Kódy, papír a lepenka: Průvodce recyklací a značením

Zajímáte se nejen o kvalitu, ale i o obal potravin? Zamýšleli jste se někdy nad tím, jakým způsobem se obaly a druhotné suroviny "recyklují"? Uvozovky jsou zde na místě, protože ne vždy se jedná o recyklaci v pravém slova smyslu (opakované použití). Někdy se jedná spíše jen o druhotné zpracování, které ale cyklus, který by se správně měl opakovat, končí. Příkladem tak mohou být plastové PET lahve, ze kterých se vyrobí slušivá fleecová mikina, ale zde už kruh recyklace končí. Naopak v porovnání třeba se skleněnou sklenicí od okurek, která se po vhození do kontejneru opět stane tou samou sklenicí a může se tak využívat opakovaně.

Prodejní obal potravin sice hlavně chrání zboží před nežádoucím poškozením, ale stává se navíc i zdrojem informací, z jakého materiálu byl vyroben a jak s ním po vyprázdnění naložit. Obec je podle zákona o odpadech povinna postarat se o odpad vznikající na jejím území. Proto vydává pokyny, jak s ním mají občané nakládat, jakým způsobem zajistí jeho sběr, třídění a využití.

Recyklační symboly a identifikační kódy

Recyklační symboly (International Universal Recycling Codes) slouží k jednoduššímu označování výrobků. Označení se skládá z trojúhelníkové grafické značky doplněné buď o číselné nebo textové označení materiálu, případně je možné uvádět číselné i textové označení zároveň. Díky recyklačním symbolům je evidentní, z jakého materiálu je daný produkt vyroben. V Evropě je označení založeno na rozhodnutí evropské komise 97/129/EC ze dne 28. 1.

K usnadnění sběru a využití obalových odpadů schválila Evropská unie předpisy s cílem zavést jednotný systém pro označování obalů. Materiálům přiřadili literní a číselné kódy, ale nestanovili povinnost takto označovat obalové materiály. Tlak na zavedení kódů a grafických značek vychází z dobrých úmyslů ochrany životního prostředí, jež obalové odpady významně zatěžují. Materiálová identifikace má samozřejmě velký význam, i když se u nás tříděný sběr může v každé obci lišit a místní vyhlášky upřesňují, co do kterých kontejnerů odkládat.

Znáte takové ty tři šipky na obalech, co se v podstatě neustále dokola nahánějí? Jistěže ano! A teď schválně - popadněte nejbližší papírový obal a prohlédněte si etiketu. Pozorný třídič si už určitě všiml, že v případě papírového obalu se pod šipkami nachází zkratka „PAP“.

Čtěte také: Objevte možnosti bílé lepenky 1,5 mm pro výrobu krabiček

Základní orientační značka je ta, kterou vidíte vpravo. Laserové značení papíru a lepenky se využívá ve výrobě k aplikaci číselných kódů (sériová čísla, čárové a QR kódy) na různé papírové a kartonové materiály, od běžného papíru až po vícevrstvé kartonové obaly.

Kompozitní materiály

Zdaleka ne všechny obaly jsou vyrobeny jen z papíru. Obaly složené z více druhů materiálu nazýváme kompozitní. Kompozitní materiál je složen ze zástupců různých materiálových skupin (plast, papír či lepenka, kov), které nelze od sebe ručně oddělit. Jsou značeny C/převažující materiál. V případě kompozitních materiálů se písemný identifikační kód skládá z písmene C a za lomítkem je textový identifikační kód převažujícího materiálu (podle plošné hmotnosti).

Recyklační značky C/PAP 81 a C/PAP/ALU 84 se používají pro nápojové kartony. Věděli jste, že nápojové kartony jsou kombinovaným obalem, který tvoří z cca 75 % velmi kvalitní papír? Nápojové kartony proto třídíme do oranžových kontejnerů - kvalitní papír s dlouhými vlákny může projít recyklací ještě 5-7krát! Tříděním papíru šetříme primární suroviny, které jsou pro jeho výrobu nezbytné - stromy. Pokusy o recyklaci nápojových kartonů (hliník, papír, PE fólie) se v současnosti začínají objevovat spolu se zvláštními kontejnery na nápojové kartony. U kompozitů je třeba zmínit i pravidlo 95/5. Právní předpisy říkají, že identifikačním kódem se označují až součásti obalů (láhve, víčka, etikety atd.), jejichž hmotnost přesahuje pět gramů.

Důležité poznámky k recyklačním symbolům a kódům:

• Je lhostejné, zda obal nese kód 21 (hladká lepenka) nebo 22 (papír).
• Kelímek od jogurtu má stejný kód 06 PS jako vložka z pěnového polystyrénu, ač se pro recyklaci nutně separují.
• Ostatní plasty, např. 7 se označují literními zkratkami podle zvyklostí výrobce, například písmenná zkratka plastu ze směsi polyamidu (PA) a polyetylénu (PE) je PA/PE.

Co (ne)patří do modrého kontejneru na papír

Ruku na srdce, kdo z nás si cestou ke kontejneru už někdy nepoložil otázku, zda tenhle obal od bonboniéry vůbec patří vytřídit do modrého kontejneru na papír? Pojďme si ukázat recyklační symboly papíru a budeme mít jasno! Když už si to míříme s vytříděným papírem ke kontejneru, nemusíme si lámat hlavu, zda jsme nezapomněli odstranit všechny svorky, sponky nebo fóliová okénka. Tyto drobnosti můžeme do kontejneru hodit spolu s papírem.

Čtěte také: jak izolovat dřevo, lepenku a papír

Účtenky (nebo třeba i jízdenky) z termopapíru nepatří do modrých kontejnerů! Obsahují totiž bisfenol. Uvolněné látky znečišťují vodu v papírnách a dostávají se také do papíroviny.

Názvosloví a klasifikace papírových materiálů

Následující tabulka a poznámky poskytují přehled názvů a klasifikace papírových materiálů dle kombinované nomenklatury:

Poznámky k položkám:

1. 400 9612
2. 115 1 425 3 060 4,4 12,33
3. převyšující 1,8 newtonů/g/m² při 50 % relativní vlhkosti a při 23 °C.
4. s 30minutovou klimatizací) vzpěrovou pevnost převyšující 1,4 newtonů/g/m² při 50 % relativní vlhkosti a při 23 °C.
5. papíru, kartónu nebo lepenky. nebo nebělené nesběrové buničiny.

Katalog odpadů

Pokud chceme přiřadit jakožto původce námi vyprodukovaného odpadu tento odpad do Katalogu odpadů podle jeho druhu, postupujeme postupně. Nejdříve jasně určíme odvětví, obor nebo technologický proces, při kterém odpad vzniknul. Podle tohoto určení se vyhledá odpovídající skupina (1-20). Uvnitř určené skupiny pak dále podskupina, která blíže specifikuje původ odpadu. V dané podskupině vybereme poté takový odpad s katalogovým číslem, který maximálně vystihuje označení našeho odpadu.

Primárně upřednostňujeme výběr ze skupin 01-12 a 17-20. Pokud v těchto skupinách nevybereme, dále vybíráme ze skupin 13, 14 a 15. Pokud ani zde nenalezneme vhodné určení, projdeme poslední skupinu č. 16. Pokud ani zde nakonec nevybereme, můžeme použít katalogové číslo končící dvojčíslím 99 ze skupiny odpadů vyhledané postupem uvedeným výše. Tento postup však doporučujeme konzultovat s příslušným úřadem. Pro účely vyhlášky 93/2016 Sb.

Čtěte také: Postup montáže obkladových palubek krok za krokem

• Nebezpečnou látkou je míněna látka klasifikovaná jako nebezpečná v důsledku splnění kritérií stanovených v částech 2 až 5 přílohy I přímo použitelného předpisu Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí č.
• Solidifikační procesy jsou ty, kterými se mění pouze fyzikální skupenství odpadu pomocí přísad beze změny chemických vlastností odpadu.
• Autovraky a odpady z autovraků se standardně zařazují do podskupiny 16 01. Provozovatel zařízení, které může sbírat autovraky, zařadí přijatý autovrak pod katalogové číslo 16 01 04* Autovraky.
• Komunálními odpady se rozumí odpady, které jsou primárně produkovány obyvatelstvem, čili občany obce. Odpady, které nevznikají při výrobní činnosti právnických osob, tedy firem, nebo osob oprávněných k podnikání. Tyto odpady zařazujeme do skupiny č.

Laserové značení papíru a lepenky

Oproti tradičním technologiím tisku nabízí laser bezkontaktní značení vysokou rychlostí, bez potřeby inkoustů či etiket, s konzistentní kvalitou a nesmazatelností popisu. Laserem lze popisovat prakticky všechny běžné papírové a lepenkové materiály, je však potřeba zohlednit jejich povrchovou úpravu a složení.

Typy materiálů a jejich reakce na laser

• Ofsetový (nenatíraný) papír: Klasický bílý či barevný papír bez povrchové úpravy. Laser zde působí přímo na celulózová vlákna, která při zahřátí zhnědnou až zčernají (karbonizují). Vhodný zejména pro kontrastní tmavý popis.
• Kraftový papír: Pevný sulfátový papír hnědé barvy (např. balicí papír). Díky tmavšímu odstínu zde může laserový paprsek vytvořit tmavě hnědý až černý popis.
• Vlnitá lepenka: Vícevrstvý karton s vlnitou vložkou (např. krabice). Vnější vrstvy bývají z kraftového nebo recyklovaného papíru. Laserové značení lze aplikovat na povrchu krabice, kdy paprsek typicky ožehne vrchní vrstvu papíru do tmava.
• Natíraný (kašírovaný) karton: Křída, křídový papír a další povrchově upravené kartony mají na povrchu nanesenou vrstvu kaolinu, laku nebo tenkou plastovou fólii pro vyšší lesk či bariérové vlastnosti. I tyto materiály jsou laserově značitelné, avšak mechanismus značení se liší. Typicky dochází k ablativnímu odpaření vrchní vrstvy místo pouhé karbonizace.
• Vícevrstvé obaly: Kombinace papíru s dalšími vrstvami (plast, hliníková fólie apod.), jako jsou nápojové kartony nebo speciální etiketové štítky. U těchto materiálů lze laserem odstranit potištěnou vrchní vrstvu barvy nebo materiálu a odkrýt kontrastní podklad.

Mechanismus značení laserem

Každý materiál reaguje na laser trochu odlišně. Při dopadu silně koncentrované energie laseru na papírový materiál dochází k několika možným dějům:

• Karbonizace: Termochemická reakce, při níž laserový paprsek lokálně zahřívá materiál a rozkládá uhlíkaté sloučeniny za uvolnění uhlíku. Povrch papíru se tím lehce ožehne a ztmavne bez výrazného narušení celistvosti. Tato metoda značení je ideální pro světlé papíry a lepenky, kde umožňuje vytvořit tmavě hnědé až černé značení na světlém podkladu.
• Gravírování: Při vyšších intenzitách laseru dochází k odstranění materiálu působením tepla. Horní vrstva papíru se spálí a odpaří. Vzniká tak prohlubeň v materiálu. U tenkých papírů vede příliš intenzivní vypalování k proděravění. U silnějšího kartonu lze touto metodou realizovat mělké značení. Vypalování je doprovázeno zuhelnatěním okrajů prohlubně, což může nebo nemusí být žádoucí.
• Ablativní značení (odstranění vrchní vrstvy): Tato metoda se uplatňuje u papírů a kartonů, které mají více vrstev nebo povrchovou úpravu (např. barevný tisk, lak, fólie). Laserový paprsek selektivně odpaří či odloučí vrchní barevnou nebo materiálovou vrstvu, aniž by výrazně poškodil podklad. Tím se odkryje spodní vrstva v odlišném barevném odstínu a značení získá kontrast. Ablativní popis je velmi přesný a hodí se pro materiály, kde prosté opálení nedává dostatečný kontrast (např. tmavě potištěné nebo lakované kartony). V průmyslové praxi se často kombinuje karbonizační a ablativní efekt.

Typy laserů pro značení papíru a lepenky

• CO₂ laser: Nejvhodnější typ laseru ke značení papíru a lepenky je CO₂ laser, protože papír jako organický materiál výborně absorbuje vlnovou délku CO₂ laseru. CO₂ popisovací lasery s galvanometrickou hlavou umí ve spojení s výkony desítek wattů značit ve vysokých rychlostech. Možnou nevýhodou je vyšší riziko vznícení u velmi suchých a tenkých papírů. Je nutné správně nastavit parametry, případně použít ofuk inertním plynem či vzduchem k zamezení hoření. Z toho důvodu vláknové lasery obvykle nedosahují při značení papíru uspokojivých výsledků. U tmavších papírů či kartonů s obsahem pigmentů.
• Fiber laser (vláknový laser): Fiber laser se v praxi pro přímé značení lepenky a papíru používá omezeně. Fiber lasery se zde uplatňují zejména při odstranění povrchové vrstvy, která IR o vlnové délce 1 μm dobře absorbuje. Příkladem může být černě potištěný bílý karton. Pigment v černém inkoustu absorbuje energii vláknového laseru, což odpaří tmavou vrstvu, zatímco světlý podkladový papír zůstane viditelný. Vláknový laser se tak osvědčuje při ablativním značení barevných potisků nebo laků na papírových obalech. Oproti CO₂ laseru navíc fiber laser méně zahřívá hlubší vrstvy. Fiber laser má také velmi vysokou špičkovou energii pulzů, což u hořlavých materiálů zvyšuje riziko propálení a vzniku plamínku. Nastavení laserového procesu musí být velmi precizní.
• UV laser: UV záření je dobře absorbováno mnoha materiály včetně papíru. Celulóza i různé optické zjasňovače obsažené v papíru silně pohlcují UV světlo. Tím dochází k rozrušení chemických vazeb a mikrostruktur na povrchu papíru, což může způsobit změnu barvy. Hlavní výhodou UV laseru je dokonalá jemnost a přesnost popisu. Díky třikrát kratší vlnové délce oproti vláknovému laseru lze paprsek zaostřit na velmi drobný bod. Další výhodou je minimální tepelné ovlivnění: UV laser může značit i tenké nebo citlivé vrstvy (např. povrchově upravené etikety) bez rizika propálení skrz materiál. Nevýhodou UV laserů jsou vyšší pořizovací náklady a nižší výkony ve srovnání s CO₂ a fiber lasery. Běžné průmyslové UV lasery pro značení mají výkony v jednotkách wattů (např. 3-10 W), což limituje maximální rychlost značení větších ploch. Pro aplikaci kódů o malé ploše to obvykle postačuje, ale při požadavku na vysoký takt linky by značení více UV paprsky paralelně výrazně prodražilo systém. Životnost UV rezonátorů (DPSS laserů) je také zpravidla kratší.

Parametry laserového značení

• Výkon laseru: Typické CO₂ lasery používané pro popis papírových obalů mají výkon v rozsahu desítek wattů. Pro většinu aplikací postačí vzduchem chlazené zdroje do cca 30 W, které zvládají vytvořit kontrastní značení bez prohoření materiálu. Vyšší výkony (50-100 W) se uplatní při velmi rychlém značení na výrobních linkách nebo pro silné vícevrstvé materiály, kde je třeba odpařit vrchní vrstvu. Příliš vysoký výkon však může papír okamžitě zapálit či propálit, proto se výkon často nastavuje spíše nižší a kompenzuje se pomalejším pohybem paprsku, chceme-li tmavší značku. Například u tenkého papíru může již 10W CO₂ laser způsobit proděravení, pokud se paprsek zastaví na místě.
• Rychlost značení: Pro papír se volí vysoké rychlosti skenování (řádově stovky až tisíce mm/s), aby se předešlo prodlevám, které by vedly k propálení. Například pro čitelný černý popis na bílé lepenkové krabici lze použít rychlost ~1000 mm/s při výkonu 20-30 W. Paprsek se plynule pohybuje a povrch jen lehce karbonizuje.
• Počet průchodů: Ve většině případů značení kódů stačí jeden průchod paprsku. Opakované průchody mohou zvýšit kontrast, avšak u papíru více průchodů zvyšuje riziko deformace, očouzení okrajů nebo propálení do hloubky. Proto se multi-pass využívá spíše výjimečně, například když první průchod odpaří lak a druhý lehce začerní podklad.
• Defokusace paprsku: Laserové značení se obvykle provádí zaostřeným paprskem pro dosažení jemných detailů. Nicméně u popisu papíru někdy záměrně dochází k mírnému rozostření (defocus), typicky o několik milimetrů nad nebo pod ideální rovinu ostrosti. Rozostřený paprsek má větší průměr a nižší hustotu energie, čímž způsobuje širší, rovnoměrnější ožehnutí místo ostrého řezu. Tato technika pomáhá dosáhnout sytě tmavého popisu bez proříznutí materiálu. Například defokus ~+2 mm může zajistit tmavší linky kódu, ovšem za cenu mírného snížení rozlišení hran. Defokusace se osvědčuje pro ztmavení velkých ploch či plných znaků, kdy laser “stínuje” povrch. Pro jemné detaily jako jemné čáry či malé QR kódy je vhodnější ostré zaostření.

tags: #kod #papir #lepenka #vysvětlení

Oblíbené příspěvky:

• Zabezpečení s ostnatým drátem
• Vlastnosti smrkových palubek
• Ploty Ledeč nad Sázavou
• Vyřezávání dřevěných ptáčků krok za krokem
• Vylepšení dřevěné podlahy