Architektura Prahy 20. století: Proměny, vlivy a ochrana dědictví

Praha prošla během 20. století nejradikálnější urbanistickou proměnou ve své historii a získala svou současnou podobu, která se všemi klady i zápory denně ovlivňuje život každého Pražana. Proměna ideologického klimatu spolu s hospodářským a technologickým rozvojem po první světové válce ovlivnily proměnu nároků na podobu a funkce architektury, urbanismu a územního plánování. Historie urbanismu do roku 1945 už je do značné míry zpracována, a proto se nyní logicky dostalo také na nejvýznamnější územně-plánovací organizaci druhé poloviny 20. století - Útvar hlavního architekta.

Počátky 20. století a nové architektonické styly

S koncem 19. století končila doba historismu (napodobování historické architektury) a eklektismu (vzájemné míšení). Začalo se stavět účelově a dle nových technických možností. Rodila se doba secese se zaměřením na dekoraci. Ovládala vnějšek i vnitřek domů. Postupně se secese, vyjadřovaná tvarem rostlin a květin, měnila v secesi geometrickou, se spirálami, pravoúhelníky, elipsami, až koncem prvního desetiletí přešla v modernu. Na konci prvního desetiletí 20. století se zrodil tzv. český architektonický kubismus. Tento sloh s hladkými fasádami a jednoduchými geometrickými prvky, nikde jinde v Evropě není. Jedno z nejpozoruhodnějších děl českého kubismu.

Po první světové válce se hrana, šeď a špice v architektuře spojovala s poraženým germánstvím, a tak se začal uplatňovat rondokubismus, tzv. barevný národní sloh. V roce 1918 byla Praha zvolena za hlavní město nově vzniklého státu. Stavěly se obchodní domy, banky, obytné domy a celé čtvrtě. V duchu tradicionalismu, později konstruktivismu, vznikaly budovy ministerstev, fakult, výstavních hal, hotelů a různých podniků.

Funkcionalismus a socialistický realismus

Od architektonické tvorby se nyní očekávala funkčnost, cenová dostupnost a ekonomičnost jednotlivých objektů a staveb (funkcionalismus). Z konce 20. let 20. století jsou i některé stavby (tzv. monumentalismus), jež se uplatňují i v panoramatických pohledech na Prahu. Mezi nimi je to Národní památník na Žižkově, s jednou z největších jezdeckých soch na světě, nebo kostel Nejsvětější srdce Páně s hranolovitou věží vysokou 42 metrů a hodinami o průměru 7,6 metru.

V době funkcionalismu vznikaly v zahradních vilových čtvrtích pro architekty, podnikatele, umělce aj. v nákladně upravených zahradách zajímavé rezidence s vnější, jakoby strohou úpravou, ale uvnitř exkluzivně upravené a zařízené dle návrhů architektů. Tak v letech 1923-1933 vznikly výstavní rodinné domy na Ořechovce a Babě. Pro méně movité vyrůstaly kolonie rodinných domků se zahrádkami. Převážnou část pro bydlení obyvatelstva však tvořily byty nájemní, v různých cenových kategoriích. Zvyšující se počet obyvatel potřeboval nové školy, obchody, obchodní domy. Většina z nich slouží dodnes. V letech 1931-1934 bylo vybudováno civilní letiště. V době 2. světové války došlo ke stavební stagnaci.

Čtěte také: Jaká tepelná izolace je bez parozábrany?

V následujících letech, v době tzv. socialistického realismu, se stala hlavním cílem hromadná bytová výstavba rovnoměrného standardu s ohledem na ekonomii a krátkou dobu stavebních lhůt. Vznikaly postupně pražská sídliště (Solidarita, Petřiny, Invalidovna, Pankrác I. a II., Severní Město a další), hotely, budovy pro služby a administrativu, kulturu, fakulty vysokých škol, obchodní centra, polikliniky a nemocnice. Zvláštní kapitolu představuje uplatňování socialisticko-realistického kánonu v české architektuře, kterou praktikovali představitelé někdejší meziválečné avantgardy.

