Lepení asfaltových pásů PB lahví: Kompletní průvodce krok za krokem

Asfaltový pás je skutečným pracantem a jedním z nejuniverzálnějších materiálů, které na stavbě najdete. Ať už potřebujete zaizolovat základy domu, střechu zahradní chatky, balkon nebo velkou plochou střechu, s největší pravděpodobností sáhnete právě po něm. Jeho popularita tkví v kombinaci spolehlivosti, dostupnosti a ověřené funkčnosti. Aby vám ale sloužil desítky let a neproměnil se ve zdroj problémů, je naprosto klíčové věnovat maximální péči jeho pokládce. Není to žádná raketová věda, ale poctivé řemeslo, které má svá pravidla.

Pro izolatéry i domácí kutily je nejobvyklejším prostředkem pro pokládku nebo opravy asfaltového pásu plamen. Hydroizolace proti vodě chrání stavební konstrukce proti jejich poškození, ke kterému velice často dochází v obdobích, kdy se vyskytují nízké teploty pod bodem mrazu. Mráz dokáže vlhké nebo dokonce mokré stavební materiály poměrně rychle poškodit. Vlhké nebo dokonce vodou nasáklé tepelné izolace nezajišťují potřebnou tepelnou ochranu budov.

Příprava podkladu před pokládkou asfaltových pásů

Před zahájením izolačních prací je třeba prověřit stav podkladních konstrukcí, tedy kompletnost, kvalitu jejich provedení a stav návazných konstrukcí např. podpůrné konstrukce pro další zařízení umístěná na hydroizolaci (VZT jednotky, kotevní prvky apod.). Tento stav je vhodné dokumentovat předávacím protokolem nebo zápisem do stavebního deníku.

Vrchní líc podkladní konstrukce musí být kompaktní, soudržný, zbaven všech nečistot, cementového mléka, skvrn od ropných produktů a organických rozpouštědel, suchý, bez sněhu a námrazy. Pokládka vyžaduje hladký povrch (max. odchylka rovinnosti max. 5 mm na 2 m lati) bez ostrých prohlubní (hloubka ostré prohlubně max. 3 mm) a hrotů (výška ostrého hrotu max. 1,5 mm). Úpravy hran a koutů musí být provedeny podle předpisů výrobce použitých pásů.

Podkladní konstrukce může být tvořena monolitickou železobetonovou konstrukcí, nebo jinými silikátovými materiály, betonovou mazaninou, cementovým potěrem, tepelnou izolací z pěnových plastů, minerálně vláknitých desek, polyuretanů, pěnového skla a.j., jejichž specifické podmínky a způsob zpracování předepsaný výrobcem je nutno respektovat. Tepelné izolace z pěnových plastů nebo minerálně vláknitých desek mohou mít nakašírovaný vrchní povrch připravený již pro natavování pásů.

Čtěte také: Lepené hrany lamina: Kompletní průvodce

Při pokládce asfaltových pásů na všechny druhy podkladů je nutné vzít v úvahu dilatační pohyby podkladu, jeho soudržnost a zákonitosti difúze vodní páry v konstrukcích. Navržený střešní plášť a vlastní provádění střešního pláště by mělo být v souladu s normou ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení.

Penetrační nátěr se doporučuje jako základní nátěr, který podklad zpevní, sjednotí a vytvoří dokonalý lepkavý můstek pro asfaltový pás. U savých podkladů (silikátové a plechové materiály) před natavováním je ošetřete penetračním nátěrem. Teplota konstrukce a ovzduší by při případné penetraci neměla být nižší než 8 °C. Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit. Také nesmí být povrch pokrytý jinovatkou, námrazou a vlhkostí.

Typy asfaltových pásů a jejich použití

Asfaltové pásy jsou charakteristické vrstvou hydroizolačního materiálu - asfaltu na nosné vložce výrobku. Aplikují se v jedné nebo více vrstvách.

Doby, kdy existoval jen jeden druh „lepenky“, jsou dávno pryč. Dnes si můžete vybrat přesně podle toho, co potřebujete. Základní volba stojí mezi dvěma typy:

  • Oxidované asfaltové pásy: Jsou cenově dostupné a skvěle se hodí pro méně náročné práce, jako jsou izolace základů nebo střechy na kůlně.
  • Modifikované asfaltové pásy (SBS nebo APP): Pro náročnější mise, jako jsou ploché střechy, terasy nebo místa, kde materiál hodně „pracuje“, jsou mnohem pružnější, lépe odolávají mrazu i horku a celkově mají delší životnost.

Dále je důležité podívat se na „páteř“ pásu, tedy jeho nosnou vložku. Ta mu dává pevnost. Může být ze skelné tkaniny nebo z houževnatějšího polyesteru. Správný výběr je polovina úspěchu.

Čtěte také: Jak lepit dřevěné korunky?

Zjednodušeně lze říci, že svařovat se mohou jen ty typy asfaltových pásů, které mají vhodnou a dostatečně silnou krycí vrstvu asfaltu. Poznáte je podle jejich značení:

  • Typ A: Jde o asfaltem pouze impregnovanou vložku (z hadrové lepenky nebo skelné rohože), proto tento pás není určený k natavení. Pásy jako A330H se používají jako separační vrstvy nebo provizorní zakrývací vrstvy, mimo jiné i proto, že prakticky nemají žádnou krycí vrstvu asfaltové hmoty a nejdou tedy ani k sobě natavit.
  • Typ R: Tyto asfaltové pásy mají nosnou vložku z každé strany opatřenou vrstvou asfaltu tloušťky do 1 mm, což není pro natavení dostačující.
  • Typ S: Tyto asfaltové pásy mají nosnou vložku z každé strany opatřenou vrstvou oxidovaného asfaltu tloušťky větší než 1 mm, takže jsou určené k natavování (např. charBIT G200 S40, charBIT V60 S35…).
  • Typ M: Tyto asfaltové pásy mají nosnou vložku z každé strany opatřenou vrstvou modifikovaného asfaltu (SBS) tloušťky větší než 1 mm, takže jsou určené k natavování.

Kvalitní spojení svařených asfaltových pásů vyžaduje dodržení správných teplot materiálu i okolního prostředí: vyšší než 5 °C pro natavování oxidovaných asfaltových pásů a vyšší než 0 °C pro natavování modifikovaných asfaltových pásů. Při teplotách vyšších jak 30 °C hrozí u obou druhů pásů riziko poškození při manipulaci s pásy nebo pohybem po nich.

Metody pokládky asfaltových pásů

Možností, jak lepit asfaltové pásy, je několik. Žádná ze tří obecně známých možností není univerzálně platným postupem pro spojení všech typů pásů. Vždy je třeba přihlížet ke konkrétní aplikaci a typu pásu.

1. Lepení asfaltových pásů natavením (svařování asfaltových pásů)

Lepení asfaltových pásů pomocí natavení se správně označuje jako svařování asfaltových pásů. Provádí se vhodným plynovým hořákem, který slouží k přiměřenému prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu. Použitý pás musí být přímo určený k natavení (disponovat dostatečně silnou vrstvou asfaltu).

Výběr a použití plynového hořáku

Plynové hořáky pro natavení asfaltových pásů fungují na propan-butan, nebo čistý propan. Tedy na klasickou směs plynu, kterou můžete zakoupit v plynových lahvích, nebo kartuších. Samotný hořák byste pak měli vybírat podle toho, jestli je určený na detaily nebo na práci v ploše.

Čtěte také: Praktické rady pro opravu stolové desky

Jednotlivé hořáky se liší svými parametry:

  • Maximální teplotou - teplota, na kterou lze hořák rozpálit (nejčastěji od 700 do 1 800 °C)
  • Tepelným výkonem - množství tepla, které hořák vyvine spálením plynu za hodinu provozu
  • Spotřebou - objem plynu v gramech, které hořák spálí za hodinu (z toho se dá spočítat, jak dlouho náplň pro práci vydrží)
  • Možností regulace plamene
  • Délkou hadice - krátká hadice znamená časté přenášení lahve
  • Ochranou plamene proti větru - umožňuje práci i za větrného počasí

Hořák pro detaily: Má malý průměr (nejčastěji 28 až 35 mm) a výkon alespoň 65 kW. S ním budete pracovat ve vzdálenosti asi 50 cm od pásu, proto jeho ideální délka je do 40 cm. Rozhodně ale tento hořák nepoužívejte pro tavení v ploše, protože by mohlo dojít ke znehodnocení nosné vložky. Pro opracování detailů je možné použít hořák 25 kW a nižší.

Hořák pro plnoplošné natavování: Hořák má výkon 75 kW a pracuje ve vzdálenosti min. 45 cm od role pásu. Délka hořáku může být větší (do 100 cm), abyste mohli pracovat ve vzpřímené poloze.

Intenzitu plamene, dobu nahřívání pásů a rychlost posuvu rolí volte vždy s ohledem na aktuální klimatické podmínky. Zohlednit musíte i materiál podkladu a typ asfaltového pásu. Jinak se totiž chovají oxidované a jinak modifikované asfaltové pásy. Má-li hydroizolační skladba více vrstev, pak plamen hořáku směrujte k tomu pásu, který má odolnější vložku (ze skelné tkaniny či rouna). Podobně rozlišujte typ podkladu - u betonu směřujte plamen ke spodnímu okraji role, kdežto u pěnového polystyrénu na její horní okraj.

Plnoplošné natavení asfaltových pásů

„Pokládka“ izolace se provádí postupným odvíjením a svařováním asfaltových pásů. Plamenem přiměřeně rozehřejeme pás tak, aby rozteklý asfalt dokonale přilnul k podkladu. Správně roztavený asfalt vyteče několik milimetrů přes okraj pásu po obou bocích. Prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu musí být provedeno tak, aby byl asfalt správně roztaven, ale zároveň nebyla přehřátá nosná vložka pásu. Při plnoplošném natavování asfaltových pásů to znamená použití hořáků o výkonu 75 kW při vzdálenosti minimálně 450 mm od role pásu.

Pásy můžete pokládat dvěma způsoby:

  1. Pokládka v jednom kroku: Celá plocha pásu včetně podélných přesahů je natavená najednou. Výhodami tohoto řešení je jednorázové namáhání asfaltové vložky, jednodušší vizuální kontrola rozehřátého návalku asfaltu po celé šířce role.
  2. Pokládka ve dvou krocích: Nejprve natavíte pás v ploše kromě přesahů. Poté samostatně natavíte oblasti podélných přesahů. Výhodou tohoto řešení je, že se ve druhém kroku soustředíte jen na přesahy, které jsou u hydroizolace rozhodující.

Bodové natavení asfaltových pásů

Alternativou plnoplošnému natavování je natavování bodové. Navaření probíhá po stranách pásu a ve vybraných místech, alespoň v pěti bodech, přibližně o ploše talíře na 1 m2 položeného pásu.

2. Lepení samolepicích asfaltových pásů

Lepení samolepicích asfaltových pásů umožňuje pohodlnou pokládku bez nutnosti použít otevřený plamen. Je vhodné u konstrukčních prvků a v prostředích, která je třeba chránit před otevřeným plamenem. Použitý pás je vybaven samolepicí vrstvou, která je tvořena speciálním druhem asfaltu. Systém samolepicích asfaltových pásů je z hlediska kvality zcela srovnatelný s plnoplošně natavenou variantou. V poslední době se však také používá díky snadné a rychlé pokládce, a nezřídka jsou aplikovány celo-lepené skladby, které vylučují vznik tepelných mostů.

Aplikace samolepicích pásů je možná na téměř všechny druhy povrchů. Výjimkou můžou být některé kovy jako např. titanzinek, kde by vlivem chemické reakce mohlo dojít k bitumenové korozi. Následně už je rozhodující pouze soudržnost jednotlivých materiálů, která je však při dostatečném srovnání a očištění povrchu zaručena.

Před pokládkou samolepicích asfaltových pásů musí být konstrukce ze silikátových, savých a plechových materiálů (vyjma materiálu na bázi EPS) ošetřena vhodným penetračním nátěrem pod asfaltové pásy, aby se vytvořil hladký, lesklý povrch. U svislých ploch je dosažení lesklého povrchu penetračním nátěrem nezbytné pro trvalou stabilitu pásů. U pokládky parozábrany se vždy doporučuje použití asfaltového penetračního nátěru.

Samotné lepení provádějte při současném odvíjení role (rozkulování) a snímání ochranné silikonové folie na spodní straně pásu. Jinak se k folii na přesahu pás nenávratně přilepí, neboť silikonem je ošetřena pouze spodní strana pásu. Poté sejměte ochrannou silikonovou folii na podélných přesazích a spoje řádně pojistěte přítlačným válečkem pro asfaltové pásy. Realizace dalších vrstev by neměla být provedena s prodlevou delší než jeden měsíc.

I při lepení samolepicích asfaltových pásů je teplota konstrukce, materiálu a ovzduší klíčová. Dbejte, aby nebyla nižší, než 10 °C a zároveň vyšší než 30 °C. Samolepicí asfaltový pás se aplikuje na suchý podklad, bez sněhu a námrazy, zbaven hrubých nečistot, ostrých hran a mastných skvrn. V případě silikátových, savých a plechových materiálů, musí být dostatečně ošetřen i penetračním nátěrem pod asfaltové pásy.

