PergolyChrám svatého Mikuláše na Malé Straně: Historie a obnova jeho fasád
Chrám svatého Mikuláše na Malé Straně patří k našim nejznámějším památkám. Ale i významné památky chátrají. Po zhruba čtyřiceti letech, které uplynuly od předchozí velké obnovy, je nutno fasády a střechy svatomikulášského chrámu opravovat znovu.
Historie vzniku a architektonický vývoj
Původní středověký kostel svatého Mikuláše zanikl při barokní výstavbě zahájené již roku 1673 pod vedením Giovanniho Domenika Orsiho. Dnešní vzhled pochází z vrcholně barokní přestavby (po roce 1702), která se připisuje Kryštofu Dientzenhoferovi. Loď s křížením dokončil do roku 1751 Kilián Ignác Dientzenhofer.
Za prvotní impuls, který vedl k jeho vzniku, můžeme označit rozhodnutí císaře Ferdinanda II., jenž nedlouho po Bílé hoře přizval na tehdejší Malostranský rynek (dnešní náměstí) jezuitský řád a věnoval mu tamní gotický kostel svatého Mikuláše spolu se sousedními budovami fary a farní školy. Jezuité skoupili většinu okolních pozemků i domů, které postupně bourali, aby uvolnili místo pro plánovanou výstavbu rozlehlého komplexu. Jeho součástí měl být vedle takzvaného Profesního domu, tedy rezidence nejvýše postavených řádových příslušníků, také nový kostel svatého Mikuláše. Původní návrh jezuitského komplexu je připisován Giovannimu Domenicovi Orsimu, jenž stavbu vedl až do své smrti v roce 1679. Po něm převzal dílo Francesco Lurago, stavitel rovněž italského původu.
V roce 1690, sedmnáct let po položení základního kamene, byla pod jeho vedením dokončena ohromná čtyřpodlažní budova s půdorysem ve tvaru písmene U otevřeného na jih směrem k Újezdu. Tím došlo k zásadní změně dispozice Malostranského rynku - Profesní dům toto svažité prostranství víceméně přehradil a rozdělil na horní a dolní část. Podle projektu měl nádvoří domu od jihu ještě uzavřít nový kostel, v roce 1690 ale existovaly pouze jeho rozestavěné základy. Znovu se stavba rozproudila až po 12 letech, kdy se však začalo stavět podle jiných plánů, neboť doba pokročila a původní řešení začalo jezuitům připadat zastaralé a málo okázalé. Vyvoleným architektem a stavitelem se zřejmě stal Kryštof Dientzenhofer. V roce 1674 bylo vybudováno průčelí a úroveň přízemí, gotický kostel zůstal prozatím zachován. Rozhodující fáze vývoje nastala až po roce 1702. Koncepce prostorová i půdorysná se zcela změnila, za autora návrhu byl považován Kryštof Dientzenhofer. Původní gotický kostel stál ještě roku 1711, kdy část nového chrámu (vstupní prostor a dvě klenební travé lodi) byly provizorně uzavřeny zdí a v nedokončené stavbě se mohly konat bohoslužby. Schody před průčelím byly osazeny roku 1713. Roku 1728 se obnovilo jednání o dostavbě a architekt Kilián Ignác Dientzenhofer předložil své plány, podle nichž se začalo stavět od roku 1737 (do roku 1743 odstraněny zbytky gotického kostela). Do roku 1752 byla dokončena kopule, pokračovaly ale práce na vnitřní výzdobě (freska s výjevem ze života svatého Mikuláše od Jana Lukáše Krackera, 1760).
Popis fasád
Mistrovsky propracované fasády kostela dominují stavbě. Pohledově se uplatňuje hlavně fasáda západní (vstupní) a jižní (boční). Severní průčelí je jednodušší, obrací se do dvora přilehlého profesního domu čp. 2/III, východní fasáda vyrůstá z úzkého dvora čp. 4/III.
Čtěte také: Historie dřevěného kostela Kunčice
- Západní průčelí: Je rozděleno na přízemí, patro a mohutný štít, který kryje velkou sedlovou střechu lodi. Rozlehlým trojdílným předloženým schodištěm byl vyřešen rozdíl úrovně podlahy přízemí a klesajícího terénu. Průčelní stěna má půdorysný konvexkonkávní základ, v nárysu je rozdělena do střední části, vrcholící štítem a do dvou bočních risalitů. Přízemí je otevřeno třemi portály. Boční portály jsou přímo spojeny s okny, nedokončený střední doplňuje znak Kolovrata, největšího mecenáše stavby a nápisem Francis Carolus Liebsteinsky Sac. Rom. Imp. comes a Kolovrat.
- Jižní průčelí: Sestává z fasády lodi, věže a z kopule v druhém plánu. Průčelí lodi je dvoupatrové s vysokým soklem; v přízemí je iónský řád, v patře, odděleném průběžnou zalamovanou římsou, člení fasádu štíhlejší dvojice pilastrů kompozitního řádu. Pod celým půdorysem byla vybudována krypta, jejíž nezvykle velké rozměry umožnilo vysoké nasazení přízemí nad terén, který na parcele kostela silně klesá.
Tambur kupole prosvětluje osm velkých oken a rytmizuje sestava pilastrů a polosloupů. Doplňují je konzoly s vázami a sochami. Kupole s otvorem lucerny pokrývá freska na níž je zobrazena skupina oslavující se světci svatého Mikuláše mezi církevními otci a adoranty (F. K. Palko, 1753-54). Mohutná kopule vyzdvižená nad okolní střechy vysokým tamburem a natěsno strážená stejně vysokou štíhlou věží, aneb nezaměnitelný dialog odlišných proporcí, ale také jedinečně situovaný akcent panoramatu pražského historického jádra. Téhle dvojici, která završuje malostranský chrám svatého Mikuláše, vděčí stověžaté město za nemalý díl svého genia loci.
Obnova fasád: Výzvy a průběh
Chrám svatého Mikuláše patří Arcibiskupství Pražskému. V roce 1993, kdy jej Arcibiskupství převzalo do přímé správy, byl ve stavu vyžadujícím neodkladnou celkovou opravu exteriéru i interiéru. Celkové náklady byly tenkrát odhadnuty na částku přesahující 100 miliónů korun. Začalo se restaurováním interiéru. K dnešnímu dni je až na výjimky dokončen interiér lodi. Vnitřek presbyteria s kupolí si na obnovu bude muset ještě počkat. Střechou totiž zatékalo a lépe na tom nebyly ani fasády. Poškozený balkón nad hlavním vstupem ohrožoval návštěvníky. V roce 2001 se proto práce přesunuly z interiéru do exteriéru. Začalo se obnovou západního vstupního průčelí, protože tam byla potřeba nejnaléhavější.
Až do roku 2001 hradila veškeré opravy církev z vlastních prostředků. Teprve v průběhu opravy západní fasády pomohlo dotacemi hlavní město Praha. Stát zatím nepřispěl ničím. Nedostatek financí vedl mimo jiné k nutnosti rozdělit obnovu západního průčelí do tří etap, protože na provedení celého průčelí najednou nebyly peníze. Důsledkem toho se obnova nestihla v sezóně, po příchodu mrazů musela být přerušena a dokončovala se až na jaře roku 2002. V roce 2002 se opravoval tambur kupole s lucernou, východní fasáda, sanktusník a jižní strana střechy. Oprava západního průčelí byla zadána jako ucelená stavba. Po jejím dokončení bylo na zbývající etapy vypsáno nové výběrové řízení na dodavatele. Západní průčelí opravovala společnost Reinex. Generálním dodavatelem zbývajících etap se stala společnost Konstruktiva - Konsit. Přes potíže s financováním je obnově věnována mimořádná péče.
Obnově kostela předcházela v roce 1998 oprava zvonice. Zvonice sice tvoří s kostelem jeden architektonický celek, ale majetkově k němu nepatří. Od svého postavení je ve vlastnictví obce a ta ji také nechala v souvislosti s jejím zpřístupněním opravit.
Restaurátorský průzkum a jeho výsledky
Součástí obnovy je rozsáhlý restaurátorský průzkum původní povrchové úpravy fasád a barevnosti. Předběžný průzkum a průzkum západního průčelí prováděl kolektiv vedený akad. sochařem Martinem Širokým. Tambur, lucernu a východní fasádu zkoumal kolektiv vedený ak. sochařem Jiřím Novotným a Ing. Petrem Justou. Průběžné výsledky jsou archivovány správou kostela a ve Státním ústavu památkové péče. Po dokončení celé akce, tedy po průzkumu a opravě zbývajícího jižního průčelí, se počítá s diskusí a s reprezentativním publikováním výsledků.
Čtěte také: Chrám Svaté Sofie: Klenot Kyjevské Architektury
"Původní" omítky se dochovaly v překvapivě velkém rozsahu, který lze odhadnout na cca 70 % plochy. Povrchové úpravy jsou však téměř zcela zničené a nalézají se jen ve fragmentech. Přes rozsah průzkumů a mnoho významných nálezů se původní podobu fasád zatím nepodařilo upřesnit. Shoda není ani v interpretaci nálezů.
Mezi postavením západního průčelí (1674, respektive po roce 1700) a zaklenutím kupole (1751) uplynulo padesát let. O podobě fasád rozestavěného kostela nevíme nic. Podle výsledků průzkumů je možné, ne-li přímo pravděpodobné, že fasády byly při stavbě upraveny pouze nahrubo a definitivní úpravu dostaly až po dokončení kupole. Omítky na kupoli a v přízemí západní fasády jsou totiž shodné. Fasády byly v této době tvořeny ušlechtilou pohledovou omítkou, to znamená, že nebyly opatřeny krycím nátěrem. Omítka byla napuštěna olejem (fermeží), měla kletovaný povrch a obsahovala drcenou cihlu. Ta jí mohla dávat načervenalý nádech. Restaurátor Jiří Živný, který obnovu prováděl, ale považuje za možné nálezy interpretovat i jako záměrnou lazurní úpravu do mokré omítky. S největší pravděpodobností byla průčelí jednobarevná. Kamenné články měly krycí povrchovou úpravu, která je opticky sjednocovala s omítkovými partiemi.
Po této "původní" úpravě následovala řada krycích vápenných nátěrů, které ovšem až na nepatrné zbytky zanikly při opravách ve 20. století. Pravděpodobně na sklonku 19. století byla v duchu tehdy módního názoru odstraněna povrchová úprava z kamenných konstrukčních prvků. Tím jsou naznačeny těžkosti volby koncepce památkové opravy. "Původní" stav nebylo možno obnovit mimo jiné proto, že jej neznáme do té míry, abychom jej mohly rekonstruovat. Na průčelí jsou úpravy 19. století (původní sochařská výzdoba byla v 19. století zčásti vyměněna za kopie). Dochovaný vzhled trvá již více než sto let a je zažitý. V neposlední řadě je nutno připomenout technologické a finanční problémy, které z rekonstrukce barokního stavu činí nereálnou úvahu.
Koncepce obnovy a odborná debata
Na druhé straně nebylo možné fasády pouze konzervovat v dochovaném stavu. Část omítek dožila, na fasádách se vyskytovaly problematické cementové vysprávky z posledních oprav a povrch bylo nezbytné celkově ošetřit. Velkou závadu činily druhotně obnažené a zčernalé kamenné prvky, které pohledově deformovaly geniální umělecké dílo, jakým průčelí svatého Mikuláše je. V této situaci je obnova založena na kompromisu. Cílem bylo co nejvíce respektovat dochovaný výraz. Pouze lokálně došlo ke korekcím ve prospěch "původního" řešení. Maximální snaha je věnována ochraně a zachování původních omítek a dochovaných fragmentů historických povrchových úprav.
Konzervované staré omítky a opravené plochy jsou sjednoceny novou vápennou vrstvou, která má charakter pohledové omítky a je pod dohledem restaurátorů nanášena v rozdílné tloušťce v závislosti na charakteru podkladu (dochovaný původní povrch, opravy, hladké plochy, plastické doplňky). Fasády z pohledové omítky, tedy fasády bez krycího nátěru, nejlépe odpovídají jak tomu, co zatím víme o barokním řešení, tak zažitému výrazu. Individuálně se přistupuje k obnově povrchu kamenných článků. Od lazurní úpravy sochařských součástí fasády až po rekonstrukci krycí povrchové úpravy v místech, kde by prezentace byla materiálu na závadu. To se týká například profilů říms a dalších tektonických článků.
Čtěte také: Architektura kostelů ve východních Čechách
Způsob obnovy provází živá až vzrušená odborná debata. Je třeba si uvědomit, že zvolený způsob obnovy má - přinejmenším teoreticky - více alternativ. Od konzervování, případně restaurování dochovaného stavu až po rekonstrukci zaniklého barokního stavu. Někteří odborníci by například dali přednost více barevnému řešení. Odrazem tohoto názoru je skutečnost, že po dokončení obnovy tamburu byla na žádost Vědecké rady ředitele SÚPP jeho fasáda uměle patinována, aby byla živější. Objevují se také názory, které nevnímají vynikající architektonické dílo jako celek, ale všímají si pouze takzvaných kamenosochařských prvků vytržených z kontextu fasády. Nadřazování nahodilého materiálového řešení nad výtvarnou podstatou je stále ještě živé, o čemž výmluvně svědčí množství takto zmrzačených památek.
Odborná diskuse, která obnovu chrámu svatého Mikuláše provází, je v jistém ohledu důležitější, než obnova sama. Příklad významné realizace totiž bude mít širší dopad a ovlivní postup i při obnově jiných památek. Koncepce zvolená v případě zvonice chrámu svatého Mikuláše a následovaná při obnově vlastního kostela je z tohoto hlediska zásadní ve třech směrech:
- Dochovaný stav je chápán jako významná a chráněná hodnota. To je opakem teze, že úkolem památkové péče má automaticky být rekonstrukce některého ze zaniklých stavů historických.
- Druhou podstatnou věcí je chápání fasády jako architektonického celku s tím, že jednotlivosti se musí tomuto celku podřídit. To je protikladem přístupu, který akcentuje jednotlivosti vytržené z kontextu, například sochy nebo prvky zhotovené z určitého materiálu, bez ohledu na celek.
- Třetí zásadní skutečností je snaha o přiměřenou historickou věrohodnost. To je protikladem hned dvou rozšířených protichůdných přístupů.
Kulturní dědictví je širší pojem než historická architektura. Základním předpokladem zachování památek je jejich přiměřené využití. S ubývajícími věřícími přibývá kostelů, které se zdají z pastoračního hlediska přebytečné. Problém se týká i centra Prahy, včetně chrámu svatého Mikuláše. Kdysi hlavní farní chrám Malé Strany je od srpna 1992 bez kněze, má laického správce a bohoslužby se v něm konají jednou ročně na svatého Mikuláše.
tags: #kostel #sv #mikulase #na #male #strane
