Komplexní průvodce lepením polystyrenu na spodní stavbu

Obvodová konstrukce každé spodní stavby je místo, kde je možné uspořit nezanedbatelné množství energie a zároveň zvýšit hodnotu objektu. Vhodná tepelná izolace, drenáž a mechanická ochrana hydroizolace suterénního zdiva představují tři velmi důležité kroky k dosáhnutí tohoto cíle.

Význam zateplení spodní stavby

Dosáhnout větší úspory energie zateplením spodní stavby je způsob všeobecně velmi náročný, a to vzhledem k existujícímu rozdílu v sortimentu používaných stavebních materiálů suterénních konstrukcí, ve využití suterénních prostorů, a tím i různým vnitřním teplotám. Využití suterénních prostorů se stává stále více populárnějším. Rostoucí ceny staveb i pozemků nutí investory a architekty navrhovat prostory budov, které jsou ve styku se zeminou, jako cenný užitkový obytný prostor.

V zásadě se doporučuje celková vnější tepelná izolace suterénních stěn. Je-li tepelná izolace instalovaná na vnější straně hydroizolace, představuje trvalou ochranu proti mechanickému poškození a teplotním změnám nejen hydroizolace, ale i celé spodní stavby. Není třeba zdůrazňovat, že při přímém styku tepelné izolace a zeminy je potřeba použít nenasákavou tepelnou izolaci, odolnou proti mrazovým cyklům. K docílení dlouhodobé funkčnosti musí izolační materiál splňovat minimální požadavky v souladu s povolením k použití na výstavbu podle EN.

Příprava podkladu pro lepení polystyrenu

Před zhotovením vnějšího tepelně izolačního kontaktního systému je třeba důkladně připravit podklad. Staré zvětralé omítky se musí v prvním kroku bezpodmínečně odstranit a ve druhém kroku upravit na požadovaný tvar. Je důležité, aby byly všechny vnitřní práce, které jsou spojeny s mokrými procesy, hotovy.

Čištění podkladů se obecně provádí pomocí drátěného kartáče, špachtle, případně, pokud je to technicky možné, i použitím vysokotlaké pistole. Zároveň je třeba před lepením tepelné izolace posoudit vhodnost podkladových vrstev, ať už vizuální nebo měřením povrchových pevností samotného podkladu, případně přilnavost doporučeného systémového lepidla na daný podklad. Zdivo, na které se tepelná izolace lepí, musí být dostatečně rovné. Na nevhodných površích je třeba podklad opravit, přičemž musí být použity vhodné malty s vysokou přilnavostí na podklad, nízkým modulem pružnosti a s vysokou pevností v tahu při ohybu. Výhodou doporučené malty je rychlé vytvrzování, což umožňuje následné lepení polystyrenu nebo minerální vlny již po jednom dni (podle nanesené tloušťky a teploty okolí při zpracování). Omítky vykazující trhliny, které vznikly při vysychání nebo vlivem vysoké absorpce podkladových vrstev, lze vyplnit materiálem určeným k lepení tepelněizolačních desek.

Čtěte také: Lepené hrany lamina: Kompletní průvodce

Na podklad se pomocí válečku, rozprašovače nebo štětce nanese penetrační nátěr. Penetrační nátěry bývají často probarvené do podobného odstínu jako plánovaná omítka, čímž se eliminuje možné prosvítání podkladu v místech, kde by se omítka nenanesla rovnoměrně.

Materiály pro lepení polystyrenu na spodní stavbu

K lepení desek v případě větší hloubky suterénu než 1,3 m je nejvhodnější použít systémově odzkoušené polyuretanové lepidlo od výrobce extrudovaného polystyrenu nebo asfaltové disperzní lepidlo. Lepení funguje jen jako dočasné upevnění, protože desky jsou přitlačené na stěnu suterénu tlakem zeminy po zásypu. Zemina se nasype do výkopu a zhutní krátce po instalaci tepelné izolace.

Typy polystyrenu pro spodní stavbu

• Extrudovaný polystyren (XPS): Používá se s napětím v tlaku 300 kPa, nebo ve větších hloubkách s napětím v tlaku 500, resp. 700 kPa (vyžadované vyšším tlakem zeminy). Izolační desky lze řezat standardními ručními nástroji (ruční pilka, elektrická pilka nebo odporový drát).
• Speciální extrudovaný polystyren s drážkami: V případě vyššího množství vody, například u objektů na svahovitém terénu, můžeme použít speciální tepelnou izolaci z extrudovaného polystyrenu s drážkami překrytými geotextilií, sloužící k přefiltrování vody a jejímu následnému odvedení do drenáže, k čemuž jsou určené pomocné drážky na povrchu desky. Desky mají také obvodovou polodrážku, která brání vzniku tepelných mostů. Kladou se s těsnými spárami a tak, aby geotextilie přesahovala na stranu a dolů. Ve správné poloze směruje svislá šipka na geotextilii nahoru. Průtok svislého odvodňovacího prvku podle DIN má být 0,3 l/s . m. V případě popisovaného speciálního typu desek je průtok více než 1,0 l/s . m v hloubce 3 m. Bez dodatečného výpočtu je tedy lze použít až do hloubky 8,0 m.

Vliv agresivní vody na polystyren

Agresivita vody se definuje jako náchylnost vody reagovat s materiály, které obsahují vápník. V závislosti na chemickém složení vody, obsahu soli ve vodě a pH může agresivní voda rozkládat některé složky cementové malty obsahující vápník (vápno, křemičitany nebo křemičito-hlinitany vápníku). Na desky z extrudovaného polystyrenu nemá agresivní voda negativní vliv.

Postup lepení polystyrenu na spodní stavbu

1. Zakládání systému

Desky musí „stát“ na pevné podložce v patě. Soklové profily se připevní na zdivo šrouby s malou mezerou (přibližně 2 až 3 mm), přičemž je vhodné použít plastové dilatační spojky. Šířka profilu musí odpovídat použité tloušťce tepelné izolace. Na vyrovnání nerovnosti pod profily se použijí vyrovnávací podložky. Nejběžnější založení zateplovacího systému je s použitím hliníkové zakládací LOS lišty. Založení musí být perfektně vodorovné a v perfektní rovině vůči podkladovému zdivu.

2. Nanášení lepidla

Lepicí malta se nanese přímo na rubovou stranu tepelně izolační desky v nepřerušovaném pásu po jeho obvodu v tloušťce 20 až 30 mm a v několika bodech (nejčastěji ve třech) po jeho ploše. Malta musí pokrývat více než 40 % plochy desky. Po nalepení se deska důkladně přitlačí na podklad. Lepidlo se při nanášení nesmí dostat na boky izolace a vytlačovat se přes spáry mezi deskami. Nanesením lepidla na desku pomocí „rámečku a 2 až 3 buchet“ dojde k vytvoření souvislého pásu lepidla, což zajistí minimálně 40% pokrytí desky odpovídající požadavkům pro běžné zateplení. Pevný kontakt s podkladem díky rozložení lepidla po obvodu a několika bodech uprostřed desky zabraňuje odpadávání desek. Ochrana proti komínovému efektu v kombinaci s vhodnými typy polystyrenu s požárně klasifikovanými vlastnostmi může správná technika lepení významně ovlivnit chování konstrukce při požáru.

Čtěte také: Jak lepit dřevěné korunky?

3. Lepení desek

Lepením izolačních desek se provádí od zakládací lišty směrem nahoru, a to vždy od nároží stěny, kde je potřeba zachovat přesah minimálně v tloušťce použité izolace - tím se zajistí správné provázání s přilehlou stranou domu. Desky je třeba lepit ve směru zdola nahoru na vazbu a těsně vedle sebe. Spáry musí mít šířku <2 mm. Pokud je spára, která vznikne mezi nalepenými tepelně izolační deskami, větší než 2 mm (povolená je max. 4mm spára), lze ji vyplnit polyuretanovou pěnou. Vytvrzenou přebytečnou pěnu zařízneme zalamovacím nožem a můžeme přistoupit k celoplošnému přebroušení fasády. Účelem broušení je dosáhnout předepsané rovinnosti fasády.

4. Mechanické kotvení

Po nalepení izolačních desek a jejich zakotvení je nutné celou plochu fasády sjednotit a srovnat. Pro eliminaci tepelných mostů se používá tzv. zápustná montáž. Rozmístění hmoždinek závisí na výšce stavby, typu podkladu a izolantu. Obvykle se používá minimálně 6 kusů na m², umístěných v rozích a středech desek, vždy přes lepicí tmel. Hmoždinky zajišťují stálý přítlak izolačních desek na lepící tmel a zabraňují zvedání desek od pokladu. Izolační deska se vždy kotví v rozích po obvodu desky a v ploše v místech, kde byl aplikován lepící tmel. Nejprve se do polystyrenu vyfrézuje otvor 2 cm v místě, kde bude talířová hmoždinka. Talířovou hmoždinku následně nasadíme do předvrtaného otvoru a AKU šroubovákem dotáhneme. Na pevně zakotvenou hmoždinku nasadíme fasádní EPS zátku.

5. Zateplení vnitřních prostorů

Ve výkopech ve vnitřním prostoru můžeme zeminu pažit ocelovými pilotovými stěnami. V důsledku toho zbývá málo prostoru pro tradiční instalaci obvodových izolačních desek. V tom případě se desky extrudovaného polystyrenu upevní kolíky na pilotovou stěnu, kterou je potřeba před instalací nastříkat betonovou směsí, aby byly izolační desky patřičně utěsněné a bez jakýchkoliv dutin. Dále se osadí svislá výztuž a vnitřní bednění.

Tabulka: Typy PU lepidel THERMO KLEBER

Důležité upozornění: THERMO KLEBER podléhá degradaci vlivem UV záření. Aplikační teplota by neměla být extrémní (horní hranice +35 °C). Před lepením polystyrenu očistěte povrch a napenetrujte ho. Nepodceňte mechanické kotvení hmoždinkami. Dodržujte projektovou dokumentaci a platné normy.

Zateplení soklu

Podklad pro soklové izolace musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Pro povrchovou úpravu soklu se používají ušlechtilé soklové omítky z přírodního, popřípadě umělého kamene. V případě lepení na silikátové podklady (cihly, beton apod.) se používají běžná lepidla pro kontaktní zateplovací systémy (ETICS) ve formě rámečku a tří vnitřních terčů. Výztužná vrstva na tepelně izolačních deskách v soklové části se zatahuje min. 300 mm pod úroveň terénu, aby byly izolační desky dostatečně chráněny proti mechanickému poškození (např. od posypové soli).

Čtěte také: Praktické rady pro opravu stolové desky

Finální úpravy

Před omítáním je nutné nanést na zaschlou stěrku penetraci a sjednotit tak povrch. Penetraci můžete na povrch fasády nanést buď zednickou štětkou, nebo válečkem. Poté se můžete pustit do omítání. Výběr omítky by se měl řídit projektem. Omítky jsou totiž různě prodyšné (faktor difúzního odporu) a každá se hodí na jinou skladbu. Měla by být proto určena buď projektantem, nebo alespoň doporučená výrobcem zateplovacího systému. Omítky se dnes dělají zpravidla na vápenocementové, akrylátové, silikonové, silikátové a silikonsilikátové bázi.

Finální omítka je poslední vrstvou celého zateplovacího systému, která dotváří finální vzhled domu, ale zároveň chrání dům před povětrnostními vlivy a vlhkostí. Aplikace probíhá odshora dolů, a po nanesení se omítka upravuje do finální struktury - točivými nebo posuvnými pohyby hladítkem. Nejčastěji se používají silikonové omítky, které se vyznačují vysokou odolností vůči povětrnostním vlivům a dlouhou životností. Omítku je potřeba natahovat v jednom zátahu na celou plochu stěny, aby nevznikaly viditelné spoje. Některé typy nabízejí i samočisticí schopnost.

Dodatečné kotvení

Po dokončení omítky přichází na řadu dodatečné kotvení funkčních prvků, jako jsou dešťové svody, hromosvody nebo zakončení nopové fólie. Lze ji kotvit jak do izolace tak přímo do zdiva. Pro bezpečné a těsné ukotvení svodů doporučujeme hmoždinku ZOFITHERM HS, která se šroubuje přímo do izolace. Je vybavená pěnovým těsněním a barevnou krytkou, takže výsledný spoj je pevný, vodotěsný a ladí s fasádou. Pro připevnění vedení hromosvodu použijte podpěru ZOFITHERM HP, která se instaluje přímo do izolace bez nutnosti vrtat až do zdiva. ZOFITHERM LNF je hliníková ukončovací lišta, která chrání soklovou část fasády a zároveň slouží jako elegantní zakončení nopové fólie.

tags: #lepeni #polystyrenu #spodni #stavba #průvodce

Oblíbené příspěvky:

• vývoj a historie americké armády
• Klíč k efektivní ochraně střechy
• elegance a nezničitelnost žuly
• Vše o montáži střešních průchodek na plochých střechách
• Jak opravit klapající plovoucí podlahu