dřevěných stropnic) mohou zazdít. Čela stropnic se zaklínkují do I profilu.

Rekonstrukce historických dřevěných stropů

Historické dřevěné trámové stropy jsou nedílnou součástí starších obytných staveb. Dřevěné stropní konstrukce mohou mít hodnotu historickou, estetickou a majitelé k nim mohou mít i citový vztah. Je proto obvyklé, že i když vykazují jistý diskomfort (někdy i určité poruchy), je požadavkem investora zachovat je v původním stavu, nebo pokud možno citlivě rekonstruovat. Nejčastějšími požadavky při rekonstrukcích je redukce zvýšených vibrací, průhybů či akustických reakcí na zatížení - ať už se jedná o celý strop, nebo jen o jeho části.

V některých případech může dojít i ke smíření se investora s daným stavem věcí v konfrontaci s očekávanou nákladností oprav. V případě, že se jedná o závažné poruchy, nebo o změnu majitele spojenou se změnou užívání s obvykle vyššími nároky na zvýšené účinky zatížení a kvalitu podlah a konstrukce stropu (rovinnost podlahové plochy, vibrace, akustické požadavky), bývá kompletní rekonstrukce stropu po všech stránkách výhodné řešení. Vysoce kvalitní podlahové krytiny jsou obvykle nákladnější než kompletní rekonstrukce podlahy, nestabilní podklad by měl nepříznivý vliv na jejich správné fungování.

Kompletní náhradou degradovaných nebo neúnosných trámů lze docílit investorem požadované únosnosti a tuhosti výsledného stropu. U stropů s historickou hodnotou toto řešení však nepřipadá v úvahu. Další problém nastává s obtížnou manipulací s dlouhými a těžkými prvky v centrech měst. Finanční náklady na manipulaci s těmito prvky mohou tento postup značně prodražit.

Posilování stávajících prvků vkládáním nových prvků je velmi efektivní metoda, nicméně obvykle naráží na problémy vytvářet nové, nebo výrazně zvětšovat stávající kapsy ve zdivu. Tyto práce spolu se zajišťujícími pracemi mohou být ve výsledku velmi nákladné, nemluvě o nutnosti zajistit dostatečnou únosnost zdiva v místě bodového uložení nových prvků. Za takové situace lze použít metodu spřažení stávajících nedostatečně únosných trámů s novou konstrukcí.

Čtěte také: Výhody valbové střechy

Pokud vyloučíme dlouhé tyčové prvky z důvodu obtížné manipulace a také vyloučíme vlepování moderních materiálů jako pro rekonstrukce historických konstrukcí nevhodné, zůstává možnost spřáhnout stávající průřez s nově zbudovanou horní deskou. Horní desku je dle výše zmíněných požadavků třeba provést z prvků, které se relativně snadno dopraví do místa určení běžným schodištěm nebo okny. Provedení železobetonové desky nebo desky ze slabě vyztuženého betonu je efektivní a vysoce únosný způsob zvyšování únosnosti stávajících dřevěných stropů. Vzhledem však ke zkušenostem s dřevěnými prvky umístěnými různě v celé stavbě a nezřídka napadenými biologickými škůdci dřeva je vhodné eliminovat nebezpečné zvyšování vlhkosti ve stavbě, což umožňují metody suché výstavby.

Výrazným negativem provádění monolitické desky je obvykle provoz pod rekonstruovaným patrem a nemožnost při provádění betonové vrstvy zaručit neprotečení cementového mléka do podhledu a s tím spojené i právní řešení následků (obvykle s třetí osobou). Z výše zmíněného se pro velmi specifickou oblast rekonstrukcí historických dřevěných stropů jeví jako nejméně konfliktní provést spřažení s deskami na bázi dřeva (obvykle se jedná o desky OSB3, OSB4, překližku, LVL, X-lam, CLT). Je to z toho důvodu, že se jedná o suchou výstavbu s relativně snadnou dopravou materiálu až na místo určení při dostatečné únosnosti finálního průřezu. Velikost desek je možno v kladečském plánu optimalizovat tak, aby je bylo možno bezpečně a levně přepravovat. Kladením desek napříč a podél lze vytvořit velmi tuhé stropní diafragma. Spodní příčné desky jsou kladeny na rozpětí 1 až 3 polí podle vzdálenosti stropních trámů, horní spřahující desky kladené podél posilovaných trámů je vzhledem k rozložení smykové síly možné bezpečně rozdělit ve středu rozpětí. Spřažení je obvykle prováděno mechanickými spojovacími prostředky kolíkového typu (zpravidla vruty, hřebíky, případně i jinými spojovacími prostředky). Pro historicky cenné objekty lze spřahující desku provést i z jednotlivých fošen přímo na stavbě.

Průzkum a návrh

Metody průzkumu historických staveb jsou v odborné literatuře dobře popsány. Pravidlem je, aby se sondy prováděly v místech s nejpravděpodobnějším výskytem degradace dřeva (rohy obvodových zdí, výstupy na balkóny, vedení vody a kanalizace u WC, vany a sprchového koutu apod.). Rozmístění stropních trámů bývá obvykle pravidelné, ale rozptyl roztečí i rozptyl velikosti profilů může být významný (námi zjištěný extrém v roztečích a průřezových rozměrech trámů činil až 20 %). Nutno počítat i s tím, že starší domy mají často trámy plně hraněné jen na jedné straně, přirozená konicita kmene se obvykle projevuje pouze částečně hraněným průřezem a často i menšími rozměry průřezu.

Z těchto důvodů je vždy nutno závěry z průzkumu ověřit po odkrytí celé konstrukce stropu. Bez průzkumu však není možné dostatečně přesně rozhodnout o vhodném způsobu sanace a po odkrytí obvykle není dostatek času na kompletní projekční práci. Průzkumem je možné lépe odhadnout čas, technologii, rozsah vad a poruch a tedy i finanční náročnost a předběžný časový harmonogram postupu prací. Nedílnou součástí předběžného průzkumu je tzv. Heel drop test, kdy testující osoba v místě největšího průhybu prvku (obvykle polovina rozpětí), výskokem a dopadem na paty rozvibruje stropní nosníky a dle odezvy se usuzuje na míru překročení očekávané tuhosti stropu.

Návrh zvýšení únosnosti a tuhosti konstrukce stropu vychází ze zjištěného stavu z průzkumu. Dle tloušťky vrstev a požadavků na nové nášlapné vrstvy je obvykle možné modifikovat stávající skladbu podlahy a tím snížit zatížení stropu. Pokud strop vyhovuje na únosnost (I. MS) a nevyhovuje na průhyb nebo kmitání (II. MS), lze navrhnout úspornější variantu spřažení nebo v rámci kmitání i pouze roznášející konstrukci ve skladbě podlahy. Pro tento případ je nutno zmínit i variantu, kdy investor s vědomím jistého diskomfortu či možných vad akceptuje zvýšené průhyby či kmitání, tedy po domluvě s projektantem upraví jejich normativně doporučené hodnoty.

Nejdříve je nutno sanovat degradované části trámů. Pokud se jedná o památkově chráněné stropní konstrukce, lze s výhodou využít již zpracovanou metodiku pro návrh a výrobu celodřevěných tesařských spojů. Stropní trámy, které nejsou památkově chráněné lze buď vyměnit (pokud je možno se s novým trámem na místo určení dostat), nebo protézovat. Protéza nahrazuje degradované dřevo a je obvykle také ze dřeva, ale může být i ocelová. Přípoj protézy je obvykle mechanický buď vruty, nebo svorníky, výpočet dle [4], [5]. Spoj je možno posílit lepením, spoj pouze lepením se nedoporučuje vzhledem k obtížnému zajištění požadovaných technologických předpisů, obtížné garanci únosnosti hotového spoje a v neposlední řadě i možnosti opětovné degradace dřeva (spoj je pouze plošný). Natírání dřeva chemickými prostředky proti houbám a hmyzu je z pohledu zvýšení životnosti výhodné, z pohledu vnášení chemikálií do budovy sporné (v Německu a Rakousku se od tohoto upouští a preferuje se konstrukční ochrana dřeva).

Po zajištění degradovaných částí stropních trámů je možno přistoupit ke zvyšování tuhosti stropní konstrukce. Návrh spřažení s deskami na bázi dřeva souvisí s požadovanou únosností hotového stropu. Pro malé zvýšení tuhosti jsou vhodné desky OSB3 a OSB4, které jsou lehké a relativně levné. Problematické pro zvyšování únosnosti jsou jejich rozdílné vlastnosti podél a napříč hlavní roviny desky, výrazné reologické chování (součinitel dotvarování) a také ztráta únosnosti při možném namočení (obzvláště v kontaktu s mechanickými spojovacími prostředky - zpravidla vruty).

