Jak vybrat lepidlo na plastové lišty a další plastové prvky

Výběr správného lepidla není jen otázka značky nebo ceny, ale hlavně toho, co přesně chcete spojit a v jakých podmínkách bude spoj fungovat. Mnoho nepovedených spojů přitom nevzniká kvůli slabému lepidlu, ale kvůli špatné volbě typu nebo podceněné přípravě podkladu. Prach, mastnota, zbytky starých vrstev nebo příliš hladký povrch mohou přilnavost výrazně oslabit. Když ale zvolíte správné lepidlo a vhodný postup, lze spolehlivě spojit i materiály, které na první pohled působí problematicky.

Určení slepitelnosti plastu

Lepení plastů patří mezi nejnáročnější technologie v oblasti spojování materiálů lepením. Nejdůležitějším krokem je určení slepitelnosti daného materiálu - plastu. Dá se vůbec vzájemně slepit nebo přilepit na jiný materiál? Co musíte zjistit, než přistoupíte k výběru vhodného lepidla pro lepení? Je plast, který chcete lepit, vůbec slepitelný? Před vlastním lepením plastů nebo plastů v kombinaci s jinými materiály je třeba si uvědomit, že ne všechny plasty jsou slepitelné (za běžných podmínek). V dnešní době existuje tisíce druhů plastů. Mnohé z nich jsou vyrobeny z recyklovaných surovin, tedy ze směsí různých plastů a komponent.

Tzv. „čisté“ plasty jsou většinou označeny trojúhelníkem se zkratkou plastu. Např. PVC, PP, PE, HDPE apod. Zde je možné předem určit, které z těchto plastů slepit lze a které ne. Mnoho plastů však označení nemá, a proto musíte určit slepitelnost jinou metodou. Někdy je to jednoduché, jindy složitější.

Jednoduché metody určení slepitelnosti plastů

Pokud na plastu naleznete vyraženou (odlitou) zkratku (PVC, PP, PE, HDPE apod.), můžete rovnou přejít do další sekce, kde najdete, zda je plast slepitelný a jak jej lepit. Pokud plast označen není, nebo si nejste jisti, doporučujeme použít následující jednoduché metody určení slepitelnosti plastu:

• Zkouška, jak se chová plast ve vodě.
• Kapková metoda.

Zkouška ve vodě

Jedná se o orientační zkoušku, která je vhodná pro všechny druhy plastů, které jsou kompaktní, tedy nejsou vyrobeny technologií napěněním - např. pěnový (extrudovaný) polystyren. Vložte odlomený kousek plastu do vody a sledujte, zdali plave. Slepitelné plasty se ponoří, naopak neslepitelné plasty odpuzují vodu a zůstanou plavat na hladině. Obtížně lepitelný nebo nelepitelný obvykle plave na hladině. Pro základní zjištění, zda můžete plast slepit, vám tato zkouška v 95% dá jasný výsledek.

Čtěte také: Vlastnosti a použití WOODFIX D3

U extrudovaných materiálů toto neplatí. I pěnový polystyren plave, přesto je slepitelný.

Kapková metoda

Pokud je plast velký (např. nárazník automobilu) nebo jej není možné vhodit do vody (prasklý elektrický mixér či holicí strojek), doporučujeme zjistit slepitelnost plastu tzv. kapkovou metodou. Na lepený materiál naneste kapku vody. Podle úhlu, který svírá okraj kapky lepidla se základním materiálem, lze poměrně přesně určit, zda je materiál slepitelný. Pokud je úhel α menší než 25 stupňů, je již splněn jeden předpoklad vytvoření kvalitního spoje a plast je slepitelný. Kapky nesmáčí povrch obtížně lepitelného nebo nelepitelného materiálu.

Tato metoda je velmi podobná jevu, který určitě všichni znáte. A to je chování kapky vody na teflonové pánvi. Nastříkejte na teflonovou pánev trochu vody. Pokuste se kapky, které na pánvi vznikly, spojit dohromady. Vidíte! Nejde to! Teflon je druh plastu, který tzv. nesmáčí povrch. V praxi to znamená, že tak, jak odpuzuje vodu, odpuzuje i lepidlo. Teflon a jemu podobné materiály jsou tudíž za běžných podmínek neslepitelné.

