Lazurní nátěry na omítky a beton: Vše, co potřebujete vědět

Fasádní omítka je to první, čeho si při pohledu na jakýkoliv dům všimneme. Pokud vybereme vhodný typ omítky, bude stavba vypadat honosně a působivě. Omítka neplní jen funkci estetickou. Má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění. Protože se různé typy omítek liší složením, mají odlišné vlastnosti a hodí se na různé typy podkladů.

Typy fasádních omítek

Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité. Každou omítku tvoří nějaké pojivo, plnivo a voda, případně další přísady, které zlepšují vlastnosti materiálu.

Minerální omítky

  • Minerální omítka se vyrábí z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.).
  • Jde o suché směsi, a tak se musí před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou.
  • Minerální omítky se vyznačují vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní.
  • Jejich nevýhodou je náročnost aplikace.
  • Protože nejsou probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou.

Pastovité omítky

Dalším typem omítek jsou tzv. pastovité, které se v současné době uplatňují mnohem častěji než minerální. Jde o tenkovrstvé designové omítky, které jsou ideální pro použití na různé systémy zateplení. Na rozdíl od minerálních jsou probarvené a naředěné. Díky pastovité konzistenci se přímo nanáší na podkladovou vrstvu, a tak je nanášení pastovité omítky rychlé a snadné. Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění. Při výběru materiálu je důležitým parametrem paropropustnost.

Silikátové omítky

  • Nejvíc paropropustné jsou omítky silikátové.
  • Pojivem těchto omítek je silikát, tedy vodní sklo.
  • Vzhledem ke zmíněné vysoké paropropustnosti se hodí pro použití na všechny typy zateplovacích systémů.
  • Protože je použité pojivo zásadité, odolává vůči vzniku plísní a mechů.
  • Na druhé straně je možné silikátové omítky aplikovat jen při dobrých klimatických podmínkách. Ideální je teplota kolem 20 °C a vlhkost 50 %.

Silikonové omítky

  • Vzhledem k vynikajícím vlastnostem patří silikonové omítky k nejlepším materiálům využívaným pro omítání fasád.
  • Silikonové omítky se vyznačují dobrou pružností, odolností vůči vodě i špíně, stejně tak i jednoduchou aplikací a mnohaletou životností.
  • Silikonové omítky také odolávají vůči UV záření, jsou chemicky stabilní a odolné proti vzniku plísní.

Akrylátové omítky

  • Omítky akrylátové jsou cenově nejdostupnější.
  • Jde o probarvený typ pastovitých omítek, které lze bez problémů namíchat i do velmi sytých a plných odstínů.
  • Akrylátové omítky jsou mechanicky odolné a snesou i častý kontakt s vodou.
  • Řada výrobců přidává do akrylátových omítek speciální fungicidní přísady, a tak se ani u nich mechy a plísně často neobjevují.
  • Hlavní nevýhodou akrylátových omítek je zmíněná nízká paropropustnost. Proto se doporučují jen na fasády s dobrými izolačními vlastnostmi.

Oprava staré fasády a nanášení omítek

Na opravu staré fasády, ve které se objevily praskliny a další vady, které kazí vzhled budovy a přináší riziko prostupu vlhkosti do zdiva, můžete použít klasické minerální omítky. Nejprve je třeba starou fasádu důkladně očistit a pomocí špachtle odstranit odlupující se a odpadávající části. Zaprášenou fasádu můžete nasucho omést, při silnějším znečištění pak vyčistit pomocí vysokotlakého čističe.

Aplikace minerální omítky

  1. Dle poměru uvedeném na obalu smíchejte suchou směs minerální omítky s vodou a důkladně promíchejte pomocí elektrického míchadla stavebních směsí. Nechte pár minut odležet a naředěnou směs promíchejte ještě jednou.
  2. V dalším kroku naneste omítku na starou fasádu a roztírejte pomocí ocelového hladítka. Doporučujeme do čerstvé stěrky vložit i sklotextilní síťovinu, která novou omítku zpevní.
  3. První vrstvu nechte chvíli zavadnout.
  4. Minerální omítky nejsou probarvené, a tak se musí dodatečně přetřít fasádní barvou, případně opatřit vrstvou tenké pastovité omítky.

Aplikace pastovité omítky na zateplení fasády

Pro omítání zateplení fasády doporučujeme zvolit tenkovrstvou pastovitou omítku. Dle požadovaných vlastností a cenových možností zvolte akrylátovou, silikátovou, silikonovou nebo speciální omítku. Vyrábí se v různých zrnitostech. Pro použití na zateplení musí být minimální zrnitost 1,5 mm. Podkladovou vrstvu omítky doporučujeme opatřit penetračním nátěrem, a to alespoň den předem. Pastovitá omítka je předem namíchaná a připravená tak, aby se mohla rovnou aplikovat na napenetrovaný podklad. Pro zjednodušení aplikace a upravení konzistence lze většinu pastovitých omítek naředit vodou.

Čtěte také: Druhy nátěrů pro dřevo v interiéru

  1. Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka.
  2. Aby finální omítky vypadala působivě, musí se natahovat v celé ploše na jeden zátah. Proto by se na zhotovení omítky mělo podílet více pracovníků, aby bylo napojení rychlé a zdařilé. Pokud by k napojování docházelo až po přeschnutí omítky, byly by spoje viditelné.
  3. Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídíte vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy.
  4. Rýhované struktury fasádní omítky se dosahuje vytvářením přímočarých nebo krouživých tahů hladítkem z umělé hmoty nebo polystyrenu, a to po krátkém zaschnutí materiálu.
  5. Škrábaná omítka se pak vytváří krouživými pohyby plastového hladítka, které se provádí ihned po natažení omítky. Ve výsledku jsou zrna pravidelně rozvrstvená a rovnoměrně vystupující.
  6. Při strukturování omítky nedoporučujeme hladítka čistit vodou, ale přebytečný materiál jenom setřít.

Základem úspěšné realizace fasádní omítky je správná volba materiálu a dodržení doporučovaného technologického postupu.

Co je lazurní nátěr?

Lazurnost je poloprůhledná, tedy ne zcela kryvá barevná povrchová úprava. Pod pojmem lazurní nátěr rozumíme barvu, která neobsahuje plniva, tedy především velmi jemný křemenný písek. Tím nedochází k většímu zalití struktury betonu barvou jako u čistě krycího nátěru. Lazurní nátěr obsahuje pouze pojivo, pigment a aditiva. Struktura betonu je plně zachována. Hustota lazury je pouze kolem cca 1,1-1,2 kg/dm3, vytváří na povrchu betonu pouze minimální vrstvu a při naředění ředidlem (od poměrů ředění 1 : 1, lazura : ředidlo) umožňuje podkladu prosvítat - hovoříme pak o make-upu či kosmetice betonu. Lazurního efektu se dosahuje zvláštní formulací nátěrové hmoty, kdy se omezí či zcela vyloučí přítomnost kryvých bělob na bázi rutilu a dalších velmi kryvých pigmentů. Hmota se naopak zabarví menším množstvím jemně mletého barevného pigmentu s menší kryvostí. Lazurní povrchová úprava umožňuje pozorovateli vidět jak barevnost nátěru, tak i barevnost a strukturu podkladu nátěru.

Lazurní nátěr versus krycí nátěr

Krycí nátěr skryje nerovnoměrnosti podkladu, ať barevné, tak rozdíly v nasákavosti, druhu materiálu, lesku a matu, průhlednosti. Pod pojmem krycí nátěr rozumíme barvu, která kromě pojiva, pigmentů a aditiv obsahuje i plniva. Barva má tedy vyšší hustotu (od cca 1,5 kg/dm3) a po zaschnutí vytváří na povrchu vyšší vrstvu materiálu (cca 250 mikronů). Jak už název napovídá, má lepší kryvost - umí zakrýt nedostatky podkladu. Tenkovrstvý krycí nátěr samozřejmě neskryje rozdílnou strukturu: jemně hladké plomby v hrubém podkladu, zrnité maltové vysprávky v broušených či utažených plochách. Vysprávky jsou jinak nasákavější než opravovaná plocha, kámen může být lesklejší než omítka, cementová plomba v brizolitu je nápadnější, neodráží se slída a cement nátěrem ztmavne.

Kdy zvolit tenkou a kdy tlustší vrstvu lazury?

Z hlediska přiznání struktury a barvy podkladu by bylo ideální provést nátěr s minimální tloušťkou, tj. pouze zrnka pigmentu „přilepit' k podkladu, dodat mu pouze barevný nádech. Z hlediska ochrany podkladu je naopak potřebné, aby vrstva nátěru vykazovala co největší tloušťku, aby obětovaná vrstva vydržela co nejdéle.

  • Jemně porézní podklady, jako jsou hlazené štukové omítky, jemně porézní pískovce či leštěné kamenné desky nepotřebují další ochranné vrstvy. Voda po nich stéká rychle, nestačí nasáknout.
  • Na druhé straně otevřené póry dekorativní omítky, hrubě porézní kámen jako jsou arkózy, hrubozrnné žuly, nebo navětralé štuky, či omítka s vyplavenou povrchovou vrstvou umožňují vodě rychle zatéci, čímž narůstají škody na fasádě. Pro tyto hrubě porézní podklady volíme tlustou vrstvu nátěru s vlastní mikroporozitou. Při zahřátí fasády osluněním však vodní pára může unikat ven přes mikropóry v nátěru.

Aplikace lazurního nátěru na beton a omítky

V případě lokálních oprav, jinak řečeno kosmetiky betonu, je vhodným řešením aplikace minerálního sol-silikátového lazurního nátěru. Z barevné vzorkovnice výrobce si vybereme odstín či odstíny nejbližší původnímu betonu. Odstínů může být i několik v případě, že původní barevnost betonové plochy je nehomogenní s několika odstíny šedé.

Čtěte také: Nátěr pro OSB desky na podlahu

Příprava podkladu

Podklad pod nátěr se připravuje nejprve stejně jako pod jakýkoli fasádní nátěr. Musí vyhovovat platným normám, musí být čistý, suchý, soudržný, únosný, nezmrzlý, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a solných výkvětů. Musí být dostatečně drsný, suchý a rovnoměrně nasákavý. Nevhodné podklady jsou syntetické, lakové event. znečištěné plochy. Vymění se či vyspraví plochy s nepevným povrchem, vyčistí a vyplní se spáry a praskliny v podkladu, vytmelí se poškozené a chybějící plochy a tvary. Plochy napadené plísněmi a řasami je třeba sanovat. Poškozené povrchy s trhlinami, avšak jinak dostatečně soudržné minerální plochy upravit lepicí stěrkou, příp. vyztuženou sklotextilní síťovinou. Pro tloušťky do 10 mm a pro praskliny do 5 mm se používá silikonovou emulzí pojený stěrkový tmel Funcosil Silikonspachtel se vzhledem a zrnitostí štuku. Výhodou je rychlá přepracovatelnost (nátěr) už po 1 až 2 dnech. Není tedy třeba čekat na vyzrání jako u hydraulické či vápenné malty. Fasáda se poté stejnoměrně penetruje systémovým penetračním nátěrem, jehož úkolem je především sjednotit savost podkladu. V případě sprašujícího povrchu omítek se použije penetrace se zpevňujícím účinkem. Zpevnění hrubě porézních či nasákavějších podkladů se provádí akrylátovou emulzí Funcosil Hydro Tiefengrund. Penetrací dojde k mírnému ztmavení nasákavějších míst, proto se používá jen pod krycí nátěry. Vyschlá napenetrovaná fasáda je takto připravena pro krycí nátěr. Případné nerovnoměrnosti v drsnosti podkladu je v tomto okamžiku možno korigovat vytmelením jemnou stěrkou Funcosil Silikonspachtel prakticky od nulové tloušťky, nebo ve větších plochách použitím hustého nátěru zaplňujícího hrubé póry Funcosil Silikonstreichputz. Pro stejnoměrnou strukturu podkladu se použije tenkovrstvý silikonový nátěr Funcosil LA Silikonfarbe.

Barevné korekce před lazurním nátěrem

Pod lazurní nátěr je třeba v tomto okamžiku provést ještě barevné korekce vysprávek a skvrn. K tomu se použije malé množství krycího nátěru Funcosil LA Silikonfarbe, nanášeného houbičkou tzv. tupováním na barevně odlišná místa. Pro nastavení stupně kryvosti nátěru je možné jeho ředění vodou a čistým pojivem. Naředěním kryvost klesá, ale přítomnost bělostného titanoxidu rutilového typu nedovoluje úplný lazurní efekt. Cílem je skrýt vysprávky tak, aby nebyly na první pohled rozeznatelné. Pro retuš platí obecné pravidlo, že musí být vždy stejného nebo světlejšího odstínu, než je okolní plocha. Tmavší bod či ploška by vždy byly na okolí patrné. Sjednocený napenetrovaný a vyspravený povrch je možné natřít lazurním nátěrem.

Zkouška odstínu

Po dodání tekutých vzorků lze na objektu provést první pokus. Na suché a čisté betonové ploše nejdříve provedeme kontrolu správnosti vybraných barevných odstínů minerální lazury. Špičku malého štětce pouze ponoříme do lazury a zlehka, spíše jako bychom chtěli beton omést, přejedeme štětcem po jeho povrchu. V žádném případě nesmí lazura ze štětce kapat, natož aby tekla po povrchu. Jelikož je beton nasákavý a lazury jsme nanesli opravdu velmi málo, výsledek zkoušky - zda jsme si vybrali správný odstín - je vidět téměř okamžitě. V případě, že je chladnější počasí a je také vyšší relativní vlhkost vzduchu, můžeme použít fén, který proces zaschnutí vzorku barvy výrazně urychlí. Tímto postupem ověříme i ostatní odstíny minerální lazury. Pokud vybrané odstíny s požadovaným tzv. nesedí, je možné je míchat. Následně si definujeme, který odstín použijeme jako hlavní a dominantní v ploše.

Ředění a vrstvení lazury

Minerální systémy silikátových barev (např. KEIM Concretal-Lasur) umožňují ředění originálních sytých šedých či barevných odstínů lazury. Přidáním ředidla - speciálního vodního skla - do sytého, krycího odstínu se snižuje v lazuře koncentrace pigmentu při zachování stejného množství pojiva. Čím vyšší bude poměr lazury k ředidlu, tím bude lazura transparentnější a původní odstín betonu či sanované části bude více prosvítat. Čím bude poměr nižší, tím bude kryvost lazury vyšší. I zde se doporučuje vytvořit vzorek pro ověření transparentnosti naředěného nátěru. Doporučené poměry ředění se pohybují od poměru 1 : 1 až po např. 1 : 20 dílů ředidla vůči syté, krycí lazuře. Podobné systémy existují i pro barevné tónování minerálních omítek či kamene. Je důležité zmínit, že lazurní nátěry se dají libovolně vrstvit. Po zaschnutí první vrstvy lazury lze použít stejný či jiný odstín ve druhé vrstvě. V případě vícevrstvých skladeb lazur je důležité dodržet stejné pořadí.

Technika nanášení lazury

Při požadavku na nehomogenní, živé a pro beton přirozené vyznění lazury se doporučuje používat pro první vrstvu speciální oválnou lazurní štětku s dlouhým vlasem. Drží se spíše za samotné tělo než za rukojeť. Tento úchop umožňuje při aplikaci lepší pohyby ruky. Vzhledem k tekuté konzistenci a nízké hustotě má aplikace lazurních nátěrů svá specifika.

Čtěte také: Doporučení pro ekologické nátěry

  1. Nanášení se provádí křížovým tahem, kdy se postupně vzdalujeme od nenatřeného místa k již nanesené lazuře. Do natřených míst se s čerstvě nabranou lazurou na štětce již nevracíme, odstín by mohl být tmavší.
  2. Po zaschnutí převažujícího odstínu lazury můžeme přistoupit k aplikaci dalších vybraných odstínů. Je několik možných způsobů nanášení, např. lazurní štětkou, malým štětečkem nebo mořskou houbou.
  3. Každopádně nenanášíme žádnou další vrstvu v celé ploše, ale pouze místy, velice lehce, bez tlaku na houbu či štětec. V této fázi lze houbou či štětcem povrch betonu pouze lehce tupovat.
  4. Tento krok se dá po zaschnutí druhého odstínu několikrát opakovat až do požadovaného vzhledu betonu.
  5. Pokud bychom si práci potřebovali zjednodušit, lze první nátěr aplikovat kvalitním válečkem nebo strojově airless pumpou. Tím, že nemusíme odstín lazury přizpůsobovat okolnímu betonu, lze jej nastavit například světleji, a prostor tak rozjasnit, zesvětlit.
  6. U celoplošných nátěrů pracujeme spíše s krycí lazurou - tedy bez jejího ředění. Vznikne tak homogenní, stále minerálně matný beton se strukturou. I tady je ale nutné pracovat vždy čerstvé do čerstvého a až po hrany stěn bez přerušení prací.
  7. Do sjednocené první vrstvy lazury pak můžeme podle potřeby lehce tupovat druhý či třetí barevný odstín. Tupování provádíme naředěnou lazurou a zásadně opět lazurní štětkou, malým štětečkem či mořskou houbou.
  8. Tupování provádíme nerovnoměrně v celé ploše, pokud se na něm podílí více pracovníků, je důležité je při práci na ploše přemisťovat, aby jejich „rukopis“ nebyl tak zřejmý.

Teplota podkladu a okolního vzduchu nesmí klesnout pod + 5 °C. Při aplikaci je nutné se vyvarovat přímému slunečnímu záření, větru a dešti. Při podmínkách podporujících rychlé zasychání omítky (teplota nad 25 °C, silný vítr, vyhřátý podklad apod.) musí zpracovatel zvážit všechny okolnosti (včetně např. velikosti plochy) ovlivňující možnost správného provedení - napojování. Nářadí, nádoby a nástroje je nutné před zaschnutím očistit vodou. Lazurní nátěry mají trvanlivost 12 měsíců od data výroby v dobře uzavřených originálních obalech při teplotách od + 5 °C do + 25 °C.

Ochranné lazurní nátěry a hydrofobizace

Rozpouštědlový hydrofobizační (vodu odpuzující) nefilmotvorný transparentní nátěr na bázi siloxanových pryskyřic slouží pro impregnaci minerálních exteriérových povrchů. Je určen pro impregnaci betonu, fasád, soch, pohledových cihel, přírodních porézních kamenů, cementových a vápenných podkladů tak, aby byl povrch voděodolný a zároveň umožňoval velmi dobrou prodyšnost vodních par a tím byl ošetřenému povrchu ponechán přirozený vzhled.

Jestliže kromě barevného sjednocení máme beton chránit před karbonatací, musíme použít krycí nátěr, který zabrání pronikání CO2. Takový nátěr musí být vnitřně hydrofobizován a zároveň musí být nepropustný pro plyny. Většinou se jedná o krycí barvy na bázi organického pojiva, např. disperze styrenakrylátu či styrenakrylátu se silikonovou přísadou. Pro zvýšení odolnosti vůči vodě a pronikání chloridů do betonu norma nařizuje použít pod krycí nátěr hydrofobizační prostředek. Nejběžnější hydrofobizanty na beton jsou produkty na bázi silan-siloxanů, které účinky hydrofobizovaného nátěru ještě umocňují. Hydrofobizanty ošetřují nejen povrch samotného betonu, ale pronikají především do kapilár. Tyto kapiláry pak zabraňují transportu kapalné vody s rozpuštěnými chloridy do betonu.

Výběr nejvhodnější barvy pro beton

Jako nejvhodnější barva či lazura se jeví taková, která má podobné vlastnosti jako samotný beton. Z běžně dostupných pojivových bází barev na trhu - styrenakrylátových, silikonových, vápenných a silikátových - se jako nejvhodnější jeví barvy silikátové, popř. sol-silikátové. Silikátové barvy obsahují jako pojivo draselné vodní sklo. Barva je vysoce zásaditá, obsahuje pouze anorganické, stálobarevné pigmenty. Je také díky své nanostruktuře velmi porézní, a tím i paropropustná. Je nehořlavá, propojuje se s podkladem bez vytvoření filmu. Silikátová barva nemá statický náboj a „nenabaluje“ na sebe nečistoty. Případný prach lze snadno omýt teplou tlakovou vodou.

Pokud potřebujeme beton chránit před karbonatací či chloridy, je nutné použít minerální barvu s vyšším obsahem styrenakrylátů nebo čistou silikonovou barvu. V tomto případě potřebujeme povrch betonu uzavřít před difuzí CO2. Tím je zabráněno karbonataci, beton zůstává zásaditý, a vytváří tak vhodné prostředí pro ocelovou výztuž. Vysoce zásadité prostředí zabraňuje korozi výztuže, nevznikají na ní korozní produkty, které by krystalizačními tlaky porušovaly povrchovou vrstvu betonu. Nátěr zabraňuje jak pronikání kapalné vody do konstrukce, tak odpařování vody z konstrukce. Při vyšším zatížení betonové konstrukce vlhkostí pronikající zevnitř se může pára srážet pod neprodyšným nátěrem. V zimě vlivem mrazu pak tato voda působí destrukčně nejen na nátěr, ale i na samotný beton. Renovační cyklus barvy na bázi styrenakrylátů či styrenakrylátu se silikonovou příměsí je následně mnohem kratší. Tyto druhy barev jsou kvůli svému statickému náboji náchylné k větší špinivosti, nečistoty ulpívají na povrchu. U většiny silikonových barev je pak povrch lesklý.

Příklady lazurních nátěrů na dřevo

Kromě omítek a betonu se lazurní nátěry hojně využívají i pro ochranu a estetické zvýraznění dřeva. Tyto nátěry zachovávají dřevu charakteristickou kresbu a barevně ji zvýrazňují.

  • Vodou ředitelné mořidlo: Používá se na barvení neošetřeného dřeva v interiéru. Poskytuje matnou, olejově sytou barvu, která odpuzuje špínu a vodu. Zvýrazňuje přirozenou strukturu dřeva. Mořený povrch musí být následně nalakován lakem na vodní bázi pro získání odolnosti a robustnosti dřevěného povrchu.
  • Klimaticky odolný tenkovrstvý alkydový lazurovací lak na bázi vody: Zvýrazňuje přirozenou strukturu dřeva a poskytuje poloprůhledný povrch. Chrání před působením povětrnostních podmínek a prodlužuje životnost dřeva. Lehce rosolovitá konzistence umožňuje snadné nanášení bez skapávání.
  • Klasický silnovrstvý lazurovací lak na bázi speciálního klimaticky odolného alkydového oleje: Zvýrazňuje přirozenou strukturu dřeva. Díky bohaté a lehce gelovité konzistenci a tixotropním vlastnostem se snadno nanáší bez skapávání. Obsahuje UV-filtr. Brání vzniku plísní a řas na povrchu. Ideální na zahradní nábytek, okna, dveře, střechy, podbití, obložení.
  • Klimaticky odolný plně krycí alkydový lazurovací lak na bázi vody: Polomatný, s vynikající kryvostí a obzvlášť vhodný pro změnu barvy podkladu. Chrání před působením povětrnostních podmínek a prodlužuje životnost dřeva. Brání vzniku plísní na povrchu. Vhodná i pro neopracované dřevo. Primárně určeno pro exteriér, ale vhodné i pro specifické použití v interiéru.

Bezpečnostní informace a pokyny k zacházení

Před započetím práce věnujte pozornost pokynům pro ochranu zdraví a životního prostředí, které jsou uvedené na obalech výrobků nebo v bezpečnostních listech. Pečlivě si přečtěte všechny pokyny a řiďte se jimi. Postupujte podle zákona č.541/2020 Sb., o odpadech v platném znění. Veškeré zde uvedené údaje jsou nezávazné.

Signální slovo: Nebezpečí

  • Obsahuje: Uhlovodíky, C9 -C12, n-alkany, isoalkany, cyklické, (2 -25%) aromátů.
  • H226 Hořlavá kapalina a páry.
  • H372 Způsobuje poškození orgánů při prodloužené nebo opakované expozici.
  • H304 Při požití a vniknutí do dýchacích cest může způsobit smrt.
  • H336 Může způsobit ospalost nebo závratě.
  • H411 Toxický pro vodní organismy, s dlouhodobými účinky.
  • EUH066 Opakovaná expozice může způsobit vysušení nebo popraskání kůže.

Pokyny pro bezpečné zacházení:

  • P102 Uchovávejte mimo dosah dětí.
  • P210 Chraňte před teplem, horkými povrchy, jiskrami, otevřeným ohněm a jinými zdroji zapálení. Zákaz kouření.
  • P280 Používejte ochranné rukavice/ochranný oděv/ochranné brýle/obličejový štít.
  • P301+ P310 PŘI POŽITÍ: okamžitě volejte TOXIKOLOGICKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO nebo lékaře.
  • P331 NEVYVOLÁVEJTE zvracení.

tags: #lazurni #nater #omitek #informace

Oblíbené příspěvky: