Katalog sanačních metod pro vlhké zdivo a ochranu dřeva

Sanace vlhkého zdiva zahrnuje souhrn hydroizolačních, vysušovacích a dalších souvisejících stavebních opatření. Tento systém se aplikuje na stavebních konstrukcích, které byly dlouhodobě namáhány zemní vlhkostí, srážkovou vodou prosakující přilehlou zeminou, odstřikující vodou od okolních povrchů, kondenzační vlhkostí a vlhkostí hygroskopickou. Sanační zásah se obecně provádí na objektech u kterých stávající opatření již neplní svoji funkci nebo na nichž nebyla v minulosti provedena vůbec, popřípadě dochází k zásadní změně využití. Postup sanačního zásahu upravuje ČSN P 73 0610 (Hydroizolace staveb - Sanace vlhkého zdiva).

Přehled sanačních metod vlhkého zdiva

Přímé metody sanace vlhkého zdiva brání vnikání vlhkosti do konstrukcí nebo vnitřního prostředí a jejímu následnému šíření stavebními materiály. U vlhkých objektů je možnost omezení vlhkosti nejrůznějšími metodami. Problematika je rozdělena do dvou článků. První část se zabývá analýzou podmínek šíření vlhkosti v budově a výběrem sanační metody s méně častou technologií realizace.

Přípravné průzkumy před sanací

Pro správnou volbu sanační metody je nezbytné provést detailní průzkum. Provádí se přiměřeně k rozsahu objektu buď studiem archivních materiálů nebo konkrétními rozbory vzorků zemin. Kopanými nebo vrtanými sondami podél obvodových zdí se získávají informace o základových poměrech objektu a o složení základové půdy. Výsledkem je zjištění koeficientu propustnosti, křivka zrnitosti zeminy, skladba půdního profilu, stabilita a únosnost vrstev a hladina podzemní vody. Studiem původní dokumentace a porovnáním se skutečností lze zjistit dostavby, přístavby a další změny během užívání budovy, které by mohly ovlivnit vlhkostní poměry. Dále se tak mohou získat informace o materiálech používaných v té době. V rámci stavebního průzkumu se ověřuje technický stav zdiva, existence a stav hydroizolačního systému, druh a složení konstrukcí apod. Tyto průzkumy jsou v zásadě destruktivní a nedestruktivní.

Měření vlhkosti a chemismus zdiva

Měření se provádí v profilech podle projektu, minimálně ve třech výškách. Při sledování chemismu zdiva se jedná především o zkoušku pH, což je faktor vyjadřující míru kyselosti, zásaditosti nebo neutrality. Dále se provádí zkouška obsahu chloridů, síranů a dusičnanů. Tyto zkoušky poskytnou informace např. o homogenitě zdiva, zda je zdivo odvápněno (ztráta soudržnosti spojovacích materiálů ovlivňuje rozhodnutí o nasazení chemických metod sanace). Z biologického hlediska je nutno popsat tvar, barvu a množství výtrusnic, popř. vlhkost, teplotu a pH prostředí. Vzorky je třeba laboratorně vyšetřit. Výsledkem analýzy je návrh optimální sanační metody, která pravděpodobně bude kombinací řešení jednotlivých příčin vlhnutí.

Typy sanačních metod zdiva

Sanační metody lze rozdělit na přímé a nepřímé. Nepřímé spočívají v provedení např. úpravě terénu, drenážních systémů apod. Výsledný návrh sanační metody bývá nejčastěji kombinací obou postupů.

Čtěte také: Nabídka HELUZ

1. Mechanické metody

• Podřezávání zdiva: Zdivo se podřezává v maltové spáře po přibližně metrových úsecích. Do vzniklé mezery ve spáře zdiva se vkládá izolační fólie a natloukají se sem plastové pevnostní klíny zamezující sesedání. Následně se mezera vyplní maltou.
• Zarážení nerezových plechů: Tato metoda spočívá v zarážení vlnitých nerezových plechů speciálním přístrojem do maltové spáry zdiva. Zdivo se tedy nemusí podřezávat a nemůže dojít k sesedání zdiva, což je šetrné ke statice budovy.
• Vybourávání zdiva: Tento postup se uplatňuje u kamenného a smíšeného zdiva. Zdivo se po malých úsecích postupně vybourává, podklad se vyrovná a po vložení izolace se zeď opět dozdí. Do probouraného nebo mechanicky, popř. ručně proříznutého otvoru ve zdivu se vkládají fólie, desky z plastu (PE, PVC, sklolaminát) nebo hydroizolační pásy s kovovou či skelnou vložkou. Také se mohou pneumaticky zatloukat nerezové profilované desky do spár cihelného zdiva, pokud zdivo má rovnou vodorovnou spáru. Tento způsob provádění je velmi účinný, při použití hydroizolačních pásů s kovovou vložkou může být maximálně do kategorie středního rizika dokonce protiradonovou bariérou. V době provádění musí být okolní prostory vyklizeny.

2. Chemické metody

Chemické metody utěsňovací zmenšují poloměr kapilár, a tím se redukuje přísun vody s následným vytvořením rovnovážného stavu mezi přísunem vlhkosti a únikem povrchem zdiva. Účinnost těchto metod je závislá na obsahu pórů v materiálech konstrukcí a schopnosti infuzních prostředků pronikat i do velmi malých pórů. Také samotná kvalita používaných chemických směsí ovlivňuje výsledek aplikace.

• Injektáž (infuze): Tento způsob využívá schopnosti některých látek proniknout do struktury materiálů konstrukcí a v prosycené zóně vytěsněním, hydrofobizováním nebo impregnací jejich pórů vytvořit clonu, která omezuje prostup vlhkosti jak ve skupenství kapalném, tak i plynném. Provádí se zejména destruktivní metodou infuze (tj. beztlakové napouštění) prostředky na silikátové nebo silikonové bázi v konstrukcích vyzděných z cihel i kamene. Po aplikaci injektážního materiálu dochází ke zúžení průměru kapilár. Stěny kapilár získají hydrofobizační (vodoodpuzující) vlastnost. Průměr kapilár se nemění. Chemické metody utěsňovací, hydrofobizační a impregnační nejen utěsňují póry, ale navíc hydrofobizují povrch kapilár a někdy mají i zpevňovací efekt.
• Tlaková injektáž: Vytvoření bariéry se dociluje aplikací chemické směsi do vrtů v závislosti na hloubce pronikání infuze do zdiva - obvykle ve vzdálenosti 120-150 mm. Zdivo je izolováno hloubkově vrty provedenými šikmo, event. rovně k líci zdi, a to z jedné nebo z obou stran. Hloubka vrtů bývá o 50-100 mm kratší než je tloušťka zdiva. Plnění vrtů je prováděno tlakově nebo častěji samospádem pomocí kalibrovaných nádobek event. napouštěním pomocí čerpadla z mísící nádoby. Injektážní prostředky se stále vyvíjejí. Příkladem je použití TOSILU jako utěsňovacího prostředku a organokřemičitého přípravku LUKOF ME s výrazným hydrofobizačním účinkem. Oba prostředky se napouštějí do zdiva po sobě, čímž se vytvoří podmínky pro utěsnění pórů i dosažení vodoodpudivých vlastností. Předností této metody jsou nekorozivní účinky na stavební materiál, tzn. že nedochází k výkvětům solí. Má vysokou pronikající schopnost do cihelného i kamenného zdiva, je odolná vůči agresivnímu prostředí a je vhodná při větších tloušťkách zdiva, kdy podřezávání je obtížné. Zavádí se pouze malé množství vody, clona je stálá ve všech vlhkostních podmínkách.

3. Elektroosmotické metody

Tyto elektroosmotické metody jsou založeny na pohybu tekuté fáze (mineralizované vody) pórovitou pevnou fází (materiálem) pod vlivem účinku stejnosměrného elektrického proudu. Elektroosmóza může být aplikována jako pasivní, galvanoosmóza a aktivní. Pasivní elektroosmóza (dnes již nepoužívaná) a galvanoosmóza mají malou účinnost a životnost (cca 3 roky), a proto se v současné době nepoužívají. Tyto metody jsou ve srovnání s ostatními metodami náročnější na teorii i elektrická měření, mají řadu nevýhod a musí je provádět specializované firmy. Mají však minimální souvislosti s ostatními stavebními pracemi, montáž je málo pracná a z hlediska památkové ochrany jsou přijatelné. Proces vysušování začíná okamžitě po instalaci - v první fázi je možné pracovat s vyšším napětím a tím urychlit proces vysoušení.

• Aktivní elektroosmóza: Využívá principu aktivní nebo pasivní elektroosmózy. Zjednodušeně řečeno, vzlínání vody brání elektrické pole působící na molekuly vody. Odvádění vody zpět do země zajišťuje systém elektrod. Funkčnost metody závisí na přívodu elektřiny. Aktivní elektroosmóza vytváří elektrické pole s větším napětím od 1 do 24 V. Elektroda ve zdi je připojena na kladný pól a je vystavena velkému elektrochemickému namáhání. Pro zvýšení její účinnosti bývá někdy opatřena smyčkami. Její životnost závisí na základě Faradayova zákona na anodické rozpustnosti materiálu. Podle toho byly některé materiály z aktivní elektroosmózy vyloučeny (měď, ocel). Často používaným materiálem byl uhlík, který byl ekonomicky výhodný. Tím, že s narůstajícím obsahem solí se zvyšuje koroze anody, je tradiční uspořádání elektrokinetického vysoušecího systému nevhodné, a proto se hledaly nové technologie, které by omezily působení těchto negativních jevů. První pokrok spočíval v použití elektrovodivých plastů odolných vůči korozi, jako je tomu např. u systému Elkinet.

4. Sanační omítky a povrchové úpravy

Tato úprava zahrnuje jednak utěsnění povrchů zdiva, jednak sanační omítky. Zdivo obvykle potřebuje k úplnému vyschnutí několik měsíců, zejména po odstranění příčiny vlhkosti. Aplikace sanační omítky napomáhá rychlejšímu vysychání a brání opětovnému vzniku vlhkých míst.

• Sanační omítky: Jsou to omítky se zaručenými požadovanými vlastnostmi, mají vysoký obsah pórů, dostatečnou propustnost vodních par, hydrofobizační vlastnosti a jsou často i tepelněizolační. Jejich strukturou nevzlíná voda a nedochází k výkvětům. Aplikace těchto omítek je téměř vždy doplňujícím opatřením. Sanační omítky se připravují buď na stavbě přidáním tekuté modifikované přísady do míchačky při přípravě malty, ale hlavně jako suché maltové směsi určitých druhů a zrnitostí. Tento způsob většinou doplňuje ostatní metody, ale může být i základní metodou. Sanační omítka má být přibližně 20 mm tlustá, dostatečně pevná a přilnavá, ale ne pevnější než podklad. Dále má být odolná proti praskání, exhalacím a biokorozi. Difuzní odpor směrem ven má klesat a tepelný odpor naopak stoupat. Dlouhodobá životnost sanačních omítkových systémů je důsledkem toho, že oproti běžným omítkám je v sanačních omítkách díky jejich pórovému systému a homogenitě struktury zóna odpařování posunuta až na rozhraní omítky a podkladu. Takto je vytvořena suchá a od soli oproštěná povrchová vrstva vhodná pro paropropustné nátěry. Některé druhy sanačních omítek se svým složením přibližují tradičním historickým omítkám, a proto jsou vhodné i pro památkové účely. Jejich použití je ze všech hledisek příznivé, účinnost je patrná i v případě zasolení zdiva.
• Utěsnění povrchů zdiva: Může být řešeno klasickými izolacemi v návaznosti na plošné izolace podlah (živičnými hydroizolačními pásy, fóliemi atd.), použitím utěsňovacích omítkových materiálů. Utěsnění povrchů zdiva se používá při obnovách objektů většinou omezeně, neboť znamenají uzavření vlhkosti ve zdivu a tím i jejich nahromadění a postup do jiných částí stavby.
• Hydrofobizační nátěry a nástřiky: Tato úprava zahrnuje nátěry a nástřiky vnějších, často neomítaných ploch, které mají zpevňovací, hydrofobizační nebo obě uvedené vlastnosti. Kromě vodoodpudivosti by měly vykazovat paropropustnost, odolnost proti atmosférickým vlivům a neměnný vzhled. Nátěry, které nejsou vodoodpudivé, lze opatřit hydrofóbní impregnací. Difuzní odpor nátěru má být nižší než omítky.

5. Vzduchoizolační a drenážní systémy

Tyto metody patřící k nejstarším převládajícím způsobům vysoušení zdiva jsou založeny na zvětšení plochy, ze které se může voda vypařovat do atmosféry. Lze je aplikovat nejrůznějšími způsoby a jejich účinnost se zvyšuje, je-li odvod vlhkosti provázen prouděním vzduchu. Vzduchové dutiny mohou být provedeny jak pod úrovní terénu, tak v soklové části. V suterénních prostorách mohou být umístěny buď u vnitřního nebo vnějšího líce. Metody vyžadují zásahy do stavebních konstrukcí a terénu, v suterénních prostorech s vnitřní vzduchovou dutinou pak navíc vyklizení interiérů, zábor pracovní plochy a většinou zmenšení světlosti místnosti kolmo na prováděnou přídavnou dutinu. Účinnost je zcela individuální a kromě komínového efektu v dutině napojených na interiér závisí na tloušťce, míře vlhkosti, složení a vlastnostech zdiva.

• Vzduchoizolační systémy: Principem vzduchoizolačních systémů je oddělení zdroje vlhkosti od stavební konstrukce vzduchovou dutinou zajišťující trvalý přísun a odvod vzduchu. Vzduchoizolační systémy mohou být reprezentovány např. polyetylénovou fólií s navařenou polyetylénovou mřížkou, která má funkci nosiče omítky. K provětrávání je určena větrací lišta osazená pomocí hmoždinek u podlahy a stropu. Fólie s nopy se připevňuje speciálními hmoždinkami.
• Drenážní systémy: Aplikované především na terasách a balkonech, umožňují plynulý odtok prosakující vody v celé kontaktní ploše mezi vyspádovanou vrstvou izolace a ochrannou vrstvou. Jako drenáž se rovněž osvědčil systém s membránou z HDPE s nopy stejné výšky jako u předchozího systému. Membrána je opatřena filtrační polypropylénovou tkaninou.
• Systém Technodren: Je založen na spojení vodo- i plynotěsné izolační fólie s příznivým působením vzduchové mezery v nopech tvarovaného výrobku, která umožňuje jak odvádění vody, tak i radonu z okolí izolované stavby. Výchozím materiálem je speciálně modifikovaný neměkčený vinyl zajišťující rychlé odvedení vody k drenážnímu systému, vytvoření mikroventilační vrstvy, bezpečnou ochranu hydroizolace proti mechanickému poškození a pronikání radonu do spodní stavby.

Doplňková opatření a faktory ovlivňující vlhkost

Pokud jde o další dokázané faktory, tak se musí zajistit pravidelné větrání zejména pro zimní měsíce i vytápění. Účinkem vlhkosti se nejen pomalu rozpadají stavební materiály a snižují tepelně izolační vlastnosti stěn, ale narušuje se i estetický vzhled povrchu - na povrchu jsou zřetelně zbarvená místa, na kterých vyrůstají různé plísně i anorganické krystalické látky.

Plísně a výkvěty

Plísně jsou mikroskopické vláknité houby, které vytvářejí jemné povlaky na různých površích. Na vlhkých stěnách je růst plísní patrný žlutými, zelenými i černými skvrnami a zatuchlým zápachem, zvlášť rozpoznatelným při vstupu do místnosti z čerstvého vzduchu. Nebezpečí plísní spočívá v jejich působení na zdraví člověka. Plísně v procesu látkové výměny vyvíjejí celkové množství oxidu uhličitého, organických kyselin i toxických látek. Některé druhy plísní produkují tzv. mykotoxiny, které mohou vyvolat onemocnění kůže a plic. Plísně vytvářejí velké množství výtrusů, které znečišťují ovzduší a mohou vyvolávat u zvláště citlivých osob astmatické záchvaty, bolení hlavy, pocity nevolnosti apod.

Proti plísním je nutné určit primární příčinu jejich vzniku, následné preventivní aerosolování zasaženého místa např. ošetření postiženého místa fungicidními prostředky, zejména Pregnolity (náhrada Lastanoxu s menšími dopady na životní prostředí). Poté je vhodné provést novou malbu v celé zasažené místnosti, přičemž do malířských nátěrů je vhodné přidat např. prostředky proti plísním.

Výkvěty tvoří různě zbarvené skvrny, které jsou škodlivé nejen svou nevzhlednou barvou, ale též narušují celistvost střepu a podporují loupání výrobků. Tvoří-li se výkvěty z rozpustných solí, které byly již obsaženy ve výchozích surovinách nebo které se do nich dostaly během výrobního procesu, označují se jako prvotní. Ostatní výkvěty vznikající ze solí v důsledku znečištění vzduchu, se nazývají druhotné.

Katalog asanačních metod lesního hospodářství

Nový Katalog asanačních metod, který vydal Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., je průvodcem pro vlastníky a správce lesa, kteří bojují s kůrovcem. „Současná kalamitní situace s extrémně vysokým objemem kůrovcového dříví vyžaduje nové přístupy, které by umožnily efektivní asanaci. Tím se jeví hromadná asanace skládek. Klasický chemický postřik skládek není účinný, protože postřik neproniká do nitra sládek a brouci, kteří se tam vyvíjejí, přežívají.“

„Je důležité si uvědomit, že prioritní je včas a účinně napadené dříví asanovat, a zabránit tak dalšímu šíření kůrovcové kalamity, protože i při zvýšených nákladech zamezíme vzniku následných škod a ztrát a dodatečným zvýšeným nákladům na objemnější asanaci.“

Metody asanace kůrovcového dříví

1. Ruční a moto-manuální metody

• Ruční odkorňování: Je nejstarší asanační metodou. Využívají se k ní různé typy škrabáků, ale jde o metodu pracnou. Hodně záleží na zaschnutí kůry, resp. na jejím porušení v důsledku intenzity napadení lýkožroutem. Významnou roli hraje i hmotnatost kmene a kvalita odvětvení. Metodu mohou použít i drobní vlastníci. Nejsou při ní limitováni ustanoveními zákona o rostlinolékařské péči a je tedy použitelná bez omezení.

2. Strojní metody

• Odkorňovací hlavice na harvestory: Je relativně nová metoda, která se v současné době úspěšně rozvíjí. Princip metody spočívá v tom, že standardní harvestorová hlavice se upraví tak, aby kromě kácení, odvětvování a krácení navíc odkorňovala. Tato metoda je vhodná především pro středně velké a větší vlastníky lesa s větším objemem kůrovcového dříví, kde se k jeho zpracování harvestor standardně využívá, ale není vyloučeno ani jeho použití u menších vlastníků.
• Mobilní odkorňovací zařízení: Lze realizovat také pomocí mobilních odkorňovacích zařízení nebo prostřednictvím pilařských odkorňovačů. Mobilní odkorňovací zařízení je odkorňovač umístěný na podvozku, případně návěsu nákladních automobilů. Jedná se o zařízení vyráběné na zakázku, ekonomicky nákladnou a v praxi v Evropě nasazenou jen v několika exemplářích.
• Rotační odkorňovače: Druhou variantou jsou rotační odkorňovače, vyráběné jako návěs za kamion, které odkorňují více výřezů najednou. Tato technologie ovšem předurčuje dříví pro další zpracování buď pro vlákninu, aglomerované materiály nebo palivo.

3. Chemické metody

• Chemická asanace jednotlivých kmenů postřikem: Je dlouhodobě používanou metodou, považovanou za velmi spolehlivou. Po náhradě penetračních přípravků se používají přípravky - insekticidy (syntetické pyrethroidy), kde se uplatňuje především jejich požerový účinek. Metoda má sníženou účinnost, protože část brouků opouští ošetřený kmen již vykousanými otvory „sousedních" brouků, takže u nich nedojde k jejich kontaminaci. Pro použití v ochraně lesa je potřebné splnit některé podmínky zákona o rostlinolékařské péči.
• Použití insekticidních sítí: Již v roce 2015 byla zavedena první, velmi účinná metoda asanace skládek pomocí insekticidních sítí. Jednou z novějších metod je použití insekticidních sítí pro zakrytí skládky dřeva, surových kmenů nebo výřezů o jednotné délce. Po obvodu skládky se insekticidní síť zatíží těžebními zbytky, kameny nebo ošetřenými výřezy. Takto ošetřené skládky se dají využít současně jako „otrávené lapáky", a to nainstalováním příslušného počtu feromonových odparníků dle velikosti skládky. Účinnost je stoprocentní.
• Ochrana skládek technologií MERCATA: Spočívá v celopovrchovém ošetření skládky, včetně jejich čel, povolenými insekticidy ve stanovených dávkách standardně používanými postřikovači a následném zakrytí netkanou textilií o gramáži 50 g/m2. Aby nedošlo k protrhání plachty, musí být skládka dobře začelena a z jejího povrchu nesmí vyčnívat žádné suky, větve apod.
• Fumigace pomocí plynu EDN (ethandinitril): Je metoda použitelná pouze na základě udělené výjimky Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) za stanovených podmínek. Skládka výřezů naskladněná na plachtě, je další plachtou (plachtami) zakryta. Pod plachtu je vpuštěn plyn a po 24 hodinách je provedeno odvětrání zakryté skládky. Během této doby dojde k zahubení kůrovců na skládce. Vlastní aplikaci mohou provést pouze speciálně proškolení pracovníci.

Tabulka 1: Shrnutí asanačních metod kůrovce a jejich vhodnosti

Katalog asanačních metod je volně ke stažení na stránkách VÚLHM.

tags: #katalog #sanacnich #metod #zahradnik #informace

Oblíbené příspěvky:

• Opěrné zdi ze šalovacích tvárnic
• Dřevěná podlaha a podlahové topení
• výhody betonových plotů s cihlovým vzorem
• MDF materiál
• co je to elastická vodotěsná barva