Sofistikovanější informace týkající se slepitelnosti plastů

Základní rozdělení plastů je na:

• Tvrdé plasty (reaktoplasty, termosety): Zahříváním nevratně přecházejí do netavitelného a nerozpustného stavu. Výrobky z reaktoplastů, které chcete lepit, zvýšením teploty netají a nerozpouštějí se v rozpouštědlech.
• Měkčené plasty (termoplasty): Působením tepla měknou a lze je opětovně roztavit a ochlazením opět přivést do tuhého stavu.

Pro určení druhu plastu se používají:

Čtěte také: Tipy a triky pro lepení koberce na dřevo Chemoprénem

• Zkouška plamenem.
• Metoda rozpustnosti materiálů.

Nutno však dodat, že tyto metody se hodí spíše do laboratoří či na specializovaná pracoviště. Nehledě na to, že většinou máte v ruce pouze ten kus plastu, který chcete lepit. Pokud ho zničíte testy, budou vám již informace o slepitelnosti plastu k ničemu.

Zkouška plamenem

Při tomto testu sledujete, jak se chová plast v plameni - zda vzorek mění po zahřátí nad plamenem tuhost, jak se chová v plameni a po oddálení z plamene, zbarvení plamene a zápach dýmu po uhasnutí, chování taveniny, zbarvení příškvarku apod. Ke zkoušce stačí odříznout malou pilinu nebo odlomit malý kousek plastu a v pinzetě vnést nad plamen.

Metoda rozpustnosti materiálu

V rámci této metody se druh plastu určuje na základě rozpustnosti v rozpouštědlech. Všechny tvrdé plasty jsou nerozpustné v organických rozpouštědlech. Z měkčených plastů se v běžných rozpouštědlech nerozpouští polyvinylchlorid (PVC), polyamid, za normální teploty ani polyetylen (PE) a polypropylen (PP). V etylacetátu a acetonu se rychle rozpouští celuloid, organické sklo (plexisklo) i polystyren. Polystyren se nejrychlejší rozpouští v toluenu a xylenu.

Příprava povrchu před lepením plastů

Když máte určen druh plastu - pokud je tedy slepitelný, zbývá vybrat správný typ lepidla a připravit povrch lepených předmětů. Pro konstrukci lepeného spoje platí ta samá pravidla jako u lepení jiných materiálů. Plasty je třeba před lepením zdrsnit smirkovým papírem - doporučujeme zrnitost smirkového plátna 180 - 220 a odmastit lihem, isopropanolem či speciálními odmašťovači. Potom je vhodné plochy odmastit a už se jich zbytečně nedotýkat rukama.

Druhy lepidel a jejich použití

Nejlepší lepidlo neexistuje samo o sobě, protože vždy záleží na tom, co přesně potřebujete spojit a v jakých podmínkách bude spoj fungovat. Univerzální lepidla mají své místo, ale u náročnějších aplikací se většinou vyplatí zvolit specializované řešení.

Čtěte také: Vlastnosti dvousložkových lepidel

Rozpouštědlová lepidla

Rozpouštědlové lepení lze použít pouze pro spojování identických nebo podobných termoplastů. Rozpouštědlo se aplikuje na spojované povrchy, potom se části spojí a vzájemně pevně sevřou. Po vyprchání rozpouštědla z lepeného místa se získá velmi pevný spoj (obvykle pevnější než při bezrozpouštědlovém lepení). Množství aplikovaného rozpouštědla značně ovlivňuje pevnost spoje. Pro plasty, které nejsou extrémně tvrdé (plexisklo apod.), se hodí speciální rozpouštědlová lepidla, která plasty spojují tzv. studeným svařováním.

Kyanoakrylátová (sekundová) lepidla

Kyanoakryláty jsou relativně nízkoviskozní kapaliny založené na akrylátových monomerech. Vytvrzují se velmi rychle po styku s malými stopami povrchové vlhkosti. Jsou-li umístěny mezi těsně doléhajícími povrchy, některé vytvoří pevné spoje ve dvou až třech sekundách. Úplná pevnost se získá po 5 až 20 hodinách. Vzhledem k velké rychlosti vytvrzování mohou být kyanoakryláty použity pouze pro lepení relativně malých povrchů. Vytvářejí vazby s vysokou střihovou pevností, ale většinou nevydrží působení loupacích sil a náhlá zatížení. Tato lepidla spojí téměř všechny materiály kromě polyolefinických plastů (PE), fluoropolymerů (PTFE) a kaučuků na bázi silikonů. Ovšem nedávno vyvinuté podkladní nátěry, které se používají ve spojení s kyanoakryláty, prokázaly, že i tyto obtížně slepitelné plasty se dají úspěšně spojit. Normálně se lepidla používají přímo z láhve v tenké vrstvě na jeden z lepených povrchů. Oba díly se musí okamžitě spojit (nutnost přesného umístění) a přidržet dohromady pod tlakem. Maximální pevnost je dosažena v sekundách, ale doporučuje se před zatížením tohoto spoje vyčkat dalších 24 hodin.

Příliš velké nebo příliš malé procento vlhkosti v okolí, nebo příliš silná vrstva lepidla mohou způsobit slabé spoje nebo zabránit slepení. Totéž nastane, jsou-li na povrchu ponechány kyselé zbytky, t.j. po odmaštění chlorovanými rozpouštědly (1,1,1-trichloretan, trichlortrifluoretan). Veškerá tato lepidla slepí i velmi rychle kůži, čímž představují skutečné nebezpečí, kterého je nutno se vyvarovat. Některé kyanoakryláty mají dráždivé výpary, které musí být při stálém použití vyloučeny.

Epoxidová lepidla

Epoxidová lepidla na plast jsou termosetické pryskyřice. Dvousložkové systémy - pryskyřice / tužidlo se po smíchání vytvrdí (lze to uspíšit zahřátím). U jednosložkových epoxidů jsou tyto dvě složky již smíchány a k vytvrzení vyžadují pouze zahřátí. Spojování amorfních termoplastů (PC, PEI, PES, PSU) s dvousložkovými epoxidovými lepidly, které obsahují aminy, může způsobit praskání pod napětím. Proto proveďte zkoušku soudržnosti nebo se poraďte s dodavatelem lepidla. Ve srovnání s jinými lepidly dávají epoxidy spoje s vyšší střižnou silou a vynikajícími vlastnostmi studeného toku. Odolnost proti silám loupacím a náraz je ovšem relativně nízká, což se dá zlepšit použitím tzv. ztužených lepidel.

Vážení a míchání dvou složek se musí dělat velmi opatrně. Směs se aplikuje na jeden ze spojovaných povrchů. Části se potom ihned spojí a přitlačí, až je dosaženo dostatečné pevnosti pro použití. Doba vytvrzování je obecně dlouhá, ale zahřátím může být obvykle zkrácena.

Polyuretanová lepidla

Polyuretanová lepidla na plast s nízkou viskozitou jsou dostupná, ale jejich zdravotní závadnost je dána nízkou molekulovou hmotností složek. Po smíchání při pokojové teplotě obě složky rychle reagují a vytváří se polymer. Tato lepidla na plast poskytují silné, pružné spoje a mohou býti použita pro spojování širokého rozsahu materiálu. Mají vysokou odolnost proti nárazu a vynikající odolnost proti loupacím silám. Tato lepidla na plast mají obecné využití, které může omezovat vysoká viskozita a rychlost tvrdnutí. Je třeba striktně dodržovat hygienická opatření, protože izokyanát je fyziologicky aktivní.

