Informace o pochozích plochých střechách

Střecha je obecný český název pro stavební konstrukci, která ukončuje stavbu shora a chrání ji tak proti účinkům povětrnosti. Jde především o účinky deště, sněhu, větru a slunečního záření. Rozvojem stavebnictví vzniklo postupně mnoho typů střech. Ty se rozdělují podle jejich materiálu, vzhledu, účelu nebo konstrukce. Základním dělením je především rozdělení na střechy sklonité a střechy ploché.

Ploché střechy a jejich využití

Na zastřešení budov se často používají střechy s velmi malým spádem, které se označují jako střechy ploché. Oproti sklonitým neboli šikmým střechám mají ploché střechy určité výhody. Místo tradiční skládané krytiny, jak je tomu u šikmých střech, se zde využívají povlakové hydroizolace nebo mechanicky spojené velkoplošné prvky z nepropustných materiálů. Střešní konstrukce může vytvářet společnou konstrukci se stropem posledního podlaží nebo být samostatnou stavební konstrukcí.

Ploché střechy se rozdělují podle účelu a podle konstrukčního provedení. Podle účelu se střechy dělí na střechy nepochozí a střechy provozní. Provozní střechy jsou dnes velmi aktuální. Dělí se na střechy pochozí pro osoby, střechy pojížděné, vegetační neboli zelené a střechy s technologickým zařízením. Tyto střechy potřebují větší stavební tloušťku a jsou složitější.

S pochozí plochou střechou získáváte další venkovní prostor, který lze využít jako střešní zahradu, terasu nebo sportovní hřiště. Budovy s další užitnou plochou na střeše, zejména v hustě obydlených městských oblastech, rychle získávají na atraktivitě a hodnotě.

Provozní střechy jsou střešní konstrukce, které umožňují "využití střech jako pochůzných nebo pojížděných teras nebo střešních zahrad, sportovních hřišť, bazénů, odpočinkových ploch atd. Pochůzná střecha je určena pro trvalé využívání osobami. Jedná se o terasy, balkony, či lodžie na střechách nadzemních i podzemních objektů. Pojížděná střecha je určena pro trvalé využívání, např. pro pojíždění vozidel a jejich parkování. Provoz na pojížděné střeše působí na skladbu souvrství koncentrovaným svislým zatížením prostřednictvím kol vozidel (tlakové síly) a dále účinky akceleračních a brzdných sil (vodorovné smykové síly).

Čtěte také: Pochozí prkna do vlhkého prostředí

Účelová plochá střecha je stavebná konštrukcia nad chráneným (vnútorným) prostredím, vystavená priamemu pôsobeniu atmosferických vplyvov, podieľajúca sa na zabezpečení požadovaného stavu prostredia v objekte sa skladá z nosnej konštrukcie, jedného alebo niekoľkých strešných plášťov oddelených vzduchovými vrstvami a z doplnkových konštrukcií a prvkov. Takáto strecha je využívaná na účely dopravy, rekreácie, umiestnenia záhrad a špeciálneho technologického vybavenia objektu atď. Tieto strechy patria medzi základné a organické časti budovy. V skladbe strešného plášťa vždy musí byť zohľadnená požiadavka predpokladaného druhu prevádzky trvalého využívania.

Typy pochozích plochých střech

V některých případech se u plochých střech nevyhneme provedení skladby střechy jako pochůzné. Existují různé typy úprav pochozích střech:

  1. Dlažba do lepícího tmele (maltového lože)
  2. Dlažba kladená na podložky (terče)

Únosnost nosné konstrukce střešního pláště a vrstev, které jsou umístěny pod provozním souvrstvím, včetně vyvedení hydroizolační vrstvy na přilehlé nebo prostupující svislé konstrukce (stěny, potrubí, komíny apod.) musí být minimální. Upřednostňuje se lepení dlažby do flexibilní stěrky spolu s provedením ochranné hydroizolační stěrky namísto použití maltového lože. Betonová deska pod dlažbou musí být od funkčních vrstev střech dilatována filtrační geotextilií a drenážní vrstvou (smyčková rohož nebo nopová fólie) pro umožnění plynulého odtoku srážkové vody. Betonová deska by měla být dilatována po max. vzdálenostech 2 x 2 m, zároveň musí být dilatována od všech navazujících a prostupujících konstrukcí, spárořez dlažby musí tyto dilatace respektovat. Ochrana hydroizolační vrstvy a funkčních vrstev střechy před mechanickým poškozením vlivem provozu na terase, před velkými rozkmity teplot a UV spektrem slunečního záření. Z důvodu lokálního zatížení pod podlážkami je nutné navrhnout funkční vrstvy střechy (zejména tepelně izolační vrstvu) s dostatečnou únosností. Jako prevence proti vtalčování podložek do hydroizolace (nebo poslední funkční vrstvy střechy) je vhodné pod podložky umístit přířezy stejného materiálu jako hydroizolační vrstva, popřípadě geotextilii vyšší gramáže nebo jinak tyto vrstvy chránit. Obdobné řešení pochozí vrstvy jako u zpevněných ploch na terénu.

Zelené střechy

Střešní zahrady (event. též vegetační či zelené střechy) esteticky dotváří objekty a slouží jejich aktivnějšímu využívání. Zahrady lze různě kombinovat s pochozími nebo pojížděnými střechami a i jinak využívanými plochami.

Zelené střechy můžeme dělit na:

Čtěte také: Výběr OSB desky pro záklop půdy: Na co si dát pozor?

  • Intenzivní zelené střechy: Tyto střechy mají zeleň intenzivní (květiny, keře, tráva...), která potřebuje pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více).
  • Extenzivní zelené střechy: Tyto střechy mají zeleň extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy (netřesky a jiné sukulentní rostliny, další rostliny nevyžadující pravidelnou závlahu). Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha.

Oblasti kolem atik, pronikajících svislých konstrukcí a vtoku je vhodné oddělit od vegetačního substrátu oblázkovým násypem, případně terasovou úpravou. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha.

Konstrukční varianty plochých střech

Problematika střešních plášťů je značně široká, protože tyto konstrukce jsou díky své poloze v objektu vystaveny působení řadě vnějších i vnitřních vlivů. Ploché střechy se sklonem α ≤ 5° se dělí na několik základních konstrukčních variant.

Jednoplášťové střechy

Jednoplášťová střecha je střecha, která odděluje vnitřní prostředí od vnějšího jedním pláštěm - kontaktním souvrstvím jednotlivých funkčních vrstev.

  • Jednoplášťová střecha nevětraná: Je taková, která ve své skladbě neobsahuje větranou vzduchovou mezeru. Proto musí být konstrukčně a zejména materiálově navržena tak, aby byla funkční nejen z hlediska hydroizolačního, ale zejména z hlediska tepelně-technického (aby nezavlhala vlivem kondenzace a nesnižovala se tak účinnost tepelné izolace nebo se neprojevovaly defekty jako například plísně a tepelné mosty ze strany interiéru). Jednoplášťová plochá střecha tedy musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy). Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou (SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren). Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnou následovně - propustí-li parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční.
  • Jednoplášťová střecha větraná: Je jednoplášťová střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.
  • Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo"): Je střecha, ve které je část tepelné izolace umístěna pod hydroizolační vrstvou a část tepelné izolace umístěna nad hydroizolační vrstvou.
  • Jednoplášťová střecha "plus": Je střecha vytvořená kombinací jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s kombinovaným pořadím vrstev. Pro renovaci ploché střechy je vhodný moderní systém PLUS, kdy se na stávající plochou střechu položí nová vrstva tepelné izolace.
  • Plochá střecha lehká: Je speciální jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m2. Nosnou konstrukci tvoří zpravidla trapézový plech nebo dřevěné bednění a výjimečně např. betonové skořepiny. Lehké střechy mají výrazně nižší schopnost akumulace tepla a proto je třeba při návrhu navýšit jejich tepelně izolační vlastnosti o cca 15 %.

Dvouplášťové střechy

Dvouplášťová střecha větraná má vzduchovou vrstvu napojenu na vnější prostředí a je vhodná pro použití nad prostory s vysokou relativní vlhkost (i nad 80 %). Je to střecha, která někde ve své skladbě (tradičně pod horním pláštěm) obsahuje větranou vzduchovou mezeru. Mezera má primární účel odvádět ze skladby vlhkost (strhává jí s sebou proudící vzduch) a proto u těchto skladeb nemusí být kladen takový důraz na použití špičkových parozábran, ale mohou být užity parozábrany s nižší účinností. Aby tedy mohla tato konstrukce fungovat, musí mít střecha nasávací a odváděcí otvory proudícího vzduchu. Častou chybou je, že otvory navržené podle požadavku normy jsou kryty mřížkami omezujícími nasávání vzduchu z 50 i více procent. Výška větrané mezery je rovněž velmi důležitá. Čím nižší sklon, tím vyšší mezera je potřebná, aby vzduch proudil. Není bez zajímavosti, že větraná mezera snižuje účinnost tepelné izolace (dochází k jakémusi "vytahování tepla" z izolace). Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře předávat vlhkost do mezery.

Obrácené střechy

Obrácená střecha je konstrukce, u které je klasické pořadí vrstev jaksi přehozeno. Jedná se o skladbu, kde na nosné konstrukci je umístěna hydroizolace, na ní je drenážní vrstva, tepelná izolace a stabilizační vrstva (většinou oddělená od tepelné izolace separační a drenážní vrstvou). Znamená to tedy, že voda opravdu protéká kolem tepelné izolace a stéká k hydroizolaci. Jako tepelné izolace je totiž užíváno zásadně extrudovaného polystyrenu (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti. Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná (zejména v období tání sněhu), dochází k prochlazování nosné konstrukce s možnou tvorbou defektů jako kondenzace apod. Proto i ČSN při použití obrácené střechy předepisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno. Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m². Naštěstí je výběr finální vrstvy u obrácených plochých střech neomezený, neboť je hydroizolace chráněna silnou vrstvou tepelné izolace.

Čtěte také: Jaké trámy na pochozí pergolu?

Systém OPTIMO pro ploché střechy

Střechy OPTIMO jsou optimálně vrstvené ploché střechy, kde je požadovaného sklonu dosaženo pomocí spádovaných tepelně izolačních desek FIBRANxps INCLINE namísto těžkého spádovaného betonu. Aby se snížilo zatížení ploché střechy, nahrazuje systém OPTIMO těžký a silný spádovaný beton lehčími a tenčími spádovanými tepelně izolačními deskami FIBRANxps INCLINE, které navíc zvyšují tepelný odpor konstrukce střechy. Modernějším řešením je systém OPTIMO, kde je těžký beton nahrazen spádovanými tepelně izolačními deskami.

Výhodou systému konvenční ploché střechy je to, že hydroizolační asfaltové pásy mohou být tepelně navařeny přímo na betonovou spádovanou vrstvu. Jeho nevýhodou je však velká hmotnost spádované vrstvy a také její větší tloušťka. Vrstva spádovaného betonu musí být u odtoku silná zpravidla nejméně 5 cm.

Důležité aspekty při návrhu a stavbě

Dle našich zkušeností je důležité zaměřit se při návrhu a stavbě plochých střech na ochranu hydroizolační vrstvy, protože u některých speciálních typů finálních vrstev je poškození hydroizolace pravděpodobnější než u jiných. Obvykle jsou nepochozí ploché střechy pokryty vrstvou štěrku, která chrání spodní vrstvy konstrukce střechy před slunečním zářením a zabraňuje tak extrémním teplotním výkyvům. Místo tradiční skládané krytiny, jak je tomu u šikmých střech, se zde využívají povlakové hydroizolace nebo mechanicky spojené velkoplošné prvky z nepropustných materiálů. Na povrch ploché střechy většinou není vidět, takže se volí fóliová nebo asfaltová varianta povlakové krytiny, popř. doplněná krycím násypem, který krytinu nejen chrání, ale i mírní změny teplot a teplotní účinky od chladu i tepla.

Z hlediska ustáleného tepelného stavu musí zajišťovat tepelný odpor účinné části střechy nosná střešní konstrukce, spádová vrstva, parotěsná vrstva, tepelně izolační vrstva a povlaková krytina v místě minimální tloušťky. Musí být odolná a snadno udržovatelná. Musí umožnit přístup k technickým zařízením umístěným na střeše (vzduchotechnické jednotky, zdroje chladu atd.) tak, aby při údržbě a servisu zařízení nebyla poškozena hydroizolační vrstva. Je doporučeno sdružit více vrstev v rámci jednoho výrobku či materiálu, pokud je to možné.

Normy a doporučení

Při navrhování střech je vhodné vycházet z relevantních norem a předpisů:

  • ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení
  • ČSN P 73 0600 Hydroizolace staveb - Základní ustanovení

tags: #koluadece #pochozi #strecha #informace

Oblíbené příspěvky: