Řešení křivé podlahy při pokládce spodní řady obkladu

Precizní a přesné založení první, spodní řady obkladu je základem kvalitní obkladačské práce. Při obkládání koupelen - profesionálně i svépomocně - platí funkční a ověřená pravidla a není dobré obkládat, jak to přijde. Zažitá pravidla vycházejí zejména z norem a z nich vyplývajících osvědčených pracovních postupů. Jejich nezanedbatelnou součástí jsou i zkušenosti mistrů obkladačů z denní obkladačské praxe.

Příprava podkladu

Prvním a velmi zásadním bodem při vstupu do koupelny je příprava podkladu. Častým a velmi zřetelným problémem je nerovný a nepřipravený podklad jak stěn, tak i podlah. Podklad musí být správně připraven, tzn. pevný, nosný, čistý a zbavený látek omezujících přilnavost (očistíme od prachu, špíny, vápna, mastnoty a nátěrů např. olejových nebo emulzních). Na dobře přilnavé olejové nátěry a keramické obkladové prvky používáme vhodné lepící malty, dodržujíce přitom pokyny výrobce nebo doplňky elastických emulzí. Veškeré nerovnosti vyrovnáváme speciální vyrovnávací maltou.

Upozornění: Špatně připravený podklad je nejčastější příčinou odpadání obkladů!

Pokud došlo k prasknutí ploch nebo pokud zbytky starého lepidla stále ulpívají, je třeba příslušným způsobem zpracovat podpovrch. Staré lepidlo je nutné seškrabat a celou podlahu vyrovnat stěrkovou hmotou. Na příslušném obalu najdete přesný návod na přípravu a jak dlouho musí materiály schnout, než lze nastavit další krok zpracování. Podlaha musí být zcela suchá, jinak se lepidlo a dlaždice nelepí.

Po prvním základním nátěru by měla být nanesena druhá vrstva základního nátěru, která by měla zcela vyschnout. Tím se vytvoří savý povrch, na který mohou dlaždice optimálně přilnout. Rozlišuje se mezi slabě savým, savým a nenasákavým.

Čtěte také: Samonivelační stěrka: návod, tipy a řešení problémů

Obkladač, který vidí dopředu, jak bude obklad nebo dlažba po provedení vypadat, nemůže nikdy na nerovný nebo nepřipravený podklad provádět svoji práci. Tento problém je samozřejmě i ve variantě, kdy podkladní vrstvy nejsou soudržné a mohlo by dojít k odpadnutí nebo odloupnutí těchto podkladů.

Založení spodní řady obkladu

Vícero kutilů, kteří si troufají vlastnoručně obložit koupelnu, trápí problém výšky. Jak vysoko je možné začít s obkladem a do jakých výšek ho lze potáhnout? Jak správně založit obklad, pokud se neobkládá „od podlahy“? Při obkládání je nejdůležitější správně začít. Pokud nesprávně, nekvalitně, tedy obvykle nakřivo založíme první řadu obkladu, nemusí obkládání dopadnout dobře. Držet to samozřejmě může, ale o rovinnosti a vizuální a estetické kvalitě obkladu nemůže být ani řeč.

Normy ani zažité postupy neurčují předepsanou nebo minimální výšku založení obkladu měřenou od podlahy. Pokud zakládáme od podlahy, nepotřebujeme oporu první zakládací řady. Pokud zakládáme kdekoliv výše nad styčnou hranou stěny a podlahy, bez opory se neobejdeme. Ideální opěrný prvek je zakládací profil, který zaručí pevnou a přesnou základní řadu obložení. Předepsaná výška koupelnového obkladu také neexistuje, ustálená je do 200 cm.

Pokud nemůžete nebo nechcete začít obkládat celou obkládačkou úplně zdola, od přechodu stěny a podlahy, pomozte si zakládacím profilem. Ten vám umožní precizně začít první řadu obkladu od vámi zvolené úrovně díky jednoduše nastavitelné výšce. Při obkládání nad úrovní podlahy, vany nebo sprchové vaničky je ideální pomůckou výškově nastavitelný zakládací profil.

Pokud obkládáte se založením spodní řady zakládacím profilem, postupujte od středu ke koutům a okrajům stěn. Tato ustálená metoda mistrů obkladačů se využívá „pro jistotu“ zejména na pohledových plochách koupelen, například oproti dveřím nebo nad vanou a umyvadlem. Obklady v koutech nejsou obvykle ukončeny „na celou“ obkládačku, okraje stěn by měly lícovat s okraji obkládaček. Takto vypadá obklad souměrněji, než kdybyste dlaždice zařezávali v opačném garde.

Čtěte také: Křivá betonová podlaha: Řešení

Kromě přesného založení první řady jednoznačně doporučujeme zajistit všechny řady dlaždic proti pohybu a posunu osvědčeným vyrovnávacím systémem.

Výběr materiálů a správné postupy

Při zjišťování potřeby materiálu přidejte k vypočtené celkové ploše ještě 10 % na ořez a zlomený materiál. Balík dlaždic uchovávejte jako rezervu pro pozdější opravy. Kromě toho potřebujete lepidlo na dlažbu vhodné k podkladu. Pro pracovní a jiné kritické podklady nebo v případě podlahového topení zvolte flexibilní lepidlo zušlechtěné plastem. Také penetrace a spárovací malta by měly odpovídat použitému lepidlu a pocházet ideálně od stejného výrobce.

Lepící malty a spárovací tmely musí splňovat požadavky stavebních předpisů. Na podklady, které jsou vystaveny deformacím, např. podlahové topení, desky imitující dřevo, sádrokartonové desky, balkony, terasy používáme speciální lepící malty, čili elastické malty. Obklady a dlažby lze pokládat s použitím celé řady dostupných výrobků stavební chemie, majících nezbytné osvědčení a certifikáty. Před pokládkou je potřeba se podrobně seznámit s pokyny výrobce stavební chemie a při volbě určitého výrobku zohlednit parametry, jaké musí splňovat a místo, ve kterém bude použitý. Důležité je, aby bylo lepidlo flexibilní.

Zbytek lepící hmoty opatrně odstraňujeme z povrchu obkladových prvků ihned po jejich pokládce, dbáme při tom na to, abychom je nepoškrábali. Veškeré nečistoty, jako zbytky malty z glazovaných a neglazovaných výrobků, se musí rychle odstranit vhodnými prostředky. Neglazované obkladové prvky doporučujeme ošetřit vhodnými přípravky na ochranu jejich povrchů před špínou.

Spárovat začínáme až po čase uvedeném v návodu použité lepící malty. Důkladně vyplňujeme prostor mezi obkladovými prvky. Před spárováním provádíme zkoušku použití tmelu, případně zabezpečujeme povrch obkladů před přebarvením.

Čtěte také: Vše o stavebních pracích s Jaroslavem Křivou

Planarita dlaždic

I když by to byl jistě ideální stav, žádná keramická dlaždice není dokonale rovná. Rovnost plochy každé kachle stanovuje takzvaná planarita (neboli rovinnost), která je klíčová pro výsledný vzhled podlahy i její funkčnost. Dlažba s hranami v různých výškách nejenže vypadá jako práce pokladače-amatéra, ale také se těžko udržuje, ve zvednutých nebo naopak propadlých místech se rychleji opotřebovává a v neposlední řadě představuje i bezpečnostní riziko - kdy na ní zakopnete, je totiž jen otázka času.

Odchylka od planarity vzniká již v procesu výroby dlaždic, tedy při vypalování keramiky při vysokých teplotách. S tou největší je přitom třeba počítat u dlaždic ve formátech charakteristických značným nepoměrem mezi šířkou a délkou. Podle normy nesmí být průhyb kachlí větší než 0,5 % z jejich rozměru: čím větší dlaždice, tím absolutně větší je tedy povolená nerovnost. I když je kvalita keramické dlažby samozřejmě důležitá, největší nerovnosti podlahy většinou nelze připisovat výrobě, jejíž technologie jde neustále kupředu.

K dosažení maximální planarity podlahy v koupelně:

1. Na dlažbě zbytečně nešetřete a volte raději ověřené značky. Investice se vám bohatě vrátí v podobě perfektního vzhledu, dlouhé životnosti i snadné údržby podlahy.
2. Odstraňte starý povrch a pečlivě podlahu vyrovnejte, jen tak si připravíte pevnou a stabilní základnu pro položení nové dlažby.
3. Na dosažení planarity dlažby má vždy největší zásluhu samotný obkladač. Pokud se do pokládání rozhodnete pustit sami, používejte vždy výhradně flexibilní materiály, jako jsou lepidla, vyrovnávací a spárovací hmoty.
4. Po položení dejte dlažbě čas, aby správně zatvrdla. Doporučenou dobu tvrdnutí najdete na každém lepidle a je skutečně třeba ji dodržet.
5. Aby vám dlažba vydržela rovná, vystavujte ji jen takové zátěži, pro kterou je určená (dáno to je do značné míry již zmíněnou tloušťkou materiálu).

Výběr dlaždic dle otěruvzdornosti

Jedním z hlavních kritérií pro výběr dlaždic by mělo být opotřebení. Dlaždice jsou rozděleny do pěti tříd otěru. Pět je pro nejvyšší provoz ve veřejných prostorách. Dva a tři stupně jsou dostatečné pro podlahy v koupelně.

Upozornění! Všechny obkladové prvky, určené na podlahu, čili univerzální, a gres porcellanato lze pokládat i na stěnu. Toto pravidlo se nesmí vykládat opačně, protože obklady nemají vlastnosti dlažby. Mrazuvzdorné dlažby lze používat jak v interiérech, tak exteriérech, parametr mrazuvzdornosti svědčí o nízké nasákavosti dlažeb 0,5%<E<3%.

Důležité tipy pro obkladačské práce

• Obkladač si musí zkontrolovat rovinatost ploch, jejich vzájemnou kolmost a posoudit, zda je nutno vyrovnávat nebo zdali jsou plochy dostatečně připraveny. V případě, kdy nejsou splněny podmínky pro montáž, obkladač musí zákazníka na tuto skutečnost upozornit a dohodnout se na vyrovnání podkladu a vícepracích.
• Před zahájením práce na rovném a připraveném podkladu si obkladač důkladně promyslí průběh spáry. Je potřeba si obkládaný prostor důkladně rozměřit, překontrolovat rozměry obkladového materiálu, spočítat si dořezy, vypočítat ideální šíři spáry a zamyslet se nad umístěním zařizovacích předmětů.
• Obkladač při práci vnímá a vidí dominantu prostoru. Je nutné určit, co je bráno jako vstupní místo pro lidské oči při vstupu do obkládané místnosti (např. sprchový kout, vana, protilehlá stěna s ornamentem) a od ní dále odvíjet další obkladačské práce. Totéž platí pro podlahu.
• Dilatační spáry ve vrstvě kladených obkladových prvků se musí shodovat se stávajícími dilatacemi v podkladu.
• Obkladač využívá moderní technologie pokládky a všechny obkladové prvky. To znamená použití správné stavební chemie a odborné zakomponování všech doplňkových prvků, jako jsou soklové a schodnicové prvky, dekorace, listely, rohové a ukončovací lišty.
• Své dokončené dílo si obkladač nenechá poničit. Po skončení práce by na povrch měli „pustit“ jen ty řemeslníky, kteří provádějí už jen usazení sanitárních a podobných předmětů.

tags: #kriva #podlaha #spodni #rada #obkladu #reseni

Oblíbené příspěvky:

• Vše o zastřihovacích lištách pro holicí strojky Braun
• Stavebnice dřevěných schodů
• Podrobnosti o středně měkké PUR pěně
• Vlastnosti a použití FeZn drátu
• Instalace a řešení problémů litých podlah