Mikroštěrbinové odvodňovací betonové žlaby: Vše, co potřebujete vědět

Mikroštěrbinové odvodňovací betonové žlaby jsou důležitou součástí moderních drenážních systémů. Ačkoli jsou velmi užitečné, je klíčové pochopit jejich specifika, abychom je mohli efektivně a správně využívat. Následující článek poskytuje podrobné informace o těchto žlabech, jejich typech, použití a omezeních.

Typy betonových žlabů a jejich specifikace

Existuje několik typů betonových žlabů, které se liší třídou zatížení a kompatibilitou s vpustmi. Každý typ je navržen pro specifické podmínky:

• Betonový žlab B125 s litinovou mříží: Tento žlab je vyroben z betonu třídy C35/45 a je určen pro odvod vody. Je plně kompatibilní s betonovou vpustí B125.
• Betonový žlab C250 s litinovou mříží: Stejně jako předchozí typ je vyroben z betonu třídy C35/45 a slouží k odvodu vody. Je kompatibilní s betonovou vpustí C250.
• Betonový žlab D400 s litinovou mříží: Vyroben z betonu třídy C35/45, tento žlab je určen pro odvod vody a je kompatibilní s betonovou vpustí D400.

Kromě samotných žlabů jsou důležité i doplňkové komponenty:

• Koncovka betonového žlabu: Vyrobena z ocelového plechu, slouží k zakončení betonových žlabů.
• Koncovka betonového žlabu s odtokem: Také z ocelového plechu, umožňuje zakončení žlabů se zachováním odtoku vody.

Normy a třídy zatížení

Důležité informace o odvodňovacích žlabech nalezneme v normě ČSN EN 1433. Její článek číslo 5 specifikuje skupiny zatížení:

• Skupina 3 (nejméně třída C250): Určena pro odvodňovací žlábky umístěné v ploše odvodňovacích pruhů pozemní komunikace u obrubníku, nepojížděné zpevněné krajnice a podobně.
• Skupina 4 (třída D400): Tato vyšší zátěžová skupina připouští instalaci napříč. Mezi těmito skupinami nejsou žádné meziskupiny.

Norma určitě nepovažuje odvodnění pomocí štěrbin za nespolehlivé a nekvalitní. V kompetenci projektanta je tedy rozhodnout o typu žlabu nejen podle třídy zatížení, ale také charakteru a intenzitě namáhání, které musí žlaby v provozu snášet.

Čtěte také: Výběr odvodňovacího žlabu

Omezení a nevýhody betonových štěrbinových žlabů

Jako každý jiný odvodňovací žlab, ani betonová štěrbina není ideálním řešením pro všechny případy a nemůže tak být vždy optimální volbou. Robustnost konstrukce a třída zatížení deklarovaná výrobci totiž v praxi svádí k přeceňování štěrbin.

Náchylnost k poškození

Slabinou jakýchkoli monolitických celobetonových žlabů je jejich nechráněná horní plocha se štěrbinou. Ta má ve srovnání například s litinovými kryty nižší odolnost vůči obrusu a dynamickým rázům kol. Při frekventovaném pojíždění vyšší rychlostí se povrch na hranách může postupně narušovat a olamovat. Investora pak čeká nákladná rekonstrukce a odstávka dopravy.

Problémy s příčným uložením

Obzvláště v případech příčného uložení není štěrbina tou pravou volbou. S příčným uložením je spojený i druhý, v praxi často podceňovaný případ. Zde je odvodnění instalováno také napříč vozovkou, která je navíc ve svahu. Pokud je sklon okolní plochy směřující kolmo na linii žlabů vyšší a přijdou silnější přívalové srážky, voda může poměrně lehce žlab přetéct. I když je vrchní část žlabu většinou spádována směrem ke štěrbině, dešťová voda nikdy nenatéká po celé délce linie rovnoměrně. Vytváří si jakási malá řečiště s „peřejkami“, kde nátoková hrana slouží jako rampa. Voda tak štěrbinu překoná a teče dále po komunikaci, kde může páchat škody. Žlaby s krytem mohou toto nebezpečí spolehlivě eliminovat.

Zanášení a údržba

Asi největší slabinou betonových trub je jejich náchylnost k zanášení naplaveným materiálem. Platí to zejména, pokud se žlaby s otevřenou štěrbinou instalují jako odvodnění okolo nezpevněných povrchů, do vjezdů lesnických a zemědělských areálů, pod listnatými stromy apod. Znečištěná těžká technika z polí či staveb bývá obecně pro tyto konstrukce problematická. Žlaby je pak nutné velmi často čistit a proplachovat, což je při absenci hydrantu nebo jiného dostupného zdroje vody v blízkosti drahá záležitost. Navíc náklady na vodu, její dovoz, odvoz i likvidace kalů rok od roku rostou. Žlaby s krytem nabízí v tomto případě daleko elegantnější a ekonomičtější řešení. Kryty je možné rychle vyjmout a žlab mechanicky vyčistit.

Bezpečnostní rizika

Žlaby, které nemají štěrbinu skrytou pod obrubníkem nebo zakrytou roštem, jsou velmi nebezpečné v plochách s častým provozem cyklistů nebo pohybem chodců.

Čtěte také: komplexní řešení odvodnění pro mlatové cesty

Alternativní řešení a doporučení

Betonové štěrbiny jsou zajisté prvky, které mají v odvodňování své místo. Z výše uvedeného ovšem vyplývá, že nejsou ideálním řešením za všech okolností. Musíme vždy dobře promyslet, kdy je na stavbě použít, a kdy je lepší zvolit léty ověřenou klasiku - žlaby s kryty. Mýtus, že žlaby s kryty nelze využívat v dopravně silně zatěžovaných plochách a musí se nahrazovat betonovými štěrbinami, je nepravdou, která většinou vychází z neznalosti konstrukčních možností. Díky žlabům německé značky HAURATON, které v ČR výhradně dodáváme, dostanete spolu s naším kvalitním návrhem i jistotu. Náš expert Petr se s Vámi o své dlouholeté žlabové zkušenosti rád podělí.

Čtěte také: Odvodňovací žlaby: Zápachový uzávěr a jeho význam

tags: #mikrosterbinovy #odvodnovaci #betonovy #zlab #informace

Oblíbené příspěvky:

• Nadčasová elegance vinylových podlah
• likvidace staré střešní krytiny v Orlové
• Přečtěte si recenzi TC-FC-USB
• Detaily montáže oken s parotěsnými páskami
• Více o olejových radiátorech