Kolik hřebíků na střechu: Komplexní průvodce správným upevněním a laťováním

Při pokrývání šikmých střech je klíčové dbát na správnou montáž a výběr materiálů. Časté poruchy střech bývají způsobeny právě nedodržováním technologických postupů a používáním nevhodných prvků. V tomto článku se zaměříme na problematiku hřebíků, jejich správného výběru a aplikace při laťování a pokládce střešní krytiny, s důrazem na asfaltové šindele.

Laťování střechy: Základ pro funkční krytinu

Laťování představuje důležitý krok mezi realizací konstrukce krovu a montáží skládané střešní krytiny. Ačkoli se název stále používá, u dnešních moderních střech už zdaleka nejde jen o uchycení latí samotných. Střešní latě tvoří nosnou konstrukci pro většinu krytin. Výjimkou jsou případy, kdy výrobce krytiny požaduje pokládku na bednění.

Výběr a vlastnosti střešních latí

• Rozměry: Běžně se prodávají v rozměrech 40 × 60, 30 × 50, nebo 60 × 60 milimetrů. Nejčastěji se volí varianta kontralatí s výškou 40 a šířkou 60 milimetrů, což je dostatečné z hlediska větrání běžné šikmé střechy a statiky a zároveň bezpečné pro uchycení k podkladu.
• Materiál: Pro střešní latě se používá řezivo pevnostní třídy C24, nejčastěji ze smrkového dřeva. Spadají do kategorie nesušeného stavebního řeziva, které je standardně impregnované ochrannou látkou proti dřevokazným škůdcům. Do impregnační látky se kvůli identifikaci přidává barvivo, takže střešní latě mají hnědé nebo zelené zabarvení.
• Kvalita: Při koupi střešních latí si pohlídejte, aby byly rovné a bez velkých suků - to jsou vady, se kterými lať na střechu nesmí.
• Únosnost: Profil latě na střechu se odvíjí od požadavku na její únosnost, minimálně však musí být 24 x 50 mm (tloušťka x šířka). Latě větších průřezů mohou mít horní hranu směrem k okapu zkosenou. Protilehlá horní hrana, sloužící k zavěšení tašek, musí zůstat ostrá. Aby latě správně fungovaly, nesmějí se prohýbat. A to nejen při zatížení taškami, ale ani při nahodilém zatížení, třeba vrstvou sněhu. Proto je správná volba profilu latě velmi důležitá.

Kontralatě a jejich funkce

Ještě před samotným přibitím střešních latí se na krov musí přichytit kontralatě. Střešní latě jsou používány ve dvou základních pozicích. Pokud jsou přímo na krokvích, tedy svisle, mluvíme o kontralatích. Jde o střešní latě, které se umisťují přímo na krokve. Mají dvě funkce:

1. Tvoří osnovu pro instalaci vodorovných závěsných latí.
2. Svou výškou vymezují odvětrávanou mezeru mezi hydroizolační fólií a střešní krytinou.

Pokud kontralatě kotvíme přímo ke krokvím, použijeme pozinkované stavební hřebíky 120 milimetrů. Zatloukáme je pod úhlem 60 stupňů. V případě, že má střecha izolaci nad krokvemi, použijeme vruty. Na spodní plochu kontralatě, přiléhající k hydroizolační fólii, vždy aplikujeme pěnovou pásku nebo těsnicí tmel.

Instalace střešních latí

Na kontralatě můžete začít natloukat střešní latě. Rozteč střešních latí je různá - záleží na druhu krytiny. Doporučenou vzdálenost střešních latí najdete v návodu k montáži krytiny. Každopádně se začíná u okapové hrany. První střešní lať s ní musí být rovnoběžná. Střešní latě nemusíte rozměřovat tak, aby byly zároveň s hranou štítu - mohou mít přesah, na potřebnou vzdálenost je později seříznete. Důležité je napojování střešních latí. Ty musí být vždy napojeny na kontralati. Aby konce střešních latí při přitloukání nepraskly, musíte je předvrtat. Dále postupujete v pokládání a montáži latí od okapové hrany k hřebeni střechy.

Čtěte také: Modřínové řezivo a jeho cena

Při rozměřování střechy je třeba počítat s prodloužením krokví kontralatěmi s ohledem na jejich tloušťku h a na sklon střechy α.

Rozměření střechy a pokládka krytiny

Čím zkušenější pokrývač, tím více dbá na řádné rozměření střechy včetně kontroly rovinnosti nosné konstrukce, rovnoběžnosti okapních hran s hřebenem, pravoúhlosti štítů s okapními hranami, protože ví, že bez těchto přípravných prací by se na konci pokrývání dostal do problémů. I když trh nabízí řadu doplňků, které mají podobný účel použití na šikmé střeše, přece jen je žádoucí používat k modelům střešních krytin originální systémové díly podle nabídky výrobce krytiny. Důvod je prostý: originální systémové díly byly vyvinuty, a hlavně testovány společně s taškami. Nicméně pouhé použití originálních systémových dílů nestačí. Musí být použity vhodně a správně. Nevhodné použití může významně snížit bezpečnost daného detailu.

Velmi žádoucí je i vyznačení levých okrajů tašek alespoň v každém třetím sloupci. Tím se pokrývač vyhne velmi rozšířenému nešvaru, který se jmenuje příliš sražené nebo příliš roztažené položení. Tašky musejí být ukládány tak, aby se v řadách vzájemně nedotýkaly, aby byla mezi nimi dostatečná vůle pro nezbytné teplotní dilatace. V případě nejistoty nezbude pokrývači nic jiného, než si ji jednoduše zjistit sám na stavbě. Na rovné ploše vedle sebe narovná 11 tašek, jednou je úplně od sebe roztáhne, změří celkovou délku přes 10 tašek, podruhé je naopak úplně srazí a změří celkovou délku přes 10 tašek.

Hřebíky pro střešní krytiny: Výběr a správné použití

Hřebíky jsou nejběžnějším spojovacím materiálem, používaným především při práci se dřevem. Dnes máme na výběr různé druhy hřebíků - volíme je podle toho, pro jaký účel a materiál je potřebujeme.

Typy hřebíků a jejich vlastnosti

• Stavební hřebíky: S obyčejnou plochou nebo se zápustnou hlavou, vyrábějí se v délkách od 40 do 250 mm o různé tloušťce z běžné konstrukční oceli. Používají se zejména pro montáže dřevěných konstrukcí, připevňování prkenného bednění, záklopů a podobné práce.
• Ocelové hřebíky (kalené): Vyrobeny z uhlíkaté oceli s vyšší tvrdostí a jsou zakalené, takže dobře proniknou tvrdými deskami OSB, dřevotřískou a překližkou.
• Kroucené hřebíky: S profilovaným dříkem, který zabraňuje samovolnému „vylézání“ hřebíku ze záklopu. Ideální pro dlouhodobé spojování dřeva s požadavkem na zvýšenou pevnost a trvanlivost spoje.
• Lepeňáky (lepenkáče): Hřebíky s hlavou o velkém průměru, vhodné pro přibíjení pískované i nepískované lepenky a jiných měkkých materiálů. Plochou své hlavy zabraňují vytrhávání podkladních měkkých materiálů.

Délka hřebíků

Délka hřebíku by měla být zhruba 2,5násobek tloušťky přibíjené latě. Takže pro lať 60×40 mm je to cca 90 až 110 mm. Délka hřebíku by měla být taková, aby přitlučený hřebík zasahoval dvěma třetinami své délky do podkladu. Znamená to, že délka hřebíku má být trojnásobkem tloušťky přibíjeného prkna či fošny. Jestliže použijeme hřebík kratší, může se při vysychání nedostatečně vyzrálého stavebního dřeva či při změně vlhkosti ovzduší a následných deformací dřeva doslova vytáhnout ze spoje ven. Pokud naopak použijeme hřebík delší, měli bychom jej přibíjet šikmo. V případě, že hrot hřebíku ze dřeva vyčnívá, ohneme jej kolem vhodné pomůcky a zatlučeme zpátky.

Čtěte také: Kvalitní dřevěné kolíky z Rychnova

Doporučené délky hřebíků pro střešní latě:

• Pro latě 30 x 50 mm: hřebíky 3,55/70 mm nebo 4/80 mm.
• Pro latě 40 x 60 mm: hřebíky 4/90 mm, 4,5/120 mm nebo 5/140 mm.

V místě stykování latí nad krokví je vhodnější volit menší hřebíky, které eliminují štípání konců latí.

Správné přitloukání hřebíků

• Kolmost: Hřebík zatlučte citlivě, aby neprošel skrz šindel. Správně je hřebík zatlučen vždy kolmo na záklop.
• Umístění: Hřebíky zatloukejte vždy tak, aby procházely dvěma šindeli do překrytých částí šindelů, aby nebyly vidět, 2 cm nad výřez, u krajů 2,5 cm od strany šindele. Kromě jiného se tím zamezí poškození povrchu šindele.
• Předvrtání: Aby konce střešních latí při přitloukání nepraskly, musíte je předvrtat.
• Ztupení hrotu: Rozštípnutí přibíjeného materiálu zabráníme tím, že na hrot hřebíku poklepeme kladívkem, a tak jeho hrot ztupíme. Profily z tvrdého dřeva bývá nutné předvrtat.

Hřebíky na asfaltové šindele

Hřebíky se používají při instalaci šindelů, podkladních pásů a při připevnění plechového plechování. Hřebíky vhodné pro přitloukání šindelů by měly mít minimální jmenovitý průměr dříku 2,67 mm a minimální průměr hlavičky 9,5 mm. Střešní hřebíky by měly mít vroubkovaný dřík (nožičku) až po hlavičku. To eliminuje prasknutí hřebíků, možnost odfouknutí a zatékání. Velká hlavička a větší průměr dříku poskytují větší sílu udržení.

Hřebík musí být dostatečně dlouhý, aby pronikl záklopem a byl ve dřevě, OSB desce nebo překližce zachycen alespoň 19 mm, nebo aby projel skrz celé bednění. V některých situacích je možné udělat menší průnik do povrchu - pokud se použije větší množství hřebíků. Je to typické pro zahradní domky, přístřešky nebo drobná zastřešení, kde je tloušťka bednění 18 - 20 mm. Používejte 30 mm dlouhé hřebíky, pokud instalujete silnější šindele, jako jsou laminované šindele Cambrige Xpress nebo Cambridge Xtreme 9,5°.

Pro šindele Cambridge musí být hřebíky přitlučeny do hřebíkovací zóny. Pokud jsou správně umístěné, hřebík zachytí i vrchní okraj šindele ve spodní vrstvě. Pokud ale dáte hřebík příliš vysoko, nezachytíte spodní šindel. Hřebíky na asfaltové šindele je třeba správně zvolit i pečlivě zatlouct. Jen tak se můžete spolehnout na dlouhodobě spolehlivou a funkční střechu.

Čtěte také: Co ovlivňuje váhu dřeva?

5 pravidel pro správné upevnění šindelů:

1. Používejte výhradně správný typ hřebíků.
2. Vždy dodržte počet hřebíků předepsaný výrobcem.
3. Hřebíky přitloukejte pouze v místech označených výrobcem.
4. Hřebík zatlučte citlivě, aby neprošel skrz šindel.
5. Správně zatlučený hřebík nesmí být viditelně vystaven povětrnostním vlivům.

Spotřeba hřebíků na šindel

Vždy používejte pouze přesně stanovené množství hřebíků, které odpovídá počtu upevňovacích bodů, stanovených výrobcem. Předpokládanou spotřebu hřebíků na střešní asfaltový šindel lze odhadnout v závislosti na sklonu střechy a druhu používaného šindele. Orientačně lze říci, že se jedná o 30 až 45 ks/m².

Chyby při hřebíkování šindelů

Jedním z nejčastějších defektů asfaltových šindelů je nesprávné umístění hřebíků. Mnoho pokrývačů používá nastřelovací hřebíkové pistole na přichycení šindelů. Když je ale tlak nastavený na příliš silný, hřebík se příliš zavrtá do šindele. Pokud jsou hřebíky příliš hluboko zatlučené, hlavička hřebíku prochází přímo materiálem šindele. Další častou chybou při hřebíkování je nesprávně umístění hřebíků. Časté a problematické je umístění hřebíku příliš vysoko na šindeli. Správně má být hřebík umístěn 2,5 cm nad výřezem a 2,5 cm od každého rohu. V případě, je-li hřebík zatlučen nad správnou pozici, může dojít k zatékání do střešní konstrukce nebo k poškození šindelů či jejich odtržení vlivem silného větru.

Pokud hřebík nepronikne do bednění správně a nemůže být vytažen a umístěn správně, vyndejte hřebík, díru v šindeli utěsněte tmelem a nový hřebík dejte kousek vedle. V případech, kdy původní šindel není poškozen, můžete otvor po hřebíku místo výměny opravit asfaltovým střešním tmelem.

Doplňková hydroizolační vrstva (DHV)

Než vezmeme do ruky první lať, je potřeba zvážit instalaci doplňkové hydroizolační vrstvy (DHV). Její role je patrná z názvu - chrání před vlhkostí to, co je pod ní - krov a případnou tepelnou izolaci. Častými rizikovými faktory jsou větrem hnaný déšť, prachový sníh, vzlínající voda z tajícího ledu nebo kondenzát. Použití doplňkové hydroizolační vrstvy je doporučeno v případě rodinných domů vždy. „Typicky jde o případy, kdy bude využíváno podkroví. Aplikuje se i tehdy, pokud není dodržen bezpečný sklon pro vybranou střešní krytinu. Fólii přitom nestačí jen položit, musí důsledně zajistit odvodnění mimo plochu střechy. Proto jsou k dispozici okapní plechy, k nimž se fólie připevňuje vhodnou lepicí páskou, například butylkaučukovou. Obdobně se zakončuje fólie na hranách, kde se uchycuje k závětrným lištám.

Na bednění je ideální použít klasická prkna. Oblíbené OSB desky nejsou v tomto případě vhodné. Jsou neprodyšné a vlhkost z interiéru by jimi neprošla. Provádění pojistných hydroizolací v konstrukcích šikmých střech je téma, které by samo o sobě vydalo na celou knihu.

Při práci na střeše pozor na poškození pojistné hydroizolace - třeba tím že vám při přitloukání latí vypadne tesařské kladívko. Jakékoli poruchy v hydroizolaci musíte okamžitě napravit, protože po zakrytí střechy krytinou by už náprava byla mnohem složitější.

Důležité detaily a problémy při pokrývání střechy

Hřeben a nároží

Je s podivem, že tak běžný detail šikmé střechy, jakým je hřeben nebo nároží, bývá často prováděn v rozporu nejen s požadavky výrobců krytin, ale i se základy pokrývačského řemesla. Jedná se přitom o relativně nenáročné požadavky, které lze splnit v každém případě. Výška hřebenové latě je závislá na sklonu střechy, výšce profilu tašky d a tloušťce střešních latí h.

Tabulka: Výška hřebenové latě [mm]

Tabulka platí jen pro střechy, které se přimykají k hřebeni pod stejným sklonem. V případě různých střešních sklonů je třeba se řídit dále popsaným způsobem zjištění polohy hřebenové latě.

Výška hřebenové latě je totožná se vzdáleností vnitřní hrany menšího konce hřebenáče, neboť jen v tomto bodě bude ležet hřebenáč na hřebenové lati. To se týká kónických hřebenáčů. Již z příkladů v tabulce jsou vidět ohromné rozdíly ve výšce hřebenové latě, z čehož vyplývá, že běžné připevňování hřebenáčů na zdvojenou lať nemůže obecně zajistit kontakt spodních okrajů hřebenáčů s profilem tašek. Snadno lze tedy zjistit správnou výšku hřebenové latě a snadno ji lze i upevnit pomocí držáků hřebenové/nárožní latě.

Pokud se hřebenáče připevňují k dřevěným prvkům, které nejsou dostatečně vyschlé, dojde časem k uvolnění hřebenáčů. Například je-li správná výška hřebenové latě 100 mm a je-li použité dřevo o 30% vlhkosti, pak po vyschnutí na rovnovážnou vlhkost se seschne o 2,5 mm. Protože však jsou hřebenáče pevně spojeny s latí a menším koncem se dotýkají tašky v řadě pod hřebenem, musí něco povolit. Buď se odlomí hřebenáč, nebo taška pod ním.

Maximální vzdálenost poslední latě pod hřebenem při krytí nasucho jsou 4 cm. Z toho vyplývá, že vnější hrana užšího konce hřebenáče překrývá hlavu tašky ve vodorovné rovině o cca 45 až 70 mm v závislosti na sklonu střechy (menší překrytí u střech s větším sklonem a naopak).

Větrací pás hřebene při správné výšce hřebenové latě dokonale utěsní napojení hřebene na střešní tašky, avšak okrajové lamely větracího pásu zešikma položeného na nároží se nedokážou dostatečně přizpůsobit povrchu tašek, protože jsou krátké v šikmém směru. Utěsnění je tak naprosto nedostatečné a prvek nebude plnit svoji funkci, neboť otevřenými spárami bude zafoukávat sníh.

Okapní hrana

U tašek se závěsnou délkou cca 40 cm je doporučena vzdálenost latí v okapní hraně 33 cm (měřená od spodní hrany okapní latě k horní hraně druhé latě nad okapem). Tato vzdálenost není pevně stanovena, může se lišit vzhledem k místním klimatickým podmínkám, např. v důsledku zvýšeného zatížení sněhem se tato vzdálenost zvětší třeba na 37 cm a okapní tašky se budou odvodňovat do žlabu přes zatahovací plech anebo okapnici. Při výraznějším zmenšení této vzdálenosti hrozí riziko příčného zlomu okapních tašek. Důležitou skutečností pro stanovení správné vzdálenosti okapních latí je i konstrukce tašky. Někdy může výrobce přijít s inovací, která může spočívat ve změně tvaru spodních výztužných žeber nad příčným žebrováním.

Velmi neblahá je česká praxe srovnávání sklonu okapních tašek pomocí okapní latě na výšku, tedy v té nejhorší poloze z hlediska její stability. K vyvrácení okapní latě může dojít obrovským tlakem zmrzlého sněhu při jeho sesuvu z horních partií střechy, zatímco na střešním přesahu u okapu zůstává sníh ještě přimrzlý ke krytině. Nejprve mohutný sněhový převis zlomí okapní tašky napříč a pak zdevastuje celou okapní hranu. Řešením je použít krátké odřezky latí o tloušťce cca 2 cm, které se přibijí na kontralatě. V Rakousku pokrývači rovněž srovnávají střešní sklon v okapní řadě latí na výšku, avšak těsně za ní ji zajistí normální střešní latí.

Úžlabí

Je důležité, aby byly pásy PHI připevňovány k latím výlučně nad odtokovou rovinou. Pár latí v rovině kontralatí rovnoběžných s úžlabní krokví tvoří zábranu pro přítok vody po fólii do úžlabí. Teprve pak lze pokládat pásy fólie, tj. podkladní průběžný pás o poloviční šířce od okapu k hřebeni a na něj postupně i pásy ze střešních ploch. Ani podkladní pás a ani konce pásů ze střešních ploch nesmí být vypnuty. Pomocí latě položené na fólii je třeba ji vytvarovat podle boků vnějších a vnitřních latí. Ony dvě vnější latě podél úžlabní krokve jsou mimořádně důležité. Oddělují střešní plochu od úžlabí, voda z tajícího sněhu tedy nemůže stékat až do oblasti nad úžlabní krokví, a tudíž se nemůže ani vytvářet zalednění v patě úžlabí pod plechem. Voda bude odtékat podél těchto latí, a proto musí být mezi nimi a kontralatěmi dostatečná spára. Je nezbytné zajistit, aby tato spára zůstala trvale volná, zejména nepřipustit její zanesení např. pilinami.

Je-li součástí šikmé střechy PHI, pak tato musí být v okapní hraně spolehlivě odvodněna. Téměř ve všech případech to znamená odvodnění okapnicí nebo zatahovacím plechem, na nichž leží spodním okrajem první pás fólie. K zamezení průniku vody kapilárním vzlínáním mezi fólií a okapnicí je třeba toto napojení spolehlivě utěsnit. Jsme v nejnižší partii střechy, tedy tam, kde bude protékat největší množství vody nejen po krytině, ale i po fólii, byť by se jednalo jen o vodu z tajícího sněhu, který byl navát pod krytinu. Předně je třeba se vyvarovat vzniku vodních pytlů tam, kde fólie není ničím podložena. Čím je menší sklon střechy, tím je větší riziko jejich vzniku. Proto je třeba první pás fólie pokládat s co největším vypnutím. Lépe lze vypnout pás o poloviční šířce. Obecně platí pravidlo, že napojování pásů fólie lze provést jedině pod kontralatí. Ze stejného důvodu je třeba se vyvarovat mechanického poškození fólie.

Obecné zásady a praktické tipy

Překrytí fólie

Délkové překrytí fólie se odvozuje od střešního sklonu. Při sklonu od 30° vč. stačí délkové překrytí 10 cm, při sklonu od 25° vč. je překrytí 15 cm a při sklonu menším než 25° má být překrytí 20 cm. To platí v případě, nejsou-li vodorovné spoje pásů utěsněny. V případě, že spoje budou utěsněny, stačí překrytí jen 10 cm. Za utěsnění však nelze považovat pouhé slepování různými lepicími páskami.

Pokládka na střih a na vazbu

U profilovaných střešních tašek se zvýšenou boční drážkou se ujalo krytí na střih. Není důvod na tom nic měnit, byť i u těchto tašek u různých detailů se krytí na vazbu nevyhneme - např. u nároží a úžlabí zákonitě dochází k porušení krytí na střih při správném vkládání půlených tašek. Avšak krytí na vazbu v celé ploše má přinejmenším dvě přednosti u profilovaných střešních tašek: obecně je krytí na vazbu bezpečnější proti vypadávání při silných větrech, druhá přednost spočívá v tom, že pevný středový oblouk nedovolí pokrývači klást tašky příliš sraženě nebo roztaženě. U tašek bez příčné profilace však není jiná alternativa než krytí na vazbu, neboť mají níže položenou vodní drážku oproti odvodňovací ploše. Při krytí na střih by u těchto modelů došlo k zahlcení drážky a průniku dešťové vody pod krytinu. Při krytí na vazbu vytéká voda z drážky v horní řadě na odvodňovací plochu spodní tašky.

Bezpečnost a úklid

Při práci na střeše dávejte pozor nejen na sebe - bezpečnostní opatření naleznete v úvodu článku. Veškeré nečistoty, které při řezání vzniknou (piliny), musíte ze střechy dostat dolů. Protože se z pojistné hydroizolace špatně smetají, je vhodné použít například zahradní fukar na listí. Střechu jím dokonale vyčistíte. Úklidem střechy je instalace střešních latí hotová. V dalších krocích instalují klempíři oplechování střechy, střešní háky a pak přijde na řadu samotná krytina.

Dřevěné prvky a vlhkost

Nicméně i zkušeného pokrývače čeká jedno překvapení po položení krytiny, pokud konstrukce krovu byla provedena z nevysušeného řeziva. Ještě dnes se najdou mnozí „odborníci“, kteří tuto okolnost přinejmenším podceňují. Po montáži krovů z nevysušeného dřeva začnou jednotlivé prvky konstrukce vysychat s následkem změny rozměrů a tvaru a tím dojde nejen ke snížení pevnosti spojů, ale i ke změně původní rovinné nosné konstrukce vlivem stáčení průřezu krokví.

Správné laťování a pečlivé upevnění střešní krytiny jsou klíčové pro dlouhodobou funkčnost a bezpečnost střechy. Dbáním na detaily a dodržováním pokynů výrobců lze předejít mnoha problémům a zajistit trvalou ochranu vašeho domova.

tags: #kolik #hřebíků #na #střechu

Oblíbené příspěvky:

• Hydroizolační řešení pro základy
• postup napojení lišt na křivé stěny
• Krásné a funkční krmítko pro zahradu
• Tipy pro malování velké chodby ze dřeva
• Moderní řešení pro koupelny