Metodika měření kročejové neprůzvučnosti podlah

Kročejová neprůzvučnost stavebních konstrukcí je klíčovým parametrem pro zajištění akustické pohody v obytných i jiných budovách. Špatná kročejová neprůzvučnost je problémem především u novostaveb, kde obyvatele často trápí kročejový hluk od sousedů. Nedostatečná akustická izolace stavebních konstrukcí v kombinaci s nesprávným provedením podlahových vrstev způsobuje zvýšené šíření hluku i při běžných činnostech, jako je chůze, nárazy předmětů nebo provoz strojů.

Co je kročejová neprůzvučnost a proč je důležitá?

Kročejová neprůzvučnost je vlastnost konstrukce odolávat přenosu kročejového hluku do chráněných místností. Kročejový zvuk na stropní konstrukci v budově vzniká v důsledku dynamického zatížení podlahy při chůzi, pádu předmětů na podlahu nebo při manipulaci s nábytkem. V důsledku nárazů vzniká chvění (vibrace), které je přenášeno do nosné konstrukce objektu. Chvějící se konstrukce vyzařuje zvukové vlny do vzduchu ve vnitřních prostorách objektu.

Pro kročejovou neprůzvučnost je charakteristické, že zdroj hluku (na rozdíl od vzduchové neprůzvučnosti) je v přímém kontaktu s dělící konstrukcí. Kročejová neprůzvučnost stropních konstrukcí obecně je velmi nízká a zpravidla je třeba k její skladbě navrhnout adekvátní podlahovou konstrukci, která zlepšuje zvukově izolační vlastnosti dělící horizontální konstrukce, zejména s ohledem na zmíněnou kročejovou neprůzvučnost. Kročejová neprůzvučnost se vyjadřuje váženou normalizovanou hladinou akustického tlaku kročejového zvuku L´n,w v decibelech (dB).

Legislativní požadavky a normy

Dle platné české legislativy je dodržení požadované kročejové neprůzvučnosti závazné. Tento požadavek je uveden ve vyhlášce 268/2009 Sb. Požadované hodnoty kročejové neprůzvučnosti jsou pro jednotlivé sousedící typy místností uvedeny v ČSN 73 0532. V únoru 2010 vyšlo revidované znění této normy. Oproti předchozí podobě normy došlo ke zpřísnění požadavků na vzduchovou i kročejovou neprůzvučnost a ke zpřesnění výkladu některých pojmů.

Požadavky na zvukovou izolaci dělících konstrukcí budov (stropní konstrukce) podle lit. [3] jsou shrnuty v tabulce, která ukazuje, že v řadě případů došlo ke zpřísnění požadavků, přičemž požadavek pro obytnou místnost v rámci bytu byl zaveden z dřívějšího doporučení.

Čtěte také: Průvodce dřevěným úhelníkem pro přesné měření

Měření kročejové neprůzvučnosti

Měření kročejové neprůzvučnosti se provádí za použití normalizovaného zdroje kročejového hluku. Držíme se přitom nařízení a norem, především normy ČSN 73 0532 a ČSN EN ISO 140-7. Měříme hluk, který se šíří zejména konstrukcí (hluk pocházející z chůze, od nárazů předmětů nebo provozu strojů). Normalizovaný zdroj kročejového hluku je obvykle v místnosti nad nebo vedle chráněného prostoru, v některých případech i pod chráněným prostorem.

Měřicí aparatura

Základem měřicí aparatury je zvukový analyzátor a měřicí mikrofon. Pro měření zvukové izolace podle ČSN EN ISO 140 je normou požadována pro obě zařízení třída přesnosti 1, tedy třída nejvyšší. Před každým měřením je nutné provést kalibraci měřicí soustavy mikrofon - analyzátor pomocí akustického kalibrátoru. Normalizovaný zdroj kročejového zvuku se používá pro měření kročejové izolace, která se vyjadřuje váženou normalizovanou hladinou akustického tlaku kročejového zvuku. Základní součástí zdroje kročejového zvuku je soustava pěti kladívek, každé o hmotnosti 500 gramů, generující 10 úderů za sekundu.

Zkušební metoda a vyhodnocení

Měření normalizované hladiny kročejového zvuku zahrnuje měření hladiny akustického tlaku v přijímací místnosti. Měření se provádí v rozsahu 100 až 3150 Hz. Měření začíná kalibrací mikrofonu na kalibrační hladině 94 dB. Následuje nasnímání hladiny zvuku pozadí v přijímací místnosti v pěti různých polohách mikrofonu. Z všech naměřených údajů lze v pásmu 100 až 3150 Hz sestavit lomenou čáru znázorňující kročejovou neprůzvučnost. Posunem směrné váhové křivky podle postupu uvedeném v ČSN EN ISO 717-2 lze zjistit na kmitočtu 500 Hz jednočíselnou hodnotu neprůzvučnosti.

Měření je prováděno metodou přerušeného šumu nebo impulzního buzení. V případě impulzního buzení zvuku je použito rány ze startovací pistole. Důležité je, aby rozdíl mezi hladinou akustického tlaku užitečného signálu od hluku pozadí byl minimálně 35 dB, resp. 45 dB pro obytné místnosti.

Plovoucí podlahy jako řešení kročejové neprůzvučnosti

Kročejové neprůzvučnosti je dosaženo na základě volby kvalitních materiálů a správného návrhu podlahové konstrukce. Optimálním řešením pro zvýšení neprůzvučnosti stropních konstrukcí jsou plovoucí podlahy, jejichž roznášecí horní deska (beton, anhydrid, systémové montované desky) je pružně oddělena od konstrukce stropu, svislých stěn i prostupů instalací. Plovoucí podlaha se vždy skládá z tlumicí podložky uložené na nosné konstrukci stropu, roznášecí vrstvy a dále z nášlapné vrstvy. Hlavní zásadou při ochraně proti kročejovému zvuku je střídání vrstev se setrvačným a pružným odporem proti rozkmitání, tedy vrstev akusticky tvrdých a akusticky měkkých.

Čtěte také: Postupy měření vlhkosti dřeva

Typy plovoucích podlah

• Těžké plovoucí podlahy: Skládají se z tuhé a těžké roznášecí desky (např. betonové mazaniny nebo anhydridu), uložené na tlumicí podložce s vhodnou dynamickou tuhostí (např. desky z minerálních vláken, ze speciálního polystyrenu pro kročejový útlum). Roznášecí deska je po obvodě dilatována od svislých konstrukcí. Pro těžké plovoucí podlahy má být plošná hmotnost roznášecí vrstvy nejméně 75 kg/m².
• Lehké plovoucí podlahy: Skládají se ze dvou základních prvků: roznášecí vrstvy, která může být současně nášlapnou vrstvou (lamino, dřevotříska apod.) a tlumicí podložky. Tlumicí podložka by měla být pro konstrukci lehké plovoucí podlahy tužší než v případě těžké plovoucí podlahy. Desky se mají klást alespoň ve dvou vrstvách se vzájemnou převazbou spár. Výhodou této varianty je její nižší hmotnost (z hlediska statického) a výstavba bez mokrého procesu.

Volba izolační vrstvy

Společným prvkem obou typů podlah je izolační vrstva. Jako kročejová izolace se používají především desky z minerálních vláken, elastifikovaný polystyren, napěněný polyetylen a dřevovláknité desky. Pro lehké plovoucí podlahy se používají materiály s vyšší tuhostí, pro těžké plovoucí podlahy je naopak možné používat izolace pružnější. Kročejovou izolaci je nutné volit s ohledem na rezonanční kmitočet podlahového souvrství, který by neměl ležet ve zvukově izolační oblasti (100 Hz do 3 150 Hz).

Nejčastější chyby při realizaci a jejich dopady

I když jsou použity kvalitní materiály a technologie, výsledný efekt často zůstává za očekáváním kvůli chybám při realizaci. Tyto chyby pramení z nepochopení či lhostejnosti k principům kročejové neprůzvučnosti a neuvědomění si důsledků těchto chyb.

Nedodržení dilatačních mezer

Jednou z nejčastějších chyb je zanedbání dilatační mezery mezi podlahovou konstrukcí a svislými konstrukcemi (stěny, prostupy). Přímý kontakt stěrky s horizontální konstrukcí budovy vede k vytvoření mostu, který posléze přenáší vibrace z podlahy do ostatních napojených konstrukcí. Dle normativních postupů musí být těžké i lehké plovoucí podlahy od svislých konstrukcí v celé své tloušťce pružně odděleny. V případě, že je na tyto podklady následně aplikována srovnávací vrstva (nivelační stěrka), dilatační mezera musí být nezbytně zachována. Tato chyba může být tikající časovanou bombou, jež může explodovat klidně i několik měsíců po předání díla.

Špatná rovinnost podkladu

Rovinnost podkladu je poměrně logická věc - před aplikací kročejové izolace musí být podklad rovný. Jsou-li instalovány ty nejlepší krytiny i s nejlepšími podložkami na křivý podklad, nelze očekávat uspokojivý výsledek. Protihluková podložka neplní funkci vyrovnání podkladu a nemůže nahradit nivelační stěrku.

Poškození kročejové izolace během instalace

K poklesu podlahy a snížení účinnosti izolace může dojít také kvůli poškození kročejové izolace během instalace, například trvalou chůzí po ní. V praxi se běžně používají podlážky či prkna, aby zatížení na izolaci během instalace nebylo lokální.

Čtěte také: Řezivo: Měření a třídění

Nesprávná volba tloušťky izolace

Pokud zákazník zvolí kročejovou izolaci z elastifikovaného polystyrenu (nebo minerální izolace) v příliš velké tloušťce, lze logicky očekávat vyšší stlačení podlahy. V praxi se toto řeší použitím doporučené tloušťky kročejové izolace a zbylá tloušťka se nahrazuje násypem či klasickým polystyrenem.

Horizontální přenos hluku

Problematika přenosu kročejového hluku mezi místnostmi v horizontálním směru je bohužel někdy opomíjena. K přenosu kročejového hluku může docházet jak mezi přímo sousedícími prostory, tak také mezi prostory oddělenými další místností. Chybný návrh nebo provedení mohou mít zásadní vliv na užitnou hodnotu bytů. Oprava může být velice nákladná a v některých případech obtížně realizovatelná, např. napojení podlahy u schodiště a výtahové šachty.

Doporučení pro zajištění kročejové neprůzvučnosti

Kvalitní návrh konstrukcí je jedním ze základních kroků k dosažení požadovaných zvukově izolačních vlastností. Vždy je důležité se držet základních montážních postupů, případně využít montážní postupy přímo od výrobce jednotlivých výrobků. Vzhledem k šíři problematiky a specifikům každé stavby je vhodné konzultovat řešení se zkušeným akustikem již ve fázi návrhu. To, co fungovalo na deseti jiných stavbách, může být u stavby jedenácté příčinou vážného problému.

tags: #metodika #měření #kročejové #neprůzvučnosti #podlah

Oblíbené příspěvky:

• Program Nová zelená úsporám a dotace na střechu
• Terasová prkna a minerální izolace: správná montáž
• Humor s blondýnkami a žehlicími prkny
• Vše o výběru válečku na dekorativní omítky
• Správné provedení prostupu komínu stropem