Kondenzace vody na hydroizolaci podlahy a její důsledky

Kondenzace, laicky rosení konstrukcí, je pojem, který získal za posledních 20 let ve stavebnictví hodně na důležitosti. Vlhkost ve stěnách a střešních konstrukcích je problém, který se nevyhýbá ani novostavbám, ani rekonstruovaným domům.

Co je kondenzace a jak vzniká?

Vodní pára je součástí vzduchu - nevidíme ji, ale cítíme ji jako vlhkost. Pokud se vlhký vzduch ochladí pod určitou teplotu, začne z něj kondenzovat voda. Typickým příkladem je zrcadlo v koupelně, které se zamlží. Vzduch s vysokou vlhkostí narazí na studený povrch a srazí se do kapiček.

Kondenzace vzniká, když se vodní pára uvnitř konstrukce ochladí a přejde v kapalinu. Klíč je ve správném návrhu konstrukce. Pokud tam klesne teplota natolik, že se pára srazí, začne se v konstrukci hromadit voda.

Rosný bod není žádná čára nebo „puntík“ v konstrukci, je to vlastně místo, kde se nachází teplota, při které kondenzuje vzdušná vlhkost pronikající do konstrukce z interiéru. Jak se mění venkovní teplota a vnitřní teplota a vlhkost, toto místo se v konstrukci pohybuje směrem ven (při oteplení) a dovnitř (při ochlazení). S tím nic neuděláme. Takže se snažíme maximálně omezit průnik vodních par do konstrukce.

Vzduch dokáže uchovávat vodu ve formě vodní páry. Při relativní vlhkosti 100 % je vzduch zasycen vodní párou a nemůže dále přijímat vlhkost. Teplota tedy určuje maximální množství vody, které může vzduch absorbovat. Například při 10 °C dosáhne relativní vlhkost 100 % při zadržování 9,39 g vody/m³ vzduchu. V tomto případě bylo dosaženo úrovně nasycení vodní párou. Při 20 °C se tato hodnota zvýší na 17,3 g vody/m³ vzduchu.

Čtěte také: Prevence poškození terasy vodou

Povrchová kondenzace

Povrchová kondenzace nastane v případě, kdy rosný bod klesne (v případě střechy) až na úroveň podhledu a u zdiva dosáhne povrchu interiéru (tedy vnitřního nátěru, tapety, obkladu). Zkuste odhadnout, kolik vlhkosti si pouštíte do bytu otevřením myčky nádobí po domytí, sušením prádla v místnostech, přehnaně častým vytíráním podlah?

Pro zabránění tvorbě kondenzátu je třeba správně sladit prostředí v místnosti a teplotu povrchů konstrukcí tak, aby nedocházelo ke kondenzaci. Rozdíl u ní je v tom, že jí umíme zabránit. Zabránit povrchové kondenzaci znamená zabránit rosnému bodu, aby se přiblížil povrchu konstrukce v interiéru. Tedy to nejjednodušší je dobře zateplit.

Při teplotě vzduchu 20° a relativní vlhkosti vnitřního vzduchu 50 % kondenzuje vlhkost na konstrukcích s povrchem studenějším než 9,3°C. Pokud jste zvyklí si přitopit až na 25°C, je tato teplota 13,8°C a nižší.

Důsledky povrchové kondenzace

Kondenzace na povrchu součástí může vést k nákladným škodám. Poškození kondenzací má různorodé příčiny. Pro jejich identifikaci a odstranění je nezbytné mít hluboké znalosti v oblasti stavební fyziky.

Když dochází k tvorbě povrchové vlhkosti na savých podkladech, jako jsou minerální stěrky nebo minerální plnící hmoty, je tato povrchová vlhkost vsáta do těchto podkladů. Krátkodobé vsáknutí vody do savých podkladů obvykle nezpůsobuje žádné škody. Avšak dlouhodobější a intenzivnější tvorba povrchové vlhkosti vede k tzv. opětnému převlhčování stěrky a plnící hmoty.

Čtěte také: Návod na velkou venkovní vanu

Převlhčení může být tak intenzivní, že stěrka a plnící hmota se náhle stanou příliš vlhkými a tím nejsou vhodné pro pokládku. Cementové potěry jsou necitlivé na vlhkost. Kalciumsulfátové/kalciumsulfátové samonivelační potěry, magnéziové a kameninové potěry jsou citlivé na stálé působení vlhkosti. Měknou, ztrácejí nosnost a pevnost, může docházet ke kolapsu materiálu a nepříjemnému zápachu.

Suché potěry (kromě cementových), dřevotřískové a OSB desky také nesnášejí neustálé pronikání vlhkosti.

Tvorba kondenzátu na nesavých substrátech vede ke vzniku kondenzačního filmu, který na těchto substrátech působí jako separační činidlo. Za žádných okolností by se tento kondenzační film neměl penetrovat, plnit nebo lepit, protože instalační materiály nemohou dosáhnout pevného spojení s podkladem.

Pokud tam dochází k tvorbě povrchové vlhkosti na nesavých podkladech, vytvoří se povrchový film z vody, který na nich leží jako oddělovací vrstva. Na tento povrchový film nelze v žádném případě nanášet základové nátěry, plniva ani lepidla, protože takto aplikované materiály nemohou vytvořit pevnou vazbu s podkladem.

Kondenzace pod tepelnou izolací podlahy

Nikdo neřeší problém kondenzace vodní páry pod tepelnou izolací pod podlahou - pod tepelnou izolací na podkladovém betonu, na kterém je zpravidla hydroizolace. Teoreticky žádná parobrzda nemůže být vytvořena dokonale. Vždy se najdou nějaké mosty a žádná běžně používaná parozábrana nemá nekonečný odpor. Pronikající vodní pára by se podle stavební fyziky měla hromadit a kondenzovat na nejchladnějším bodě skladby podlahové vrstvy - na zmíněné hydroizolaci, kde je cca 8 °C.

Čtěte také: 3metrové prkno: technika skoků

Některé diskuze na webu poukazují na to, že se tato problematika příliš neřeší, přestože problém existuje. V zásadě se vychází z různých teorií na průběh teplot pod základovou deskou domu v závislosti na tom, kolik tepelné izolace v podlaze je. A zde se tloušťka zateplení v souvislosti s novými požadavky neustále zvyšuje. Tudíž by se dalo očekávat, že teplota pod domem bude výrazně nižší, než u nezateplených podlah.

Potíž nastává s tím, co můžeme od opakující se kondenzace očekávat, především v patě cihelného zdiva, nebo zda by se tomu dalo zabránit nějakou parozábranou. Betonová deska podlahy je sice poměrně nepropustná, nicméně po obvodu jsou dilatační spáry, které se obvykle netěsní. To by se udělat dalo, byť žádná parozábrana není 100%.

Preventivně by se tedy parozábrana spíše navrhovat měla. Parotěsnící vrstvu jsem zvyklý navrhovat v případě, že se provádí podlaha na bázi dřeva (nějaké rošty ve kterých je například MV) a tudíž je snaha prostupu vodní páry do podlahy zamezit, mohla by výrazně škodit.

K odpaření kondenzátu bezpochyby nějak dochází, byť asi pomaleji a obtížněji, než naopak ke kondenzaci. Pokud by odpařené množství bylo menší než kondenzované, nutně by muselo časem dojít k nějaké havárii. O tom mi není známo.

Důsledky vlhkosti a kondenzace

Nadměrná vlhkost způsobuje degradaci stavebních materiálů, bez ohledu na to zda je to kámen, cihla nebo dřevo. Často se objeví plíseň v rozích, mapy na sádrokartonu, nebo zatuchlý vzdu. Někdy je to dlouhodobé nebo ve styku s organickým materiálem (např. dřevo), pak vznikají plísně a houby.

Kondenzace v konstrukcích může být velmi nebezpečná, pokud se uvnitř konstrukce nachází materiál, který vlhkostí (nebo následky vlhkosti) může degradovat. Je to ale otázka množství zkondenzované vlhkosti. Pokud se jedná například o kondenzaci ve střeše nad obytným podkrovím zatepleným běžně mezi krokvemi, je samozřejmě ohrožena právě dřevěná konstrukce krokví.

Pokud bychom se chovali v tehdejších domech a bytech (před 50 lety) tak, že bychom pouštěli do bytu velké množství vlhkosti (např. otevřením myčky, sušením prádla, častým vytíráním), byly by houby a plíseň jejich věčným spolubydlícími. Dnes jsou lidé citlivější na jakékoliv projevy snížené funkčnosti stavebních konstrukcí a v bytech a domech se objevuje vlhkost ze zdrojů, které v domácnostech před 50 lety třeba ani nebyly. Změnily se tedy i podmínky v bytech samotných.

Jedním z problémů současných rodinných domů, může být protékání vody ze sprchového koutu pod vrstvy podlahy na vrstvu vodorovné hydroizolace, kde se kumuluje. Běžně se závada objeví, až když začne sáknout voda do zdí, a to už je pozdě. Lze získat nějaké varování dříve?

Detekce a prevence kondenzace

Velmi významným rozdílem mezi kondenzací a zatékáním je v tom, že místo kde dochází ke kondenzaci, je přímo spojené s místem poruchy, protože ke kondenzaci dochází na místě, které vykazuje nedostatečné tepelně technické vlastnosti a dochází přímo na něm ke kondenzaci v důsledku rozdílných teplot v kombinaci s parciálním tlakem vodních par.

U zatékání místo identifikace může, ale ve většině případů nekoresponduje, s místem, kde do stavební konstrukce proniká voda. Zde může docházet k různým posunům vizuálně patrných stop podle toho, na jakou konstrukci voda hnaná gravitací narazí - po takovéto konstrukci se může rozlévat i do širokého dalekého okolí a někdy i vzlíná nebo se pohybuje proti spádu. To platí pro střešní konstrukce. U spodních staveb je to ještě složitější, tam dochází k tomu, že voda pronikající nefunkčním izolačním systémem vzlíná nebo je hnána vztlakem, který hledá slabá místa, kudy by voda, resp. vlhkost mohla unikat.

Systém MoistureGuard

Jedním z vyvinutých produktů, který se dočkal komercializace, je i systém MoistureGuard, který sleduje úroveň vlhkosti přímo ve stavební konstrukci domu. Dokáže odhalit i mikro úniky vody a zabránit tak pozdějším nákladným opravám. Je tvořen sítí specializovaných senzorů rozmístěných na nejrizikovějších místech v domě, jako je koupelna, WC, technická místnost, kuchyň, ale i skladby rovných střech nebo pod podlahovým topením, kde by mohlo dojít k úniku vody nebo jiného média.

Systém monitoringu zvýšené vlhkosti se instaluje do budov proto, aby včas odhalil jakékoliv nebezpečí, které může zvýšená vlhkost způsobovat. Do konstrukce domu a stěn nemusí být vidět a moderní přírodní materiály na bázi dřeva jsou citlivé na podmínky, kterým jsou dlouhodobě vystaveny. Proto je nutné včas detekovat a lokalizovat problémy se zvýšenou vlhkostí v konstrukci stavby, ať jsou způsobeny čímkoli a tím minimalizovat náklady na případnou rekonstrukci i dobu, po kterou není možné dům obývat. Čím dříve problém identifikujeme a lokalizujeme, tím menší jsou škody.

Systém se skládá ze senzorů, které jsou umístěny přímo v konstrukci domu a měří vlhkost, teplotu a hmotnostní vlhkost materiálů v konstrukci. Proto je nejjednodušší a nejlevnější montovat systém ve stádiu výstavby domu, protože se lze do konstrukce dostat a není problém v konstrukci vést i kabely. Někteří dodavatelé systému MoistureGuard jej nabízejí již ve standardu ke každému domu.

Dodatečná montáž je také možná, i když je o poznání složitější. Nejsnadnější instalace je v momentě realizace stavby. Je třeba připravit vedení kabeláže do nejrizikovějších míst a mít kabely svedeny na místo, kde bude centrální jednotka systému. Nesmí se zapomenout do tohoto místa (typicky hlavní domovní rozvaděč) dovést i kabel s internetem a samozřejmě napájení 230 V. Následně je nutné počítat s instalací senzorů a mít zajištěn přístup do konstrukce například pomocí inspekčních otvorů.

Centrální jednotka je stále napájena, hodnoty senzorů jsou vyčítány v pravidelných intervalech (5 minut). Tato data se po lokálním zpracování zasílají do cloudového systému MoistureGuard, kde jsou dále zpracovávána pomocí algoritmů umělé inteligence pro detekci anomálních nebo rizikových stavů v konstrukci.

Celý měřící systém se skládá ze senzorů v konstrukci, propojovací kabeláže a centrální jednotky, která data sbírá a je připojena na internet. Základní senzory v konstrukci jsou dvojího typu MHT a HT. Miniaturní senzor HT měří relativní vzdušnou vlhkost a teplotu a je vhodný pro měření v prodyšných materiálech, vzduchových kavitách nebo těžce přístupných prostorách. Větší, na trhu unikátní, senzor MHT je kombinovaný a kromě teploty a vlhkosti vzduchu měří skutečný obsah vody ve dřevě (hmotnostní vlhkost dřeva).

Data jsou kontinuálně vyhodnocována automatizovanými algoritmy, které primárně detekují jakékoliv úniky do konstrukce, nebo náhlé zvýšení vlhkosti, ale zároveň vyhodnocují dlouhodobé zdraví konstrukce. I když nedochází ke zvýšení vlhkosti, nemusí být podmínky pro dřevěnou konstrukci z dlouhodobého pohledu vyhovující. A právě permanentní monitoring, znalosti z oblasti transportu vlhkosti v konstrukci a chování materiálů, porovnávání dat a možnost srovnání dat s historií je klíčem ke spolehlivému vyhodnocení anomálií s minimem falešných poplachů.

Tabulka: Příklady zdrojů vodní páry v interiéru

Možnosti řešení problémů s kondenzací

Abychom maximálně zabránili kondenzaci v konstrukci, měli bychom skladby konstrukcí řadit ideálně tak, aby od interiéru směrem k exteriéru kladly co největší odpor proti pronikání vlhkosti do konstrukcí v interiéru a co nejnižší na venkovní straně konstrukce. Tedy uvnitř parozábrana a na vnější straně například větraná mezera a střešní krytina nebo dřevěný obklad fasády. Ovšem takto ideálně nelze řadit konstrukci vždy.

Jinou zmíněnou kondenzací je povrchová kondenzace. Klíč je ve správném návrhu konstrukce. Ne každá kondenzace je automaticky problém. Normy s určitou mírou kondenzace počítají. Profesionálně se to řeší tepelnětechnickým výpočtem podle normy ČSN 73 0540-4 nebo EN ISO 13788.

Pokud konstrukce není dobře navržená, parozábrana problém nevyřeší. Někdy je potřeba různé vlhkostní poruchy pojmenovat správně, i když na první pohled nemusí být absolutně jasné, co je základní příčinou jejich vzniku.

Technická opatření

• Snížení relativní vlhkosti vnitřního vzduchu

  Provedeme změnu užívání objektu či problematické místnosti tak, abychom snížili relativní vlhkost vnitřního vzduchu. Z hlediska technického je to způsob nejjednodušší, finančně nejméně nákladný. Snížíme tedy relativní vlhkost vnitřního vzduchu a provedeme posouzení teplotního faktoru vnitřního povrchu v kritických místech. V prostorách, kde se vyskytuje povrchová kondenzace vodní páry, však nemusí být vždy nutně změněn způsob jejich užívání, ale často postačí pouze zajištění dostatečné výměny vzduchu běžným způsobem bez jakýchkoliv dalších úprav (např. u místností s okny, která jsou velmi těsná proti infiltraci venkovního vzduchu).

• Úprava obvodových konstrukcí

  Provedeme úpravu obvodových konstrukcí (stěn a stropu, resp. střešního pláště) tak, aby tyto konstrukce byly vyhovující z hlediska aktuálních parametrů vnitřního vzduchu. Snížení hodnoty součinitele prostupu tepla U tak, aby byl splněn požadavek ČSN 73 0540-2 na jeho maximální hodnotu. Úprava obvodových konstrukcí bývá zpravidla pracná a finančně nákladná. U některých typů objektů nebo konstrukcí může být proveditelná jenom částečně, popřípadě neproveditelná vůbec (např. u historických budov, resp. u objektů památkového charakteru apod.).

  Pokud jde o provedení parotěsné vrstvy, v těchto případech je možno s výhodou použít nátěrových či stěrkových hmot s vysokými hodnotami difúzního odporu. Je však nutné zajistit jejich řádné napojení na navazující konstrukce.

• Dodatečné zateplení objektu

  Pokud jsou uvedené problémy velkého rozsahu a pokud je provedení celkového dodatečného zateplení objektu možné, pak se provede tepelná izolace v celém rozsahu. To bude mít příznivý dopad nejen na problémy s povrchovou kondenzací vodní páry, ale také na celkovou tepelnou bilanci budovy a potřebu tepla na vytápění.

  U některých typů objektů nebo konstrukcí však může být celkové dodatečné zateplení objektu neproveditelné (např. u historických budov, resp. u objektů památkového charakteru apod.). Nebo zde budou omezující okrajové podmínky (např. možnost provedení dodatečného zateplení pouze u spodní stavby či u stropní konstrukce pod půdním prostorem, možnost dodatečného zateplení pouze u části objektu).

  Je výhodné provést tepelnou izolaci obvodových stěn z expandovaného pěnového polystyrénu typu perimetr, nebo z extrudovaného polystyrénu. Dojde k posunutí kondenzační zóny směrem k exteriéru, resp. v důsledku posunutí kondenzační zóny směrem ven dojde ke zvýšení vnitřních teplot jak ve zdivu, tak také na jeho povrchu. Pokud zdivo vykazuje nadměrnou vlhkost, pak tato úprava zapříčiní taktéž rychlejší vysýchání nadměrně vlhkého zdiva směrem do interiéru.

• Dodatečné vložení tepelné izolace do podlahy

  To je vhodné, pokud na objektu probíhá sanace, při níž dojde k zásahu do podlahy situované na terénu (tedy v suterénu u podsklepených objektů, nebo v 1. nadzemním podlaží u nepodsklepených objektů). V takovém případě je třeba nutno zvážit možnost dodatečného vložení tepelné izolace do podlahy (z expandovaného pěnového polystyrénu typu perimetr, nebo z extrudovaného polystyrénu).

  U nevytápěných místností může být dodatečné vložení tepelné izolace neekonomické. Zde pak může být vložena tepelná izolace ne v celé ploše podlahy, ale pouze v místě vodorovného koutu za účelem zvýšení povrchových teplot, což má vliv nejen na tepelné ztráty v místě koutu, ale také na snížení, resp. úplné vyloučení kondenzace vodní páry v daném místě. Na stěně v místě koutu je také možno provést vhodný typ tepelně izolační omítky.

• Využití vzduchotechniky

  Pokud není možné zajistit požadované snížení vlhkosti vnitřního vzduchu jeho řádnou výměnou přirozeným větráním, bude třeba využít vzduchotechniky (např. nuceným větráním, odvlhčováním apod.). Pomocí vzduchotechniky je možno upravit parametry vnitřního vzduchu na požadované hodnoty tak, aby byla snížena jeho relativní vlhkost.

Při nejasných příčinách je nutné velmi intenzivně tyto skutečnosti prověřit, a to jak vodovody, tak odpady, kdy dešťové odpady jsou velmi často poruchové. Samostatnou kapitolou je topení. Zatékání může být nejen v interiéru, ale i v exteriéru je jej možné identifikovat. Kromě toho, že se jedná o zatékání, jsou důsledky zesíleny i změnami teploty.

Voda ve všech svých formách je velmi destrukční na cokoliv, a to jak na stavební materiály, tak i na morálku a náladu těch, kteří takovéto stavební dílo užívají. Ani kondenzace, ani zatékání nejsou pozitivní jevy, které by bylo možné tolerovat. Vždy je nutné odstraňovat příčinu a nikdy ne pouze důsledek.

tags: #kondenzace #vody #na #hydroizolaci #podlahy #informace

Oblíbené příspěvky:

• Řešení odvodnění od STAVOSPOLU
• Kompletní průvodce OSB deskami
• moderní břízolitové fasády od Weberu
• Vliv kamenů Zvěrokruhu
• Funkční a stylová PVC podlaha do garáže