Lehké obvodové pláště, izolační panely a jejich klíčové vlastnosti

Lehký obvodový plášť (dále jen LOP) je ze stavebního hlediska konstrukce svislého pláště budovy vytvořená ze svislých a vodorovných profilů a výplní z izolačního skla a tepelněizolačních panelů různého složení, a případně obkladových a stínících prvků. LOP tvoří vnější obálku budovy.

Z hlediska legislativního se jedná o výrobek specifikovaný technickou harmonizovanou normou EN 13830. Takový výrobek se skládá ze systémových profilů, konstrukčních spojů, systému zasklení a kotvení do stavby. I když se obvykle jedná o jedinečné architektonické provedení pro konkrétní projekt, vyráběné v podstatě na zakázku, musí takové řešení vycházet z vyzkoušených (otestovaných) principů - systému kotvení, těsnění, osazení skla.

Za LOP se nepovažují skládané konstrukce, u kterých se na stavbě sestaví rošt z ocelových plechových profilů nebo dřevěných hranolů, který se vyplní tepelnou izolací a oboustranně zaklopí deskami na bázi dřeva nebo vláknocementu, a doplní vodotěsnou a parotěsnou membránou. Systémy LOP se nejčastěji realizují z hliníkových profilů, které nepodléhají korozi a umožňují aplikaci vysoce odolných a trvanlivých práškových vypalovaných laků, případně eloxovaných povrchů. LOP jako součást obálky budovy musí splňovat všechny legislativní požadavky kladené na stavební konstrukce obvodového pláště.

Technologie lehkých obvodových plášťů (LOP) a jejich možnosti

Pro konstrukci zateplených stěn, zejména obchodních, průmyslových a skladových objektů, se v současné době užívá řada systémů, přičemž nejčastější jsou takzvané kazetové stěny a sendvičové panely vyplňované PUR, PIR či minerální vlnou. Oba tyto systémy mají řadu výhod a nevýhod a tím je de facto rozděleno jejich použití ve stavebnictví. V souvislosti s požadavkem rychlé výstavby, vysoké a dlouhodobé užitné hodnoty stavby při relativně nízkých nákladech se ve stavebnictví velice často užívají pro objekty obchodní, průmyslové, skladové atd. systémy kovových zateplených plášťů budov. Další systémy opláštění budov z tenkostěnných profilů, tedy např. fasádní kazety velkoplošné, fasádní lamely či pláště z ACM desek (tzv. bondů) již představují v praxi sice možnou volbu vnějšího opláštění budovy, ale netvoří samy o sobě kompletní zateplený plášť budovy.

Typy LOP systémů

Z konstrukčního hlediska rozlišujeme dva základní typy LOP:

Čtěte také: OSB desky: Montážní tipy

• Sloupkopříčkové systémy, nazývané také rastrové, se skládají z předvyrobených svislých a vodorovných prvků (profilů) nesoucích průhledné nebo plné výplně, případně lze do otvorů rastru osadit otevíravé výplně. Tyto fasádní systémy umožňují realizovat i prostorově složitější fasády. Sloupkopříčkové systémy jsou obvykle konstrukčně jednodušší, a tudíž levnější. Do finální podoby se sestavují přímo na stavbě, takže vyžadují delší čas na montáž a instalaci vnějšího lešení po dobu realizace. Taktéž všechny obkladové a doplňkové (stínící) prvky se montují na stavbě. Nevýhodami těchto konstrukcí je požadavek na vyšší míru zkušenosti montážních pracovníků, riziko znečištění kontaktních ploch, zasklívacích a drenážních spár stavebním prachem, a určitá závislost na klimatických podmínkách kvůli vyššímu podílu lepení a tmelení.
• Modulové systémy, nazývané také elementové nebo blokové fasády, se skládají z předem vyrobených fasádních dílců obvykle na výšku jednoho podlaží, které se zavěšují na nosný skelet. Jednotlivé fasádní dílce jsou zkompletovány včetně vnějších a vnitřních obkladů a vnějšího, případně vnitřního stínění. Montáž dílců se provádí jeřábem, a proto není nutné instalovat lešení kolem vnějšího pláště a samotná montáž pláště je obvykle rychlejší. Modulové systémy jsou technicky složitější, a proto výrobně dražší. Vyšší cena těchto systémů je vyvážena rychlejší realizací a vyšší kvalitou, protože větší podíl kompletace se odehrává v továrních podmínkách. Montáž vyžaduje menší počet pracovníků oproti rastrovým konstrukcím nejen pro manipulaci, ale i pro samotnou instalaci.

Dalším typickým konstrukčním systémem jsou skleněné terčové fasády, které jsou tvořené tabulemi skla (jednoduchého nebo izolačního skla) upevněnými na nosnou konstrukci systémem bodových úchytů. Tyto terčové fasády se používají jako pláště velkoprostorových hal, atrií, nebo jako předsazené fasády.

Sendvičové panely

Sendvičové panely jsou složeny zpravidla ze dvou plechů, které jsou vyplněny tepelnou izolací požadované tloušťky mezi nimi, vše je spojeno do jednoho pevného prvku. Jsou prefabrikované pláště budov, které se montují víceméně v jedné operaci na nosnou konstrukci a tvoří tak obvodový plášť. V základním provedení se jedná o dvě vrstvy profilovaného plechu, nejčastěji ocelového pozinkovaného s povrchovou úpravou, které z obou stran uzavírají tepelnou izolaci. U některých typů může být jedna z krycích vrstev nahrazená jiným materiálem např. z plastu či speciálním povlakem či panely jednostranné (na druhé straně folie či střešní folie) nebo i panely, kde vnější plášť panelu je tvořen nikoli plechem, ale přírodní keramickou deskou (Systém Giano např.) či deskou z kamene.

Typy tepelné izolace v sendvičových panelech:

• PUR (pěnový polyuretan): Nízká objemová hmotnost (cca 40 kg/m³), vynikající tepelnětechnické vlastnosti (tepelná vodivost λ ≤ 0,022 W/mK), uzavřené póry - v podstatě nenasákavý.
• PIR (IPN): Obdobně jako u PUR vypěňovaný materiál (polyisokyanurát nebo Isophenic) s podobnými vlastnostmi, ale podstatně lepší reakcí na oheň, a proto tyto panely mají zpravidla vyšší požární odolnost, při stejné objemové hmotnosti, tepelné vodivosti a nenasákavosti.
• Minerální vlna: Speciální desky z minerální vlny (musí mít velký podíl příčně orientovaných vláken, čehož se dosahuje buď speciální výrobou, nebo řezáním běžných desek na segmenty, které se po otočení o 90° opět k sobě lepí) se vlepují mezi profilované plechy. Objemová hmotnost ρ = 90 až 120 kg/m³, tepelná vodivost λ ≤ 0,044 W/mK, nejlepší reakce na oheň - klasifikace A2.
• Pěnový polystyren: Předem vyrobené desky z EPS se vlepují mezi profilované plechy.

Plášť paneluje obecně a nejčastěji z plechu, ale může být i ze střešní PVC krytiny, TPO folie, lepenky, AL folie, laminátu apod. podle účelu určení. Plech je běžně ocelový pozinkovaný a potažený duroplastem (colorcoating), ale může být i nerezový, hliníkový, měděný apod. Tloušťka plechu závisí na typu panelu a na materiálu a pohybuje se standardně od 0,4 mm do 0,6 mm a u střešních speciálních sendvičových panelů až po 1,5 mm. Standardně u stěnových panelů interiérový plášť 0,5 mm (0,4 mm) a exteriérový 0,5 mm nebo 0,6 mm. U běžných střešních panelů je exteriérový plášť zpravidla 0,6 mm a vnitřní 0,5 mm. Vnější plášť sendvičových panelů je z výroby opatřen finální povrchovou úpravou, která je nejčastěji tvořena z exteriéru polyesterovým lakem (SP) 25 μm ve standardních odstínech a z interiéru polyesterovým lakem pro vnitřní použití (DU) 12 - 15 μm v odstínu blízkému RAL 9002. Panely ale mohou být dodávány ve všech typech povlakování (colorcoatingu), jde jen o to co která výrobna má ve standardu.

Pláště panelů jsou profilovány do různých tvarů profilací, které jsou vždy vlastní té které výrobně. U střešních panelů má vždy jeden povrch profilaci trapézovou (o výšce vlny min. 30 mm) z důvodu zvýšení nosnosti. Pro svislou orientaci jsou výhodné panely se skrytým šroubováním, vnější líc je pak bez viditelných hlaviček šroubů. Kotvení sendvičových panelů se provádí pomocí speciálních šroubů, které mají 2 závity.

Kazetové stěny

Kazetová stěna je složena z válcovaného tenkostěnného profilu tvaru „C“ (zpravidla o výšce - modulu 600 mm), který se vodorovně kotví k nosné konstrukci - vnějšímu líci sloupů z oceli či betonu. Jednotlivé kazety do sebe navzájem zapadají zámky, do kazet se vkládá tepelná izolace z desek z minerální vlny či skelných vláken a na úzkou přírubu - ukončující horizontální „nos“ kazety se pak montuje vnější plášť z trapézového či vlnitého plechu, fasádních lamel či kazet či kompozitních panelů. Na zámek kazety, mezi ní a trapézový plech, se vloží tepelně-izolační páska k přerušení tepelných mostů.

Čtěte také: Typy dřevěných fasádních profilů

Výhody kazetových stěn:

• Samonosné až na rozpon (vzdálenost sloupů) do 7,5 m i více, nahrazují paždíky.
• Výhodné i pro velké objekty - rychlé uzavření haly jen kazetami a následné pokračování.
• Výhodné pro vysoké výrobní a skladové objekty či vysoké objekty, kde je větší vzdálenost podpor (zejména staticky, možno odstupňovat tl. plechu a tím zvyšovat statickou únosnost při zachování tloušťky pláště).
• Vzduchová neprůzvučnost až 50 dB (hybridní plášť), bez úprav do 45 dB.
• Součinitel prostupu tepla U až do 0,16 W/m²K⁻¹.
• Požární odolnost do 45 min při vzdálenosti sloupů až 7,5 m.
• Čistý interiér haly - případné výztuhy kolem oken schovány v kazetě, paždíky nejsou třeba.
• Možnost volit vnější opláštění (vlnitý plech, lamely, fasádní kazety, sendviče, ACM desky...).

Pro konstrukci zateplených stěn v objektech, kde je uvažována větší vzdálenost podpor (v daném případě nosných sloupů 6,0 m a více), je nutné zvolit plášť, který bude nejen splňovat tepelně-technické požadavky, ale vyhovovat i zvýšeným statickým nárokům při namáhání větrem a dalšímu zatížení a obstojí i v případě požáru. Důležitou roli zde hraje fakt, že kazeta je spojena s vnějším plechem šrouby, které také vedou teplo. Metodika měření totiž vyžaduje snímat i místa v okolí vybraných šroubů.

Současné požadavky na LOP a nové možnosti kazetové stěny

Velký průlom do náhledu na konstrukci skládaných LOP vnesla v roce 2002 nová norma ČSN 73 0540-2 s jejími pozdějšími změnami a revizemi (10/2011). Ta jednoznačně definuje požadovanou hodnotu (a doporučenou hodnotu) součinitele prostupu tepla Uₙ (W/m²K⁻¹). Tyto hodnoty nemůže splnit žádná varianta „klasické“ kazetové stěny i přes sebelepší izolační pásky na úzkých přírubách - nosech kazet.

Tepelně-technické vlastnosti

Z důvodu minimalizace tepelného mostu na styku kazety a vnějšího pláště a pro splnění tepelně-technických požadavků pláště dle příslušných norem se v současnosti užívají zejména kazetové stěny s přerušeným tepelným mostem - tj. s předsazeným pláštěm (ROCKPROFIL či KI-KP DUOTHERM). Minerální vata má větší tloušťku než je celková tloušťka (hloubka) kazety a vnější plášť je připevněn speciálními distančními šrouby, které izolaci nestlačují. Tepelný (a také akustický) most je pak z větší části odstraněn, systém je spolehlivý.

Již v roce 2004 byl zahájen vývoj nového systému s přerušenými tepelnými mosty: Kazetový systém Rockprofil s použitím speciálně upravené izolace z minerální vaty - Rockwool Airrock ND, která se zářezem nasadí na zámek kazety a unikátních odstupových šroubů SFS intec, 40 mm. Již pro kazetu K120 a tl. vaty 155 mm dosahuje hodnoty U = 0,28 (W/m²K⁻¹). Dalším typem kazetové stěny s přerušenými tepelnými mosty je systém KI-KP, který používá k překrytí zámků kazet rohož ze skelné vaty KNAUF Insulation Classic 040 a speciální pásy tuhé minerální vaty, uvnitř C-kazet je izolace též ze skelných vláken TP 116.

Překrytí nosů kazet 80 mm silnou izolací dokáže ještě lépe eliminovat tepelné mosty, ale logicky také akustické mosty. Kazetové stěny ROCKPROFIL pak byly také nově přeměřeny z hlediska tepelně izolačních vlastností ve Weissově komoře CSI (pouze stěny s přesahem izolace 80 mm a s trapézovým plechem).

Čtěte také: Jak PVC fabiony zlepšují hygienu

Hrubou chybou, již zmíněnou, je považovat hodnotu součinitele prostupu tepla vlastního izolantu za vlastnost celého pláště. Pro skládaný plášť se nesmí zapomenout na tepelné mosty, které díky jeho konstrukci jsou zde vždy a je jen otázkou návrhu a také vlastní realizace na montáži, jak úspěšně se je podaří potlačit. Velkým nedostatkem je vkládat do kazety určité tloušťky izolant tenčí. Tím vším se jen podtrhuje tepelný most, protože část kovové příruby kazety není izolována a tudíž zvyšuje daný tepelný most.

I když lehký obvodový plášť je konstrukce s nízkou tepelnou setrvačností a obvykle velkou prosklenou plochou, mají starší konstrukce lehkých obvodových plášťů oproti masivní fasádě nižší tepelnou izolaci a vysoké solární zisky. Tyto faktory se promítají do nákladů na provoz budovy, jejíž vlastník tak přichází o nájemníky a budova se stává neudržitelnou. I s ohledem na politiku EU o snižování energetické náročnosti budov lze z tohoto hlediska uvažovat o technické životnosti přibližně po dobu 25 let.

Vývoj systémů lehkého obvodového pláště od 60. let začal profily bez přerušeného tepelného mostu, tedy hliníkový profil prostupoval z exteriéru do interiéru. Teprve v 70. letech se začaly používat různé způsoby přerušení toku tepelné energie. Od 90. let se izolované profily používaly již standardně a takové systémy byly vyžadovány i tepelnětechnickou normou.

Statické požadavky

Velkou roli při volbě pláště z kazetové stěny oproti sendvičovým panelům vodorovně položeným ze sloupu na sloup má nová norma zatížení větrem ČSN EN 1991-1-4. Ta proti staré ČSN 73 0035 zásadně změnila zatížení větrem především na nárožích budov, kdy hodnoty proti původním jsou řádově vyšší. To způsobuje pro oblíbené a relativně levné fasády ze sendvičových PUR/PIR panelů, orientovaných horizontálně a kotvených do nosných sloupů, že pro nejčastější rozpětí pole kolem 6,0 m nelze sendvičové panely v běžných tloušťkách v nárožních oblastech použít bez pomocných mezisloupků. Totéž platí pro vysoké atiky.

U kazetové stěny pouhou změnou tloušťky plechu nosné kazety v nárožních oblastech nebo atikách kazeta staticky vychází. Nejsou tedy zde potřeba mezisloupky, což zvláště u vyšších objektů vede ke značným úsporám. Podobný princip statického zesilování lze aplikovat u velmi vysokých, především průmyslových objektů nebo v případě nutnosti zvětšit vzdálenosti sloupů určitého pole. Se stoupajícím zatížením větrem po výšce budovy nebo zvětšením rozpětí kazety se jen upraví tloušťka plechu kazety a celá skladba obvodového pláště je stále stejná.

Podceňuje se i statika kazet. Především je třeba zdůraznit, že kazeta, jako tenkostěnný nosný prvek, má svou únosnost odvozenou od konkrétní geometrie příčného řezu, velikosti, rozmístění a tvaru výztuh široké pásnice, tvaru profilování stojiny a především od šířky a zakončení úzké pásnice. Na trhu je mnoho typů kazet vyráběných na různých profilovacích linkách, a proto pro každý konkrétní typ kazety platí konkrétní tabulky únosnosti a nelze je vzájemně zaměňovat! Tabulky únosnosti kazetových profilů v tlaku jsou stanoveny za předpokladu, že úzké pásnice profilu (zámky) jsou zajištěny proti příčnému vybočení (realizováno prošroubováním vnějšího profilu se zámky kazet). U systémů, kde je mezi kazetou a vnějším pláštěm nosný rošt nebo u systémů ROCKPROFIL a KI-KP Duotherm, je nutné tabulkové únosnosti profilů v tlaku redukovat. V těchto případech doporučujeme kontaktovat dodavatele systému s požadavkem o statické posouzení.

Svislou hmotnost vnějšího pláště je nutno zajistit - tedy podepřít - jiným způsobem než přes tento šroub, v praxi nosným prvkem (L profilem u soklu budovy, výztužným prvkem u atiky či jiným staticky ověřeným způsobem).

Akustické vlastnosti

Zatímco lehké pláště ze sendvičových panelů dosahují z principu použitých materiálů hodnot vzduchové neprůzvučnosti kolem 25 dB u PUR a PIR panelů a cca 32 dB u minerálních panelů a to bez ohledu na jejich tloušťku, kazetová stěna má jako skládaný systém podstatně jiné možnosti a současně dosahuje mnohem vyšších hodnot.

Prováděli jsme akustická měření Kazetového systému ROCKPROFIL. Ve zkušebně CSI ve Zlíně bylo sestaveno několik modelů kompletních stěn a byla změřena jejich vzduchová neprůzvučnost, u perforovaných kazet také jejich akustická absorpce v interiéru. Jako základní posloužila varianta s kazetou K 120/600 mm, trapézovým plechem TR 32/207 mm, obojí o tloušťce 0,75 mm (pozinkovaný lakovaný plech), izolační deskou Airrock ND pro ROCKPROFIL 160 mm. Mimo to byly ověřeny parametry s kazetou z tlustšího plechu (1,00 mm), dále pak varianty stěn ze základních kazet s akustickými vložkami - membránami.

Kazetové stěny s kazetami z perforovaného plechu jsou vhodné na vnitřní dělicí a vnější pohltivé stěny a zástěny hlučných technologických zařízení, stejně jako pro odhlučnění dopravních koridorů, dálnic, příjezdů k obchodním centrům apod. (pro svoji dobrou zvukovou pohltivost a zejména malou plošnou hmotnost se hodí i na mosty a estakády), vážená laboratorní pohltivost dosahuje hodnoty αw = 1,00 (-) na straně perforací.

Tyto lehké montované stěny dosahují útlumu až Rw = 59 dB (jedná se o laboratorní váženou hodnotu) - což je při tloušťce 360 mm a plošné hmotnosti jen 42 kg/m² pozoruhodná, u jiných systémů těžko dosažitelná hodnota.

Požární požadavky na LOP

Požární odolnost kazetové stěny jsme průběžně testovali od roku 1994 na řadě různých vzorků a v různých složeních. Nevýhodou všech laboratorních testů je skutečnost, že jejich výsledek je omezen velikostí zkušebních pecí a platnost výsledného certifikátu je pak limitována rozpětím nejčastěji 3,0 m s přímým rozšířením do 4,0 m. U skládaných plášťů zatím neexistuje norma, která by řešila tzv. rozšířenou aplikaci výsledků zkoušek, jako je to již u sendvičových panelů.

Proto měly velký význam naše požární zkoušky na skutečných objektech: během požáru experimentálního objektu reálné velikosti v Mokrsku v roce 2008 na skutečném rozpětí 6,00 m a v projektu ČVUT - COMPFIRE v PAVUS Veselí n. L. v r. 2011 až na rozpětí 7,5 m. Zde se dále kromě vnějšího trapézového plechu zkoušely i skladby s vnějším pláštěm z fasádních lamel, fasádních kazet, ACM desek i hybridní systém kazeta + minerální sendvičový panel.

Všechny výsledky zkoušek potvrdily, že kazetová stěna má vynikající parametry v požární odolnosti na celistvost, tedy na prošlehnutí plamene - parametr E. Délka většiny zkoušek byla omezena trváním pokusu 120 min a nikdy v celistvosti systém neselhal. To obecně neplatí u sendvičových panelů, kdy většina zkoušek končí rozšířením spáry mezi panely a prošlehnutím plamene.

Za požáru je u kazetové stěny limitujícím faktorem parametr izolace - I. Výsledek je ovlivněn kvalitou ošetření tepelných mostů - vůbec nejlepší výsledky vykazuje systém ROCKPROFIL nebo KI-KP Duotherm s předsazenou minerální vatou.

Požární požadavky na LOP definují normy skupiny ČSN 73 08... Budova je obvykle rozdělena na požární úseky po patrech, a dále jsou definovány rozhraní mezi požárními úseky v každém podlaží. Z hlediska konstrukce LOP je nejvhodnější budovu, která je rozdělena na jednotlivé požární úseky, doplnit samočinným hasicím zařízením (sprinklery). Pak nemusí LOP vykazovat žádnou požární odolnost. V případě, že je nutné realizovat požární pásy v obvodové stěně, je možné integrovat do rastrové konstrukce části s požadovanou požární odolností. Systémy modulových konstrukcí jsou znevýhodněny propojenými vodorovnými a svislými dutinami v systému, a proto obvykle nejsou dodávány ve specifikaci s požární odolností. Utěsnění spáry mezi stropní deskou a vnitřním lícem LOP je z hlediska požární ochrany posuzováno jako součást stropní desky a musí splňovat minimální požární odolnost, aby nedošlo k prohoření spárou dříve, než dojde k destrukci LOP.

Revitalizace a životnost LOP

Životnost lehkého obvodového pláště lze posuzovat z hlediska technického, ekonomického a morálního. Z technického hlediska se životnost odvíjí od trvanlivosti materiálů a komponentů použitých v konstrukci fasádního pláště. Budeme-li brát v úvahu soudobé systémy od 70. let 20. století, jedná se především o hliníkové profily, sklo, ocelové interiérové kotvy, těsnění a tmely, tepelnou izolaci. Je-li taková konstrukce správně provedena a není-li poškozena následnými neodbornými zásahy, lze uvažovat o životnosti základních materiálů až po dobu 60 let.

Morální životností lze chápat stárnoucí design pláště, mnohdy neudržovaného, snižující se komfort uživatelů, obsah zdraví škodlivých materiálů (většina konstrukcí ze 70. až 80. let 20. století obsahuje azbest) a obtížnou reparabilitu. Technický vývoj v posledních 30 letech posunul parametry systémů lehkých obvodových plášťů takovým způsobem, že jej lze srovnat s automobilovým průmyslem.

Mnohdy mají vlastníci budov obavy o stálost izolačních vlastností dvojskel ve fasádním plášti, která jsou plněna vzácnými plyny, obvykle argonem, výjimečně kryptonem. Technická norma připouští únik plynu v objemu 1 % za rok, což by po 30 letech opravdu znamenalo významné zhoršení izolačních schopností. V praxi se dokázalo laboratorním změřením starších izolačních skel vyjmutých ze staveb, že reálný únik plynu je až 10× nižší. Znamená to, že po 25 letech je ztráta plynu menší než 5 %, a tedy ztráta na hodnotě U_g je menší než 0,04 W/m²K. Lze tedy konstatovat, že tak starý lehký obvodový plášť s velkou prosklenou plochou si zachovává své tepelněizolační vlastnosti po celou dobu své životnosti.

Lehký obvodový plášť, stejně jako všechny jiné pláště budov a technické konstrukce, vyžaduje průběžnou a pravidelnou údržbu. Doporučená periodicita mytí lehkých obvodových plášťů, uváděná výrobci těchto konstrukcí, je 1× ročně. V prašném prostředí je to pak 2× ročně. Bohužel ne všechny budovy s prosklenými plášti byly vybaveny vhodným přístupovým systémem údržbových lávek, obvykle z ekonomických důvodů, a také mnozí vlastníci zanedbávali samotnou údržbu.

Pod rekonstrukcí obvodového pláště si lze představit kompletní výměnu fasády na stávající skelet. Nový fasádní systém s výrazně nižším součinitelem prostupu tepla profily a zasklený současnými izolačními trojskly může zlepšit energetické parametry až o 40 % v závislosti na poměru prosklených výplní a izolačních panelů. Výměna fasádního pláště je samozřejmě spojená i s rekonstrukcí interiérů, a tedy vyklizením budovy. Taková rekonstrukce může zvýšením standardu interiérů přivést nové nájemníky.

Revitalizací lehkého obvodového pláště je myšlen postup, kdy se do stávajícího funkčního systému osadí (vymění) skleněné a případně tepelněizolační výplně s výrazně lepšími izolačními vlastnostmi, tedy významně nižším součinitelem prostupu tepla a u transparentních skel výrazně lepší selektivitou, tedy nižším prostupem solární energie, která způsobuje přehřívání interiéru, a nejlépe stejným prostupem světla pro osvětlení interiéru. Toto řešení předpokládá určité technické parametry hliníkového fasádního systému, které umožní zasklení silnějších izolačních skel. V souladu s environmentální politikou je samozřejmé, že se při výměně fasádního pláště klade důraz na zpětné využití maximálního množství demontovaných materiálů. V segmentu hliníkových fasádních konstrukcí jsou oba hlavní materiály, tedy hliníková slitina profilů a sklo 100% zpětně využitelné pro výrobu nových profilů a stavebního skla. Všichni evropští významní výrobci hliníkových systémů a tabulového skla již využití recyklátu předpokládají ve svých výpočtech obsahu CO₂ ve svých výrobcích.

Vakuové sklo je kompozit ze dvou tabulí skla, mezi nimiž je velmi tenká mezera. Skla jsou k sobě spečena keramickým rámečkem v komoře, ve které je vytvořeno téměř vakuum. Právě absence plynu i v tenké mezeře zajistí u takového skla U_g 0,7 W/m²K a v kombinaci s další tabulí do dvojskla lze získat U_g 0,5 W/m²K.

Tabulky parametrů lehkých obvodových plášťů

Následující tabulka ukazuje přehled vzduchové neprůzvučnosti pro vybrané skladby hybridních systémů ROCKPROFIL s vodorovně kladeným sendvičovým panelem.

Tabulka 1: Vzduchová neprůzvučnost hybridního systému ROCKPROFIL s vodorovně kladeným sendvičovým panelem

Poznámka: Hodnoty jsou laboratorní vážené vzduchové neprůzvučnosti.

tags: #lop #profily #izolacni #panel #informace

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat a aplikovat vnitřní omítky
• Izolace svodů Citroën C3
• Tadelakt: Tradiční marocký štuk pro moderní interiér
• Jak opravit vertikální trhliny na fasádě?
• Porovnání Isover TF Profi a Knauf FKD S Thermal