Difuzní odpor keramických obkladů a dlažeb: Kompletní průvodce

Keramické obklady a dlažby jsou široce používány díky svým výrazným přednostem, jako je dlouhodobá životnost, estetické hodnoty, hygieničnost, chemická odolnost, tvrdost, pevnost, protiskluznost, mrazuvzdornost a antistatické vlastnosti. Tyto výrobky však mají i svá specifika a omezení, která je důležité znát pro správný výběr a použití. Označování keramických obkladů a dlažeb se řídí podle ČSN EN 14 411 „Keramické obkladové prvky - Definice, klasifikace, posuzování shody a označování“, jejíž poslední edice č. 3 je z března 2017. Tato norma zavádí jeden pojem pro obklady a dlažby, a to keramický obkladový prvek.

Klasifikace keramických obkladových prvků

Vzhledem k velkému počtu různých typů obkladaček a dlaždic je třídění keramických obkladových prvků prováděno podle nasákavosti a technologie výroby, což ovlivňuje jejich použitelnost.

Metody vytváření

• Metoda A: Tažené obkladové prvky
  • Skupina AIa: E ≤ 0,5 % (Příloha L)
  • Skupina AIb: 0,5 % < E ≤ 3 % (Příloha A)
  • Skupina AIIa-1 a: Příloha B
  • Skupina AIIa-2 a: Příloha C
  • Skupina AIIb-1 a: Příloha D
  • Skupina AIIb-2 a: Příloha E
  • Skupina AIII: Příloha F
• Metoda B: Za sucha lisované obkladové prvky
  • Skupina BIa: E ≤ 0,5 % (Příloha G)
  • Skupina BIb: 0,5 % < E ≤ 3 % (Příloha H)
  • Skupina BIIa: Příloha I
  • Skupina BIIb: Příloha J
  • Skupina BIIIb: Příloha K

a Skupiny AIIa a AIIb jsou rozděleny do dvou částí (část 1 a 2) z důvodů různých požadavků na výrobek, které jsou vyráběny pod různými názvy (např. terre cuite ve Francii a Belgii, cotto v Itálii a baldosin catalán ve Španělsku).
b Skupina BIII zahrnuje výhradně glazované obkladové prvky - obkladačky. Existuje pouze malý počet za sucha lisovaných neglazovaných prvků, které jsou vyrobeny s nasákavostí větší než 10 %, na ty se tato výrobková skupina nevztahuje.

V současné praxi převládají výrobky skupiny BI, zejména pak BIa s nasákavostí E ≤ 0,5 %, které se někdy nazývají porcelánové nebo silně slinuté, popř. jemná kamenina. Výrobky s nasákavostí E ≤ 3 % jsou mrazuvzdorné. Naopak obkladové prvky skupiny BIII jsou obkladačky s nasákavostí E < 10 % nejsou mrazuvzdorné a jsou určeny pouze do interiéru.

Nasákavost

Nasákavost je fyzikální vlastnost, která má vztah k odolnosti vůči mrazu i jiným charakteristikám. Čím větší absorpce vody, tím méně se například dlaždice či obklady hodí do venkovního prostředí a také do vlhkých prostorů. Zkouška nasákavosti se provádí postupem uvedeným v normě ČSN EN ISO 10545-3. Obkladové prvky se nejprve vysuší a zváží. Po nasycení vodou ve vakuu nebo varem se opět zváží. Přírůstek hmotnosti k suché váze vztažený na suchou hmotnost se udává v %.

Čtěte také: Keramické obklady a dlažby: Průvodce sortimentem HORNBACH

Obklady a dlažby se podle nasákavostí dělí do několika skupin:

• E > 10 %: Jen pro vnitřní obklady stěn.
• 0,5 < E ≤ 3 %: Univerzální použití pro obkladové prvky, obklady podlah a stěn interiérů.
• E ≤ 0,5 %: Vysoce odolné dlaždice, mrazuvzdorné podlahy namáhané otěrem, v exteriérech a interiérech, fasády, balkony, terasy.

Zásadně nejsou mrazuvzdorné všechny bicoturní obklady, monoporózní obklady a dlažby na červeném střepu.

Glazované a neglazované dlaždice

Glazované dlaždice mají povrch pokrytý vrstvou barevného skla (glazury), jež jim dává důležité estetické charakteristiky (barvu, lesk, odstín, dekor apod.) i technologické vlastnosti (tvrdost apod.). Glazura je sklovitá hmota, která se v tekuté formě nanáší na povrch obkládaček či dlaždic. Podstatou glazury jsou křemičité složky, živce, taviva (kyselina boritá, zinečnatá), barvicí pigmenty a jiné chemické přísady. Recepturu má každý výrobce svoji vlastní, v závislosti na surovinách, které používá. Vypalovány mohou být jednou (střep společně s glazurou), dvakrát (glazované na již vypálený střep), případně třikrát (při nanášení speciálních dekorací na již vypálenou glazuru). Glazované dlaždice jsou určeny zejména pro interní použití a mají střep s nasákavostí 3 - 12%. Čím tmavší je glazura, tím je stupeň otěruvzdornosti nižší.

Neglazované dlaždice jsou jednolité v celé své tloušťce a mohou být režné nebo leštěné. Slinutá neglazovaná dlažba je velice vhodná pro místa s velkým provozem. Díky probarvenému střepu a absenci glazury jsou případná poškozená místa méně nápadná. Navíc je tvrdší, má menší nasákavost (0,04 - 0,5%) a delší životnost. Další výhodou je relativně nízká pořizovací cena. Na druhou stranu jste kvůli absenci glazury omezeni ve výběru barevných a vzhledových variací. V některých případech se může stát, že budete mít problém vyčistit různé skvrny (kuchyňský olej apod.).

Slinuté glazované dlažby patří mezi neuniverzální a nejoblíbenější typ dlažeb. Mají výborné vlastnosti jako je snadná údržba, vysoká tvrdost, nízká nasákavost, mrazuvzdornost apod. Výrobci v této kategorii nabízejí nepřeberné množství designů, barev a velikostí.

Čtěte také: Přečtěte si o Novoker Bamboo do koupelny

Odolnost proti povrchovému opotřebení (PEI)

ČSN EN 14 411 Příloha M klasifikuje glazované obkladové prvky podle jejich odolnosti proti povrchovému opotřebení, označované jako hodnoty PEI. Tato klasifikace je určena pouze pro podlahy a platí pro uvedené použití za normálních podmínek.

Třídy odolnosti PEI

Mělo by se dbát na zvolenou obuv, způsob využití a možné procesy čištění a podlahy by měly být dostatečně chráněny proti škrábajícím nečistotám rohožemi u vchodů do budovy. V extrémních případech intenzivního používání a velkého množství škrábajících nečistot mohou být použity neglazované obkladové prvky nebo by mohly přicházet v úvahu i tažené obkladové prvky ze skupiny I.

Protiskluznost

Základním hodnotícím kritériem pro podlahy je jejich protiskluznost, která je dána ČSN 74 4505 Podlahy - všeobecná ustanovení. Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu se součinitelem smykového tření nejméně 0,3. U částí staveb užívaných veřejností, včetně pasáží a krytých průchodů, musí být tato hodnota nejméně 0,6.

Doložení tohoto parametru by mělo být stanoveno již v projektové dokumentaci a může být stavebním úřadem průkazně vyžadováno i při kolaudaci stavby. Hodnoty protiskluznosti se udávají jako součinitel smykového tření (µ), úhlem na nakloněné rovině (R9 - R13) nebo maximální hodnotou kmitu kyvadla (Pendulum). Tyto hodnoty protiskluzu nejsou vzájemně převoditelné!

ČSN 74 4505 Podlahy odst. 4.17.2 a 4.17.3 uvádí nedostatečné hodnoty smykového tření, protože hodnoty mohou být statické nebo dynamické, za mokra nebo za sucha.

Čtěte také: Postup při stěrkování starých keramických obkladů

Difuzní odpor keramických obkladů a stavebních konstrukcí

Difuzní odpor je schopnost materiálu propouštět vodní páru difúzí. Čím nižší hodnota, tím lépe pára prochází. Faktor difuzního odporu je bezrozměrná veličina označovaná μ (mí). Základním a jediným objektivním parametrem pro porovnání různých materiálů z hlediska schopnosti zabránit difúzi vodní páry je hodnota jejich ekvivalentní difuzní tloušťky sd. Ekvivalentní difuzní tloušťka sd je definována jako tloušťka nehybné vrstvy vzduchu mající stejný difuzní odpor, jako bezpředmětná vrstva materiálu. Její velikost je dána součinem hodnoty faktoru difuzního odporu μ a vlastní tloušťky daného materiálu. Udává se v metrech.

Vodní pára se samovolně šíří difuzními pochody z míst o vyšším částečném tlaku vodní páry do míst s nižším částečným tlakem. Množství vodní páry ve vzduchu se vyjadřuje pomocí tzv. částečného tlaku vodní páry, který může vystoupat nejvýše k hodnotě tzv. částečného tlaku syté vodní páry, který silně (exponenciálně) klesá s termodynamickou teplotou. Ten je tlakem, kterým by pára v nádobě působila na stěny, kdyby byla v nádobě sama.

Například, normální pokojový vzduch o 20 °C má tlak přibližně 1000 hPa (100 000 Pa). Kdyby byl tento vzduch zcela nasycený vodní párou, přispěla by pára tlakem 2337 Pa (2,337 % z 100 000 Pa). Když je vzduch nasycený vodní párou, říkáme také, že má 100 % relativní vlhkost. Je-li relativní vlhkost vzduchu 50 %, je částečný tlak páry ve vzduchu poloviční, tj. 1169 Pa.

Nejvyšší riziko kondenzace je v zimě za mrazů, kdy obvodová stěna přenáší velký teplotní rozdíl mezi vnitřkem domu a venkovním prostředím a kdy je uvnitř vysoký částečný tlak vodní páry a venku velmi nízký. Případná kondenzace, která se vesměs hromadí v izolacích nebo v izolačním zdivu, je pak vždy nevítaná.

Regulace difúze vodní páry

Difuzní odpor v izolaci reguluje transport vodní páry skrz konstrukci, což zabraňuje hromadění vlhkosti a kondenzaci. U tepelných izolantů určuje, zda je materiál difuzně otevřený (nízké μ, např. minerální vlna μ=1) nebo uzavřený (vysoké μ, např. fólie). Difuzní odpor tepelných izolantů se počítá jako součin faktoru μ a tloušťky vrstvy: Sd = μ × d.

Při zateplení ovlivňuje difuzní odpor riziko vlhkosti - ideální je klesající odpor od interiéru k exteriéru, aby pára unikala ven bez kondenzace v izolaci. Materiály s vysokým difuzním odporem, jako Zdravá izolace HARD (tvrdá pěna) s uzavřenou buněčnou strukturou působící jako parozábrana, chrání před vlhkostí v rizikových místech.

Průnik vzdušné vlhkosti (vodní páry) do konstrukce stavby může mít pro dům vážné následky. Každý investor, potažmo stavitel se mu tedy snaží vyhnout. Řešení jsou dvě:

1. Pomocí paro- a vzduchotěsné fólie umístěné na interiérové straně zabránit tomu, aby do ochlazovaných obvodových stěn pronikala difúzí či prouděním vzduchu vodní pára.
2. Difúzné otevřené, tj. "dýchající" konstrukce navrhovat tak, aby k případné kondenzaci docházelo jen v extrémních podmínkách (mrazech) a v jen ve velmi malé míře.

Parozábrana a Parobrzda

Parozábrana je fólie ve stěnách dřevostavby, která omezuje pronikání vodní páry z venkovního vzduchu. Vnitřní parozábrana je zapotřebí, aby neunikal teplý vlhký vzduch a aby nezkondenzoval v izolační vrstvě. Tato vrstva musí být absolutně těsná. Jestliže se tepelná izolace v některém místě přeruší, vznikají tzv. tepelné mosty. Těmito místy uniká samovolně teplo.

Parobrzda tedy nezamezí průchodu vodních par do konstrukce, ale řízeně je propouští do konstrukce do vrstvy ležící za touto netěsností. Je-li parobrzda navržena do konstrukce stěny nebo střechy, je nutné, aby za touto fólií byla v konstrukci další vrstva směrem ven do exteriéru s větší difúzní otevřeností, nežli je parobrzda. Musí tedy být zajištěn odchod vodních par do exteriéru. Typická parobrzda je navoskovaný papír. Fólie vyskytující se na trhu výrobci označují jako parobrzdné fólie. Při udání hodnoty Sd větší než 150 m, si můžete být jisti jejich vhodností pro parotěsnou zábranu. Rozdíl mezi parobrzdou a parozábranou lze vyjádřit stručně: propouští „něco“, nebo nepropouští „nic“.

Důležité údaje a normy

Všechny povinné a nepovinné údaje o keramických obkladech a dlažbách jsou uvedeny v technických listech. Výrobce/prodejce je povinen poskytnout technické listy stejně jako prohlášení o vlastnostech včetně certifikátů o provedených zkouškách podle ČSN EN ISO 10 545 1 až 16.

Technické parametry dle norem ČSN EN ISO 10545

• Část 1: Odběr vzorků a zásady přejímky
• Část 2: Stanovení geometrických parametrů a jakosti povrchu
• Část 3: Stanovení nasákavosti, zdánlivé pórovitosti, zdánlivé hustoty a objemové hmotnosti
• Část 4: Stanovení pevnosti v ohybu a lomového zatížení
• Část 5: Stanovení rázové pevnosti měřením koeficientu odrazu
• Část 6: Stanovení odolnosti proti opotřebení. Neglazované obkladové prvky
• Část 7: Stanovení odolnosti proti povrchovému opotřebení. Glazované výrobky
• Část 8: Stanovené délkové teplotní roztažnosti
• Část 9: Stanovení odolnosti proti náhlým změnám teploty
• Část 10: Stanovení změn rozměrů proti vlhkosti
• Část 11: Stanovení odolnosti glazury proti vzniku vlasových trhlin - Glazované obkladové prvky
• Část 12: Stanovení odolnosti proti vlivu mrazu
• Část 13: Stanovení chemické odolnosti
• Část 14: Stanovení odolnosti proti tvorbě skvrn
• Část 15: Stanovení odolnosti proti vyluhovatelnosti olova a kadmia

Značky pro předpokládané použití (Příloha O k ČSN EN 14411)

Použití značek na obalech je doporučeno. V případě, že se uvádí, je doporučeno použít následující symboly:

• Výrobek vhodný ke zhotovení dlažby
• Výrobek vhodný ke zhotovení obkladu
• Odolnost proti povrchovému opotřebení, vyjádřena numericky udávající třídu odolnosti (PEI 1 až PEI 5) proti povrchovému opotřebení pro zhotovení dlažby z glazovaných obkladových prvků
• Odolnost proti vlivu mrazu (mrazuvzdornost)
• Reakce na oheň
• Lomové zatížení/pevnost v ohybu
• Protiskluznost
• Odolnost proti náhlým změnám teploty
• Přídržnost
• Vyluhovatelnost nebezpečných látek

Mimo tyto základní symboly uvedené v ČSN EN 14 411 výrobci uvádějí i další symboly, které vyjadřují další vlastnosti keramických obkladových prvků včetně návodů na pokládku a to zejména u obdélníkových formátů (typu napodobenin prkna).

Další informace na obalech

• Typ materiálu podle skupin evropské normy EN 14411 (např. BIa, BIb dlaždice, BIII - obkládačky, glazovaný - GL, neglazovaný - UGL)
• Obchodní značka s identifikací původu, výrobce a země prvního výpalu
• Katalogové číslo výrobku popřípadě název konkrétního provedení
• Jmenovitý rozměr výrobku v cm
• Výrobní šarže
• Kalibrace - jmenovitý rozměr obkladového prvku ve výrobní dávce - šarži v mm
• Tonalita - označení konkrétního barevného provedení dané šarže
• U glazovaných dlaždic údaje o třídě otěruvzdornosti (PEI)
• Výrobek rektifikovaný/nerektifikovaný
• U výrobků leštěných nebo jinak mechanicky upravovaných údaj o dočasné povrchové úpravě

Upozornění: Odlišně označené šarže a kalibry nesmí být použity na jednu plochu! Jakostní třída se neuvádí, pokud není smluvně sjednána. Na obalech jsou další údaje výrobce o parametrech.

Praktické aspekty pokládky a údržby

Rozměrové tolerance a spárování

V katalogu je udán deklarovaný formát (např. 333x333mm). Skutečně dodané dlaždice však mohou být v rozměrech od 327 do 339 mm. V jednom balení mohou tolerance rozměru činit podle normy +- 0,5% - tedy u formátu 333x333 může být rozdíl až +- 1,67mm, to znamená, že celkový rozdíl mezi dolní a horní hranicí normy může u tohoto formátu činit až 3,34 mm. Doporučuje se pokládat dlažbu na spáry min 4mm, u dlažeb s nepravidelnými okraji na spáry podstatně větší. Tím se eliminuje nežádoucí optický efekt - že spáry nevychází proti sobě.

U některých druhů slinutých - neglazovaných dlažeb je možno na přání provádět dodatečnou rektifikaci (zařezávání) mezi různými barvami v rámci jedné série, nebo mezi leštěným a neleštěným provedením na stejný rozměr. Některé série se už vyrábí v tzv. „monokalibru“, tedy vždy jsou z výroby dodávány ve stejném rozměru.

Rozměrové nesrovnalosti se mohou vyskytnout mezi základní dlaždicí (obkladem) a dekoračním prvkem, jako je listelo, bombato, matita, inserto, battiscopa. Tyto prvky se vyrábí odlišnou technologií a používají se někdy i odlišné materiály. Na tyto prvky není norma na rozměrovou stejnost - kalibraci.

Tonalita (barevnost)

Tonalita - barevnost povrchu obkladu či dlažby je označována číslem na obalu. Může se lišit oproti vystavovanému vzorku - podle výrobní šarže - a to směrem k sytějšímu odstínu nebo směrem k bledšímu odstínu. Do jednoho balení se opět seřazují dlaždice s přibližně stejným odstínem.

U rustikálních obkladů a dlažeb se často do jednoho balení míchají různé tonality, čímž se dosahuje lépe efektu přírodního materiálu, který je v přírodě též různě a nepravidelně tónován. Také se do jednoho balení skládají dlaždice s odlišným vzhledem (různá kresba povrchu, přechod od světlejšího odstínu k tmavšímu, rozdílně strukturovaný povrch, imitace vad dlaždice - prasklina, dírka, ošlapané místo…). Před pokládkou je nutno vybalit a poté pokládat dlažbu z více krabic, aby byl chtěný nepravidelný efekt vidět a aby se předešlo reklamaci nestejné tonality.

Rozdíly v tonalitě mohou nastat při skládání speciálních prvků k obkladu či dlažbě. Protože výroba těchto speciálních prvků je technologicky a často i materiálově odlišná, není možné dosáhnout naprosto stejného tónu, jako u základní dlaždice. Shodnost tónů je nutno posuzovat po přiložení srovnávaných komponentů pod vzájemným úhlem, pod kterým budou nalepeny.

Lepidla a spárovací hmoty

Lepidla pro keramické obkladové materiály jsou rozdělena do tří typů: C - cementové, D - disperzní, R - z tvrditelných pryskyřic. Každý typ se může vyskytovat v různé třídě: pro běžné použití (normální) a pro náročnější aplikace (zlepšené).

Co se týče spárování, není v žádném případě vhodné použít bílou spárovací hmotu na jakoukoliv podlahu včetně bílé. Bílé spáry se totiž v průběhu času špiní a šednou. Vhodnější je, když má spára o tón tmavší barvu než dlažba. Zvolíte-li odlišný odstínu spár a dlažby, dosáhnete zajímavého barevného kontrastu, se kterým se dá velice dobře pracovat při volbě doplňků a nábytku.

Častým problémem je míchání barevné spárovací hmoty přímo na stavbě. Dochází totiž k nerovnoměrnému smísení základní a přidané barvy. Nerovnoměrnost nezmizí ani po zaschnutí spárovací hmoty a kazí tím celkový dojem dlažby. Proto volte spíše spárovací hmoty namíchané přímo výrobcem. Nezapomeňte zvolit správnou kategorii spárovací hmoty a lepidel. Jsou rozdílné druhy pro venkovní a interiérové obklady.

tags: #difuzni #odpor #keramicky #obklad #vysvětlení

Oblíbené příspěvky:

• Podrobný průvodce Brillux Sádrovou Omítkou
• Jak snadno založit živnost na fasády
• Přečtěte si o inovacích STAVEBNÍ FIRMY PLUS
• Jak vybrat předokenní rolety?
• Návod na výrobu minimalistických betonových svícnů