Kontaktní lepidla (kaučuková)

Jsou založena na roztocích přírodních nebo syntetických kaučuků, od relativně nízkoviskozních roztoků až po viskozní pasty a polopevné látky. Pracuje se s nimi při pokojové teplotě s odpařováním nebo s absorpcí rozpouštědla. Tato lepidla jsou velmi jednoduše použitelná a mohou být použita téměř pro všechny materiály, které nejsou napadány rozpouštědlem. Kaučuková lepidla na plast vytvořená z roztoku jsou zvláště vhodná v těch případech, kdy je vyžadována pružnost, zatížení je lehké a pracovní prostředí není příliš náročné. Tepelně vytvrzované typy (vulkanizovatelné druhy) obvykle způsobují, že spoje snesou vysoké zatížení.

Po aplikaci lepidla je nezbytná určitá doba k vytěkání rozpouštědla, dříve než se díly spojí. Části musí být navrženy tak, aby umožnily přesné umístění, protože okamžité uchycení se projevuje mnoha změnami, neumožňujícími dodatečné přemístění součástí. Musí být dostupné přiměřené prostředky pro stlačení částí k sobě po počátečním kontaktu. Při použití se musí počítat s fyziologickou účinností rozpouštědel uvolněných během odpařování - vulkanizace.

Akrylová lepidla

Tato skupina lepidel je založena na různých akrylátových monomerech s přídavkem kaučuku s nízkou molekulovou hmotností, které vytvářejí velmi dobrou odolnost proti nárazovým a loupacím silám. Jsou to dvousložková lepidla (pryskyřice + tužidlo) s viskozitami velmi nízkými až velmi vysokými. Vytvrzovaná akrylová lepidla jsou vhodná pro spojování téměř všech materiálů s výjimkou polyolefinových plastů, fluoropolymerů a některých materiálů, obsahujících kaučuk; lepený spoj je velmi pevný. Některé druhy těchto lepidel způsobují praskání pod napětím u amorfních termoplastů (PC, PEI, PES, PSU).

U většiny typů se používá tenká vrstva tužidla (iniciátoru) na jeden povrch a vrstva pryskyřice na druhý a potom se spojí. Pro některé typy se tyto složky musí předem smíchat. Ačkoliv všechna tato lepidla jsou určena pro použití při pokojové teplotě, některá z nich mohou být zahřáta, aby se proces urychlil. Ačkoliv nejsou rizikové, veškeré produkty této skupiny musí být považovány za fyziologicky účinné až do určitého stupně a musí být udělána příslušná bezpečnostní opatření.

Tavná lepidla

Tavná lepidla na plast jsou zlepšením prvních známých lepidel; roztavených vosků. Jsou dostupná v různých formách: prášcích, filmech, prutech, tabletách a také kapalinách. Mnohé syntetické termoplastické polymery mohou být použity jako tavná lepidla. Tato lepidla na plast tají při zahřátí a tvrdnou při ochlazení. Tuhnou rychle, ale nevydrží vysoká zatížení a obvykle mají nízkou tepelnou odolnost. Horké taveniny spojí i nesnadno spojovatelné polyolefiny. Jsou ovšem nevhodné pro většinu kaučuků. Většina lepidel je dodávána ve formě patron a nanášena pomocí elektricky vyhřívané pistole. Vzhledem k vysoké teplotě tavných lepidel je největším problémem možnost těžkých popálenin. Podle užití a typu lepidla se preventivní opatření značně liší.

Anaerobní lepidla

Většina anaerobních lepidel je spíše známa jako tmely. Tato jednosložková lepidla, založená na akrylových polyesterových pryskyřicích, tuhnou v nepřítomnosti vzduchu a v přítomnosti kovu. Je dostačující, aby pouze jedna ze spojovaných částí byl kov. Normálně se spoje mohou používat po 10 až 30 minutách, plné pevnosti se dosáhne za 6 až 24 hodin. Vytvrzovací proces může být značně urychlen použitím dodatečného katalyzátoru (povrchového iniciátoru) nebo teplem.

Doporučená lepidla pro konkrétní druhy plastů

Lepení tvrdých plastů

Pro lepení tvrdých plastů - malých ploch se používají speciální kyanoakrylátová (vteřinová) lepidla (např. UHU Sekundenkleber Kunststoff, BISON Strong & Safe) a lepidla vytvrzující UV zářením (např. BISON Booster). Velké plochy, jako jsou stavební plastové prvky apod., se lepí montážními lepidly (např. BISON Poly Max, BISON Grizzly). Pro lepení větších ploch a tam, kde je třeba překlenout větší spáru ve spoji, jsou vhodná dvousložková polyuretanová lepidla (např. BISON power adhesive) a speciální dvousložková lepidla (např. BISON Fast Fix2 Plastic nebo BISON Fast Fix2 Power). Mají vysokou pevnost a nejsou tak tvrdá, jako epoxidy. Dále jsou vhodná i epoxidová dvousložková lepidla, jak plněná tak neplněná (např. BISON epoxy série, ALTECO epoxy série). Pro plasty, které nejsou extrémně tvrdé (plexisklo apod.), se hodí speciální rozpouštědlová lepidla (např. BISON Plastic), která plasty spojují tzv. studeným svařováním. Pro pružné lepení je vhodné lepidlo na bázi MS polymeru (např. BISON Max Repair).

Lepení měkčených plastů

• Polystyren (PS, HPS, PPS)

  Polystyren (PS, HPS, PPS) je souhrnné označení řady termoplastů na bázi styrenu. Standardní polystyren (PS) a houževnatý polystyren (HPS) se používají k výrobě různých součástí spotřebního zboží. Pro lepení PS a HPS jsou pro malé plochy vhodná zejména rozpouštědlová lepidla (BISON Plastic), pro větší plochy pak reaktivní polyuretanová lepidla (BISON Power Adhesive), speciální dvousložková lepidla (BISON Fast Fix2 Plastic nebo BISON Faxt Fix2 Power) a epoxidová lepidla (BISON epoxy série).

  Pěnový polystyren (PPS) je materiál s vynikajícími termoizolačními vlastnostmi, nejčastěji je dodáván v podobě různých desek a tvarových výlisků. Pro lepení PPS navzájem a na lepení PPS na neporézní materiály se používají speciální kontaktní rozpouštědlová lepidla (UHU Por) a MS - polymery (BISON Poly Max, BISON Grizzly modrý). Pro lepení PPS na porézní materiály se používají disperzní lepidla (BISON Grizzly červený).

• ABS (akrylonitril-butadien-styren)

  ABS je plast používaný při výrobě různých součástek spotřebního zboží. Pro lepení jsou vhodná rozpuštědlová lepidla (BISON Plastic) a polyuretanová reaktivní lepidla (BISON Power Adhesive) a speciální dvousložková lepidla (BISON Fast Fix2 Plastic nebo BISON Fast Fix2 Power). Výborným lepidlem na ABS plast je Pattex Repair Special Plasty. Je ideální na lepení tvrzených i měkkých plastů a jejich kombinací s různými dalšími materiály, například s gumou, kůží, keramikou, dřevem, kovem, textilem apod.

• SAN (styren-akrylonitril)

  Vhodná lepidla podobně jako u ABS.

• Polymetylmetakrylát (PMMA) - organické sklo, plexisklo

  PMMA je čirý termoplast, se kterým se nejčastěji setkáme v podobě desek různé síly, bezbarvých i barevných. Pro lepení PMMA se nejčastěji používají rozpouštědlová lepidla (BISON Plastic). Z reaktivních lepidel lze použít kyanoakrylátová (UHU Sekundenkleber Kunststoff, BISON Strong & Safe) a lepidla vytvrzující UV zářením (BISON Booster) zejména pro malé plochy a lepidla na bázi polyuretanu (BISON Power Adhesive) a speciální dvousložková lepidla (BISON Fast Fix2 Plastic nebo BISON Fast Fix2 Power).

• Polykarbonát (PC)

  Polykarbonát lze lepit reaktivními lepidly. Malé plochy kyanoakrylátovými lepidly (UHU Sekundenkleber Kunststoff, BISON Strong & Safe) a lepidlem vytvrzujícím UV zářením (BISON Booster), větší plochy polykarbonátu navzájem a v kombinaci s jinými materiály lze lepit reaktivními lepidly na bázi epoxidu (UHU Plus série, BISON epoxy série) anebo speciálními rozpouštědlovými lepidly (BISON Kit Transparent). Ve stavebnictví se používá polykarbonát pod obchodním názvem LEXAN, který je určen zejména pro zasklívání. Lepí se MS - polymery (BISON Poly Max).

• Polyvinylchlorid (PVC)

  PVC se vyrábí ve více modifikacích. Tvrzené PVC (trubky a spojovací instalační trubky, desky, tyče folie aj.) se lepí rozpouštědlovými lepidly (BISON Plastic) a dvousložkovým polyuretanovým lepidlem (BISON Power Adhesive). Pattex Repair Special Plasty je rovněž ideální lepidlo na měkčené PVC, tvrzené PVC.

• Polyamid (PAD)

  PAD je houževnatý plast (tyče, desky, tvarové odlitky, suché zipy, kluzná ložiska aj.), který se lepí navzájem nebo v kombinaci s jinými materiály kyanoakrylátovými lepidly (UHU Sekundenkleber Kunststoff, BISON Strong & Safe), lepidlem vytvrzujícím UV zářením (BISON Booster) a lepidla na bázi polyuretanu (BISON Power Adhesive) - zejména malé plochy. Pro větší plochy se používají kontaktní kaučuková lepidla (BISON Kit a BISON Tix). Pro kombinační lepení polyamidu s kovy a dřevem se používají dvousložková epoxidová lepidla (BISON Epoxy série).

• Polyetylen (PE) a polypropylen (PP)

  Polyetylen (PE) a polypropylen (PP) jsou plasty souhrnně nazývané polyolefiny. Mají široké použití při výrobě spotřebního zboží. Vzhledem k jejich nepolárnímu charakteru mají špatné adhezívní vlastnosti, a tím obtížnou slepitelnost. Polyolefiny lze lepit jenom v případě vhodné povrchové úpravy před lepením (aktivací). Jednou z možností je několikanásobné ožehnutí plynovým hořákem (povrch se nesmí natavit). Dále pak aktivací povrchů pomocí aktivátorů měnících polaritu plastu. Po této úpravě lze lepit polyolefiny kontaktními kaučukovými lepidly (BISON Kit, BISON Tix), epoxidovými dvousložkovými lepidly (BISON Epoxy série), speciálními dvousložkovými lepidly (BISON Fast Fix2 Plastic nebo BISON Fast Fix2 Power) a polyuretanovými dvousložkovými lepidly (BISON Power Adhesive). Chemické úpravy povrchu, jako je například moření kyselinou chromsírovou, nelze v domácích podmínkách použít. Pro rozeznání polyetylenu a polypropylenu od ostatních plastů postačí vnesení do vody. Polyetylen a polypropylen plavou, ostatní se potopí.

• Polytetrafluoretylen (PTFE) s obchodním názvem TEFLON

  PTFE je v běžných domácích podmínkách neslepitelný.

• Celuloid

  Celuloid je vysoce hořlavý, snadno se rozpouští v acetonu a etylacetátu. Pro lepení celuloidu jsou vhodná rozpouštědlová lepidla na bázi nitrocelulózy (UHU Hart, BISON Universal).

Univerzální lepidla a lepidla na lišty

Lepidlo na podlahové lišty Mamut glue od renomovaného výrobce Den Braven je jednosložkové lepidlo na bázi MS polymeru. Je jedním z nejprodávanějších, nejuniverzálnějších a nejpovedenějších lepidel dnešní doby. Pastovité lepidlo na bázi MS polymerů nabízí okamžitou přídržnost až 500 kg/m2 bez nutnosti fixovat lepený spoj. Ten je po vytvrzení extrémně pevný (až 220 000 kg/m2 neboli 22 kg/cm2), ale zároveň zůstane elastický. Spoj je po vytvrzení možné přetřít vhodnými disperzními barvami. Řada lepidel Mamut je tvořena několika druhy lepidel. Den Braven Mamut Glue High Track je základním modelem pro všestranné použití. Neuděláte s ním v žádném případě chybu. Den Braven Mamut Glue Multi mimo lepení umožňuje i tmelení. Den Braven Mamut Glue DISPER FIX je rychlé a spolehlivé lepidlo.

Lepidlo Mamut glue je vysoce přilnavé, trvale pružné, odolné proti vlhku a vodě, odolné proti povětrnostním vlivům, plísním, chlóru, čistícím prostředkům. Lepidlo je bez zápachu, bez rozpouštědel, ftalátů a silikonu. Lepené předměty není třeba fixovat. Spoje drží bez použití svěrek a podepření. Lepidlo Mamut glue je vhodné pro lepení v interiéru i exteriéru. Je vhodné pro lepení nerezové oceli, hliníku, mědi, olova, skla, polykarbonátů, PS, PUR, PVC a některých druhů plastů. Při lepení soklové lišty se lepidlo nanáší bodově a 290 ml lepidla vystačí cca na 30 bm.

Lepidlo Mamut lze použít jak v interiéru, tak exteriéru. Lepidlo Mamut je vhodné tam, kde nechcete vrtat, například v koupelnách do obkladů a dlažby, kde by hrozilo jejich poškození. Jedním z nejčastějších použití je i lepení podlahových a elektroinstalačních lišt bez vrtání. Lepidlo Mamut není vhodné na: polyethylen (PE), polypropylen (PP), polykarbonát (PC), PMMA (plexisklo), měkké plasty, povrchy z teflonu, asfaltu či živičných podkladů.

Aplikace lepidla Mamut glue je doporučena při teplotách od +5 do +40 °C na čistý, pevný a soudržný povrch bez prachu a mastnoty. Lepidlo se nanáší aplikační špičkou, která je součástí lepidla. Lepidlo naneste pouze na jeden z lepených povrchů v přiměřeném množství (zvažte velikost a hmotnost lepeného předmětu) a poté k sobě lepené části přitlačte do 10ti minut. Doba schnutí se může různit, podle savosti podkladu a vlhkosti v místnosti. Dále nechte lepidlo vytvrdnout (tloušťka 2 až 3 mm vytvrdne za 25 hodin při teplotě 23 °C) a až poté je možné lepený spoj zatížit vnějšími silami. Pokud nespotřebujete celé balení, nesundavejte aplikační špičku. Lepidlo v ní zatvrdne a ochrání tak před znehodnocením obsah kartuše.

Jak odstranit lepidlo Mamut, když se dostalo tam, kam nemělo? Nejlépe ihned a pomocí technického benzínu nebo Extra silných čistících a vlhčených ubrousků Den Braven. Ty můžete použít, i když se vám Mamut dostane třeba na kůži, tu je však vhodné ošetřit ještě reparačním krémem. U vytvrdnutého lepidla doporučujeme opatrně například pomocí žiletky seškrábnout tlustší vrstvu lepidla.

Bezpečnost při práci s lepidly na plasty

Řada lepidel na plast je nejen hořlavých, ale může vytvářet i explozivní výpary. Některá lepidla na plasty zase dokáží poleptat pokožku či sliznice. Proto si při práci s lepidlem na plast vždy prostudujte návod a používejte ochranné pomůcky jako brýle, rukavice nebo ochranný štít. Je nutno respektovat pokyny výrobce pro použití a dodržet směrnice uvedené výrobcem.

tags: #jak #vybrat #lepidlo #na #plastove #listy

Oblíbené příspěvky:

• Měření vlhkosti a teploty betonu pomocí Arduino
• Vše o betonových skružích 600 mm
• Dřevěné podlahy
• Váš partner pro stavebniny
• Inspirace a tipy pro šedé fasádní barvy