Mezistřešní žlab a fólie: Co to je a k čemu slouží

Plechové zaatikové a mezistřešní žlaby jsou poměrně často zdrojem zatékání u plochých, ale také u šikmých střech. Problémy se zatékáním se vyskytují v oblasti žlabů například i u šedových střech nebo střech ve tvaru oblouku. U plechových žlabů se někdy bohužel vyskytují i boční odvodňovací prvky, které při deštích brání plynulému odtoku dešťové vody ze střechy. Určitá část žlabu nebo úžlabí střechy s bočními vtoky se totiž většinou zaplní vodou i za dešťů menší intenzity. Situace je kritická především u plochých střech s vrchní krytinou z trapézových plechů, protože skladba takové střechy je většinou z boku v oblasti žlabu otevřená, tedy nevodotěsná.

Typy žlabů a jejich problémy

Lůžkové žlaby mohou být zavěšeny na háky a potom je úprava podobná jako u žlabu podokapního. Častěji však bývají mezistřešní žlaby vytvořeny jako žlaby lůžkové, v dřevěném nebo betonovém lůžku. Tvar i průřez žlabu je dán konstrukčním uspořádáním střech. Obvykle bývají obdélníkového průřezu se zkosenými nebo zaoblenými rohy s oblým nebo rovným dnem. Jejich šířka je okolo 250 mm, až do 400 mm. Pro ploché střechy stačí žlab s okapovými plechy vcelku. Pro strmější sklony střech se spojí žlab se samostatnými okapovými plechy na dvojitou ležatou drážku.

Problémy s odvodněním

  • Starší průmyslové budovy, výrobní a skladové haly mají většinou ploché střechy pokryté povlakovými hydroizolacemi z asfaltových pásů a žlaby mají z plechu různého druhu a tvaru.
  • Zaatikové nebo mezistřešní žlaby v mnoha případech bohužel nemají dostatečný spád. V případě přívalových dešťů se takové žlaby zaplní vodou a především spoje plechů v nich jsou opakovaně namáhány tlakovou vodou.
  • K problematickým místům v oblasti žlabů patří také ukončení asfaltových pásů na oplechování, kde jsou hydroizolace nataveny na plech. V těchto detailech dochází mezi hydroizolacemi a oplechováním v důsledku jejich rozdílné teplotní roztažnosti k poměrně velkým dilatačním pohybům.
  • Nerovnosti konstrukcí, zatížení plechů ve žlabech vodou, nesprávné vyspádování žlabů spolu s nekvalitním provedením oplechování nebo izolací jsou některé z dalších obvyklých příčin jejich zatékání.

Údržba a prevence

Zaatikové a mezistřešní žlaby je nutné pravidelně kontrolovat a odstraňovat z nich nečistoty. Zanedbávání údržby střech rovněž nepříznivě ovlivňuje jejich vodotěsnost. U průmyslových budov je možnost značného zanášení žlabu popílkem nebo jinou nečistotou, doporučuje se do hrdel vkládat drátěné košíčky a žlaby často čitit, aby se odpadní trouby neucpaly. Také se do mezistřešních žlabů vkládají laťové mříže jako ochrana proti zavalení sněhem a proti zdeformování při chůzi osob čistících žlab, nebo opravujících střechy.

Normativní požadavky na spádování žlabů

Minimální spád žlabů u budov, které byly postaveny před novelizací normy ČSN 73 1901 Navrhování střech, tj. před lednem 1999, byl stanoven spolu s požadavky ČSN 73 3610 Stavební práce přidružené klempířské pro podokapní a nástřešní žlaby 0,5 % a pro mezistřešní a zaatikové žlaby 1 %. Mezistřešní a zaatikové žlaby se nyní doporučuje provádět z povlakových krytin. Na spád povlakových krytin se ovšem podle ČSN 73 1901 vztahuje tento požadavek: sklon povlakových hydroizolací má být nejméně 1° (1,75 %) k odvodňovacím prvkům, a to včetně úžlabí. Ohledně žlabů a úžlabí je v ČSN 73 3610 z března 2008 čl. 13.9 uvedeno: „Mezistřešní a zaatikové žlaby se nedoporučuje řešit klempířskou konstrukcí.“

V normě ČSN 73 1901 Navrhování střech jsou ve více článcích uvedeny požadavky na minimální spád sklonové (spádové) vrstvy, parozábrany, podkladní vrstvy i povlakové vrstvy. Při provádění spádování střechy je třeba zohlednit např. i průhyby nosné konstrukce střechy. I při dodržení těchto požadavků se mnohdy na ploché střeše vyskytují místa, kde po deštích stojí voda.

Čtěte také: Více o okapových systémech Lindab

Řešení problémů se zatékáním a spádováním

Prostor původních plechových žlabů se při opravě střech zaplní tepelnou izolací, z tepelné izolace se dále v odpovídajícím tvaru vybudují klíny a řádně vyspádovaná oblast se pokryje povlakovými hydroizolacemi. Při úpravách žlabů a montáži izolací je z hlediska postupu prací určitý rozdíl při provádění opravy střechy v alternativě se zateplením a bez zateplení. Provádíme-li opravu střechy bez zateplení, pak je možné nejdříve zaplnit žlaby tepelnou izolací, vybudovat klíny z tepelné izolace a dále postupně provádět montáž hydroizolací od vpustí až k nejvyšším místům na střeše. Jestliže provádíme opravu klasické jednoplášťové střechy se zateplením, obvykle je potřeba nejprve provést skladbu střechy s hydroizolacemi v ploše střechy, a to před provedením, resp. dokončením příslušných úprav u žlabů. Při opravě střechy je potřeba zohlednit rozměry střechy a reálné možnosti pracovníků izolatérů provést skladbu střešního pláště na určité části plochy střechy tzv. na jeden záběr, aby skladba (tepelná izolace) byla při opravě střechy zajištěna proti zatečení.

Příklad úpravy zaatikových žlabů

Plechovými zaatikovými žlaby během více než dvacetiletého provozu budovy často zatékalo. Původní střecha se zaatikovými žlaby z plechu je vidět na obr. 5 (stav před zateplením střechy a před úpravou v oblasti žlabů). Po provedených modelových tepelnětechnických výpočtech střešního pláště a po vyhodnocení stávajícího stavu střešního pláště a různých možností řešení opravy střechy byla stávající plechová krytina na střeše ponechána, střecha byla zateplena pěnovým polystyrenem a byla realizována nová dvouvrstvá krytina z modifikovaných asfaltových pásů.

Před montáží nových vrstev izolací byly alespoň části stěn atik a vyšších částí budovy v oblastech, kde byly následně položeny nové vrstvy izolací, zednicky opraveny a upraveny pro natavování hydroizolací. Plechový zaatikový žlab byl nejdříve zaplněn tepelnou izolací z minerálních vláken o konstantní tloušťce se spádem k místům budoucích vpustí. Spád ve žlabu zatím kopíroval původní spád plechového zaatikovéno žlabu. Uprostřed vzdálenosti mezi vpustmi byl žlab naplněn pouze do výšky vrstvy nové parozábrany. Na krytinu z pozinkovaného plechu byly do plochy mezi drážky plechové krytiny položeny přířezy z desek pěnového polystyrenu EPS 100 S o tloušťce 3 cm.

Na vyrovnanou plochu střechy byla volně položena parozábrana (asfaltový SBS modifikovaný pás o tloušťce 4 mm, s nosnou vložkou z hliníkové fólie a ze skleněné zesílené rohože). Parozábrana byla v přesazích kotvená skrz původní plechovou krytinu až do podkladní vrstvy betonu a v přesazích byla řádně natavena. Na povrch parozábrany byly nalepeny desky pěnového polystyrenu o tloušťce 120 mm. Nalepeny byly aktivováním THERM pruhů na povrchu parozábrany plamenem hořáku. Na desky pěnového polystyrenu byla nalepena vrstva hydroizolace: samolepicí SBS modifikovaný asfaltový pás. Okraj u zaatikového a mezistřešního žlabu byl pod úrovní parozábrany vyztužen dřevěnými deskami.

V oblasti nad původním zaatikovým žlabem byl vybudován klín z pěnového polystyrenu, který vytvořil podél atiky dvě úžlabí. Podél atik byly provedeny klíny s příčným spádem 10 %. Na klín z tepelné izolace byl z plochy střechy nalepen samolepicí modifikovaný asfaltový pás. Nyní je již možné dát si klíny z pěnového polystyrenu vyrobit s různým spádem na míru a na střeše je „jen“ správně přiříz­nout do příslušného tvaru. Vybudování klínů v oblasti zaatikových žlabů a vybudování úžlabí na střeše vyžaduje určitou zručnost a představivost. Technická příprava, technologický postup jednotlivých prací anebo projektová příprava by se neměla podceňovat. U střechy byly osazeny sanační vtoky a manžety vpustí byly řádně vodotěsně nataveny. Jako vrchní pás byl na celé rozvinuté ploše nataven SBS modifikovaný asfaltový pás shora s ochranným posypem z drcené břidlice proti UV a tepelnému záření.

Čtěte také: Instalace odvodňovacích žlabů

Vyrovnávací asfaltová drť Villaplan

Povrch podkladních konstrukcí včetně okolí žlabů je někdy nerovný a ani desky tepelné izolace spádových klínů se ne vždy podaří položit tak, aby vytvořily plynulý přechod z plochy střechy na klín (klíny). Pro vyrovnání drobných nerovností u přechodů ploch, pro vybudování rozvodí na části střechy nebo pro vybudování náběhů u detailů (u strojoven výtahů, u nástaveb pro vzduchotechnické zařízení) lze použít například vyrovnávací asfaltovou drť Villaplan. Asfaltová drť se poměrně snadno aplikuje na podklad, na tepelné izolace i na asfaltové hydroizolace. Při zpracování asfaltové vyrovnávací drtě nejsou potřeba žádná lepidla, jedná se o tzv. studenou aplikaci.

Asfaltová drť se vysype z pytle na místo, na plochu, na které potřebujeme upravit spád, vyrovnat nerovnosti apod. Pokud vyrovnáváme nebo upravujeme větší plochu střechy, doporučuje se drť postupně nasypávat mezi vodítka (například mezi příslušně upravené dřevěné latě osazené ve spádu). Vyrovnávací drť se hutní, a proto se při tloušťce vrstvy, kterou vyrovnáváme, tj. cca do 4 cm, nasype vyrovnávací drť přibližně do výšky o 1/3 vyšší, než je požadovaná tloušťka zhutněné vrstvy. Zhutnění vyrovnávací drtě se provádí ručně mírným tlakem ocelovým pěchem na vyrovnávací asfaltovou směs, resp. obdobným nářadím. Pro vyrovnávací vrstvy o tloušťkách větších než 6 cm je nutné nasypat vyrovnávací drť a hutnit ji postupně po menších vrstvách. Po zhutnění vyrovnávací drti je možné na zhutněné ploše okamžitě pokračovat v práci, tedy prakticky ihned natavovat asfaltové hydroizolační pásy.

U sanací střech, kde se vyrovnávací asfaltová drť většinou používá pro úpravu spádů na povrchu ploché střechy pouze lokálně, jen u některých míst, detailů apod., většinou není nutné vrchní povlakovou krytinu vzhledem k použité vyrovnávací drti dokotvovat. U podkladů z asfaltových hydroizolací je vhodné ještě před vysypáním vyrovnávací drtě na místo, které vyrovnáváme, povrch hydroizolací lehce nahřát plamenem hořáku. Velkou výhodou vyrovnávací drtě je, že při jejím zpracování lze přebytečný materiál včetně již zhutněného opět zpracovat na jiném místě. Při zpracování vyrovnávací asfaltové drtě nevzniká odpad. Vyrovnávací asfaltová drť má ve srovnání s asfaltovými pásy i poměrně dobré tepelnětechnické vlastnosti. Součinitel tepelné vodivosti zhutněné asfaltové drti je 0,07 W/(m .

Stavební fólie a jejich využití

Stavební fólie jsou nezbytnou součástí izolačních vrstev střech, podlah, zateplovacích systémů či hydroizolace základů a stěn domu. Je důležité jednotlivé typy fólií navzájem nezaměňovat. Existují různé typy stavebních fólií, jejichž materiálové složení určuje jejich použití. Zvláště u těchto stavebních materiálů je mimořádně důležité zvolit typ fólie, který bude přesně plnit očekávaný účel. Jakákoli záměna či nesprávná montáž může mít následky například v podobě nežádoucí kondenzace vlhkosti ve zdivu či v dřevěných konstrukcích. V moderních konstrukcích střech najdou uplatnění parozábrany i paropropustné fólie. Aby fólie stavbu skutečně chránila, musí podle způsobu umístění v konstrukci vlhkost buď zadržovat, nebo naopak odvětrávat. To se týká zejména parozábran či difuzně otevřených paropropustných fólií, které mají zcela rozdílné funkce a nesmí být zaměněny.

Podstřešní fólie

Moderní konstrukce střech a podstřešních izolačních systémů vždy předpokládají použití různých typů fólií, které slouží k posílení tepelně izolačních parametrů a odolnosti střechy proti vlhku a srážkové vodě. Používají se v nich parotěsné fólie (parozábrany), které slouží jako ochrana tepelné izolace proti pronikání vodních par z interiéru do konstrukce a zabraňují nadměrné kondenzaci vodních par do konstrukce. Tím přispívají k zachování dlouhodobé funkce tepelné izolace. Tvoří tak parotěsnou a vzduchotěsnou bariéru zevnitř interiéru do tepelné izolace.

Čtěte také: Stavební připravenost pro sprchový žlab

Difúzní (paropropustné) fólie jsou vícevrstvé difúzně otevřené fólie pro vytvoření doplňkové hydroizolační vrstvy šikmých střech, ale i provětrávaných fasád. Chrání dřevěné prvky krovu a tepelnou izolaci před pronikáním vody při poškození střechy, netěsnostech střešní krytiny. Zvyšují vzduchotěsnost střešního pláště. Bývají rovněž označeny jako kontaktní střešní fólie, protože jsou určeny k přímé pokládce na tepelnou izolaci nebo dřevěné bednění a umožnují tak využití celé výšky krokve nebo konstrukce fasádního roštu pro vložení tepelné izolace. Tyto fólie se vyznačují vysokou propustností pro vodní páry a umožňují tak odvětrání par prostupujících z interiéru. Páry mohou zevnitř pronikat například kvůli špatně udělané parotěsnicí vrstvě na vnitřní straně střešního pláště. Existují však i nekontaktní střešní difúzní fólie. Ty se nesmí pokládat přímo na tepelnou izolaci a vyžadují odvětrávanou mezeru nad i pod fólií. Rovněž je nutné ponechat větrací mezeru mezi tepelnou izolací a fólií (min. 20 mm) a zajistit vstup vzduchu u okapu a výstup u hřebene střechy. Přesná skladba střechy podle typu použité střešní krytiny a izolací by měla vždy zahrnovat i doporučené typy fólií a způsoby jejich umístění v konstrukci. Podobnou funkci jako v konstrukcích střech mají stavební fólie i v tepelně izolačních systémech fasádách. Fasádní fólie chrání tepelnou izolaci a nosné konstrukce opláštění zejména před vodou a sněhem. Podporují vzduchotěsnost pláště fasády a tím zvyšují účinnost tepelné izolace.

Nopová fólie

Mezi stavební fólie se širokým spektrem využití, například při často prováděném odvlčení a dodatečné hydroizolaci starších domů a chalup, patří nopové fólie. Slouží k ochraně suterénů a podzemních konstrukcí proti zemní vlhkosti a podzemní beztlakové vodě, na ochranu hydroizolačních povlaků proti mechanickému poškození, jako protiradonová bariéra i jako náhrada podkladního betonu podlah na terénu. Fólie svým tvarovaným povrchem vytváří vzduchovou mezeru mezi fólií a podkladem, která umožňuje rovnoměrné rozložení tlaku vodních par a umožňuje odvětrávání vlhkosti do prostoru nad terénem. Je důležité pochopit princip fungování nopové fólie a vyhnout se časté chybě v podobě opačné pokládky. Prostor pro vzduchovou mezeru a následné odvětrávání pomáhají vytvořit právě výstupky na fólii, zvané nopy.

Sklovláknité tkaniny ("Perlinky")

„Perlinky“ jsou známé fólie pro venkovní zateplovací systémy, vnitřní omítky či výztuhy podlahových potěrů. Životnost kontaktního zateplovacího systému může podle odborníků významně ovlivnit právě kvalita a správná aplikace mřížkové tkaniny ve výstužné vrstvě. Mřížkové tkaniny se vyznačují dlouhou životností a odolností vůči extrémním povětrnostním podmínkám. Speciální kategorií jsou sklovláknité mřížkové tkaniny do podlah. V nich se stávají moderní alternativou k tradičním ocelovým kari sítím, které brání prasklinám při vyzrávání betonových potěrů. Pro zvýšení pevnosti v tahu či ohybu a omezení prasklin vznikajících při zrání je nutné beton vyztužit. Vedle kovových sítí či polypropylenových vláken je jako výztuž doporučovaná právě sklovláknitá mřížka (např. Vertex).

Hydroizolační fólie pro ploché střechy

V případě, že má váš objekt plochou střechu, je zapotřebí zvolit dostatečně účinné řešení v oblasti izolace, aby skrze ni neprocházela vlhkost a voda. V tomto směru existuje několik materiálů, které se dají využít. Velmi efektivním nástrojem je aplikace hydroizolační fólie. V první řadě je podstatné sdělit, že hydroizolační fólie je v případě plochých střech konečným prvkem, který zabraňuje pronikání vlhkosti dovnitř objektu. Jedná se o účinnou alternativu například k asfaltovým pásům, jež se hojně používaly v minulosti. Moderní hydroizolační fólie jsou ceněné také z toho důvodu, že se poměrně snadno pokládají. Zpravidla stačí pouze jedna vrstva materiálu, což je u ostatních variant většinou nedostatečné. Pakliže vybíráte prvky pro izolace plochých střech, je nutné zvážit ostatní materiály. Ne vždy je s nimi totiž hydroizolační fólie kompatibilní. Jedná se třeba o tepelné izolace, jež jsou tvořené polystyrenem. V tomto ohledu je tedy na místě konzultace s odborníky, kteří mají s pokládkou hydroizolací na ploché střechy dostatečně zkušenosti a vědí, jak jednotlivé komponenty vhodně zkombinovat tak, aby byla izolace dostatečně kvalitní a vydržela klidně i několik desítek let bez nutnosti zásadnějších rekonstrukcí.

Pojistná hydroizolace šikmých střech (PHI)

Pojistné hydroizolační fólie se v 90. letech začaly používat jako revoluční a poměrně dostupný prvek, od kterého jsme si slibovali prodloužení životnosti střech. Ve velkém počtu se tak začaly instalovat i do skladeb střech s nevyužitým podkrovím. V této části článku o pojistné hydroizolaci šikmých střech se krátce zmíním o zásadách provádění PHI pomocí difuzních fólií nejen v ploše střechy, ale ve všech běžných detailech, jako je štítová hrana, hřeben, nároží, úžlabí, prostupy a napojení. Nelze opomenout ani odvodnění PHI v okapní hraně. Obecně platí, že provádění PHI musí být v souladu s projektem, pokud projekt zpracován není, pak musí dodavatel zvolit vhodnou difuzní fólii s ohledem na typ střešní konstrukce (dvou/tříplášťová) a při provádění PHI vycházet z případných zvýšených požadavků kladených na střechu.

Problémy s pojistnou hydroizolací v praxi

  • Moderní neglazované pálené střešní tašky mívají deklarovanou životnost až 100 let, avšak jejich skutečná schopnost odolávat vlhkosti běžně nepřesahuje 40 let. Zkušenosti však ukazují, že po cca 40 letech tašky začínají propouštět vlhkost skrze svou strukturu narušenou mrazovými cykly, což vede k nárůstu vlhkosti dřevěných prvků krovu.
  • Kondenzace na vnitřní straně fólie - Při tepelně neizolovaném podkroví může docházet ke kondenzaci vodních par z domu na vnitřní straně fólie.
  • Degradace fólie UV zářením - fólie bez dalších vrstev skladby není chráněna proti účinkům UV záření. To způsobuje její zrychlenou degradaci. Z reálných aplikací na starších střechách se ukazuje její maximální životnost cca 25 let. Po této době fólie ztrácí své vlastnosti, stává se křehkou a odpadává z výztužné mřížky.
  • Složité lokální opravy - v případě výměny prasklé či jinak poškozené tašky je nutno postupovat buď z venku střechy, což při vyšších budovách bez možnosti výlezu na střechu je možné jen s využitím lešení nebo plošiny, a nebo je nutné poškozené místo zevnitř najít a pro výměnu tašky fólii rozříznout.
  • Nedostatečné řešení detailů - ďábel se skrývá v detailech, které často rozhodují o celkové kvalitě a funkčnosti. Nejinak je tomu u pojistných hydroizolačních fólií, kdy se lze při průzkumech střech běžně setkat s nevyhovujícími detaily okolo střešních oken, komínů a dalších prostupů střešním pláštěm.
  • Použití pojistných hydroizolačních fólií ve střechách s neobývaným podkrovím často přináší více problémů než užitku. Místo prodloužení životnosti střechy tedy mnohdy dochází k opačnému efektu - zkrácení životnosti střechy a zvýšení nákladů na opravy. Proto se ukazuje jako vhodnější pojistné fólie ze skladby střech bez obytného podkroví zcela vyloučit a spolehnout se na skladbu pouze se střešní taškou, která napomůže větrání konstrukce a umožní její přirozené vysychání bez rizika skrytých defektů.

Zásady provádění PHI

PHI bez bednění

Pokud není součástí PHI šikmé střechy bednění, pak je spolehlivost tohoto opatření vždy menší, než když je difuzní fólie položena na tuhém podkladu, k němuž je možné (a žádoucí!) jednotlivé pásy fólie mechanicky kotvit.

  • Dostatečné délkové překrytí jednotlivých pásů difuzní fólie. Na okraji pásů bývají obvykle výrobcem vyznačeny tři linie vzdálené od okraje pásu 10, 15 a 20 cm, což znamená, že by měly být pásy kladeny s překrytím podle sklonu střechy, tj. do 25 ° činí překrytí 20 cm, do 30 ° je překrytí 15 cm a nad 30 ° postačí překrytí 10 cm.
  • Pásy fólie je třeba pokládat hladce, bez příčných záhybů a zvlnění, které by jinak odváděly vodu, např. z tajícího sněhu, ke spáře mezi fólií a kontralatí.
  • Pásy fólie u dvouplášťových střech pokládat s minimálním průvěsem, v případě tříplášťových střech by průvěs neměl být větší jak 2 cm. Minimalizovat průvěs u dvouplášťových střech, neboť čím větší průvěs, tím větší pravděpodobnost, že při pokládání tepelné izolace to dopadne, jako na obr.
  • Podélné spoje pásů provádět pod kontralatěmi. Při dodržení uvedených zásad lze však dosáhnout spolehlivé PHI jen v úrovni 5. a 6. třídy těsnosti. V šesté třídě (jen tříplášťové střechy) nezáleží na difuzním odporu fólie pro PHI v páté třídě však musí být její difuzní odpor co nejmenší (sd < 0,3 m).

PHI na bednění bez utěsnění

Pokud je součástí PHI bednění, pak kromě výše uvedených zásad, je nezbytné jednotlivé pásy fólie k bednění kotvit pomocí hřebíků se širokou hlavou nebo spon. Pásy se připevňují výlučně podél horního okraje a jen v místě délkového překrytí. I když je na první pohled zřejmé, že bezpečnost PHI na bednění, k němuž jsou pásy difuzní fólie mechanicky připevněny, je vyšší, než v případě bez připevnění, Pravidla pro navrhování a provádění střech to neberou na zřetel, a degradují PHI z lehkých fólií na bednění do 5. třídy těsnosti, ačkoli ta samá PHI z lehkých asfaltových pásů bez utěsnění údajně (podle Pravidel) skýtá vyšší těsnost na úrovni 4.

PHI s utěsněním

Kotvení je nezbytným předpokladem pro případné utěsňování styků pásů v případě vyšších nároků na těsnost PHI (1. až 4. třída těsnosti). V ploše se utěsňují přesahy pásů a spáry mezi kontralatěmi a fólií. Utěsňování se provádí pomocí vhodných lepidel, lepicích tmelů, těsnicích pásek, těsnicích pěn apod. Velmi se osvědčily fólie již výrobcem opatřené samolepicími okraji. K utěsnění je třeba používat vhodné systémové prostředky podle pokynů výrobce použité fólie.

Detaily provádění PHI

Hřeben/nároží

Provádění PHI v detailu hřebene/nároží záleží především na typu střešní konstrukce (dvou/tříplášťová). Je třeba zdůraznit, že zateplením do plné výšky krokví ještě nevzniká dvouplášťová střecha! Této konstrukce bude dosaženo jen tehdy, bude-li zateplení zároveň po celé délce krokví. Vzhledem k tomu, že se zpravidla tepelná izolace ukládá mezi krokve jen do úrovně kleštin, jsou skutečné dvouplášťové střechy velmi výjimečné. Drtivá většina realizací je tedy kombinací obou střešních typů: zateplená část od okapu po kleštiny je konstrukce dvouplášťová, a nezateplená část od kleštin po hřeben je tříplášťová. Nesmírně důležitější je fakt, že zatímco ta spodní zateplená část nemá spodní vzduchovou vrstvu mezi tepelnou izolací a PHI, tedy není přímo větraná, ta horní nezateplená část tuto vzduchovou vrstvu má a tato vrstva musí být větraná. Tomuto požadavku musí být přizpůsobeny detaily hřebene a nároží.

Pojistná hydroizolace v úžlabí

Do dobře udělané střechy nemůže zatékat dešťová voda. Něco jiného však je voda z tajícího sněhu, který navál pod krytinu. Voda z přimykajících se střešních ploch bude stékat po PHI do úžlabí. Pakliže bude někde fólie poškozená, stačí jedna spona nebo hřebík v ose úžlabí, určitě zateče do tepelné izolace a způsobí i provlhnutí sádrokartonu.

Správně provedená PHI v úžlabí začíná položením průběžného pásu fólie o poloviční šířce od okapu k hřebeni, na němž budou postupně pokládány volné konce pásů ze střešních ploch. Tyto pásy končí šikmým střihem v ose úžlabí. Toto provedení je jednoduché, bezpečné a přehledné.

  1. Připevnit 4 úžlabní latě v rovině kontralatí. Ty dvě vnější latě jsou mimořádně důležité. Oddělují střešní plochu od úžlabí, nemůže tedy stékat voda z tajícího sněhu až do oblasti nad úžlabní krokví a tudíž se nemůže ani vytvářet zalednění v patě úžlabí pod plechem. Voda bude odtékat podél těchto latí, a proto musí být mezi nimi a kontralatěmi dostatečný odstup. Pod hřebenem tento odstup může být jen 2 cm, avšak směrem k patě úžlabí se musí spáry postupně zvětšovat, protože jimi bude protékat stále větší množství vody. Je nezbytné zajistit, aby tato spára zůstala trvale volná, zejména nepřipustit její zanesení např. pilinami. Zároveň obě vnitřní úžlabní latě slouží k připevnění volných konců střešních latí.
  2. Položit poloviční pás fólie do úžlabí, bude probíhat bez přerušení od okapu až po hřeben. Pás připevnit sponami jen k horní ploše vnějších latí.
  3. Pásy fólie ze střešních ploch zešikma zastřihovat v ose úžlabí. Pásy se natupo dotýkají v ose úžlabí, nepřekrývají se. Pásy připevňovat sponami jen na horní ploše vnějších latí. Předem je nutné pásy položit tak, aby na latě nabíhaly po stranách a vytvářely úhledný odvodňovací žlábek.

tags: #mezistresni #zlab #folie #co #je #a

Oblíbené příspěvky: