Minimální tloušťka a skladba zelené střechy

Zelených střech v posledních letech přibývá jako hub po dešti. A není se čemu divit. Zelené střechy dnes ve městech (a nejen tam) rostou jako houby po dešti. U nových administrativních budov patří střešní zahrada k dobrému tónu, ať už je určená přímo pro pobyt nebo jen pro pohled z oken kanceláří. Zelené střechy nachází své uplatnění stále častěji také u rodinných či bytových domů. Své místo mají i u staveb, které se snaží co nejvíce splynout s okolní přírodou. Jen v roce 2019 vzrostl jejich počet o více než 256 000 m². Více než 70 % přitom tvořily extenzivní zelené střechy.

Typy zelených střech

Zelené střechy můžeme rozdělit podle typu rostlin, které na ní porostou, na intenzivní a extenzivní.

Extenzivní zelené střechy

  • Charakteristika: Extenzívní zeleň představuje založení přírodní formy nenáročné vegetace, která se vyvíjí a regeneruje převážně sama. Vegetační souvrství extenzivní zelené střechy má obvykle malou tloušťku, přibližně 60-150 mm, a plošnou hmotnost v nasyceném stavu 90-200 kg∙m-2. Celková výška souvrství činí cca 8-15 cm. Lze použít pro ploché i šikmé střechy.
  • Rostliny: Extenzivní zelené střechy tvoří většinou suchomilné rostliny, které vyžadují malé množství střešního substrátu. Používají se vhodné druhy rostlin, které se dobře přizpůsobují extrémním podmínkám na stanovišti a mají vysokou schopnost regenerace. Vegetaci zde tvoří sukulenty (rozchodníky druhu Sedum), mechy, byliny a traviny. Na pokrytí extenzivní střechy se využívají suchomilné rostliny, jako jsou např. rozchodníky, netřesky.
  • Údržba: Údržba je minimální, běžně představuje kontrolu jednou až dvakrát do roka, a v případě zjištěné potřeby pak následuje potřebný zásah údržby.

Intenzivní zelené střechy

  • Charakteristika: Intenzívní zeleň představuje osázení trvalkami a keři a rovněž trávníkovými plochami a stromy. Možnosti využití a ztvárnění jsou zde při odpovídajícím vybavení srovnatelné s exteriérovými plochami v běžném terénu. Vegetační souvrství intenzivní zelené střechy má tloušťku zpravidla 300 mm a více, jeho plošná hmotnost v nasyceném stavu závisí na skutečné tloušťce a materiálovém provedení vegetační vrstvy a na druhu zeleně a je obvykle vyšší než 400 kg∙m-2. Celková výška souvrství je cca 25-100 cm. V případě větší mocnosti souvrství může být plošná hmotnost výrazně vyšší a je třeba ji individuálně stanovit pro konkrétní situaci.
  • Využití: Intenzívní zeleň má zpravidla smysl pouze na plochých střechách. V případě provozního využití pro pohyb a pobyt osob je nutné zohlednit užitné zatížení předepsané pro terasy.
  • Údržba: Vegetace je náročnější na výšku souvrství, potřebuje pravidelné zavlažování a dodávku živin. Tato forma zeleně vyžaduje pravidelnou a soustavnou péči.

Polointenzivní zelené střechy

  • Charakteristika: Vegetační souvrství polointenzivní zelené střechy je přechodovým typem mezi extenzivním a intenzivním souvrstvím. Jeho tloušťka se pohybuje cca mezi 150-350 mm, plošná hmotnost v nasyceném stavu je cca 200-400 kg∙m-2.

Skladba zelené střechy

Pod pojmem „souvrství“ se rozumí vrstvy zelené střechy nad hydroizolací (odolnou proti kořenům). Začíná zpravidla ochrannou a vodoakumulační rohoží, pokračuje drenážní a filtrační vrstvou, střešním substrátem a samotnou vegetací. K tomu, abyste si mohli vegetační střechu pořídit, je dobré vědět, jak skladba zelené střechy vypadá. Jak tedy založit zelenou střechu? Vše projdeme krok za krokem na příkladu nejjednodušší ploché střechy s extenzivní vegetací.

Skladba zelené střechy se skládá z několika klíčových vrstev:

  1. Parotěsnicí vrstva: Provedením vegetačního souvrství, které bývá kvůli hydroakumulační vrstvě a někdy i vzhledem k pravidelnému zavlažování zelené střechy po většinu roku vlhké, se významně sníží prostup vodní páry střešním pláštěm. Kvalitní parozábrana (parotěsnicí vrstva) je tak vždy nutnou součástí střechy s vegetačním souvrstvím. Z hlediska vzduchotěsnosti i parotěsnosti střešního pláště má mimořádný význam zejména u střech s nosnou konstrukcí z trapézového plechu nebo z dřevěného bednění. Parotěsnicí vrstva z asfaltových pásů musí splňovat požadavky ČSN 73 0605-1 (2014).
  2. Spádová vrstva: Spádová vrstva zajišťuje sklon střešního pláště k odvodňovacím prvkům. Sklon může být vytvořen buď přímo nosnou konstrukcí střechy (například u lehké střechy z trapézového plechu nebo z dřevěného bednění), spádovou vrstvou z lehčených nebo prostých betonů (u nosné železobetonové konstrukce) nebo spádovou vrstvou z tepelně izolačních materiálů pomocí spádových desek neboli klínů.
  3. Tepelná izolace: Výběr tepelného izolantu je velmi odvislý od zamýšlené zelené střechy. Pro extenzivní zelené střechy lze uvažovat i s minerální vlnou. Ta by měla dosahovat v hodnotě pevnosti v tlaku min. 70 kPa (např. Isover S). Pěnovým polystyrenem či PIR izolací též nelze udělat chybu ve výběru.
  4. Hydroizolační vrstva: Hydroizolační vrstva střechy proti vodě s tzv. FLL atestem, který zaručuje, že fólie nebude degradována ozeleněním a bude sloužit dostatečně dlouho. Všechny hydroizolace pro zelené střechy ale musí mít tzv. FLL atest. I v dnešní době se používají pro hydroizolace zelených střech i asfaltové pásy, ovšem v menší míře než dříve. Pro zelené střechy nelze užít pro hydroizolace zelených střech jakýkoliv pás, ale pouze ty s atestem FLL (horní vrstvy, podkladní mohou být běžné). V rámci předání díla je vhodné provést kontrolu těsnosti hydroizolace nebo mít pod hydroizolací kontrolní systém detekující případné místo zatékání.
  5. Separační geotextilie: Separační geotextilie slouží jako ochrana hydroizolace, kterou by mohly poškodit např. kořínky. Úkolem separační vrstvy je vzájemné oddělení dvou vrstev střešního pláště z výrobních, mechanických, chemických či jiných důvodů. Zpravidla se používá separační geotextilie o hmotnosti 300 g∙m-2 nebo skelná rohož o hmotnosti minimálně 120 g∙m-2. Pro dotační titul Nová zelená úsporám je nezbytné použít textilii s vyšší gramáží a to min. 500 g/m2. Účelem separační geotextílie je v době realizace ochránit hydroizolaci proti případnému mechanickému poškození. V rámci skladby vytváří kluznou vrstvu právě mezi hydroizolací a vrstvami nad touto vrstvou.
  6. Nopová fólie (hydroakumulační a drenážní vrstva): Perforovaná nopová fólie je vhodná jako hydroakumulační vrstva. Nopová fólie je zásobárnou vody pro vysazené rozchodníky - zadržuje srážkovou vodu a přebytečnou dešťovku odvádí perforacemi ke vpusti a pryč ze střechy. Nopové fólie různých profilací a výšek a různými typy perforace primárně zachycují v "kalíšcích“ srážkovou nebo závlahovou vodu, ale také díky prostoru mezi nopy umožňují odtékání přebytečné vody, která protekla perforacemi na horní straně vrstvy, ke vpustem. Pro skladby doporučujeme drenážní fólii Platon DE 25 nebo 40.
  7. Filtrační geotextilie: Filtrační geotextilie zabraňuje odplavování zeminy ke vpusti a poškození hydroakumulační vrstvy. Filtrační vrstva je propustná pro vodu, ale zabraňuje vyplavování drobných částic substrátu do drenážní vrstvy. Úkolem této vrstvy je zachytit jemné částice, aby nebyla odplavována ke vpusti a nezanášela se drenážní vrstva. Části substrátu mohou také ucpat otvory v hydroakumulační rohoži, proto je filtrační vrstva rovněž nutná.
  8. Střešní substrát: Střešní substrát poskytuje vhodné podmínky pro zakořenění a růst vegetace. Výška substrátu se pohybuje od 5 do 30 cm v závislosti na typu střešní konstrukce a druhu pěstovaných rostlin. U extenzivních zelených střech se podle standardů vypracovaných SZÚZ (Svaz zakládání a údržby zeleně) používá 5 až 10 cm střešního substrátu. Pro extenzivní zelené střechy je rozumné uvažovat alespoň 80 mm, ale v praxi se setkáváme i s návrhy 60 mm a méně. Je potřeba si uvědomit, že substrát tvoří zároveň i stabilizaci střechy, protože zelené střechy se primárně provádí jako přitěžované. Pro intenzivní střechy se používá substrát vyšších objemových hmotností, pro extenzivní postačují substráty lehčí.
  9. Vegetační vrstva: Na pokrytí extenzivní střechy se využívají suchomilné rostliny, jako jsou např. rozchodníky, netřesky. Pro extenzívní zelené střechy se hodí pouze ty rostliny, které se dokáží přizpůsobit extrémním teplotám a dobře snášejí sucho. Vegetaci můžeme dostat na střechu v různých formách: jako osivo, řízky (části rostlin), sazenice s plochým kořenovým balem nebo vegetační rohože. U ozeleněných šikmých střech je například nutné použít předpěstované vegetační rohože na pevném nosiči.

Výhody zelených střech

Zelené střechy nejsou zdaleka jen pohledovou záležitostí. Ještě před několika lety se na zelené střechy pohlíželo s určitou skepsí, postupně však v tomto způsobu nahlížení došlo k zásadnímu obratu a zelené střechy dnes nacházejí široké uplatnění.

Čtěte také: Funkční střechy: BIVAK TOP

  • Zlepšené tepelné a izolační vlastnosti: Zlepšuje tepelné a izolační vlastnosti střešní konstrukce (v zimě zadržují teplo a snižují náklady na vytopení obydlí, v létě zabraňují přehřívání objektu). Střešní ozelenění funguje jako tepelná izolace. V zimě omezuje tepelné ztráty a v létě chrání budovy proti přehřívání.
  • Delší životnost hydroizolace: Delší životnost hydroizolace, kterou vegetační souvrství chrání před extrémními teplotami a klimatickými vlivy.
  • Lepší zvuková izolace: Zlepšení zvukové izolace a snížení odrazu zvuku.
  • Zlepšení mikroklimatu: Zlepšení mikroklimatu v důsledku odpařování vody. Rostliny produkují kyslík, snižují prašnost, lákají hmyz.
  • Snížení prašnosti: Snížení prašnosti a filtrace škodlivin z ovzduší.
  • Možnost dalšího využití ploch: Možnost dalšího využití ploch zeleně pro pobyt lidí a relaxaci. Zapojením střech lze rozšířit obytný prostor budovy a vytvořit místo pro relax a k potěše oka.
  • Zadržování srážkové vody: Zadržování srážkové vody (podle regionu a typu zelené střechy je možné zadržet 30 až 99% z celkového množství srážkové vody za rok) a minimalizace odtokových špiček při silných srážkách. Zadrženou dešťovku využijete na provoz toalety nebo při praní, čímž ušetříte nemálé peníze za spotřebu vody.
  • Vytvoření ekologické vyrovnávací plochy: Vytvoření ekologické vyrovnávací plochy v souladu se zákonem o ochraně přírody.
  • Estetický prvek: Velkoplošně využitelný estetický prvek v urbanismu a architektuře. Zelená střecha nepochybně zvyšuje estetickou hodnotu stavby.
  • Ochrana proti elektrosmogu: Ochrana přes elektrosmogem.
  • Snížení poplatku za odvádění dešťové vody: Nabízí se i možnost snížení poplatku za odvádění dešťové vody do kanalizace, praktikované např. v Německu.

Důležité aspekty při návrhu a realizaci

Ochrana proti prorůstání kořenů

  • Hydroizolace, resp. kořenovzdorná fólie musí být odolná proti prorůstání kořenů. Existuje zkušební metoda ústavu FLL (Forschungsgesellschaft Landschaftsentwicklung Landschaftsbau, německý Výzkumný ústav pro rozvoj a tvorbu krajiny) ke zjištění odolnosti proti prorůstání kořenů, na základě které se vydává oficiální atest.
  • Ochrana proti kořenům musí být podle sklonu střechy vyvedena na okraji do výšky cca 15 cm nad povrch substrátu, zafixována ke stěně, aby nedošlo k nežádoucímu vniknutí kořenů a dále musí být chráněna proti mechanickému poškození a UV záření.
  • Kořenovzdorná vrstva musí být položena celoplošně, tj. i v oblasti bez přímé vegetace (např. štěrkový okrajový pás, pod dlažbou apod.).

Dodatečné plošné zatížení

  • Zatížení extenzívním souvrstvím představuje zpravidla 80-170 kg/m², u lehkých zelených střech (systémové řešení Optigreen „Lehká střecha) je to dokonce pouhých 40 kg/m².
  • U intenzívní zelené střechy je třeba počítat se zatížením od cca 300 kg/m² výše. Tyto údaje se vztahují na stav při nasycení vodou a včetně vegetace.
  • Samozřejmě čím je vrstva substrátu silnější, tím větší nároky klade na konstrukci stavby a nosnost střechy.

Sklon střechy

  • Zelené střechy lze bez větších problémů provádět a udržovat při sklonech od 0°až do cca 30°. Optigreen a jeho partnerské realizační firmy provádějí standardně ozelenění střech se sklonem až 45°, individuálně i více.
  • U střech se sklonem menším než 2 % jsou vyšší nároky na hydroizolaci. I zdánlivě plochá střecha musí mít alespoň minimální spád, aby byla dobře odvodněná. Doporučený minimální sklon je 2%.
  • Na druhou stranu u příliš prudkých střech hrozí riziko sesouvání substrátu. Proto musí být substrát zajištěn proti sesunutí. A to už u střech se sklonem větším jak 15°. Jako zábrana se používají nejrůznější technické prvky jako protiskluzové prahy, prostorové mříže aj. Musí být vždy dobře ukotveny.

Požární předpisy

Podle směrnice FLL pro zelené střechy se pohlíží na intenzívní zeleň stejně jako na „tvrdou krytinu“, extenzívní zeleň má dostatečnou odolnost proti ohni za předpokladu, že minimální tloušťka vrstvy substrátu činí alespoň 3 cm a v substrátu je obsaženo max. 20% hm. organických látek. Je třeba dbát na požadavky požární bezpečnosti, především jde-li o velké plochy a také v sousedství objektů s otvory.

Odvodnění

Odvodnění střechy se provádí stejně jako u střech bez zeleně prostřednictvím vpustí umístěných ve střešní ploše nebo na jejím okraji. Přibližně 300 m² zelené střechy je možné za normálních podmínek svést do jedné vpusti o profilu DN 100. Odvodnění je u zelené střechy zajištěno drenážní vrstvou, která je tvořena minerálním násypem (např. Optigreen Perl) s vloženou sítí odvodňovacích profilů Optigreen Triangle nebo drenážními nopovými fóliemi (např. Optigreen FKD o tloušťce 25, 40 nebo 60 mm).

Zavlažování

I extenzívní zeleň potřebuje v počáteční fázi po výsevu / výsadbě vzrůstu vodu. Proto je třeba v projektu počítat s dostatečně dimenzovanými vodovodními přípojkami na střeše nebo v její blízkosti. Pro střešní zahrady lze akumulovat vodu v drenážní vrstvě a případně spojit s automatickým zavlažováním. Tím se výrazně sníží náklady na zavlažování, neboť nejprve se spotřebovává zadržená dešťová voda.

Zajištění proti pádu osob

Už od samého začátku by se mělo v projektu počítat s prostředky na zajištění proti pádu osob jako s pevnou součástí budovy. Bezpečnostní prvky jsou potřeba jak při provádění, tak při údržbě. U intenzívních zelených střech doporučujeme zábradlí, u extenzívních zelených střech stačí zařízení pro připnutí jistícího lana pro pracovníka údržby.

Údržba

Aby bylo možné se za správnou funkci zelené střechy a ochrany proti kořenům zaručit, nelze opomenout pravidelnou a odbornou údržbu. Četnost údržby závisí na druhu vegetace a zahrnuje především kontrolu okrajů střechy a průstupů z hlediska případného vnikání kořenů, kontrolu zavlažovacích a odvodňovacích zařízení, prořez a sečení, odstraňování nežádoucích porostů a případně zalévání a hnojení.

Čtěte také: Prodej substrátů GREENDEK Frýdek-Místek

Legislativa a normy v České republice

Důležitým předpokladem pro podporu zelených střech je legislativní a normativní prostředí. V České republice jsou na rozdíl od některých jiných evropských zemí zelené střechy v legislativě zmiňovány pouze okrajově, ale české zákony vytvářejí vesměs otevřené prostředí pro jejich širší uplatnění.

Standardy Svazu zakládání a údržby zeleně (SZÚZ)

Kvalitativní ukotvení tedy zatím zeleným střechám poskytují české Standardy pro navrhování, provádění a údržbu - Vegetační souvrství zelených střech vydané odbornou sekcí Zelené střechy při Svazu zakládání a údržby zeleně. Standardy ustalují terminologii zelených střech, stručně popisují jejich funkce a působení na budovu i na okolí, dělí zelené střechy podle několika kritérií a uvádějí požadavky na střešní konstrukce u různých druhů střech. Dále standardy definují požadavky na jednotlivé vrstvy ve vegetačním souvrství zelených střech: kořenovzdorná, ochranná, drenážní, hydroakumulační, filtrační a vegetační vrstva.

Zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)

Základním nástrojem státní správy pro rozvoj území a výstavbu je územní plánování, které je upraveno tímto zákonem. Zelené střechy jsou obecně uznávány jako opatření pro snižování rizika lokálních povodní nebo zabraňující přehřívání okolí budov, představují kompenzaci proti vlivům lidské výstavby na životní prostředí a jsou jedním z trendů v současné udržitelné architektuře.

Zákon o ochraně přírody a krajiny

Tento zákon má za cíl mimo jiné přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji. Ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. není pochyb o přínosech, které zelené střechy mají pro přírodu a krajinu.

Vodní zákon

Zelené střechy mají velký význam z hlediska zadržování srážkové vody přímo v místě dopadu a část této vody jsou schopny odpařovat zpětně do atmosféry. V tomto ohledu hraje klíčovou roli tzv. vodní zákon, který v § 5, odst. 3) ukládá stavebníkům zajistit vsakování nebo zadržování a odvádění povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na tyto stavby.

Čtěte také: Vše o šikmých zelených střechách

Zákon o vodovodech a kanalizacích

V ČR definuje dále nakládání se srážkovou vodou zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, a prováděcí vyhláška č. 428/2001 Sb. Zákon ukládá (až na několik výjimek) všem majitelům nemovitostí, ve kterých je prováděna podnikatelská činnost, povinnost, platit za odvod srážkové vody do kanalizace. Nicméně příloha č. 16 k vyhlášce č. 428/2001 Sb. obsahuje vzorec pro výpočet množství srážkových vod odváděných do kanalizace s odtokovými součiniteli, které se liší podle mocnosti vegetační vrstvy.

Tabulka odtokových součinitelů pro vegetační střechy

Příloha č. 16 k vyhlášce č. 428/2001 Sb. stanovuje následující odtokové součinitele pro výpočet množství srážkových vod odváděných do kanalizace:

Plocha Mocnost souvrství vegetační střechy Odtokový součinitel (v případě možnosti odtoku do kanalizace)
B od 5 cm do 10 cm 0,50
D od 11 do 30 cm 0,30
E od 31 cm 0,10

Mocnost souvrství vegetační střechy se měří od horní hrany kořenovzdorné vrstvy (zpravidla hydroizolace) a v případě střechy s obrácenou skladbou vrstev od horní hrany tepelné izolace po povrch vegetačního souvrství kolmo ke sklonu střechy.

tags: #minimální #tloušťka #zelené #střechy

Oblíbené příspěvky: