Hliněná mazanina a dřevo v podlahových konstrukcích: Návrat k tradici

Hliněná mazanina, a s ní spojené dřevěné konstrukce, se nečekaně vrací do moderního stavebnictví a zažívá skutečnou renesanci. Zatímco ještě nedávno byla mnohými považována za přežitek spojovaný výhradně se starými venkovskými chalupami, dnešní architekti a uvědomělí stavebníci znovu objevují její nepřekonatelné vlastnosti. Lidé si začínají všímat, že moderní syntetické materiály ne vždy dokážou plně nahradit tisíciletími prověřenou moudrost našich předků.

Historie a rozšíření používání hlíny a dřeva ve stavebnictví

Počátky používání dřeva a hlíny jako stavebního materiálu v českých zemích spadají, obdobně jako jinde ve světě, do nejstarší historie člověka. Vždyť hlína, kámen a rostliny tvořily jeho přirozené životní prostředí. Jeden z nejstarších dokladů u nás pochází z doby cca 3700 let př. n. l. K většímu oživení použití hlíny jako stavebního materiálu v kombinaci se dřevem došlo v průběhu 17. a 18. století, tedy v době, kdy mohutné požáry v oblastech s převládajícími tradičními dřevěnými konstrukcemi ničily celé vesnice a města.

Na území České republiky se setkávají oblasti tří kultur, které se do jisté míry prolínají. Západní oblast podél hranic s Německem je oblastí domu hrázděného, jihovýchodní oblast naší země je oblastí domu hliněného, která se v menší míře rozšiřuje až do rovinných částí středních Čech. Horské oblasti patří domu roubenému. U všech tří základních typů jsou obsaženy tři hlavní přírodní materiály, a to kámen, hlína a dřevo.

Typy tradičních staveb s využitím hlíny a dřeva:

• Dům hrázděný: Má nosnou konstrukci dřevěnou s výplněmi tvořenými zdivem z pálených nebo nepálených cihel i z dusané hlíny. Hliněné výplňové zdivo bylo omítnuto z vnitřní i vnější strany. Na rozdíl od německých hrázděných staveb, které jsou obvykle tmavě hnědé až černé, jsou naše hrázděné stavby obvykle barevné.
• Dům roubený: Má nosnou konstrukci masivní dřevěnou složenou z vodorovně umístěných trámů. Hliněný materiál je zde užit jako výplně a těsnění spár mezi jednotlivými horizontálními prvky stěn, v konstrukci hliněných podlah a v půdních mazaninách, případně příček. Někdy byly roubené stěny opatřeny hliněnými omítkami, které mohly být aplikovány přímo na trámech. Zvláštním druhem roubených staveb jsou ty, které byly v 18. století opatřeny hliněnou mazanicí z obou stran obvodových stěn, aby sloužila jako ochrana proti požáru. Pro zvýšení přídržnosti hliněných vrstev tlustých obvykle 80 - 100 mm byly do dřeva stěn zapouštěny kolíky (tzv. ježkování).
• Hliněný dům: Byl prováděn na našem území řadou technologií. Nejčastěji se vyskytující jsou stěny zděné z vepřovic (nepálených cihel či tvárnic). Ostatní technologie jsou monolitického charakteru a patří sem stavby nabíjené (dusané do bednění), stavby nakládané (do bednění i bez bednění) a stavby válkové (prováděné do bednění i bez bednění). Obytné budovy měly omítky vnitřní i vnější, hospodářské budovy byly obvykle bez omítek.

Dřevěné konstrukce v hliněných domech tvořily především horizontální konstrukce zastropení a krovy střech. Ve stěnách se dřevo vyskytuje v podobě překladů nad otvory nebo jako horizontální vyztužení vysokých stěn stodol, kde nacházíme dřevěné výztužné trámy zabudované v polovině výšky stěn. Hliněné stavby se stavěly v oblastech, kde bylo dřevo mnohdy nedostatkovou surovinou, a proto se v krovech vyskytují i odkorněné křivolaké kmeny místních dřevin. Konstrukci krovů obvykle tvoří dvojice krokví s hambálky uložené na pozednici bez podezdívky. Stropní trámy a průvlak jsou uložené na zdivu, u staveb výstavnějších bývají uložené na dřevěné roznášecí podložce, jindy přímo v hliněném zdivu. Trámy a průvlak působí jako osamělá břemena a zdivo zatěžují soustředěným zatížením, výsledkem je svislá trhlina ve zdivu vlivem jeho nedostatečné pevnosti v tahu. Tato porucha se objevuje u stěn provedených jakoukoli technologií.

Renesance hliněné podlahy v moderním stavebnictví

Hliněná mazanina se nečekaně vrací do moderního stavebnictví a zažívá skutečnou renesanci. Kromě toho, že se hlína používala na podlahy, se jí vymazávaly i spáry srubů vyplněné mechem, případně se celá roubená stavba omítala silnou hliněnou omítkou, které se říkalo kožich. Silná vrstva hliněné mazaniny plnila tepelněizolační funkci a chránila stavbu před nebezpečím vnějšího přenosu požáru. V dnešní době přichází hlína, coby stavební materiál, znovu do módy. Hlavně při stavbě různých ekologických domů a obydlí nadšenců. Hliněné podlahy byly ve většině evropských domů zhruba až do poloviny 14. století.

Čtěte také: Kompletní informace o prostupu tepla v podlahách

Výhody a příprava materiálu

Velkou výhodou je fakt, že je možné využít místní suroviny jako například hlínu získanou při kopání základů rodinného domu. Výchozím materiálem (i v případě omítek) byla hliněná mazanina, případně hliněné těsto. Základem pro výrobu hliněné podlahy je dokonale homogenizovaná hliněná směs, která se skládá ze tří složek. Výchozí surovinou je hlína, do které se podle potřeby přidává voda a ostřivo. Za normálního stavu při vysychání se tvarové změny jílu projevují vznikem trhlin, k jejichž eliminaci slouží ostřivo (tradičně řezaná sláma, osiny a plevy, dnes řezaná sláma připravená pro výrobu slaměných pelet nebo křemičitý písek).

Lokální neupravenou surovinu je nutné nejprve upravit - prosít například na zednické prohazovačce a v případě potřeby zkrápět tak, aby se vlhkost hlíny blížila stavu přirozené vlhkosti. Hlína se následně rozprostře, posype řezanou slámou a mísí. K míchání lze využít i zahradní kultivátor, případně běžnou bubnovou míchačku. V dnešní době mohou k tomuto účelu sloužit například i lehké vibrační desky.

Složení hliněné směsi

• Hlína: Základní surovina, ideálně místní.
• Voda: Přidává se podle potřeby pro dosažení správné konzistence.
• Ostřivo: Slouží k eliminaci trhlin při vysychání. Tradičně řezaná sláma, osiny a plevy; moderně řezaná sláma nebo křemičitý písek. Hlína se prosívá síty o velikosti oka 2 mm a jako ostřivo se používá drcená sláma s délkou stébla do 10 mm (případně prosáté obilní plevy nebo osiny).

Instalace hliněné podlahy

Hliněná podlaha se provádí přímo na rostlý terén po případném odstranění travního drnu. Hliněná podlaha se dá realizovat i dnes. Na navlhčený podklad se zednickou lžící rozprostírá mazanina v požadované výšce. Jako výškové vodítko slouží hliněné terče, tzv. platky.

Nejprve naneste první vrstvu mazaniny. Pro stanovení roviny si předem připravte patky či terče. Zhruba po jednodenním schnutí mazaninu zhutněte buď vibrační deskou nebo ručně dřevěným pěchem, jako za starých časů. Lehká vibrační deska používaná běžně ve stavebnictví ušetří námahu při hutnění první vrstvy. Důkladně homogenizovaná hlína smíšená se slaměnou řezankou, plevami, pazdeřím ze lnu apod.

Následně nanášená vrstva hliněného těsta (stěrka) srovná případné nerovnosti podkladu vzniklé při předchozím hutnění podlahy, případně vyplní i drobné praskliny. Při nanášení stěrky je třeba zvlhčit povrch, aby se obě vrstvy řádně spojily. Po mírném zavadnutí stěrkové vrstvy se celá plocha postupně zatírá lejnem skotu s příměsí prosátých obilních osin (případně drcené slámy), což zvyšuje odolnost hliněné podlahy proti oděru a vodě. Místo lněného oleje můžete použít také podlahový vosk nebo perilový olej z perily křovité. Nechce se vám shánět vhodnou zeminu, sekanou slámu a další příměsi? V současnosti se dají pořídit směsi na hliněnou podlahu už namíchané, například značky Claylin. Přilijete jen vodu, zamícháte a můžete nanášet.

Čtěte také: Klíč k pevným podlahám

Hliněná podlaha se dá nanést také na dřevěná prkna, jen si dobře propočítejte jejich možné zatížení. Na tuto hrubou podlahu je pak nanesená hliněná mazanina, podobně jako na omítku, akorát není filcovaná, ale je hlazená. A je natřená olejem a voskem. Dává to hladký, omyvatelný a malinko tvrdší povrch, ale ta tvrdost není nijak závratná.

Údržba a odolnost

Hliněná podlaha zejména v obytných místnostech byla nejvíce namáhanou pochůzí konstrukcí venkovského domu a vyžadovala pravidelnou a zevrubnou údržbu, v letních měsících zpravidla každý týden. Při správné údržbě vydrží i desítky let. Hliněná podlaha má pro mě osobně velké kouzlo, ale ta zkušenost v Česku je velmi malá. Když to někdo nabízí, nabízí to jako podlahu údržbovou. Je potřeba počítat s tím, že podlaha není tak tvrdá a oděruvzdorná, že se snadno poškodí. Moderní, správně aplikované a ošetřené hliněné podlahy, jsou sice odolnější, ale velká vlhkost jim také nesvědčí. Starým vepřovicím může uškodit velká vlhkost, což se stává hlavně v dobách povodní.

Zkušenosti s hliněnou podlahou v České republice

O hliněných podlahách už se bavíme dlouhou dobu, ale sdíleli jsme pouze nějaké realizace ze zahraničí. Proto jsme rádi, že můžeme sdílet jednu konkrétní realizaci tady v Čechách. Budeme rádi tyto věci sdílet, abychom dodali odvahu i dalším. Naše první dojmy jsou, že to dopadlo parádně. Majitelé si to dělali sami a půl roku to již používají. Na klasické základové desce je polystyren. Poté je opět betonová vrstva jako podklad a na ní jsou 2 cm hrubé hlíny. Jako finální povrch je dekorativní omítka a to z toho důvodu, že majitelé chtěli jinou barevnost než je klasická hnědá nebo červenohnědá. Použili k tomu dekorativní omítky, které v ČR vyrábí Michal Navrátil z firmy Picas. Tyto omítky se osvědčily nejen na stěnách, ale i na této podlaze.

Rozdíl mezi podlahami je docela velký a ukazuje nám to různý vzhled a různé praktické užití. Jedna podlaha je udělaná hodně nahrubo a dle majitelů jde poznat, že se to hůře vytírá. V dalších místnostech je už podlaha hladší. Souvisí to i s tím, že se tento dům podařilo postavit docela rychle a některé věci už se dělaly ke konci narychlo. Jedna část podlahy proto není udělaná tak, jak si majitelé původně přáli. Víme, že ty skladby bývají různé, a že hlíny je někde více, například 10 až 15 cm. Tady se jim ale osvědčila tato skladba kde je hlíny méně a nebyly tam takové problémy s vysycháním. Za toho půl roku je tady na podlaze pár poškození, které se týkají pádu nějakého těžšího předmětu. S tím se ale potýkáme také u dřevěných podlah. Plus jedna drobnější prasklina.

Hliněná podlaha a zvuková izolace

Je možné hlínu použít jako akustickou izolaci v domě? My s tím máme zkušenost spíše špatnou. A dále už to ne navrhujeme. Spíš navrhujeme suchý křemičitý písek. Tady se snadněji sežene a dáváme ho do papírových voštin, ve kterých se snadno srovná. Dřív jsme občas psali suchý hliněný zásyp, ale těžko ho sehnat, těžko z místní hlíny. Je to blbé to tam dávat mokré a je těžké to tam dávat suché. Vypadá to sympaticky, ale v praxi je poměrně obtížné to zrealizovat.

Čtěte také: Betonová mazanina na hurdiskách

Rekonstrukce starých objektů

Častým úkolem současné stavební praxe je rekonstrukce stávajících objektů ve stáří dosahujícím 100 i více let. Jedná se o objekty, ve kterých je obvykle použita kombinace dřeva a hlíny. Správná oprava či rekonstrukce takovýchto objektů musí respektovat přirozené chování těchto materiálů při zachování současných požadavků na kvalitu a způsob bydlení. Častým úkolem současné stavební praxe je rekonstrukce stávajících objektů ve stáří dosahujícím 100 i více let. Jedná se o objekty, ve kterých je obvykle použita kombinace dřeva a hlíny, a to nejenom u objektů památkově chráněných. Správná oprava či rekonstrukce takovýchto objektů musí respektovat přirozené chování těchto materiálů při zachování současných požadavků na kvalitu a způsob bydlení.

tags: #hliněná #mazanina #dřevo #podlaha

Oblíbené příspěvky:

• Nápady pro zahradní dřevěnou studnu
• Jak vyrobit jmenovku ze dřeva
• hydroizolační stěrky
• Matná dlažba RAKO Golem Šedá
• Průvodce lepidly Weber fix pro obklady