Útvar hlavního architekta a plánování Prahy

Na pozadí tohoto dění navíc vznikla organizace, jež se územním plánováním přímo zabývala - Útvar hlavního architekta. Existence Útvaru hlavního architekta se datuje do let 1961-1994, ale reálně vznikl už v 50. letech. „Útvar hlavního architekta bývá stejně jako množství dalších institucí vzniklých v době socialismu spojován s nedemokratickým politickým zřízením. Je třeba si však uvědomit, že se jednalo o odbornou organizaci, která i přes povinné plnění politických směrnic reagovala na světové architektonické a urbanistické dění.“

Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) vydal publikaci s názvem Plánování Prahy: Historie Útvaru hlavního architekta 1961-1994. Historici architektury a urbanismu Martina Koukalová, Eva Novotná a Milan Kudyn v ní provedou čtenáře plánováním Prahy 2. poloviny 20. století. Autory publikace jsou Martina Koukalová, Eva Novotná a Milan Kudyn, odborníci na architekturu a urbanismus 20. století. Text knihy doprovází velké množství vizuálních materiálů jako jsou plány, reprodukce návrhů či ilustrace grafičky Anastasie Vrublevské. Čtenář se také může zorientovat díky přehledné časové ose, slovníčku pojmů územního plánování a „infoboxům“ věnující se konkrétním územním plánům či vybraným architektonickým a urbanistickým návrhům ze 2. poloviny 20. století.

Architektura 60. a 70. let a památková péče

Stavby vzniklé v 60. a 70. letech minulého století představují významnou etapu v dějinách české architektury. Proměny architektury poválečného období se celosvětově odvíjely od hledání stylu a vývoje materiálů i technologií. V zemích východního bloku tyto proměny přímo souvisely s proměnami politické scény. Architektura se stala výkladní skříní socialistické společnosti.

13. Mezinárodní konference s názvem Architektura 60. a 70. let 20. století a památková péče završila pětiletý projekt Národního památkového ústavu, který se zaměřil na výzkum v současnosti nejohroženější skupiny hmotného kulturního dědictví - moderní architektury 2. poloviny 20. století. Konference byla přístupná i široké veřejnosti, příspěvky přednesla například generální ředitelka NPÚ Naďa Goryczková, profesor Rostislav Švácha z Ústavu dějin umění AV ČR nebo profesor Petr Vorlík z Fakulty architektury ČVUT. Přednášky se věnovaly tématům památkové ochrany poválečné architektury, postavení architektury i architektů v Československu v 60. a 70. letech, popularizaci i možnostem virtuální prezentace. Historik architektury Rostislav Švácha se také stal hostem PodCastle NPÚ a s kritikou současné architektury nešetří. V hlavním městě podle něj vzniklo za posledních třicet let jen několik málo staveb, které by si zasloužily chválu. Řadí mezi ně například Tančící dům nebo hotel Metropol na Národní třídě. Dalším přednášejícím na konferenci a současně hostem Podcastle NPÚ byl historik architektury Petr Vorlík, s nímž se probíraly spojitosti mezi komunistickou ideologií a českou moderní architekturou.

Čtěte také: Specialisté na PVC folie pro střechy Znojmo

Výstava a výzkum

Výstava s názvem To nejlepší z architektury 60. a 70. let v České republice byla v minulém roce dlouho odkládaná a zavřená kvůli koronové pandemii, nyní ji ovšem můžete navštívit alespoň virtuálně. Navštívit můžete i tuto mapovou aplikaci a prozkoumat, kde přesně se stavby nachází. Výstava, završující pětiletý intenzivní výzkum, se snaží upozornit na kvality architektury sledovaného období, přiblížit ji široké veřejnosti, dosáhnout posílení společenského povědomí, a tím i její ochrany a řádné péče. Výzkum se zabýval moderní architekturou mezi roky 1960-1980 v rámci programu NAKI II. V rámci výzkumného projektu byly v jednotné ediční řadě vydány čtyři monografie, věnující se podrobně vybraným stavbám.

Příklady významných staveb 20. století v Praze

  • Tančící dům
  • Hotel Metropol na Národní třídě
  • Hotel Internacionál
  • Hotel Intercontinentál
  • Hotel Panoráma (Corinthia Towers)
  • Hotel Olympik
  • Národní památník na Žižkově
  • Kostel Nejsvětějšího srdce Páně

Tyto stavby, stejně jako rozsáhlá sídliště, nové mosty (Švermův, Barikádníků, Barrandovský, Nuselský) a Pražské metro, představují významné milníky v architektuře a urbanismu Prahy 20. století.

Čtěte také: Zakládání staveb: Nové normy a technologie

tags: #architektura #Prahy #20 #stoleti

Oblíbené příspěvky: