PergolyModelové kolejiště pod šikmou střechou: inspirace a tipy
Představujeme Vám fotoreportáž z našeho modelového kolejiště, které se vyvíjí a rozšiřuje. Hlavní síly v rozvoji našeho modelového kolejiště v současnosti napínáme do výstavby v okolí stanice Hvězdonice a v podzemních patrech. V blízkosti stanice směrem k Samechovu již krajina dostává konečnou podobu a pracuje se již na jednotlivých detailech. Ve stanici je již zaštěrkováno a na svém místě stojí dokončená nádražní budova. Na opačné straně stanice prozatím stojí pouze provizorní násypka štěrku, protože kamenolom a ani vlečka zatím nebyly dokončeny, avšak nakládat se musí. Právě kvůli nedokončenému podzemí také stále trvá omezený provoz mezi dvěma konečnými stanicemi.
Provoz a trénink
Kromě veřejných akcí, kdy se soustředíme především na provoz atraktivní pro veřejnost, pravidelně trénujeme s našimi členy různé situace. Takový provoz není zaměřen na vysokou četnost vlaků nebo nasazení nejlepších modelů, ale výpravčí a strojvedoucí se zdokonalují v organizaci provozu, komunikaci a znalostech.
Stavba terénu a kolejí
Základ vedení tratě i terénu je rovněž z polystyrénu. Do konečného tvaru je terén vytvarován mačkaným novinovým papírem pokrytým několika vrstvami novinových útržků pokládaných přes sebe do mokré barvy. Pro konečnou úpravu terénu a krajiny jsou použity posypy z molitanové drti a travní koberce od různých výrobců (Woodland Scenics, Heki, Polák apod.).
Zaštěrkování kolejí
Koleje jsou zaštěrkovány skutečným štěrkem. Po zasypání a konečné úpravě tvaru štěrkového lože je vše zakapáno ředěným Herkulesem nebo Dispercollem D2 (poměr cca 1:2). Výhodou použití disperzního lepidla je snadná možnost oprav nebo předělávek zaštěrkovaných kolejí. Potřebný úsek stačí navlhčit vodou, lepidlo během pár minut povolí a koleje lze bez problémů vyjmout. Kolejový svršek je patinován. Kolejnice jsou ze stran natřeny tmavě hnědou temperou, do které je přidáno malé množství Herkulesu. Štěrk mezi kolejnicemi a po stranách je lehce přibarven tmavě hnědým odstínem tempery. Sypaná nástupiště, silnice, různé pěšiny a cesty jsou dělány stejnou technologií. Požadovaný tvar je nejdříve vytvořen ze suchého štěrku, písku nebo jiného materiálu a následně je vše zakapáno ředěným disperzním lepidlem.
Ovládání kolejiště
Ovládání kolejiště prošlo během let mnoha změnami, od dvou samostatně napájených okruhů, umožňující současnou jízdu dvou vlaků, až k současnému DCC řízení lokomotiv pomocí Multimaus, tabletu nebo mobilního telefonu. Aby bylo možno příležitostně provozovat i staré analogové lokomotivy, je kolejiště možné přepínat z DCC na analogový provoz. Pro analogový provoz je používán ovladač s pulzním regulátorem. DCC ovládání zajišťuje centrála ROCO z21 start s ovladačem Multimaus s možností připojení dalších ovladačů přes WiFi. V DCC režimu je možné kolejiště přepínat mezi provozním a programovacím režimem. V programovacím režimu je k centrále připojena pouze kolej 1 ve stanici Chodov, která slouží jako programovací. Digitálně jsou ovládány pouze lokomotivy. Výhybky, návěstidla a další příslušenství je ovládáno klasickým analogovým způsobem.
Čtěte také: Bezpečné uchycení antény na střeše
Ovládací panely a zabezpečovací zařízení
Panel 1 ovládá stanici Chodov a odbočky do skrytých nádraží. Panel 2 ovládá koncovou stanici Horní Roztyly a skryté nádraží 1. Výhybky a kolejové úseky jsou ovládány pomocí páčkových přepínačů, návěstidla jsou ovládána tlačítky a po projetí vlaku jsou automaticky přestavována do základní polohy. Automatické přestavování je realizováno pomocí jazýčkových kontaktů, které jsou umístěny mezi kolejemi. Odbočku "Tunel" do skrytých nádraží je možné ovládat v manuálním režimu a výhybky přestavovat samostatně nebo automaticky kolejovými kontakty, aby vlaky vyjíždějící z obou skrytých nádraží byly vždy směrovány přes stanici Chodov. Na koleji vedoucí do skrytého nádraží 2 je hned za výhybkou izolovaný úsek určený k zastavení lokomotivy při objíždění soupravy ve skrytém nádraží 1. Je vybaven indikátorem obsazení, který signalizuje přítomnost lokomotivy v úseku. Ve skrytých nádražích jsou výhybky ovládány tlačítky, kterými jsou stavěny vlakové cesty. Stiskem jediného tlačítka u příslušné koleje jsou všechny výhybky přestaveny do požadovaného směru. Zastavování v obou skrytých nádražích je řešeno izolovanými zastavovacími úseky a to jak pro analogový, tak DCC provoz. Úseky jsou vypínány dvoupólovými páčkovými přepínači, jeden kontakt vypíná úsek a druhý spíná červenou LED diodu, která signalizuje vypnutí příslušného úseku a tím signalizuje i jeho obsazení. Návěstidla a přestavníky výhybek jsou elektricky ovládány pomocí miniaturních relé, která jsou umístěna přímo pod kolejištěm. Tento způsob snižuje počet vodičů vedoucích z ovládacího panelu do kolejiště, protože ke každému relé stačí vést pouze jeden vodič. Ve stanicích jsou realizovány pouze jednoduché závislosti výhybek a návěstidel. Obvody blokování vjezdového a odjezdových návěstidel znemožňují na stejném zhlaví proti sobě postavit "Volno" pro vjezd i odjezd. Ovládání odjezdových návěstidel je závislé na poloze výhybek. Postavení odjezdového návěstidla na "Volno" je možné pouze z koleje, ze které je postavena vlaková cesta, z ostatních kolejí je blokováno. Po projetí vlaku je nastavená cesta automaticky zrušena. Její zrušení může být provedeno i ručně tlačítkem. Po přechodu na DCC byla zrušena část samostatně spínaných úseků a všechny úseky spínané návěstidly. Zastavování před návěstidly je tedy zcela v pravomoci strojvůdce. Vypínat je možné pouze celé staniční koleje a zastavovací úseky ve skrytých nádražích. Na ovládacích panelech Chodova a Horních Roztyl je postavení odjezdových návěstidel na "Volno" signalizováno zelenými LED diodami. Diody "vjezd" a "odjezd" signalizují, že je na zhlaví postavena vlaková cesta (diody jsou dvoubarevné zelená/červená).
Zahradní železnice: výlet do okolí Olomouce
Výlet do okolí Olomouce na zahradu plnou vláčků, ideální tip pro malé vlakové nadšence! Zahradní železnici provozuje na zahradě svého rodinného domu vysloužilý pan železničář. Jedná se o model kolejiště zasazeného do přírodních prvků, s funkčními modely vláčků. Srdce rodičů a prarodičů se sentimentálně zatetelí blahem, už když vám prodají vstupenku, vypadající přesně jako ta malá kartonová potištěná jízdenka, kterou kdysi průvodčí štípali kleštičkami. Děti si u pokladny mohou koupit pohlednice a další drobné suvenýry s vlaky a dle libosti si je na místě orazítkovat - jak jinak než mašinkami. Kolejiště není nijak závratně velké, trať vede kolem jezírka, skalkou, tunelem, přes most… pan majitel vše řídí, přehazuje výhybky a dává vláčky do pohybu. Okolo trati je množství figurek, domečků, nádražních budov a dalších zmenšených reálií, pro oči dospěláka někdy vtipných, jindy až kýčovitých doplňků - ale malé děti budou rozhodně nadšeny.
Praktické informace
Cestu sem si předem naplánujte podle otevírací doby, je omezena pouze na některé víkendy a pár dalších dnů v roce, vše je podrobně vypsáno na stránkách místa. Na exponáty je zakázáno sahat. Pozorováním jezdících vláčků tady strávíte pěknou půlhodinku až hodinku.
Z centra Olomouce se do Střížova dostanete autem za necelou půlhodinu. Pokud chcete být styloví, můžete jet i vlakem z některé olomoucké zastávky do Drahanovic a pak 2 km pěšky do Střížova.
Restauraci jsme žádnou ani nehledali, vody jsme měli dost (a lze poprosit o doplnění ochotného pana majitele Zahradní železnice, případně si u něj zakoupit nějakou chlazenou minerálku či pivo v plechu…), vlastní svačinu jsme si dali ve Střížově 400 m před cílem - našli jsme u cesty dřevěný přístřešek (dvě lavice spojené stolkem a zastřešené). Je tam i místo vhodné na rozložení deky. A na tom stolku přebalíte miminko.
Čtěte také: Kompletní informace o šikmých střechách
Velké kolejiště ve Vrčeni
Jestli máte zálibu v prohlížení cizích bytů, máme pro vás jeden tip na rodinu, které to vadit nebude. Zájemcům totiž na požádání ukazují obrovské kolejiště, které zabírá celé první patro domku ve Vrčeni u Nepomuku. Patnáct let ho buduje invalidní důchodce Jaroslav Navrátil a už s ním strávil přes dvaadvacet tisíc hodin. Za tu dobu postavil 157 metrů kolejí, 66 výhybek, stovky domků, figurek a k tomu muzeum na dvorku a zahradě. Přednosta stanice sedí na otočné židli u ovládacího panelu a organizuje docela složitý dopravní uzel. Má rozsáhlé znalosti o všech tratích, přesně ví, kde které vlaky jezdí a hlavně má velký vypravěčský talent. Jiří Škalda je skoro soused, bydlí pár set metrů od Vrčeně u nádraží v Nepomuku a přinesl svému kamarádovi kalendář na rok 2014. Tito nadšenci zamilovaní do železnice se odborně nazývají „siderodromofilové“. Dalším kumpánem do party je Luboš Herout, který také přinesl kalendář, ovšem velmi vzácný. Vytiskl ho v jediném exempláři. „Letos se přišlo podívat asi tisíc lidí,“ říká Jaroslav Navrátil, který otevře každému. Železničních nadšenců je v Česku pěkná řádka a Jaroslav Navrátil patří mezi ty opravdu ryzí. Letos začal pořádat i kursy modelářství pro podobně zaujaté jedince a hledá následovníka, který by jeho kolejiště dál rozvíjel. I když těžko říct, jak ho chce ještě zahustit.
Inspirace pro mini kolejiště
Při návštěvě letošního veletrhu Modell Hobby Lipsko jsem narazil na zajímavé řešení mini kolejiště na velmi úzkém prostoru. Jedná se o trať řešenou několika úvraťovými stanicemi nad sebou. Šířka tohoto mini kolejiště byla zhruba 30 cm. Pokud by se trať prodloužila, aby stoupání trati nebylo spíše pro ozubnicovou, než adhezní trať, tak se jedná o zajímavý nápad do bytu, kdy je k dispozici stěna o délce několika metrů, ale hloubka maximálně nábytkové skříňky. Mně se to líbí, můžeš to mít jako vitrínku na stěně a zároveň i nejen na postavení modelu ale i provozně, to ti dioramko neudělá. Podobně řešené kolejiště jsem měl v původním bytě, opravdu to nezabere moc místa a provoz je s úvratěmi slušný, stačí malý motoráček a nějaký manipulák. Cílem mého příspěvku nebylo hodnotit stavbu jako takovou ale jako námět pro další použití při nedostupnosti prostoru.
Tipy pro úzká kolejiště
Velikost bych volil TT-kvůli místu,ne proto,že v něm stavím sám.Ještě lepší by bylo N,ale s těmi vozidly pro naše kolejiště je to bííída.Na našich tratích je dost úvraťových staniček(Dubí,Zásmuky atd),takže stačí nastudovat plánky a pak stavět.Dále ,pokud prostor dovolí by to chtělo delší mezistaniční úseky,aby mohl jezdit vlak alespoň o 8 vozech.Ty sypáky (Talboty)jsou super-pro jejich malou délku se jich dá do soupravy řadit víc než klasických vozů a vlak vypadá opticky delší.O velkém sklonu trati se už psalo,ale víc prostoru a menší měřítko by to spravilo.Dalších nápadů pro vylepšení je spousta-nějaká vlečka,nákladiště např. klády,lom,atd.Jinak myšlenka je to zajímavá a pokud je člověk omezen prostorem,jak píše tazatel,je toto vcelku efektní řešení.Pokud budeš tento typ kolejiště opravdu modelovat,určitě dej na vlákno fotky.
Historie a materiály
První možnost na stavbu kolejiště se naskytla, když rodiče pořídili chatu na Vysočině. Stavět jsem začal asi kolem roku 1980. Táta mi tehdy udělal rám a zbytek jsem dělal sám. Měl jsem po dědovi krabici starých katalogů všech možných evropských výrobců vláčků, kde byly úplně jiné věci než v našich knížkách a z těch jsem taky vzal nějaké nápady. Dneska už hodně z těchto firem ani neexistuje. Použité metody a postupy odpovídají možnostem a materiálům běžně dostupným v době stavby, asi 1980-1992. Neboli stavěl jsem z toho co bylo běžně (nebo aspoň občas) k sehnání. Kolejivo plechové PIKO, ze začátku s papírovými pražci, později jsem je vyměnil za plastové. Výhybky některé staré několik i novějších (ty byly míň spolehlivé). Na rámu je vcelku sololit, pod tratí ve stoupání taky, vypodložený špalíky. Koleje jsou přibité hřebíčky. Krajina je udělaná z pěnového polystyrénu s posypy tehdy oblíbenými a dostupnými barevnými pilinami, ale nebyla úplně dokončená. Stromečky-směs toho co se dalo sehnat, nic není vlastní výroby. Most byl koupen na dovolené v NDR, stejně jako spousta autíček. Mám je ještě schované, na jejich zdokumentování časem taky dojde. Domečky byly z různých zdrojů, některé ještě papírové (např. nádraží), jiné novější už plastové.
Ovládání a napájení staršího kolejiště
Ovládání bylo samozřejmě analogové, pomocí odpojitelných úseků (viz. ovládací pult) a asi 30ti telefonních relé pro stavění vlakové cesty jedním tlačítkem a vazby postavené cesty s návěstidly a jejich krycími úseky. Projetí úseku opačným směrem zajišťovaly diody (KY701). Usměrňovač v pultu je pro vlak a pro relé. Pro napájení bylo použito pro tento účel silně předimenzované trafo POBS, které bylo k dispozici (umístěno v samostatné skřínce). Pro trakci nemělo vhodné napětí, vyřešili jsme to přivinutím vinutí s odbočkami na stávající vinutí. Pult byl připojen s trafem „silovým kabelem“ (lanka 2mm2 prostrčená vhodnou bužírkou) a nožovým konektorem vzadu na pultu. Návěstidla byla vlastní výroby. Oválná deska z Ms plechu 1mm, do ní zaletované žárovičky, některé i se stínidlem z tenkého plechu. Po roce 1980 se nějakým omylem na trhu dokonce objevily troleje, ale sloupy už samozřejmě ne.
Čtěte také: Informace o šikmých střechách
Trolejové vedení
Šel jsem to toho, sice to fungovalo, ale po zkušenostech bych trolejové vedení už znovu asi nedělal. I když je efektní (a s dnešními možnostmi určitě ještě víc) je to zdroj problémů, hlavně s úklidem a s opravami případných deformací při provozu a úklidu. Sloupy - Ms kulatina 3mm, dole závit, matička nahoře nad panelem i dole ze spodní strany. výložníky Ms 1mm (svařovací drát). Výložník je kolem sloupu obtočen a zapájen, spoje výložníků podobně-uděláno očko, nasunuto, zapájeno. Izolátor naznačen stočeným drátkem. Potom opracováno jehlovými pilníčky a nabarveno. Přes nádraží jsem vyrobil "trolejové brány" - jen natáhl Ms 1mm a na ni dal troleje, ale moc se to deformovalo.
Osud starého kolejiště
Na chatu už asi od roku 1995 moc nejezdíme (manželce se tam zrovna moc nelíbí, atd.), a vláčky se vzaly domů. Když jsme občas přijeli, sundal se igelit a kluci si tam něco chvíli pustili, nebo taky postrkovali a pouštěli nějaké zbylé staré vagonky. Bohužel kolejiště bez údržby začalo pomalu chátrat. Tím další práce na kolejišti skončily, momentálně je ve stavu postupného rozebírání. Některé domečky asi upravím (patina, osvětlení, … i když je to někdy horší, než stavět novou stavbu), a použiji na novém kolejišti. Demontované kolejivo i troleje jsem prodal na AUKRU, vše jsem vystavil za velmi rozumné ceny s podrobným popisem stavu, a vše se prodalo. O zbytky kolejiště projevil zájem jeden kolega z Prahy. Odstrojený panel jsem rozdělil na tři rámy a dovezl domů. Po dlouhém dopisování kolega přijel a kolejiště si odvezl. Snad mu ještě poslouží a já mám nakonec radost, že jsem ho úplně nevyhodil.
Doporučení pro stavbu kolejiště v bytě
Pokud máš extra místnost, nepoužívanou, nevyužitou, tak ano, klidně ji zaber pro kolejiště a stav. Pokud ne, tak to nestav, protože během několika málo týdnů co budeš mít kolejiště na očích se ti omrzí a začne tě štvát. Je to jakási nespravedlnost vůči té velké práci, kterou stavba vyžaduje. Nebo si udělej něco podobného jako je onen můj "trains-stůl", tedy variantu, kterou rychle kolejiště zprovozníš (třeba jen na pár dnů, nebo víkend) a rychle uklidíš.
tags: #kolejiste #pod #sikmou #strechou
