Jak testovat a vybrat omítku: Komplexní průvodce kvalitou a aplikací

Omítky tvoří tradiční vnitřní i vnější finální povrch stěn budov a chrání je mimo jiné před povětrnostními vlivy, pomáhají zajišťovat tepelné poměry uvnitř stavby, ovlivňují i jejich trvanlivost a podobně. Strukturou povrchu a barevností ovlivňují vysokou měrou celkový vzhled domu.

Hodnocení kvality vnitřních sádrových omítek: Třídy Q1 až Q4

Většina řemeslníků již dobře zná rozdělení povrchů sádrokartonových příček a stěn do čtyř kvalitativních tříd - Q1 až Q4. Zcela identicky se takto kvalifikují i povrchy hlazených sádrových omítek.

Při navrhování specifikace kvality povrchu sádrových omítek by se mělo respektovat, o jakou místnost a s jakým osvětlením se v ní počítá. To je z hlediska posuzování kvality povrchu velmi důležité. Světlo totiž dělá na povrchu stěny velké divy a spolehlivě odhalí nejednu chybu. Místnost orientovaná na jih, ve které bude velmi intenzivní světlo, bude s největší pravděpodobností potřebovat nejvyšší kvalitativní třídu Q4. Naproti tomu v tmavé komunikační chodbě asi nebudeme potřebovat tu nejvyšší kvalitu.

Co v praxi jednotlivé třídy znamenají:

• Kvalitativní třída Q1: V případě, že projektant stanoví třídu kvality Q1, znamená to, že se bude jednat o omítku bez zvláštních požadavků. Řemeslník omítku po aplikaci pouze srovná do roviny a je hotovo. Na povrchu budou pochopitelně znát všechny nerovnosti a hrubosti, které souvisí s jejím zpracováním.
• Kvalitativní třída Q2: O stupeň výše je kvalitativní třída Q2. V tomto případě se natažená omítka srovná latí a rozfilcuje hladítkem. Následuje další krok, kdy se povrch omítky roztočí houbou, to znamená rozfilcuje a hladítkem se vyhladí šlem na jejím povrchu.
• Kvalitativní třída Q3: Dalším stupněm je kvalitativní třída Q3. To už znamená větší pečlivost při zpracování. První sled kroků je totožný jako u třídy Q2. Rozdíl mezi třídami se dosáhne tím, že povrch omítky se na závěr opětovně vyhladí hladítkem - povrch se tzv. „utáhne“. Důležité je načasování. Pokud je to možné, pak se doporučuje tento finální krok provádět na druhý den, přičemž nejdříve je nutné povrch omítky navlhčit. Hladítko se používá dlouhé - tzv. motýl. Jestliže to možné není, můžeme finální krok provézt ve stejný den, ale s minimálně hodinovým časovým odstupem. Výsledkem technologického postupu je velmi pěkný hladký povrch bez viditelných nerovností a dokonce bez stop po zpracování. Takový povrch je akceptovatelný ve většině situací. V místnosti, kde na takový povrch dopadají intenzivní slunečními paprsky, případně umělé světlo, budou zejména při pohledu z boku jemné přechody a stopy po zpracování poznat.
• Kvalitativní třída Q4: A pak je tu nejlepší kvalita povrchu hlazených sádrových omítek, která snese ta nejpřísnější kritéria. Plochy mohou být osvíceny z různých směrů a přesto by na nich neměla být znát sebemenší nerovnost nebo stínování. To je kvalita Q4, kterou lze dosáhnout jen v případě celoplošného přestěrkování kvalitními tmely v tloušťce do 2 mm. Povrch se navíc musí perfektně vyhladit a na sucho vybrousit jemným brusným papírem (min. zrnitost 180). Příkladem takového tmelu je Knauf ROLL & SPRAY MAX, Fill & Finish Light nebo Uniflott Finish. Kvalitu povrchu Q4 je zapotřebí předepsat a realizovat u tmavých stěn, které jsou například u administrativních budov populární. Ale nejen tam. Tmavé stěny jsou elegantní, ale velmi háklivé na viditelnost struktury povrchu. Viditelnost nerovností může ovlivnit rovněž finální barva. Z praxe to většina řemeslníků zná. Nátěr nic neschová ba právě naopak. Nejvíc problematické jsou také lesklé nátěry, které si opět vyžádají kvalitu Q4. Naopak matný nátěr je v tomto ohledu nejvíc benevolentní. Vyplatí se tedy řešit kvalitu povrchu předem se všemi okolnostmi, které ji mohou vizuálně ovlivnit.

S problematikou kvality povrchů hlazených sádrových omítek souvisí norma ČSN EN 13914-2, která specifikuje navrhování, provádění a přípravu vnitřních omítek. Podle této normy se například rovinatost omítky posuzuje na základě šesti tříd rovinnosti. Pro sádrové omítky by měla platit třída 3, která připouští odchylku 5 mm na 2 metrech měřicí latě.

Testování stávajících omítek před rekonstrukcí

Při plánování rekonstrukce interiéru se většina lidí soustředí na barvu výmalby nebo výběr podlahy. Často se však zapomíná na to nejpodstatnější - na čem ta barva vlastně drží. Staré omítky mohou na první pohled vypadat v pořádku, ale pod vrstvami nátěrů se může skrývat časovaná bomba. Pokud podceníte stav podkladu, nová výmalba může začít praskat nebo opadávat už po první zimě.

Čtěte také: Kompletní průvodce podomítkovými moduly Geberit

Jak tedy poznat, že už nestačí jen tmel a barva, ale je čas na radikální „oklepání na cihlu“? Zde je 5 varovných signálů:

1. Dutý zvuk (tzv. „zvonění“ omítky): Tohle je nejjednodušší a nejúčinnější test. Projděte se podél stěn a klouby prstů nebo rukojetí šroubováku na ně poklepejte. Zdravá omítka vydává tupý, plný zvuk (je pevně spojena s cihlou). Špatná omítka vydává dutý, „zvonivý“ zvuk. Znamená to, že se mezi omítkou a zdivem vytvořila vzduchová kapsa. Taková omítka už nedrží mechanicky, ale jen silou vůle a okolních ploch. Dříve či později odpadne - často právě ve chvíli, kdy ji navlhčíte novou barvou nebo na ni nanesete štuk. Nosnost omítky se zjišťuje poklepem.
2. „Pavoučci“ vs. hluboké praskliny: Drobné vlasové trhlinky jsou u starších staveb běžné a často jsou jen estetickou vadou. Pozor si však dejte na:
   • Mapy prasklin připomínající pavučinu: Značí, že omítka ztrácí svou vnitřní soudržnost a křehne.
   • Dlouhé, hluboké trhliny: Pokud trhlina prochází skrz celou tloušťku omítky, může signalizovat pohyby stavby. Pokud se trhlina po opravě tmelem znovu objeví, je omítka v tomto místě nestabilní a vyžaduje systémové řešení. Fasádu je třeba zkontrolovat zvláště tam, kde jsou trhliny. Pro praskliny v omítkových fasádách je zapotřebí zvláštní péče. Na začátku šetření všech popraskaných fasádních omítek by měla být otázka, zda tyto existující trhlinky představují nějakou vadu. Ne každá trhlina představuje konstrukční vadu. Je třeba rozlišit praskliny, které se vyskytují především v omítnuté konstrukci a pouze sekundárně lámou omítku (trhliny související s konstrukcí) a trhliny, které se vyskytují výhradně v omítce (omítkové trhlinky).
3. Pískování a drolení podkladu: Zkuste po stěně přejet dlaní. Pokud vám na ruce zůstane vrstva písku nebo se omítka při mírném tlaku prstem drolí jako sušenka, je její životnost u konce. Vápenné pojivo v omítce po desítkách let (zejména v suchých bytech) degraduje. Na takový podklad nic nového nepřichytíte - jakákoliv další vrstva (stěrka, lepidlo) svou vahou starou omítku strhne.
4. Solné mapy a vlhkost: Pokud na stěně vidíte mapy s bílými krystalky (výkvěty solí) nebo se vám barva loupe v celých šupinách i s kousky podkladu, máte problém s vlhkostí. Sůl obsažená ve zdivu krystalizuje a mechanicky trhá strukturu omítky. Tady nepomůže ani ta nejlepší barva, dokud se neodstraní příčina vlhkosti a stará, solemi kontaminovaná omítka se nenahradí novou (často sanační). Vlhkost ve stavebnictví je největší příčinou poškození. Zvýšení vlhkosti zdiva pouze o jedno procento zhoršuje tepelnou izolaci asi o pět procent. Existují různé mechanismy absorpce vody: V kapilárně stoupající vlhkosti se kapiláry nasávají do stěnové konstrukce. K tomu dochází především v oblasti fasády v neuzavřené oblasti, která je v kontaktu se zemí. Při hygroskopické absorpci vlhkosti absorbují stavební soli vlhkost ve formě vodní páry z okolního vzduchu. Pokud je voda na vnějších stěnách v oblasti s kontaktem s půdou pod (hydrostatickým) tlakem, bude se do stavebních materiálů zavádět i bez kapilárního působení. Dále vodní pára kondenzuje v kapilárách určité velikosti při určité relativní vlhkosti. Rozpustné stavební soli mohou proniknout vodou do budovy! Nejběžnějšími škodlivými stavebními solemi jsou chloridy, sírany a dusičnany. Všechny tyto stavbám škodlivé soli mají jednu společnou věc: jsou škodlivé pouze v kombinaci s vodou. Vzhledem k tomu, že tyto soli jsou lehce rozpustné, jsou transportovány na povrch vlhkostí, která se vyskytuje v kapilárním systému stavebního materiálu. Zde se může vlhkost opět odpařit. Rozpuštěná sůl se tak přemění na krystaly soli. Tato transformace je doprovázena nárůstem objemu, který způsobuje velmi vysoký krystalizační tlak v pórovém systému stavebních materiálů (výbušný efekt) a tím poškodí stavební materiály. Pokud sůl krystalizuje na povrchu stavebního materiálu, může to vést k tzv. „slanému výkvětu“. Soli jsou také vysoce hygroskopické, tj. přitahují vodu a způsobují, že se znovu rozpustí a budou pokračovat v poškozování jinde. Vstup škodlivých solí do zdiva nebo do omítek může mít různé příčiny. Pro přípravu konceptu sanace je nezbytná analýza vstupu soli - nejen detekce a lokalizace kontaminace solí. Vzhledem k poškození odpovídá měření úrovní pronikání vlhkosti a zatížení solí obrazem poškození budovy. V příbalovém letáku WP 4-5-99 "Posouzení diagnostiky zdiva" podle obsahu škodlivých solí v omítkách a zdivu dělí zatížení na stupně. Tato klasifikace se používá při rozhodování při výběru odtokové varianty a omítacího systému.
5. Příliš mnoho vrstev historie: Někdy je důvodem k výměně prostý fakt, že stěna už další nátěr neunese. Pokud je na stěně 10 a více vrstev starých hlinkových barev, začínají se tyto vrstvy od sebe separovat. I když je omítka pod nimi pevná, celková tloušťka nátěrů způsobuje, že se nová barva začne „balit“ na váleček a loupat. V takovém případě je často efektivnější oškrábat vše až na jádro a udělat nový, čistý povrch. U nátěrů se provádí test mřížkovým řezem. Nátěr se nařízne do mřížky o velikosti cca 2 × 2 mm na ploše 10 × 10 cm.

Fasádní omítky: Ochrana a vzhled domu

Fasádní omítky chrání dům před povětrnostními vlivy a zároveň vytvářejí jeho finální vzhled. Fasádní omítka chrání dům před deštěm, mrazem, sluncem a mechanickým poškozením. Zároveň určuje, jak dům vypadá - barvu, strukturu, celkový dojem. Existuje několik druhů fasádních omítek, každý má své vlastnosti.

Typy fasádních omítek a jejich využití

Jak vybrat fasádní omítku podle domu

Výběr fasádní omítky není jen otázka vzhledu. Záleží na typu domu, způsobu zateplení a na tom, jak chcete, aby fasáda vypadala a fungovala.

• Novostavba s polystyrenem: Pokud stavíte nový dům a izolujete polystyrenem, vhodná je akrylátová nebo silikonová omítka. Obě dobře fungují s polystyrenem a nabízí širokou škálu barev.
• Starší dům bez zateplení: Když renovujete fasádu staršího domu a nezateplujete, použijte silikátovou nebo vápenocementovou omítku. Ty nechají dům dýchat, což je u starého zdiva důležité.
• Zateplení minerální vatou: Minerální vata vyžaduje prodyšnou omítku. Silikátová nebo silikonová jsou ideální volba. Nespojujte minerální vatu s nepropustnou akrylátovou omítkou.
• Dům v zatíženém prostředí: Pokud stojí dům u frekventované silnice nebo v průmyslové oblasti, zvolte silikonovou omítku. Odpuzuje nečistoty a snadněji se čistí.
• Vlhké podnebí nebo stinná strana: Na stěnách, které jsou často vlhké nebo neoschnou (severní strana, blízko stromů), volte silikátovou nebo silikonovou omítku. Ty odolávají řasám lépe než akrylát. Houby a řasy se v přírodě vyskytují jako užitečné organismy. Na fasádách jsou však nežádoucí, ve vnitřních prostorách i zdraví škodlivé. Houbové spóry vyvolávají alergie. Podmínky pro růst řas jsou vlhkost a světlo. Jako potraviny potřebují tyto mikroorganismy uhlík (C) a dusík (N), které přijímají ze vzduchu. Na rozdíl od řas, houby nepotřebují ke své existenci světlo. Vlhkost a uhlík z organické hmoty jsou jejich živobytí. Houby spory a řasy se šíří větrem. Mohou se vyskytnout při jakékoliv teplotě. Nicméně ve vysoce alkalickém prostředí (s vysokým pH) nejsou mikroorganismy stabilní. Řasy jsou "pouze" vizuální vadou.

Návaznost na zateplení fasády

Fasádní omítka a zateplení tvoří jeden systém. Nejdřív nalepíte izolační desky (polystyren nebo minerální vata), pak přijde výztužná vrstva se síťkou a nakonec finální omítka. Všechny vrstvy musí spolu fungovat. Každý výrobce zateplovacích systémů má certifikované kombinace materiálů. Lepidlo, desky, omítky - všechno je otestované dohromady. Pokud začnete míchat továrny a značky, ztrácíte záruku a riskujete problémy. Když se dělá zateplení, vybere se kompletní systém od jednoho výrobce. Zajistí se, aby vše správně navazovalo - od penetrace přes lepidlo až po finální omítku. Tím se eliminuje riziko neslučitelnosti materiálů. Pokud se dělá jen nová omítka na již zateplený dům, musí se zjistit, jaký systém byl použitý. Podle toho se vybere kompatibilní omítka. Pokud to zjistit nejde, volí se univerzální řešení.

Aplikace vnějších omítek na jednovrstvé zdivo

Omítnutí jednovrstvého obvodového zdiva je lehčí, než se zdá. V sedmi krocích vám ukážeme, jak omítnout stavbu bez dodatečného kontaktního zateplovacího systému. „Bez ohledu na to, zda se investor chystá najmout profesionály, nebo práci odvede svépomocí, správný postup a kvalitní materiál je klíčem k dokonalému výsledku. To jde ruku v ruce s naším cílem, kterým je poskytování nejen prvotřídního materiálu, ale i know-how od odborníků.“

Postup omítání jednovrstvého zdiva:

1. Příprava podkladu: Před samotným zahájením prací je nejprve nutné změřit vlhkost zdiva takzvaným vlhkoměrem. Pohybovat by se měla do 6 hmotnostních procent v letním období a do 4 hmotnostních procent v zimě. Dále je potřeba ověřit, zda ve zdivu nejsou spáry mezi cihlami širší než 5 milimetrů. Aby byl podklad rovný, používá se k vyplnění drážek a spár zdicí malta (např. Porotherm Profi Thermo-UNI). Lze také použít polyuretanovou pěnu (PU). Po jejím vytvrdnutí se musí pěna vyříznout do hloubky cca 3 cm a tento prostor opět vyplnit zdicí maltou. Vyhneme se tím riziku vzniku trhlin v těchto místech. V případě rozsáhlejších míst s dutinami je třeba omítku zcela odstranit.
2. Usazení omítkových lišt: Po přípravě podkladu se usazují omítkové lišty, které vymezují budoucí rovinu omítky. Používají se různé druhy lišt - rohové, soklové lišty a okenní profily. Soklové lišty se usazují podle budoucí úrovně spodní hrany zdiva do zdicí malty. Při provádění si lze lištu zafixovat do požadované polohy pomocí hřebíků a po vytvrdnutí malty hřebíky odstranit. Rohové lišty se osazují do zdicí malty, která je v rohu zdiva nanášena s rozestupy zhruba po půl metru. Okolo oken se poté nalepí okenní profily, které zajišťují pružné připojení omítkových vrstev k rámu oken či dveří.
3. Aplikace omítky: Hned následující den se může začít omítat. Nejčastějším způsobem zpracování moderních omítkových systému je strojní zpracování za použití omítacího stroje. Současné omítkové systémy jsou vytvořeny tak, že v sobě obsahují speciální složky. Jedná se o výztužné vlákna a kuličky pěnového polystyrenu. Moderní lehčené omítky, které se používají na tepelněizolační zdivo Porotherm obvykle nevyžadují vrstvu v podobě tradičního cementového šprice. Plocha zdiva bez armovací tkaniny se omítá ve dvou pracovních krocích metodou čerstvá do čerstvé. Vybraná místa zdiva, kde dochází k výraznějšímu namáhání konstrukce, ale musí být vyztužena armovací tkaninou. Jsou to například překlady nad okenními a dveřními otvory nebo schránky pro stínící techniku.
4. Druhá vrstva a stažení: Druhá vrstva se aplikuje ihned po jejím lehkém zavadnutí (15-20 minut) a doplní se na konečnou tloušťku. Poté dojde ke stažení H-latí, ale už ne pouze nahrubo jako u vrstvy první, ale naopak přesně do roviny.
5. Seškrábnutí a vysychání: Na omítce můžeme po jejím zatuhnutí provést seškrábnutí takzvaným škrabákem. Tím docílíme toho, že se nám otevře struktura, uvolní se napětí a omítka bude dobře vysychat. Jádrovou omítku necháváme vysychat zhruba 2-3 týdny v závislosti na její tloušťce, teplotě a vlhkosti prostředí. Sádrová omítka musí řádně vyschnout - většinou 10 až 14 dní. Pokud se začne malovat dřív, vlhkost z omítky poškodí barvu a můžou se objevit skvrny nebo odloupnutí nátěru.
6. Finální povrchová úprava: Na takto připravenou jádrovou omítku můžeme vytvořit několik variant finální povrchové úpravy. Nejčastěji se používají pastovité omítky. Jedná se o tenkovrstvé pružné povrchové úpravy s dobrou paropropustností a zároveň s vysokou odolností proti povětrnostním vlivům. Ještě před finální barevnou úpravou se na omítku nanese penetrační přípravek, který slouží ke snížení a sjednocení nasákavosti omítky. Materiál je před použitím potřeba důkladně promíchat. Na plochu se aplikuje válečkem. Na připravenou plochu po penetraci je už konečně možné nanést omítku ve zvoleném barevném odstínu. Materiál se nanáší nerezovým hladítkem a okamžitě se do plochy strukturuje krouživými pohyby plastovým hladítkem. Následně se plocha strukturuje na čisto. „Při samotném výběru barvy fasády doporučuji dodržet několik základních pravidel. Vyhýbat se hodně tmavým odstínům, které zvyšují tepelné namáhání fasády a povrchové napětí. Nedoporučuji ani hladké povrchové úpravy. I ty totiž zvyšují povrchové napětí. Barvu je nejlepší volit v odstínu o 2 až 3 stupně světlejší, než je ta vybraná.“
7. Omítání s armovací tkaninou: Další variantou je omítání s využitím armovací tkaniny. Aplikuje se především na rodinné domy bez přesahu střechy, domy s výškou nad 2 podlaží a pro bytové domy. V tomto případě se nejprve nanesou 2/3 tloušťky omítky, srovná se fasádní latí a poté se do ní zapracuje armovací tkanina. Po ztuhnutí se omítka doplní na konečnou tloušťku. Každý výrobce omítkových systémů může mít odlišné postupy a skladby, které se pak mohou lišit v počtu a druhu vrstev omítky (výztužná, štuková apod.) a v jejich způsobu provádění.

Broušené cihly Porotherm 38 T Profi akumulují teplo srovnatelně jako klasické 30 cm bloky s dodatečným vnějším zateplením, a tak splní i ty nejvyšší nároky pasivních domů a nízkoenergetických staveb. Cihly obsahují velké dutiny plněné hydrofobizovanou minerální vatou a díky tomu disponují výbornými tepelněizolačními vlastnostmi. Tento materiál je sice přírodní, ale díky speciální úpravě nenasákne vodou. To zajišťuje optimální regulaci vlhkosti v domě a zdravou domácnost. Porotherm u produktu garantuje také nehořlavost a zdivo funguje i jako zvuková izolace.

Čtěte také: Jak vybrat bílý nátěr na omítku?

Paropropustnost omítky

Informace o prodyšnosti omítky lze nalézt v technické dokumentaci výrobku, kde je uveden tzv. „faktor difuzního odporu“, značený řeckým písmenem μ. Ten je vyjádřen poměrem mezi difuzním odporem tloušťky konkrétního materiálu (vybrané omítky) a difuzním odporem vrstvy vzduchu o stejné tloušťce. Platí, že čím silnější je vrstva materiálu, kterou má vodní pára proniknout, tím větší klade difuzní odpor. Z toho pak vyplývá, že s rostoucí hodnotou μ se snižuje schopnost materiálu propouštět vodní páry. „Je to ovšem složitější,“ říká ing. Martin Bureš, vedoucí útvaru produktmanagementu firmy Cemix, „neboť tento faktor je bezrozměrná veličina, a je proto třeba dopočítat tzv. ekvivalentní difuzní tloušťku sd, což je násobek μ a tloušťky omítky.“ Podle paropropustnosti, vycházející z hodnoty sd, jsou omítky zatříděny do různých kategorií podle normy. Tloušťka je při výběru omítky důležitým faktorem. Například omítka s vyšší hodnotou μ se může jevit jako ne příliš optimální, ale protože se nanáší v tenké vrstvě, vychází součinitel difuzního odporu příznivěji než u omítky s nízkou hodnotou μ, která se však musí nanášet ve velké tloušťce. „Ovšem toto nelze zevšeobecnit jen na samotnou omítku“, pokračuje ing. Martin Bureš, „vždy bychom měli zohlednit i další vrstvy stěny. Zcela zbytečné je třeba použití prodyšné omítky na neprodyšný podklad, kupříkladu polystyren.“ Při zajišťování paropropustnosti konstrukce je důležité, aby konstrukce propouštěla vodní páru zevnitř ven (neboť vodní pára má tendenci přecházet z prostředí s větším tlakem do oblasti s menším tlakem).

Opravy a sanace zdiva

Pojem obnova představuje nadřazený termín pro renovaci a sanaci. Provedení oprav budov by mělo být dobře plánováno. Každý projekt představuje nový úkol a musí být znovu posouzen. Aby bylo možné provést kompetentní a udržitelnou obnovu, je nezbytné komplexní předběžné šetření. Musí být např. prozkoumána historie budov, abyste se dostali k hlavní příčině poškození. Analýza vlhkosti a zasolení škodlivými solemi je nezbytná k výběru vhodných systémů sanace nebo k vývoji speciálních řešení. Správný postup při plánování a realizaci opravy budov je podrobně popsán v letáku WTA. WTA je vědecko-technická asociace pro zachování a ochranu budov. Lze fasádu v budoucnu přetřít nebo opravit? Ano, fasádní omítky umožňují lokální opravy i obnovovací nátěry bez nutnosti kompletní rekonstrukce.

Padající omítka nebo i části zdiva, to bývá často důsledek špatného stavu budov. Pokud po chodníku v tu chvíli někdo prochází, může to být velmi nebezpečné. Například v roce 2023 plzeňská městská policie registrovala sedm takových událostí v rámci města, přičemž tři nejzávažnější se staly v ulicích Kollárova, Skvrňanská a náměstí Republiky. V posledních dnech došlo pak v Plzni k uvolnění části omítky na Klatovské třídě naproti náměstí Míru. Pokud budete svědkem pádu omítky či zdiva, kam byste měli událost nahlásit? S tím poradí pracovnice tiskového odboru Městské policie Plzeň Tereza Šliková: „Je potřeba rozlišit, zda se jedná o vážnou situaci. Pokud lidé uvidí větší kus spadlé omítky na zemi a hrozí, že se další kus uvolní, mohou zavolat městskou policii na tísňovou linku 156. Naše hlídka místo například ohraničí páskou, která by měla zamezit vstupu osob.“

Čtěte také: moderní koupelnová řešení

tags: #kde #otestovat #omitku #informace

Oblíbené příspěvky:

• Návod na betonovou pyramidu pro jahody
• Montáž betonové základové desky
• Jak správně instalovat parozábranu
• Vše o izolovaných komínech 150 mm
• Hry od Milana Tesaře