Z tohoto důvodu pro konstrukce, kde by v případě snížení únosnosti spřažení hrozilo výrazné snížení únosnosti konstrukce, doporučujeme použít desky, které tyto nepříznivé vlastnosti nemají, nebo je mají ve sníženém množství - překližka, desky LVL, X-lam, CLT. Pro spřažení je vhodné s výhodou využít speciální dvouzávitové vruty WT-T firmy SFS Intec. Tyto vruty zajistí jak spřažení svojí smykovou tuhostí, tak i přitažení obou vrstev k sobě (zvýšení koeficientu tření).

Postup rekonstrukce

Při provádění rekonstrukce nejdříve dojde k odebrání stávajících vrstev podlahy a následně ke kompletnímu obnažení nosných dřevěných trámů. Po odkrytí musí být provedena kompletní kontrola všech dřevěných prvků s ohledem na biologickou degradaci dřeva, ale i na možné mechanické poškození (zářezy, vývrty, rozštípnutí), kvalitu dřeva (trhliny, suky apod.), geometrii (rovinnost, vytočení) a stálost průřezu (konicita kmene / průřezu, polohraněné průřezy). Zvláštní zřetel musí být kladen na potenciálně nebezpečná místa s nejpravděpodobnějším výskytem degradace dřeva.

Obvykle je třeba upravit uložení zhlaví stropních trámů, protože jsou často zazděny „natěsno“ a bez podložky, což zvyšuje pravděpodobnost biologického napadení v budoucnosti. Pokud je to možné, upravujeme velikost kapsy ve zdivu tak, aby splnila výše zmíněné požadavky. V případě nedostatečné izolace z exteriéru je možno provést kontaktní zateplení z interiéru kapsy, toto řešení ale musí být z pohledu možné kondenzace ověřeno a k tomuto účelu použit adekvátní materiál (např. dřevovláknitá deska Pavadentro z certifikované skladby firmy INSOWOOL s.r.o.). Ověření spočívá v posouzení kondenzace vodní páry jak uvnitř nové konstrukce stropu, tak také na jeho povrchu v rizikových místech v souladu s ČSN 73 0540-2 (2011). Zateplení by nemělo zasahovat do 50mm široké vzduchové mezery kolem zhlaví trámu.

V případě zjištění biologického napadení trámu ve zhlaví je nutné provést adekvátní opravy také ve zdivu kapsy pro likvidaci nákazy (vyčištění veškerého rozpadlého materiálu, vyškrábání spár, tepelná či chemická sterilizace). Všechny tyto úpravy lze relativně snadno řešit za situace, kdy podhled je nesen vlastní konstrukcí, tzv. rákosníky. V případě, že je podhled přímo přichycen do nosné konstrukce stropu je nutno postupovat opatrně a volit méně invazivní metody. Odkrytou konstrukci je nutno přesně zaměřit, zakreslit reálné rozměry jednotlivých trámů a znovu ověřit výpočtem. Často se stává, že některé z průřezů mají sice menší profil, ale také mají i menší zatěžovací šířku, což může ve výsledku dávat stejnou únosnost jako u zbytku prvků.

Přesná pozice a rozměry prvků jsou zásadní i v případě, že jako deskový materiál používáme velmi drahou desku. Při odkrytí konstrukce je možné také diagnostikovat stav zdiva, do dokumentace skutečného stavu zanést různé kaverny či sendvičové zdivo. Při provádění sanace degradovaných zhlaví dřevěných prvků je nutná kooperace mezi stavbou (stavbyvedoucí a provádějící tesař) a projekcí (hlavní projektant budovy, specialista na degradaci dřeva a statik). Obvykle je dřevo napadeno jen ve zhlaví a do volného rozpětí přechází jen povrchově a jednostranně. Tento způsob degradace je výhodný pro plátování. Z ekonomického a časového hlediska je vhodné finální rozsah degradovaného dřeva přesně určit až během jeho fyzického odstraňování a přípravy na plát.

Proto je výhodné, určit projekčně dopředu několik možných (akceptovatelných) typů detailů a tesař sám vybere ten, který je pro dané poškození nejvhodnější. Během provádění spřažení je nutné sledovat provedení jednotlivých vrstev. Nejprve je nutné správně rozmístit a zakotvit vyztužující dřevěné profily na okrajích desek (kolem zdí). Poté následuje první roznášecí vrstva, která musí na trámech ležet bez možnosti pohybu (kolébání, vrzání, apod.). Pro zajištění tohoto může být nutné vypodložit, nebo zbrousit některé části trámů - toto je vždy nutno ověřit se statikem.

Tato vrstva se dočasně připojí k trámům. Následuje hlavní nosná vrstva spřažení podél trámů. Ani tato vrstva nesmí při volném uložení vykazovat pohyb. Je nutno zkontrolovat kladení desek dle kladečského plánu, protože se nejedná o běžný záklop, nýbrž o výztužnou, staticky silně namáhanou vrstvu. Základním předpokladem je stykování příčných desek první vrstvy na dřevěných trámech a druhé vrstvy podélných desek tak, aby každá z desek byla dostatečně připojena. Pro obě vrstvy platí, že prvky spřažení musí dodržovat minimální vzdálenosti od okrajů a konců dřevěných prvků podle ustanovení norem. Pro zvýšení tuhosti je možné spoje desek k sobě lepit vhodným lepidlem pro použití v interiéru.

Ačkoliv se může zdát, že komplexní výkresová a textová průvodní dokumentace je pro stavbu dostatečná, zkušenosti nás bohužel nutí k obezřetnosti a důsledné kontrole reálného provedení na stavbě. Osvědčila se prvotní kontrola zakoupeného materiálu a hlavně spojovacích prostředků. Při vlastním předvedení zakoupených spojovacích prostředků se často setkáváme s jinými něž projektovanými průměry, délkami a nezřídka i typy vrutů/svorníků. V této fázi je výměna za vyprojektované relativně snadná, během provádění je již obvykle obtížné závady vyřešit bezkonfliktně. Vzhledem k často nepřehlednému systému subdodávek se nezřídka stává, že na stavbě v kritické chvíli chybí odpovědná osoba a mnohdy i projektová dokumentace.

Vlastní provedení je nutné zkontrolovat z hlediska kvality použitého materiálu, přesnosti rozměrů jednotlivých prvků, správného rozmístění spojovacích prostředků a dodržení předepsané technologie. Na provedenou posílenou konstrukci stropu navazuje skladba podlahy. Tato skladba má stěžejní vliv na užitné vlastnosti stropu jako celku. Pro konstrukci podlahy kromě jiného jsou dominující dva rozdílné požadavky - požadavek na vysokou únosnost při minimálním dotvarování a zároveň požadavek na co nejvyšší kročejový útlum a vzduchovou neprůzvučnost.

Možnosti opravy trámového stropu

Stropy ze dřeva jsou vzhledem k použitému konstrukčnímu materiálu náchylné na řadu vad a poruch. Rekonstrukce trámového stropu tak jednou dostihne řadu majitelů starších domů, u kterých se v minulosti dřevěné stropy hojně používaly. Příčin poruchy trámového stropu může být hned několik, mezi nejčastější patří degradace způsobená hnilobou, dřevokazným hmyzem, houbou (například konioforou sklepní či dřevomorkou domácí) nebo jiným biologickým činitelem.

Aby bylo možné navrhnout způsob a postup rekonstrukce trámového stropu, je nejprve nutné provést sondu, která ukáže, v jakém stavu jsou stávající dřevěné trámy. Dřevěné trámy mohou být narušené v celé délce, ale také pouze lokálně. Tuhost stropu a vibrace stropu lze ověřit obyčejným „poskočením“ na stávajícím stropě.

Způsobů, jak opravit trámový strop, je více. Nejlepší varianta je ta, že se všechny staré neúnosné či napadené trámy odstraní a nahradí novými únosnými a „zdravými“ trámy. Mnohdy se jedná o nejjednodušší, nejrychlejší a také nejlevnější variantu. Vše však záleží na konkrétních podmínkách. Ne vždy lze strop rekonstruovat tímto způsobem. Například v případě památkově chráněných objektech se jedná až o krajní řešení v případě narušené statiky objektu.

Výměna trámů probíhá tím způsobem, že se ve zdivu okolo trámů vyseká kapsa, aby se zhlaví trámu uvolnilo. Na jedné straně trámu se ve zdivu nad trámem vyseká svislá drážka, aby bylo možné trám vyjmout. Před montáží nového trámového stropu je třeba provést úpravu kapes pro uložení trámů. Kapsy by měly být tak velké, aby mezi zdivem a novým trámem byla po všech stranách mezera minimálně 50 mm. Pod trám je potřeba umístit vhodnou podložku, která jej bude oddělovat od zdiva. Ta může být buď z impregnovaného tvrdého dřeva, nebo z hydroizolačního pásu.

V případě, že se v trámovém stropu nachází trámy lokálně zasažené a narušené, lze je opravit tzv. Protézování trámů je metoda založená na náhradě poškozené části trámu novým zdravým a únosným dřevem. Zasažená část trámu se odřízne a pomocí tesařského spoje se na ní naváže nový trám požadované délky. Spoj se pro zvýšení tuhosti doplní většinou o 2 - 3 svorníky za závitových tyčí. Pro ještě vyšší tuhost lze využít hmoždinky buldog, které se umístí mezi trámy a zabrání tak jejich vzájemnému pootočení.