3. Lepení lepidlem na asfaltové pásy

Lepení asfaltových pásů pomocí lepidla vyžaduje speciální lepidlo, a též pás vhodný pro lepení lepidlem. Jedná se obvykle o asfaltové pásy s posypem na horní straně, nebo o pásy vybavené textilií. Při lepení asfaltových pásů různými typy lepidel je bezpodmínečně nutné správně zvolit jak speciální lepidlo (k tomuto účelu musí být přímo určeno výrobcem lepidla, nebo výrobcem asfaltového pásu), tak pás kompatibilní s lepením (obvykle s jemným posypem, nebo textilií na spodní straně). Penetrační nátěry pod asfaltové pásy se v případě lepení provádí podle stavu podkladu.

Obecná pravidla a detaily pokládky

Pokládka asfaltových pásů se liší podle zvoleného typu asfaltového pásu, druhu nosné konstrukce a prostředí, ve kterém práce provádíme, včetně povětrnostních podmínek.

Teplotní podmínky

Teplota nosné konstrukce, materiálu a prostředí by neměla být:

  • nižší než 5 °C při pokládce oxidovaných asfaltových pásů,
  • nižší než 0 °C u pokládky modifikovaných asfaltových pásů,
  • vyšší než 30 °C u všech typů pásů, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách.

Teplota konstrukce a ovzduší by při případné penetraci neměla být nižší než 8 °C. Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit. Také nesmí být povrch pokrytý jinovatkou, námrazou a vlhkostí.

Přesahy a vícevrstvé pokládky

Pásy se musí pokládat s využitím přesahů. Jednotlivé vrstvy musí být posunuty tak, aby nikdy nebyly podélné a příčné přesahy nad sebou. Správná pokládka asfaltových pásů vyžaduje dodržení alespoň minimálních přesahů takto:

  • příčné přesahy min. 12 cm,
  • podélné přesahy min. 8 cm.

V případě pokládání více vrstev se každá další vrstva pokládá:

  • ve stejném směru, jako předchozí vrstva (pásy se nekříží a natavují celoplošně),
  • podélně na střed pásu v předchozí vrstvě (okraj pásu je v polovině podkladového pásu),
  • s příčnými spoji pásů alespoň 30 cm od příčného spoje předchozí vrstvy (spoje nejsou nad sebou).

Přesahy na spojích mezi pásy je vhodné zaválečkovat přítlačným válečkem - takový spoj bude kvalitnější. Po prohřátí pásu dojde k přiměřenému výtoku asfaltu po celé boční straně pásu a jeho zaválečkování spoj dokonale pojistí. Na váleček působte rovnoměrně a přiměřenou silou. Taky jím pohybujte vždy pouze při okraji pásu, aby došlo k vytlačení asfaltu (návalku) zespoda pásu. Nikdy nepřejíždějte přes vyteklý návalek, aby nedošlo ke styku válečku s vytlačeným asfaltem.

Pokládka asfaltových pásů na střechu

Asfaltová střešní krytina je nejčastěji pokládána ve dvou vrstvách - nejprve podkladní asfaltový pás a na něj vrchní finální pás. Podkladní pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou nebo kolmo na ni. Od sklonu střech 5° a výše je nutné pokládat pouze kolmo. Vždy od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm. U nižších sklonů střech je zapotřebí vyšší přesah pásů, vždy dle pokynů výrobce. Nezapomínejte, že pro hydroizolaci střechy platí poučka: „hydroizolace je tak bezpečná, jak jsou bezpečně provedené detaily v její ploše“.

Při práci s hořákem dejte pozor na nebezpečí bodového přehřátí PV (polyesterové rouno) vložek. To eliminujete výběrem správného hořáku o výkonu max. 70 kW. Tak je možné nahřívat ze vzdálenosti ≥50 cm plošně a nedochází k bodovému přehřátí. Pro opracování detailů je možné použít hořák 25 kW a nižší.

Pokládka asfaltových pásů při hydroizolaci spodní stavby

Izolovat můžete celou plochu najednou, nebo nejdříve části pod nosnými zdmi (aby se ostatní části nepoškodily při provádění dalších stavebních prací), na které navážete později. V takovém případě je vhodné položené pruhy izolace proti vodě zakrýt materiálem charBIT A330 H, který přesahuje na bocích hydroizolací cca o 5 až 10 cm. Přesah pro napojení hydroizolace z plochy je ochráněn proti stavebnímu znečištění (malta, prach apod.) a poškození. Před pokračováním izolatérských prací se charBIT A330 H odtrhne a odhalí ideálně čistý povrch asfaltového pásu pro dokončení izolace. Svislé plochy klademe maximálně v délkách 250 cm, aby nedošlo k prověšení pásů. Podkladní pásy doporučujeme kotvit v příčném spoji dle kotevních plánů.

Nářadí a pomůcky

Pro úspěšnou pokládku asfaltových pásů budete potřebovat několik klíčových nástrojů a pomůcek:

  • Plynový hořák: Pro natavení asfaltových pásů (dle typu práce - detailní nebo plošný).
  • Nůž na asfaltové pásy: S háčkem pro snazší a přesnější řezání.
  • Rozbalovač rolí (háček): Pro odvíjení rolí.
  • Přítlačný váleček: Pro kvalitní zaválečkování přesahů.
  • Hasicí přístroj: Vždy po ruce při práci s otevřeným ohněm.
  • Ochranné pomůcky: Rukavice a pevná obuv.

Při svařování dejte pozor na nebezpečí bodového přehřátí PV (polyesterové rouno) vložek. To eliminujete výběrem správného hořáku o výkonu max. 70 kW. Tak je možné nahřívat ze vzdálenosti ≥50 cm plošně a nedochází k bodovému přehřátí. Pro opracování detailů je možné použít hořák 25 kW a nižší.

Kotvení a klempířské prvky

Kotvení dvouvrstvých asfaltových hydroizolací se provádí přikotvením podkladového pásu, na který se následně natavuje vrchní pás. V případě mechanického kotvení na střechách musí být použity zásadně kotvy do střešních systémů. Rozmístění a počet kotev by měl být v souladu s kotevním plánem, vydaným dodavatelem kotev. Vždy je třeba použít pouze vhodný typ kotev. V případě izolací spodní stavby je u svislých ploch vyšších než 60 cm třeba pásy zajistit proti sjíždění mechanickou fixací.

Klempířské prvky doporučujeme volit odpovídající dlouhé životnosti použitých izolačních pásů a s ohledem na vzájemné elektrolytické působení klempířských prvků a případné kovové fólie na povrchu izolačních pásů. Pro natavení asfaltových pásů na plech musí být plech ošetřen shodným penetračním nátěrem na bázi asfaltu. Pro natavení asfaltových pásů nejsou vhodné plechy na bázi titanzinku a pozinku s organickou povrchovou úpravou. Kotvení klempířských prvků musí odpovídat ČSN 73 3610 Navrhování klempířských konstrukcí a ČSN EN 1991-1-4 Zatížení stavebních konstrukcí.

Odvodňovací prvky a jejich provádění musí odpovídat požadavkům ČSN 73 3610 Navrhování klempířských konstrukcí, ČSN EN 612 Plechové okapové žlaby s naválkou a plechové dešťové odpadní trouby a ČSN EN 607 Okapové žlaby a tvarovky z PVC-U a dále i ČSN EN 12056-1 Vnitřní kanalizace - Gravitační systémy.

Všechny lávky, plošiny a stupně umístěné na střešním plášti musí odpovídat ČSN EN 516 Prefabrikované příslušenství pro střešní krytiny - Zařízení pro přístup na střechu - Lávky, plošiny, stupně.

Údržba a likvidace

Aby vám střešní krytina dlouho vydržela, musíte ji občas udržovat. Různé povětrnostní podmínky mohou jinak způsobit poškození. Nejlepší je aplikovat ochranný nátěr každé tři roky. Díry lze snadno opravit menšími kusy krytinové lepenky. Buď je zasuňte pod díru, nebo je přilepte. Pokud je krytinová lepenka křehká nebo popraskaná, můžete na ni jednoduše položit druhou vrstvu a zajistit ji. Pravidelně udržujte krytinovou lepenku. Díky tomu bude vypadat dlouho dobře a zachová si svou těsnicí funkci.

Stará krytinová lepenka nepatří do kontejneru na zbytkový odpad. V závislosti na stáří může materiál obsahovat dehet nebo dokonce azbest. V malém množství ho uložte do plastových sáčků. Ty můžete řádně zlikvidovat v recyklačním centru. Pro větší množství budete potřebovat kontejner. Můžete si ho objednat u firmy zabývající se likvidací odpadu.

tags: #lepeni #asfaltovych #pasu #pb #lahve #postup

Oblíbené příspěvky: