PergolyMinerální krycí nátěry: Informace a použití
Barva je důležitou součástí skladby omítky (fasády) z několika důvodů. Na prvním místě je estetické hledisko, neboť barevné řešení fasády spoluvytváří architektonický výraz objektu. Správně zvolené odstíny umí podpořit tvary, proporce i charakter budovy. Vedle toho plní barevný nátěr významné funkční úkoly. Chrání fasádu před povětrnostními vlivy, dodává jejímu povrchu UV stabilitu, čímž zpomaluje stárnutí omítky, odpuzuje vodu, pomáhá udržovat fasádu čistou a zabraňuje výskytu plísní.
Volba a aplikace minerálních nátěrů na omítky
Volba vhodné barvy na minerální omítku nemusí být složitá. Platí jednoduché pravidlo: minerální omítka je univerzální a umožňuje použití všech běžných typů fasádních barev: silikátových, silikonových, akrylátových i vápenných. V praxi se však nejčastěji doporučuje ponechat ucelený „minerální systém“ - tedy minerální omítku doplněnou silikátovým či vápenným nátěrem. Tento přístup je vhodný zejména u historických objektů, u kterých památkáři vyžadují materiály na přírodní bázi včetně autentických pigmentů.
Minerální omítky mají oproti jiným typům o něco nižší pružnost. Protože mezi minerální omítky řadíme také klasický štuk a zejména 2710 FLEXI ŠTUK S VLÁKNEM, umožňující tvorbu originálních kreativních povrchů, je volba silikonového nátěru s vlákny v tomto případě ideální. Fasáda získá nejen výraznější ochranu, ale i dlouhodobě perfektní vzhled.
Aplikace nátěrů na pastózní omítky
Pastózní omítky se z hlediska volby fasádních barev chovají trochu jinak než omítky minerální. Jsou totiž už z výroby probarvené, takže se může zdát, že žádný další nátěr nepotřebují. Praxe ale ukazuje opak. I pastovité omítky výrazně profitují z nanesení vhodné barvy. Kvalitní fasádní nátěr totiž snižuje nasákavost povrchu, chrání omítku před biocidním napadením a celkově prodlouží životnost celé fasády. U pastózních omítek však platí trochu odlišná pravidla pro výběr barvy. U pastovité omítky na bázi silikátu je možné použít silikátovou barvu.
U minerálních omítek platí, že každý milimetr vrstvy omítky vyzrává zhruba jeden den. Protože přitom probíhá uvnitř omítky chemická reakce a je zde vysoké pH, pak můžeme barvu aplikovat až po jejím vyzrání. Naproti tomu u pastovitých omítek chemická reakce neprobíhá, a tak je možné aplikovat barvu ve chvíli, kdy omítka jednoduše vyschne. Pro všechny případy platí doporučení, že fasádu je třeba opatřit minimálně dvojitým nátěrem, aby byla bezpečně pokryta celá plocha fasády. Jestliže se použije váleček, jsou dva nátěry téměř prakticky nutností. Některé omítky lze nanášet strojně. Barvy je možné stříkat technologií Airless. Výsledkem je rovnoměrnější, hladší a vysoce kvalitní vrstva barvy, kterou není možné běžným válečkem dosáhnout. Kromě kvality, rychlosti a dokonalého krytí přináší tato technologie také úsporu materiálu (barvy).
Čtěte také: Dřevovláknité desky vs. minerální izolace
Technické parametry a typy nátěrů
Kromě odstínu barvy je důležité věnovat pozornost také technickým parametrům vybraného nátěru. Mezi jednotlivými nátěry jsou rozdíly především v jejich vlastnostech. U bílých nátěrových hmot jsou klíčové dva parametry: bělost a kryvost. Kryvost nátěrů zajišťují plniva, do kterých patří kaolíny v základních nátěrech a vápence, která jsou ve vyšších kategoriích nátěrů. Na otěruvzdornost a omyvatelnost použité barvy má vliv podíl pojivové složky.
Příklady interiérových nátěrů Primalex
- Primalex Plus: Nejprodávanější produkt od značky Primalex na českém trhu. Tento nátěr je snadno aplikovatelný, s vynikající kryvostí a zároveň je i otěruvzdorný. Navíc zajišťuje vyšší bělost. Je vhodný na minerální povrchy v interiérech.
- Primalex Polar: Bílá interiérová barva, která nabízí dokonalou bělost (min. 92% BaSO4) díky tomu, že obsahuje nejkvalitnější kalcinované vápence a vysoký podíl titanové běloby. Snadno se aplikuje a je vysoce otěruvzdorný.
- Primalex Fortec: Omyvatelný nátěr, který se vyznačuje vysokou paropropustností, je tedy vhodný do vysoce zatěžovaných míst a na náročné povrchy, které jsou příležitostně vystavovány vlhkosti.
- Primalex Essence: Prémiová omyvatelná interiérová barva s vysokou kryvostí a snadnou aplikací. Je odolná proti otěru za mokra a znečištění a hodí se i do prostor, kde dochází ke kontaktu s vodou a párou, jako jsou kuchyně a koupelny.
- Primalex Ceramic: Omyvatelná a velmi snadno čistitelná interiérová barva nejvyšší kvality. Obsahuje inovativní hydrofobní částice, které minimalizují průnik tekutých nečistot a vytváří tak výjimečně hydrofobní a paropropustný povrch, který je odolný vůči mytí i drhnutí.
- Primalex Bacteria Resist: Speciální interiérový vysoce kryvý a odolný nátěr, která obsahuje technologii ACTIVE SILVER. Ta zamezuje růstu bakterií a plísní na povrchu nátěru.
Minerální fasádní nátěrové hmoty
Minerální fasádní nátěrová hmota na bázi modifikovaných silikátů s anorganickými pigmenty a mikronizovanými plnivy poskytuje matnou povrchovou úpravu s velkou odolností a trvanlivostí. Má dobrou přídržnost k podkladu na vápenocementových omítkách a mrazuvzdornost na vápenocementových omítkách. Ekvivalentní difúzní tloušťka odpovídá klasifikaci podle 2004/42/EU. Hodnota VOC (2010) je maximální.
Minerální nátěry na dřevo
Pro ošetření dřevěných prvků se tradičně používají barvy na organické bázi vytvářející na povrchu dřeva krycí film (olejové, barvy na bázi škrobů a vitriolu, barvy na bázi alkydových pryskyřic s přimíchaným olejem, akrylátové, polyvinylacetátové…). Vyvinutím prvního minerálního kompozitního povlaku pro ochranu dřeva proti vlivům počasí vytvořila firma KEIMFARBEN trvanlivý, hospodárný i estetický systém pro dřevěné podklady.
Po dlouhých letech zkoušení se v roce 2015 dokončuje transfer silikátové technologie na dřevo patentem na systém KEIM Lignosil. Následné opravy nebo oživení fasády nejsou problém: dřevo se mechanicky očistí a přetře pouze sol-silikátovou barvou bez aplikace podnátěru. Celá skladba dosahuje malé nasákavosti, ale vysoké paropropustnosti. Hodnota nasákavosti je téměř o polovinu menší, než požaduje norma ČSN EN 927. Paropropustnost je naopak téměř o 2/3 vyšší, než požaduje WTA. Přestože je svrchní nátěr hydrofobizován, je velice porézní. Při srážkové vlhkosti se voda v pórovitém nátěru „rozpije“ a povrch fasády přirozeně ztmavne.
Typy KEIM Lignosil nátěrů:
- KEIM Lignosil®-Color: Patentovaná krycí silikátová barva na dřevo pro venkovní nátěry. Ve spojení se základním nátěrem KEIM Lignosil-Base tvoří KEIM Lignosil-Color trvalou ochranu vůči povětrnostním vlivům. Zkoušeno podle DIN EN 927. Nezávisle testován u Fraunhofer WKI.
- KEIM Lignosil®-Verano: Materiál k povrchové úpravě dřeva na bázi silikátu, který od prvního dne simuluje stříbrošedě patinovaný vzhled přírodního dřeva. Díky úmyslnému vynechání ochranné funkce se nátěr během doby stále více přibližuje přirozenému zešednutí. Další nátěry nejsou nutné. KEIM Lignosil®-Verano neobsahuje žádné biocidy ani rozpouštědla.
- KEIM Lignosil®-Inco: Inovativní vnitřní silikátová barva na dřevo pro lazurní až krycí nátěry dřeva v interiéru. KEIM Lignosil®-Inco nevyvíjí zdraví škodlivé emise (atest TÜV), je difuzně otevřený, zachovává přirozené hygroskopické vlastnosti dřeva, a zajišťuje tak přirozené a příjemné klima v místnosti.
Povrchové úpravy betonu
Beton, jak jej známe v současnosti, se vyrábí od poloviny 19. století. Beton se vyznačuje vysokou pevností v tlaku, ohybové pevnosti jsou nízké. Barva betonu je obvykle šedá, což je způsobeno přítomností šedého cementu. Existuje rovněž cement bílý, který je finančně velmi náročný, a proto se v běžném betonu používá jen ve výjimečných případech. Barva betonu je také závislá na použitém písku, který může způsobit změnu tónů šedé do okrově šedé nebo hnědošedé. Při opravách, a to nejen povrchových, se vedle sebe často ocitnou starý a nový beton, které mají odlišné zbarvení.
Čtěte také: Jak montovat terasová prkna na minerální izolaci?
Navržená směs pro výrobu betonu musí být správně technologicky zpracována, uložena a následně ošetřena. Nedodržení pravidel a postupů vede k řadě poruch, a to jak ve hmotě betonu, tak i na jeho povrchu. Může se jednat o nevhodnou konzistenci, kterou řeší na stavbě přídavkem vody, což následně vede k vyšší porozitě betonu a nižším pevnostem. Organické látky v přísadách negativně ovlivňují průběh hydratace cementu. Při nedostatečném ošetřování vodou či speciálními prostředky může beton tzv. shořet, což znamená, že se odpaří voda potřebná k hydrataci cementu v povrchové vrstvě, dochází k porušení povrchu betonu. Na povrchu se dále může projevit koroze výztuže vznikem rezavých skvrn.
Oprava a sjednocení barvy betonu
U typických optických vad betonu, jako jsou otevřené póry, lunkry či kaverny, je jejich oprava o něco jednodušší. Nejdříve se musí definovat, zda plocha bude sanována celoplošně, či dojde k opravě pouze největších lunkrů. V případě celoplošné opravy se musí povrch betonu opakovaně předvlhčovat. Předvlhčením se povrch očistí od nečistot a prachu, ale především zůstane dostatečné množství vody pro hydrataci cementu ve stěrce, aplikované na povrch betonu. Při samostatných vysprávkách se jemná sanační stěrka nanáší pouze lokálně. Při pohledu z větší vzdálenosti lze ale pozorovat tzv. efekt dalmatina. Vinou aditiv přidávaných do sanačních stěrek a malt dochází i k reakci kolem opravovaného místa, což vede ke změně odstínu.
Při sanaci betonových konstrukcí u objektů s kulturní hodnotou je pohledů na postupy oprav mnohem více. Střetávají se zde požadavky památkové péče na zachování či doplnění původními materiály s požadavky současných technických limitů a norem. Většinou je téměř nemožné docílit originální receptury betonu. Jednotlivé vstupy - písek, kamenivo, cement - již nejsou k dispozici v identické kvalitě. U historických betonových objektů je žádoucí opravovat povrchové vrstvy betonem obdobného složení, jako má ten původní. Problém tohoto postupu spočívá v tom, že velikost použitého kameniva v betonu je větší než tloušťka nanášené vrstvy.
Typy nátěrů pro beton
Krycí nátěr, kromě pojiva, pigmentů a aditiv, obsahuje i plniva. Barva má vyšší hustotu (od cca 1,5 kg/dm3) a po zaschnutí vytváří na povrchu vyšší vrstvu materiálu (cca 250 mikronů). Má lepší kryvost - umí zakrýt nedostatky podkladu. Lazurní nátěr neobsahuje plniva. Obsahuje pouze pojivo, pigment a aditiva. Struktura betonu je plně zachována. Hustota lazury je pouze kolem cca 1,1-1,2 kg/dm3, vytváří na povrchu betonu pouze minimální vrstvu a při naředění ředidlem (od poměrů ředění 1:1, lazura:ředidlo) umožňuje podkladu prosvítat - hovoříme pak o make-upu či kosmetice betonu.
V případě lokálních oprav, jinak řečeno kosmetiky betonu, je vhodným řešením aplikace minerálního sol-silikátového lazurního nátěru (např. KEIM Concretal-Lasur). Z barevné vzorkovnice výrobce si vybereme odstín či odstíny nejbližší původnímu betonu. Odstínů může být i několik v případě, že původní barevnost betonové plochy je nehomogenní s několika odstíny šedé. Po dodání tekutých vzorků lze na objektu provést první pokus. Minerální systémy silikátových barev umožňují ředění originálních sytých šedých či barevných odstínů lazury. Přidáním ředidla - speciálního vodního skla - do sytého, krycího odstínu se snižuje v lazuře koncentrace pigmentu při zachování stejného množství pojiva.
Čtěte také: Moderní interiéry s minerálními podhledy
Aplikace lazurních nátěrů
Čím vyšší bude poměr lazury k ředidlu, tím bude lazura transparentnější a původní odstín betonu či sanované části bude více prosvítat. Čím bude poměr nižší, tím bude kryvost lazury vyšší. Doporučené poměry ředění se pohybují od poměru 1:1 až po např. 1:20 dílů ředidla vůči syté, krycí lazuře. Lazurní nátěry se dají libovolně vrstvit. Po zaschnutí první vrstvy lazury lze použít stejný či jiný odstín ve druhé vrstvě. Při požadavku na nehomogenní, živé a pro beton přirozené vyznění lazury se doporučuje používat pro první vrstvu speciální oválnou lazurní štětku s dlouhým vlasem.
Nanášení se provádí křížovým tahem, kdy se postupně vzdalujeme od nenatřeného místa k již nanesené lazuře. Do natřených míst se s čerstvě nabranou lazurou na štětce již nevracíme, odstín by mohl být tmavší. Po zaschnutí převažujícího odstínu lazury můžeme přistoupit k aplikaci dalších vybraných odstínů. Je několik možných způsobů nanášení, např. lazurní štětkou, malým štětečkem nebo mořskou houbou. V této fázi lze houbou či štětcem povrch betonu pouze lehce tupovat. Tento krok se dá po zaschnutí druhého odstínu několikrát opakovat až do požadovaného vzhledu betonu. Pokud bychom si práci potřebovali zjednodušit, lze první nátěr aplikovat kvalitním válečkem nebo strojově airless pumpou.
U celoplošných nátěrů pracujeme spíše s krycí lazurou - tedy bez jejího ředění. Vznikne tak homogenní, stále minerálně matný beton se strukturou. I tady je ale nutné pracovat vždy čerstvé do čerstvého a až po hrany stěn bez přerušení prací. Do sjednocené první vrstvy lazury pak můžeme podle potřeby lehce tupovat druhý či třetí barevný odstín. Tupování provádíme naředěnou lazurou a zásadně opět lazurní štětkou, malým štětečkem či mořskou houbou. Tupování provádíme nerovnoměrně v celé ploše.
Ochrana betonu před karbonatací a chloridy
Jestliže kromě barevného sjednocení máme beton chránit před karbonatací, musíme použít krycí nátěr, který zabrání pronikání CO2. Takový nátěr musí být vnitřně hydrofobizován a zároveň musí být nepropustný pro plyny. Většinou se jedná o krycí barvy na bázi organického pojiva, např. disperze styrenakrylátu či styrenakrylátu se silikonovou přísadou. Pro zvýšení odolnosti vůči vodě a pronikání chloridů do betonu norma nařizuje použít pod krycí nátěr hydrofobizační prostředek. Nejběžnější hydrofobizanty na beton jsou produkty na bázi silan-siloxanů, které účinky hydrofobizovaného nátěru ještě umocňují. Hydrofobizanty ošetřují nejen povrch samotného betonu, ale pronikají především do kapilár. Tyto kapiláry pak zabraňují transportu kapalné vody s rozpuštěnými chloridy do betonu.
Jako nejvhodnější barva či lazura se jeví taková, která má podobné vlastnosti jako samotný beton. Z běžně dostupných pojivových bází barev na trhu - styrenakrylátových, silikonových, vápenných a silikátových - se jako nejvhodnější jeví barvy silikátové, popř. sol-silikátové. Silikátové barvy obsahují jako pojivo draselné vodní sklo. Barva je vysoce zásaditá, obsahuje pouze anorganické, stálobarevné pigmenty. Je také díky své nanostruktuře velmi porézní, a tím i paropropustná. Je nehořlavá, propojuje se s podkladem bez vytvoření filmu. Silikátová barva nemá statický náboj a „nenabaluje“ na sebe nečistoty. Případný prach lze snadno omýt teplou tlakovou vodou.
Pokud potřebujeme beton chránit před karbonatací či chloridy, je nutné použít minerální barvu s vyšším obsahem styrenakrylátů nebo čistou silikonovou barvu. V tomto případě potřebujeme povrch betonu uzavřít před difuzí CO2. Tím je zabráněno karbonataci, beton zůstává zásaditý, a vytváří tak vhodné prostředí pro ocelovou výztuž. Vysoce zásadité prostředí zabraňuje korozi výztuže, nevznikají na ní korozní produkty, které by krystalizačními tlaky porušovaly povrchovou vrstvu betonu. Nátěr zabraňuje jak pronikání kapalné vody do konstrukce, tak odpařování vody z konstrukce. Renovační cyklus barvy na bázi styrenakrylátů či styrenakrylátu se silikonovou příměsí je následně mnohem kratší. Tyto druhy barev jsou kvůli svému statickému náboji náchylné k větší špinivosti, nečistoty ulpívají na povrchu. U většiny silikonových barev je pak povrch lesklý.
Opravy povrchu betonu vedou ke vzhledu odlišnému od původního, proto je většinou nutné pro příjemné estetické vyznění betonového objektu povrch barevně sjednotit. Z dostupných barev se jeví jako nejvhodnější silikátové nebo sol-silikátové lazurní a krycí, které jsou ze své chemické podstaty nejbližší složení betonu. Příklad použití lazurního silikátového nátěru je u opraveného objektu UNESCO - Hala století ve Vratislavi od architekta Maxe Berga. Silikátové nátěry s malou příměsí styrenakrylátu mohou být použity i ve formě krycích nátěrů. Příkladem jsou Sluneční lázně v Adelbodenu.
tags: #mineralni #kryci #natery #informace