Uhnilé zhlaví trámu lze řešit jednak náhradou za trám ze stejného dřeva napojené na původní trám přeplátováním se svorníky, využít však lze také ocelových trámových patek, které se zabetonují do původní kapsy ve stěně. Trám se poté uloží do této patky a ukotví pomocí několika šroubů, příp. Mnohdy jsou staré trámové stropy sice zdravé, ale jsou málo únosné a poddimenzované, což se projevuje na jejich zvýšeném průhybu při zatížení a nadměrném kmitání při vyvozování dynamického zatížení stropu.

Z obou stran stávajícího trámu se pomocí hřebíků či vrutů uchytí dřevěné fošny tl. 40 mm a výšky nejlépe shodné s výškou trámu. Příložky by měly být nejlépe zapuštěné do stěny. Je tedy třeba počítat s vysekáním kapsy pro uložení těchto příložek. Příložky se mohou na trám ukotvit v místě zhlaví, čímž se zvýší smyková únosnost trámu (vyztužení zhlaví), příp. Příložka nemusí být nutně ze dřeva, lze ji zhotovit i z ocelové pásoviny, příp. z ocelového profilu U. Nejúčinnější je však v tomto případě zkrácení zatěžovací šířky (zmenšení rozteče trámů), a to vložením nových trámů mezi stávající trámy.

Další metodou rekonstrukce trámového stropu je spřažení trámového stropu. To lze provést v případě, že je strop únosný, ale nevyhovuje na průhyb a kmitání. Spřažení trámů lze provést až poté, co proběhne sanace stávajících trámů, tedy výměna napadených částí, příp. Spřažení trámů dřevěného stropu se provádí dvojím způsobem:

  • Suchá metoda
  • Mokrá metoda

Suchá metoda je přijatelnější volba, jelikož se během stavebních prací do stavby nevnáší vlhkost, která by mohla podpořit vznik hniloby, plísní a hub. Spřažení se provádí pomocí křížem položených fošen, které se do trámů kotví hřebíky nebo vruty. Místo fošen lze využít také OSB desky, překližku či CLT panely. Na takto ztužené konstrukci lze poté provést skladbu podlahy s ohledem na vnitřní akustiku.

Mokrá metoda je založena na zhotovení betonové desky přímo na trámovém stropu. Jako bednění poslouží dřevěný prkenný záklop. Do trámů se z vrchní strany zatloukají hřeby, které se nechají nad deskami mírně vyčnívat a posléze se přilijí betonem.

Při rekonstrukci trámového stropu dojde často k zásahu do nosných konstrukcí. V § 104, odst. 1, písm. k) stavebního zákona č. 183/2006 Sb. Jelikož se během rekonstrukce stropů do nosných částí zasáhne, je vyžadováno vyřízení stavebního povolení.

Spojování konstrukčního dřeva pomocí plochých kolíků Domino

V tomto příkladu použití je popsáno spojování konstrukčního dřeva pomocí plochých kolíků Domino. V tomto příkladu se spojuje trám, sloupek a pásek. Popsané spoje slouží pro zajištění polohy a jako pomůcka při montáži. Při spojování konstrukčního dřeva se tradiční spoje dřeva pomocí čepu a dlabu dnes často nahrazují různými kovovými spoji (šrouby, úhelníky, svorníky atd.).

Výhodou tradičních spojů dřeva je jednoduchá montáž, protože trámy a sloupky do sebe lze nasadit. V tomto příkladu použití jsou místo čepového spoje použity ploché kolíky pro vytvoření zásuvného spoje. Tím se zrychlí montáž a dosáhne se nejčistších výsledků. Mimořádně mobilní. Lehký profesionál na hrany. V tomto příkladu je použita hloubka frézování 50 mm.

Pro naprosto přesné spojení trámů a sloupků je nezbytné přesné vyznačení. Pro první frézování na koncích sloupku se zvolí prostřední dorazový pin. Ten odpovídá poloze trojúhelníkového průzoru v dorazovém stole. Na koncích sloupku tak lze provést nasazení pomocí dorazového pinu a na trámech pomocí průzoru. Nyní se provede druhé frézování na konci sloupku. Přitom je třeba dbát na to, aby dorazový pin doléhal k první frézované hraně. Nyní nasaďte DOMINO XL na značku na sloupku a proveďte první frézování. Nyní nasaďte ploché kolíky.

tags: #kapsy #pro #ocelové #tramy #rozměry #a

Oblíbené příspěvky: