Kondenzační sušení řeziva: Princip a výhody

Díky našemu způsobu sušení si dokážete sami kvalitně vysušit řezivo. Pořízení takové sušící komory vás vyjde na zlomek ceny. Ušetříte i nezanedbatelnou část nákladů na dopravu řeziva do sušárny a zpět. A um vložený do výrobku, nepřijde vniveč kvůli použití nedostatečně vysušeného řeziva. Budou se moci naplno věnovat odborné práci. Nahřátí řeziva je možné elektrickým topením, který je v činnosti pouze krátce. Sušení probíhá při nízké teplotě a nejnižší možné vlhkosti vzduchu. Je možné sušit společně řezivo o různé síle i druhu. Nevznikají deformace ani praskání dřeva. Řezivo je stabilizované, prosušené až do středu a zachovává si původní tvar.

5.1. Principy sušení řeziva

Obecně lze říci, že sušení řeziva je založeno na společném působení tepla a vody. Voda obsažená ve dřevě se teplem mění na vodní páru, která se pohybuje ke povrchu dřeva a na povrchu dřeva se odpaří. Existují různé postupy sušení.

5.1.1. Využití přirozených klimatických podmínek

Pro tento způsob sušení musí být odborně vybudován sklad a podklad hrání. Často je podklad hrání i vybetonovaný, nebo pokrytý štěrkem nebo asfaltem.

5.1.2. Konvekční sušení

Konvekční sušení má největší praktický význam. Probíhá v ocelových, hliníkových nebo zděných tepelně izolovaných komorách. Topným zařízením se zahřívá vzduch v komoře tak, aby bylo dosaženo příznivých podmínek pro sušení dřeva. Dřevo se suší ve formě páry. Pokud je vzduch v komoře příliš suchý, může docházet k praskání dřeva, např. trhliny. Při sušení teplota většinou postupně mírně narůstá. Vzduch je neustále vháněn čerstvý vzduch, tzv. nasycený vodní párou (tzv. odpadní vzduch). Konvekce znamená odvádění pryč. Dřevo se suší hůře a vyžadují delší čas k sušení než měkké. Dřevo s vyšší vlhkostí musí zůstat v komoře déle než dřevo již předsušené. Správného vysušení se dosáhne pouze tehdy, postupuje-li se podle režimu (plánu) sušení. Některé druhy dřeva lze sušit při teplotě pod 100 °C, jiné při teplotě nad 100 °C.

Vlhkost dřeva se měří před sušením z důvodu zjištění počáteční vlhkosti, v průběhu sušení pro kontrolu vysoušení a na konci sušení, aby se ověřilo, zda je dřevo vysušeno na požadovanou konečnou vlhkost. Teplota vzduchu se měří kapalinovými (rtuťovými, lihovými) anebo odporovými teploměry, v automatických sušárnách se obvykle používají termoelektrické teploměry.

Čtěte také: Nezbytný materiál pro stavbu

Vlhkost vzduchu

K měření vlhkosti vzduchu se nečastěji používá psychrometr se dvěma teploměry. Může být určen pro přímé odečítání hodnot nebo je dálkový registrační. Klasický psychrometr má dva kapalinové teploměry umístěné ve vnějším výklenku stěny sušárny a jejich funkční část prochází stěnou sušárny, aby měřily vnitřní teplotu. Jeden teploměr je tzv. suchý a měří suchou teplota vzduchu, druhý je vlhký a měří sníženou vlhkou teplotu. Jeho konec je ovinut punčoškou - ovínkou z gázy nebo podobného materiálu. Konec ovínky je ponořen v nádobce s destilovanou vodou. Z ovínky se odpařuje voda a ubírá teplo. Čím teplejší a sušší vzduch je v sušárně, tím více se odpařuje voda z ovinky a více chladí vlhký teploměr. Rozdíl obou naměřených teplot se nazývá psychrometrický rozdíl. Podle hodnoty suché teploty a psychrometrického rozdílu se z tabulek určí vlhkost vzduchu. Množství vody v nádobce je nutno stále kontrolovat a vodu dolévat, jinak by hodnoty vlhkého teploměru nebyly správné a určená vlhkost by nebyla směrodatná pro další řízení sušícího procesu. Rychlost proudění vzduchu se měří pouze na začátku sušicího procesu po zaplnění sušícího prostoru, a to na výstupní straně hrání.

5.1.3. Další metody sušení

Mezi další metody patří například vakuové sušení. Podle druhu přivádění tepla, popř. vlhkosti lze stanovit pomocí tabulek. Doba sušení závisí na počáteční vlhkosti a na požadované konečné vlhkosti. Může být řízeno ručně nebo zcela automaticky.

5.2. Skladování řeziva

Skladování řeziva probíhá za společném působením tepla a vody. Mezi metody skladování patří postřikem - trvalé vlhčení sklady umělým deštěm. Doba skladování je od 12 do 48 hodin.

5.3. Impregnace dřeva

Impregnace je jedním ze základních činitelů ochrany dřeva, ale zejména již hotových dřevěných výrobků. Prodloužíme tak jejich životnost. Chemické látky pro ochranu dřeva jsou látky jedovaté a hořlavé. Je nutné dodržovat bezpečnostní předpisy stanovené výrobcem. Při práci s inpregnačními látky nesmíme jíst, pít, kouřit, používat ochranné pomůcky jako brýle, popř. respirátor. Zbytky impregnačních látek je nutné (zejména při vylití do půdy, vodotečí či veřejných toků) zneškodnit. Impregnační látky skladujeme v suchých a větraných skladištích.

5.4. Ohýbání dřeva

Ohýbání svazků dýh máčených v horkém klihu - Michal Thonet cca r. 1830, kolem r. První židle z ohýbaného dřeva kolem poloviny 19 stol. Vynalezl kovový pás - PÁSNICI - přikládanou na vnější stranu ohybu. Zarážky pásnice udržují vnější stranu hranolku ve vymezené délce. Objevil, že nejlépe se ohýbá BK dřevo. Dřevo je namáháno pouze tlakem. Je schopnost tvarování a deformace. Dřevo k ohýbání má mít rovná vlákna kmene. Nejlépe se tvaruje těsně před bodu nasycení vláken (27-30 %). Musí se pak dlouho plastifikovat 5 min. sekund postřikem studenou vodou. Jednoduché ohyby uzavřené nebo otevřené v jedné rovině. Ohýbací a sušící stroje: mírné ohyby např. nohy. Ohyby se rovněž po zajištění vkládají do sušárny. Vlhkost dřeva je kolem 20 %.

Čtěte také: Postupy manipulace s řezivem

5.4.1. Postup ohýbání

Krácení na přesnou délku podle zarážek na pásnicích.

5.4.2. Sušení ohýbaného dřeva

Sušení probíhá při teplotě 50-80 °C (podle tloušťky asi 10 hod. asi 60 hod. Potom se ohyby vyjmou ze sušárny, nechají se 1 hod. 35-55 %. dnů.

5.5. Sesazování dýh

Jsou to rozměrově a výtvarně upravené a spojené dýhové listy. Dýhy se dodávají ve svazcích a třídí podle kresby a množství vad. Celý svazek se stříhá na hydraulic. Sesazování - je to spojování jednotlivých listů v sesazenku. Ručně - dekorační dýhy s fládrovou kresbou, kořenici, atd.

5.6. Broušení dýh

Snižuje tl. mm, při lepení fólií ± 0,15 mm, pro více etážové lisy ± 0,3 mm). Broušení probíhá na bruskách válcových, širokopásových nebo kombinovaných. Směs s moukou se připravuje 24 hod. a tvrdidlo se přidává až těsně před nalitím do válcové nanašečky. Jednotková spotřeba pro olepování aglomer. pro nalepování fólií je 140 ± 20 g/m2. Důležité je dodržet tzv. dobu sestavení souborů, tj. dostatečného tlaku potřebného pro vznik adhezivních přitažlivých sil. Lisování probíhá ve více etáž. °C, tlak 0,6-1,2 MPa. Tlak 0,7 MPa. Pro dýhování a kašírování papírovými nebo plastovýmí foliemi, se používají disperzní PVAC lepidla. Například PVAC lepidlo bez plnidel s krátkým lisovacím časem pro plošné lepení HPL/CPL, dýhování a laminaci papírovou folií na DTD/MDF při lisování za tepla nebo za studena. PVAC lepidlo s vysokou pevností a odolností spoje můžeme použít pro kašírování dekorativními foliemi, lepení HPL/CPL nebo dýhování při lisování za tepla v krátkých lisovacích časech, laminaci dýhy flísem, dýhování na masiv a dřevité materiály.

Čtěte také: Modřínové řezivo a jeho cena

tags: #kondenzační #sušení #řeziva #princip

Oblíbené příspěvky: