PergolyKřeček polní a umělé nory: Od škůdce k chráněnému druhu
Křeček polní (Cricetus cricetus) byl u nás dříve nesmírně běžným druhem, který dovedl páchat zemědělcům značné škody. Také to není s 30 cm délky a půl kilogramy váhy žádný drobeček. Dnes ale patří v Eurasii mezi nejrychleji mizející savce.
Pokud chcete křečka potkat s naprostou jistotou, musíte navštívit nějakou prodejnu specializovanou na drobná domácí zvířata, krmiva a chovatelské potřeby. Ale bude o dost menší. Na strništi byste mohli ležet na boso i týdny a žádného křečka potkat nemusíte.
Křečci v zajetí a ve volné přírodě
Na křečky, tedy vlastně jednoho křečíka džungarského, mám vzpomínky ještě z dětství. Ale pouze z kategorie „lidové slovesnosti“. Spolužák vyprávěl, jak se o Vánocích hrozně moc těšil na svého vytouženého křečka. A když mu pod stromkem opravdu „přistál“, radostí ho umačkal k smrti. To bylo v 80. letech 20. století a chlapec zřejmě dostal doma za bezprostřední likvidaci drahocenného podpultového zboží pořádně naloženo opaskem.
Opravdu křečíka spolužákovi rodiče neulovili v přírodě, žádného by tam nepotkali, museli ho koupit v obchodě, nebo od chovatele. Předně proto, že u nás žije ve volné přírodě především křeček polní (Cricetus cricetus) z rodu Cricetus, toho však bylo obtížné potkat na polích a lukách už tenkrát. Křečík džungarský. Nemačkat!
Tolweb (Tree of life) uznává zařazení do čeledi křečkovití (Cricetidae) pro tyto skupiny: Arvicolinae (hrabošovití), Cricetinae (křečci praví), Neotominae, Sigmodontinae (křečci američtí) a Tylomyinae. Pojďme se tedy smířit s tím, že náš křeček polní (Cricetus cricetus) je skutečně pravým křečkem, tedy jedním z pravých křečků (Cricetinae). A že v zajetí chované druhy (včetně ČR) rozhodně nepatří mezi ty, co by kdy žily v naší přírodě.
Čtěte také: Využití betonových prken v zahradě
Běžně se u nás chová nejznámější a nejprodávanější křeček zlatý, syn. k. syrský, k. medvědí (Mesocricetus auratus, syn. Cricetus auratus), dále křečík džungarský (Phodopus sungorus), křečík Campbellův (Phodopus campbelli), křečík Roborovského (Phodopus roborovskii) a křečík čínský, syn. k. daurský (Cricetulus barabensis, syn. C.).
Křeček polní jako ohrožený druh
Nás ale zajímá křeček polní, výtečník přivádějící k šílenství zemědělce až do zhruba 60. let 20. století. Tento kdysi významný zemědělský škůdce byl huben natolik důsledně, že je dnes v důsledku drastického poklesu početnosti kriticky ohroženým druhem a je chráněn. Přesto ale může být některými zemědělci dosud vnímán negativně. Jde totiž o paměť předků, kdy křeček polní při populačních explozích decimoval úrodu obilovin, kukuřice, brambor i zeleniny. Hlavně hluboké nory naplněné zásobami na zimu přímo ovlivňovaly sklizeň. Čím více jich bylo, tím byla sklizeň horší.
Když se z nenáviděného zloděje stane téměř vyhubená vzácnost. Tak nějak by se dal pojmenovat pokračující příběh křečků polních, druhu na vyhynutí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR zjišťuje, kde všude na našem území ještě tento hlodavec vůbec žije. A k mapování vyzývá každého, kdo má chuť a vůli. To představuje zaznamenání a ohlášení jakékoli pozorování křečků. Živých, mrtvých i jenom pouhých vstupů do nor. Získaná data jsou důležitá pro nastavení vhodných ochranných opatření i pro rozhodování o šetrnějším hospodaření v těch místech, kde se chráněný křeček polní stále ještě vykytuje. Přesná lokalizace má umožnit i běžné hospodaření na místech, kde se křeček nevyskytuje.
Vtip je v tom, že si není možné křečka polního splést s jakýmkoli jiným druhem, pro mapování je tedy ideální. Křeček polní má rezavý hřbet, černé břicho a bílé skvrny na bocích a za ušima. Oproti domácím křeččím mazlíčkům je navíc o dost větší. Dorůstá délky až 30 cm a může vážit až 0,5 kg.
Kde se křeček polní vyskytuje?
Ze svých původních stanovišť stepí a lesostepí středních a vyšších poloh se křeček polní přemístil téměř výhradně do nížin. A mizí už i z nich. Pro svůj život preferuje pestrou zemědělskou krajinu s dostatkem potravy a úkrytů, dnes si však při současném způsobu hospodaření ani nestíhá vytvářet dostatečné zálohy na zimu. Těžko hledá i bezpečné úkryty před predátory. Objevuje se proto poblíž lidských sídel, sadů a zahrad, kde nachází příznivější podmínky než v otevřené krajině.
Čtěte také: Postup výroby betonových prken
Nejdůležitější jsou při mapování pobytové znaky v terénu. A těmi jsou typické křeččí nory. Právě ty je nejdůležitější zaznamenávat do Nálezové databáze ochrany přírody (ND OP). Sleduje se však kromě početnosti populací i celkový stav prostředí. Jednoduše jde o to popsat, v jakém prostředí jste nory našli a kolik. Podle toho jsou pak vymezeny oblasti s omezeným používáním přípravků na hubení hlodavců.
Podle Karla Chobota, ředitele odboru monitoringu biodiverzity Agentury ochrany přírody a krajiny ČR je právě mapování a monitoring jedním ze základních pilířů práce vědců.
Smysly křečka polního
Pro orientaci v prostředí je pro člověka nejdůležitější zrak, až po něm následuje sluch a nakonec čich. U křečků je ale na prvním místě čich, na druhém sluch a zrak až na posledním. Mají to přesně naopak. Křečci si především ukládají (podobně jako třeba psi) do paměti vzory pachů. Právě podle nich pak poznávají příslušníky stejného druhu, nepřátele, ale i své chovatele. Podle takzvaného skupinového pachu se rozpoznávají i páry a příbuzenstvo. Křečci jsou silně teritoriální a velmi agresivní, skupinový pach je ale vždy zklidní.
I sluch má křeček výtečný, byť je po čichu až na druhém místě. Dovede vnímat i frekvence ze spektra ultrazvuku, pomocí kterých se křečci dorozumívají mezi sebou. Křečci jsou dokonce schopni rozeznat různé tóny hlasu. Oproti čichu a sluchu to není u křečků nijak slavné se zrakem, což ale lze u nočních živočichů předpokládat. Asi nejdůležitější je pro křečka široký rozhled (až cca 110 stupňů), jinak ale vidí velice špatně a na denním světle je téměř slepý. Proto se také v neznámém prostředí leká. Oproti zraku má křeček skvělý hmat, jak v podobě hmatových vousků, tak jemných chloupků na bocích a končetinách.
Křeček a vlaky
Na betonové nástupiště spadl žlutý list. Byl podzim. Za mnou na náspu cosi zašustilo. Opatrně jsem přistoupil k okraji nástupiště a zahlédl hlavu s kulatými tvářemi. Křeček s lícními torbami nacpanými k prasknutí právě přelézal spadlou větev. Hned za ní zmizel v díře, ale po chvilce zase vykoukl a vydal se na další výpravu. Za dva dny jsme se vrátili s krytem. Nejlepší metoda, jak vyzrát na zvíře, je trpělivost. Když ale po hodině marného čekání opouštěl bratr kryt, uvažovali jsme, zda se už křeček neuložil k zimnímu spánku. Přesto jsem se na další hodinu usadil do krytu. U nory se nic nedělo, jen každý projíždějící vlak způsoboval lokální zemětřesení.
Čtěte také: Dlažba pro nevidomé BEST – KLASIKO
Už už jsem se chtěl vzdát, když křeček vykoukl z nory. Po stisknutí spouště však zase bleskurychle zmizel. Než znovu vystrčil hlavu, uplynuly další hodiny. Z dálky byl slyšet přijíždějící vlak. V okamžiku, kdy rychlík v plné rychlosti projížděl zastávkou, vylezl křeček z nory úplně. Využil jsem chvilky, kdy hluk projíždějící soupravy přehlušil uzávěrku fotoaparátu, a několikrát ho vyfotografoval. Jeho nora směřovala přímo pod kolejiště. Náš křeček si vlaky zjevně oblíbil. Kdo ví, možná byl v minulém životě strojvůdcem. A nebo si prostě jen myslí, že ho ty železné obludy hřmící nad hlavou uchrání před šikovnými kočkami...
Stavba umělých nor
Hubert Demmel, lovecký správce jednoho soukromého lesního majetku, zakládá umělé nory již více než 30 let. Pouze v jeho loveckém obvodu obhospodařuje více než 40 takových zařízení. Ve snaze hledat neustále lepší řešení, přišel na nápad stavět umělé nory z betonových rour.
Základní chybou při stavbě umělé nory je použití chodeb o průměru větším než 20 cm. V takových chodbách se liška může otočit, postavit se proti psovi a dochází k chvatu, který může být pro psa velice nebezpečný. Do takových nor se dostane jezevec, který je pro psa rovněž velkým nebezpečím. Pokud použijeme betonové roury o průměru 20 cm, liška jimi snadno projde a nejsou problémem pro většinu plemen norníků. I jagdteriérka mého švagra, kterou jeho manželka krmí láskyplně pětkrát denně a pes váží 9 kilo, vyhání z takových nor lišky. To, že je liška v této noře rychlejší než pes, je velikou výhodou a občas i otázkou přežití psa.
Praxe také ukázala, že nory, které mají jen jeden vchod, není výhodné stavět s kotlem, uprostřed kterého se nachází kámen, nebo jiná vysoká překážka. Pes, který není dostatečně ostrý, zůstává stát u vchodu do kotle a pouze na lišku hlásí, zatímco lovci venku mrznou nohy.
Požadavky na dobrou umělou noru:
- nízké náklady
- nízká pracnost při stavbě
- atraktivita pro lišky
- snadnost vyhnání lišky z nory
V posledních několika letech zakládám umělé nory pouze z betonových rour. Důvodem je, že se mi ze všech možných způsobů osvědčily nejlépe. Je potřeba následující materiál:
- 7 - 8 betonových rour o průměru 20 cm (délka asi 1 m)
- 1 rouru o průměru 25 cm
- 4 roury o průměru 30 cm (patkové)
- 3 betonové dlaždice 40 x 40 cm
- trochu hotové betonové směsi
Náklady na materiál se pohybují, pokud vše nakupujeme, kolem asi 2000 Kč. Ideální je umístit noru do svahu s mírným sklonem, orientovanou pokud možno k východu až jihu. Když se ujistíme, kde chceme noru postavit (poloha, spády, překážky, směr střelby), započneme s výkopem kotle. Kopeme 50 cm hluboko, 100 cm do šířky a asi 220 cm do délky, v závislosti na délce 30 cm rour. Teprve potom začneme s výkopem východu, který je jen jeden a začíná na kraji 100 cm široké strany. Výkop má šířku a hloubku 40 cm. Tento výkop postupně na vzdálenosti 6 - 7 m zvedáme, pak provedeme odbočení v úhlu asi 30 - 40 stupňů a po asi dvou metrech vyvedeme na povrch. Nora by od vsuku směrem ke kotli měla mírně stoupat.
Nyní na jednom konci každé 30cm roury vyřízneme nebo vysekáme otvor o velikosti 20 x 20 cm. Hrany oklepeme kladivem, aby se liška, nebo pes při norování nezranili. Pokud má roura jednu stranu plochou, pro položení na rovnou podložku, vyřízneme otvor na této straně. Nyní položíme 30cm roury do kotle vždy po dvou za sebou tak, aby se otvory vedle sebe ležících rour dotýkaly. Ve směru chodby vložíme do 30 cm roury rouru slabší (průměr 25 cm) a do ní rouru o průměru 20 cm. Vytvoříme tak jakýsi přechodový kužel. Nyní otevřené strany 30 cm trub uzavřeme betonovými dlaždicemi a zatlučeme dřevěnými kůly. Všechny škvíry a otvory zamázneme betonem tak, aby se dovnitř nemohly dostat myši nebo voda. Dále pokládáme 20cm roury až k místě zlomu, kde musíme jednu rouru šikmo seříznout a pokračujeme dále až k východu z nory. Opět zamázneme všechny mezery betonem a celý výkop zasypeme hlínou z výkopu. Můžeme pro zhutnění ujezdit traktorem, v noře bude tepleji. Zbylou přebytečnou hlínu nasypeme na kotel a udusáme. Hotovo!
Tohle všechno snad vypadá trochu komplikovaně, ale ve skutečnosti je to velice jednoduché. Pokud máme materiál na místě, potřebují tři muži na stavbu nory půl dne. Nyní zbývá jen dát liškám vědět, že je nová nora k dispozici. Za tím účelem rozházíme v okolí nory pár kousků návnady. Přednosti takto vybudované nory:
- v noře není tah vzduchu
- do nory se nedostanou jezevci
- pokud je liška v noře, musí ven, nemá šanci zůstat vevnitř, nebo se otočit v chodbě proti psovi
- v noře (hlavně v období kaňkování) je často lišek více - proto dvoudílný prostorný kotel
- po povrchu se dá jezdit traktorem, roury jsou pevné, nehrozí zborcení
Má nejlepší umělá nora leží asi 100 m od újediště. Ročně zde ulovíme sedm až deset lišek. Daleko více jsou liškami navštěvovány nory na otevřeném poli, v remízcích nebo v pásových porostech, podél příkopů a v pískovnách, než nory v lese. Pokud liška v noci loví v polích, často ji překvapí svítání a využije nejbližší noru. V lese má možností krytu více (houštiny, přírodní nory). Pokud jsme noru postavili a navnadili, musíme ji nechat v klidu a nesnažit se častou kontrolou (a už vůbec ne se psem) ověřit, zda už lišky noru navštěvují. Od poloviny října začínáme v umělé noře lovit, a to vždy s časovým odstupem minimálně tři týdny až do konce ledna.
Zkušenosti s umělými norami
V našem sdružení děláme klasické dvouvsukové nory do tvaru V. Délka ramen kolem 4m a kotel 70x70cm. Vše je z betonových rour o průměru 20cm. Někdo tvrdí, že do takové trubky nevleze jezevec, ale to je velký omyl. Bojovnost psíka se v umělé noře nedá porovnávat, protože i na lišku kolikrát stačí, aby pes zahlásil a je venku. V loňském roce se nám podařilo vynorovat celý párek psíků a trvalo to asi 5 minut bez nějakého zápasu.
„Ing. Mimra nás ve škole učil: „Norovat smíte jen tam, kde v případě nutnosti můžete přijít psovi na pomoc.“ Vtesat do kebule všem kdo norujou!!!“
Čestmíre, ideální je, když až k noře nechodí vůbec nikdo a vsuky se kontrolují dalekohledem. A pokud se jde norovat "na blind", ideální je deštivé, vlhké a sychravé počasí - to je největší pravděpodobnost, že kmotra bude doma. My jsme myslím na nory žádali krajské dotace, a tam byla jedna z podmínek, že nory nesmí být udělány z umělohmotných trubek, že do těch lišky nelezou (nebo tak něco :-)). Zajímalo by mě, jaká úspěšnost obsazení nory je u umělé nory zbudované z trubek PVC. Jejich povrch je hladký, studený a klouže. Co je ale důležité u umělých nor, je vlastně domluva členů MS, aby to u nory nebylo jak ve filmu "Procesí k Panence", kdy každý den je u nové nory nějaký zvědavec. Také máme čerstvě zbudované dvě umělé nory a domluva zněla jasně. K noře budou chodit pouze chovatelé norníků a určovat, kdy se půjde norovat. Přeji úspěšný lov a hezký den. Taky si myslím, že dvou vsuková nora je lepší než jeden vsuk. Hodně mi doporučovali typ nory jaký je na odkazu od p. Kráčmara, kdy je pouze jeden vsuk, který se po pár metrech rozdělí do dvou chodeb.
Máme umělou noru od Foreny, akorát tvar jsme si udělali svůj, čili do L, kotel +- uprostřed. Zatím jsme z ní vynorovali jednoho jezevce. O tu lokalitu je zájem, protože v místě byla přírodní nora, kterou jsme tam nechali a šelmičky si ji postupně dotvářejí. A až budou nové "umělky" zakopané, tak nezoufat. Tráva natahaná do nor jednoznačně indikuje jezevce, liška to NIKDY nedělá - ale zajímalo by mne, zda si nory nevystýlá také psík. Mimochodem, už se někomu z vás povedlo psíka vynorovat? Jaký je ve srovnání s jezevcem a liškou bojovník? Až po zkušenostech s našimi norami prohlašuji, že je to jedno :-).
My jsme samozřejmě stavěli nory na jižních stráních, dvě jsou poblíž přírodních obsazovaných nor - jedna u potoka na kraji lesa, druhá ve zmole, třetí ve zmole u potoka, jedna je v mezi v poli na jižní stráni, jedna v pasece východním směrem, kam člověk celý rok nešlápne. Všechny naše nory jsou na suchém, klidném (až na tu jednu) a závětrném místě, ale ty dvě lišky jsme vynorovali právě z nory, co je nedaleko potoka v poměrně vysokém přehledném kraji lesa, kde po většinu roku moc slunko nesvítí. Radku, tím, že to "u vás je všechno jedno" máte u nor mizerné úspěchy. A lišky rády prolézají "nory", kde by se ale nikdy neusadily. A v době kaňkování zvlášť. Fena hledá místo, kde by měla alespoň chvíli pokoj od dotírajících psů, a vezme zavděk i nepodařenou jednovsukovou norou. Jenže se tam zdrží max. několik hodin.
Suché, klidné a závětrné místo je základ, a vůbec nemusí být u přírodních nor. Dva vsuky jsou základ, nemusí být žádné lomení a podobné vymyšlenosti, ale rameno nory nesmí být rovné, takže zahnuté, do podkovy je osvědčené. 4 m stačí. Na jih na sever, nahoru dolů, jednovskuková, dvouvskuková - je alespoň u nás úplně jedno. My máme 5 umělých nor, jednovsukových, průměr betonových rour myslím 25 a 30 cm, aby se tam psům lépe lezlo. Úspěchy zatím nic moc, za ty 4 roky jsme tam vynorovali 2 lišky z jedné jediné nory. Všechny nory jsou však občas navštěvované, protože je v kotlých nanošená tráva, ale není to nic extra. U nás ani v přírodních norách se lišky moc nezdržují, tam spíše jezevci, lišky raději leží v trávě v lese. Před pár lety jsem dělal také jednu liščí umělou noru ze starých betonových trubek. Na doporučení staršího zkušeného kolegy jsem zvolil tvar podkovy. Důležité je aby vchody směřovali nejlépe na jih a byly chráněny proti přímému větru. Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jaký nejčastější tvar nory používáte. Rozhodl jsem se pro stavbu umělé nory z betonových trubek, průměru 20cm, s jedním bet. kotlem průměru 50cm. Nora bude mít dvě ramena cca4m dlouhé s menšími záhyby. Ramena budou mít tvar do V.
Typy nor a jejich obsazenost
Naše přírodní nory máme celkem zmapované fotopastí a když je nějaká obsazená, tak je obsazená jezevcem, často i více jezevci - ještě jsme z nory nenatočili vycházet lišku. Loni jsme kápli poměrně náhodně na méně často obsazovanou noru a byla v ní liška s liščatama, pak je ještě jedna liščí nora na hranicích se sousedy. Máme také dvouvsukové nory většinou tvar do podkovy podle možností, z 20 betonových rour. A máme vynorované lišky, jezevce a i kuny. Některé nory jsou pravidelně obsazené a pak třeba rok nic. Z jedné nory, která byla často obsazená liškami jsme před dvěma roky vynorovali jezevce a od té doby v noře nebylo nic. Házel jsem do vsuku obili ať tam natahám myši, ale nic nepomáhá. Co se týče rour z PVC, tak synátor před roky pár umělých nor udělal, já mu trochu pomáhal, ale měl naštudováno kde co. Ani s tím pohybem lidí to není tak zlé. Pokud máte rušnou honitbu, lišky si zkrátka zvyknou. Ta loňská liščata byla v noře v lesní stráni... 100m pod norou a 50m nad norou projde každý den 4-10 lidí a liška si tam vesele vyvedla! Souhlas s J.Trnkou do 20 vleze jezevec a jak krásně. Kdo psíka ulovil podíval se na chrup a zranění psa poznal jaký je to pro psa soupeř.
Srovnání obsazenosti nor
| Typ nory | Obsazenost (%) | Nejčastější obyvatel |
|---|---|---|
| Přírodní nory | 30 | Jezevci |
| Umělé nory (jednovsukové) | 40 | Lišky, jezevci |
| Umělé nory (dvouvsukové) | 60 | Lišky, jezevci, kuny |
Slovo "zmola"
Děkuji panu Kunetkovi, že vysvětlil pojem zmola za mě, protože jsem poslední dny neměl čas sledovat až tak pečlivě tok diskusí - je to skutečně tak jak říká, tedy strž, případně hluboké ale na šířku neširoké koryto potoka (někdy i bez vody), obvykle zarostlé šáším a jiným borčusem :-).
Na slovo "zmola" mám vzpomínku z honu na drobnou zvěř. Stáli jsme v lajně, první asi 10m pod silnicí, pak ještě jeden, pak já a pak další.. Ten vedle mě sestřeloval ze stromu jmelí, vzájemně jsme po sobě hulákali, jestli už jsou honci za zmolou nebo před zmolou (čekalo se, až přejdou, aby se vyrovnala řada) když vyštěkl pes střelce nejblíž k silnici. Byl tam takový šípkový "nálet", keře na prostoru cca 3x3 metry. Vůdce psa se tam šel podívat, proč ten pes toto (pořád se tam cpal a pak prudce odskočil a zakňučel jakoby ho bodla vosa) a pak už si pamatuju jen praskání a lámání, jak z těch keřů vyjíždí auto :-))) a hulákání "Prasatáááá!" Byly tam čtyři, všechno mašiny okolo metráku :-) Pěkně v klidu zapikaní těsně u silnice, nevadily jim ani rány z brokovnice, ani naše pokřikování.. Jo ale k tématu - u nás je krom té umělé také dost nor přírodních, ale úspěchy nevalné, nory jsou tak ze 70% prázdné, zbývajících 30% obsazenosti jsou jezevci. Lišky u nás využívají spíše meliorační kanály nebo stohy (z velkých kulatých balíků), příp. Zmola_? Pane Elhenický - asi proto že jsi Čech, na Moravě je to běžné slovo: Otec říkával: "Synku, vyvez ten bordel do zmole nebo na zgarbiště." Zmola je nehluboká strž, hlubší příkop nebo vysoký břeh. Fesoji, já jsem to nemyslel tak, že myslivec přijde ke vsuku nory a strčí tam hlavu. Radku jsem taky Čech, ale slovo "zmole" jsem zatím neslyšel. To je krajově mez nebo břeh?
tags: #kreckova #betonova #nora #informace
