Ostrov izolace: Jak krize mění lidskou podstatu v románech Sigríður Hagalín Björnsdóttir

Islandská spisovatelka Sigríður Hagalín Björnsdóttir ve svých románech, jako je Ostrov (Fobos, 2019) a Ohně - láska a jiné katastrofy (Argo, 2022), které vyšly v českém překladu, zkoumá nejistotu udržitelnosti civilizačních nánosů v situacích krize.

Knihy zkoumají i tektonické zlomy v nitrech jejích protagonistů, jejichž pohodlnou a zdánlivě stabilní existenci dokáže snadno rozmetat nejen sopečná erupce nebo komunikační výpadek, ale i poryvy emocí. Romány islandské autorky nabízejí hlubokou sondu do lidské duše a jsou výbornou sondou do lidské duše.

„Co jsme vlastně zač?“ - Zkouška lidské podstaty

Sigríður Hagalín Björnsdóttir popisuje, proč na své postavy sesílá takové pohromy: „Tohle je jedna z věcí, které mě na psaní tak fascinují: Že někde začnete, máte jen nejasnou představu o svých postavách a pak musíte přijít na to, co se s nimi bude dít. A právě katastrofy nás staví před zajímavou zkoušku: Když se kolem vás všechno rozpadne, co to udělá s vámi? Dostojíte svým ideálům, budete dobrým člověkem, který pomáhá ostatním, nebo budete myslet jen na sebe a pokusíte se přežít za každou cenu? Co jste vlastně zač? Žijeme v tak chráněném prostředí, že vlastně nemůžeme vědět, jestli jsme dobří, nebo ne.“

Předvídavost autorčina díla

Björnsdóttir dodává: „Jsem realistka a docela praktický člověk. Ale když píšete beletrii, dotýkáte se něčeho podvědomého, co nelze vysvětlit vědou nebo fakty.“ Jako příklad uvádí román Ostrov, který napsala v roce 2016 ještě před Trumpem, před Brexitem a předtím, než se populisté dostali k moci v mnoha zemích v Evropě. Bylo to ještě před pandemií, která nás uvrhla do podobné izolace, v jaké se ocitají její postavy v té knize. Anebo román Ohně: čtyři měsíce po tom, co kniha vyšla, na Islandu opravdu vybuchla sopka nedaleko místa, kde se to stane v knize. A přitom tam k erupci nedošlo už osm set let.

Román "Ostrov": Island v izolaci

V Ostrově se Island ocitne bez možnosti komunikace se zbytkem planety a je odkázán sám na sebe. Autor si pro své téma zvolil "odříznutý ostrov bez informací", aniž by se starala o to, proč byl ostrov odříznut od okolního světa. Tím, že ignorovala vysvětlení, proč se tak stalo, je ponechán prostor pro vlastní fantazii a možná pro odhalení naší optimistické či pesimistické povahy. Island a jeho ztráta veškerého spojení se světem autorce posloužil jako taková zkumavka v laboratoři. Zkumavka, ve které je lidstvo a jeho politický, ekonomický a sociální systém.

Čtěte také: Dřevěná kniha na vzpomínky

Dopady izolace na společnost

Děj se na obrátkách dostává v okamžiku, kdy je zřejmé, že Island dokáže uživit o desetitisíce lidí méně, než jich tam v současné době žije. Co by se s těmito systémy mohlo stát v izolaci? Co se děje, když lidé ztratí iluzi jistoty a propojení, kdy je vůdcem našeho jednání strach? Objevuje se zde cyničnost a ztráta většiny morálních hodnot. Ztrácí se lidství. Lidé se mění ve zvířata. A přitom by mohli dál žít.

Tento pokus perfektně posloužil k pochopení státních i mezinárodních krizí, k pochopení vzniku extrémismu, k pochopení válek, k pochopení "hrdinů" neboli lidí, kteří nejsou tak jednoduše manipulovatelní. Kniha je velmi zajímavým tématem a občas z ní šel mráz po zádech, jak moc se to může blížit realitě. Prvotní napětí vyprchává a nahrazuje ho pocit sklíčenosti nad tím, že to určitě dobře nedopadne a myšlenky na to, proč průběh událostí připomíná v lecčem koronavirovou krizi.

Charakteristika románu a jeho postav

Román je skvěle napsaný a je lehce uvěřitelný. Celou dobu jsem si říkala, ano, přesně tak by to bylo i ve skutečnosti. Ostrov (Island) je zcela odstřižen od celého světa, ale naštěstí jsou tu geotermální prameny, funguje elektřina a místní internet, takže chování a myšlení lidí se mění pomalu, ale mění.

Čtenář se nejpravděpodobněji při četbě ztotožní s hlavní postavou, Hjaltim. Toho bych popsala jako chytrého, "normálního" člověka dnešní doby. Hjaltiho ani nenapadne, že to, co zná z historie lidstva, se mu může dít před očima. "Přece už jsme dál! Jsme vzdělaní, máme technologie, už nejsme takoví, jako byli lidé v minulosti. Jsme chytřejší, jsme dál!" Jenže, jak se přesvědčuji s každým dalším podobným příběhem - z lidí se stávají nestvůry poměrně brzy. Je to děsivé a já plně doufám, že toto lidské, tedy spíš nelidské chování zůstane co nejdéle jen na papíře a děkuji za každý den, kdy žijeme v míru.

Dystopie je mnohem dospělejší než řada YA tematicky podobných knih. Autorka se věnuje reálným problémům a čtenáře čeká silný čtenářský zážitek. Skrze řádky celou katastrofu sledujete - jak se bortí jeden systém vedle druhého, jak jsou lidé nuceni bojovat o vlastní život, jak se zachovají, když mají strach, v jakých podmínkách jsou nuceni žít. A jak snadno a rychle lze v lidech uměle vyvolat strach.

Čtěte také: Kreativní zábava s dřevěnými vozidly a knihami

Pro koho je "Ostrov" určen

Ostrov je vhodný spíše pro náročnější čtenáře, kteří od knihy nečekají pouze nespočet akce, zvratů a wow momentů. Je ideální pro ty, kteří se vyžívají v postapokalyptických příbězích, kdy vám tuhne krev v žilách z toho, jak moc realistické jsou. Námět je velmi zajímavý, naprosto uvěřitelný a možná i reálný. Autorka nám předložila mrazivou dystopii v čele s Hjaltim, který nás provází svým rodným Islandem, jehož zakomponování je naprosto skvělé. Z knihy mi běhal mráz po zádech. Byla zde nastíněna skutečnost, která není vůbec nemožná. Ze dne na den přijít o spojení se světem a ocitnout se v naprosté izolaci. Je zde příklad toho, jakým směrem by se společnost mohla ubírat a je to opravdu děsivé. Můžeme se jen modlit, aby nás nic podobného nepotkalo.

Srovnání s podobnými díly

Knihu Ostrov jsem četla několik týdnů po knize Blackout od M. Elsberga. Obě představují uvěřitelnou fikci, co by se dělo, kdyby lidé dnešní doby přišli o výdobytky civilizace. V Blackoutu jde o upadání západního světa kvůli přerušení dodávek energie, v případě Ostrova je popisován jen Island, který se z minuty na minutu ocitne bez spojení s okolním světem a musí se stát soběstačným. Zemědělství rázem získává prioritu a v mnoha ohledech se život vrací svou podobou do středověku.

Tato kniha mi celkem připomínala knihu Bežecký klub na konci sveta a bylo to trochu mixnuté Malevilem. Na Malevile mi dost vadilo, jak to všechno probíhá relativně "po masle" a, že obnova jde celkem "jednoduše", tak zase Ostrov je správně bezútěšný a potemnělý.

Kniha je krátká a mnohokrát jsem se při četbě zastavila a musela to vydýchat, musela se zamyslet. Konec byl jakoby nedokončený. Každý z nás si může představovat, jak by to mohlo dál pokračovat.

Čtěte také: Unikátní svatební památka: Dřevěná kniha

tags: #kniha #pokus #ostrov #izolace

Oblíbené příspěvky: