Minerální látky v potravě zvěře a jejich význam pro zdraví

V současných ekosystémech dochází často v důsledku jejich jednostranného využívání k nedostatku některých minerálních látek v potravě zvěře. Tímto příspěvkem bychom rádi upozornili na možnost doplnění některých anorganických látek, které mají vliv na celkový vývoj zvěře v daném prostředí. Rostliny transformují příjem těchto minerálních látek na optimální hranici a tím nemůže dojít k jejich předávkování u zvěře. Naproti tomu, zvýšený obsah minerálních látek v potravě nepůsobí příznivě a může dojít i k onemocnění, která jsou velmi podobná otravám.

Obecná úloha minerálních látek

Minerální látky mají mnohostrannou úlohu a nejsou-li v těle obsaženy, nelze živočicha udržet trvale při životě. Tyto látky jsou důležitým regulátorem osmotického tlaku v tělesných tkáních a tekutinách, jsou nepostradatelnými činiteli při vyměšovacích a resorpčních pochodech. Důležité jsou při činnosti svalstva a nervstva, podílí se na výstavbě enzymů, hormonů, vitamínů atd. Minerální látky jsou anorganické látky nezbytné pro správnou funkci těla. Jsou součástí zdravé výživy, dělí se na makroelementy (jsou potřebné ve větším množství - vápník, fosfor, hořčík, sodík, draslík, chlór a síra) a mikroelementy (potřebné v menším množství, ale jejich význam pro zdraví je stejně důležitý, např. železo, zinek, jód, selen, měď, mangan, fluor, chrom, molybden a další).

Minerální látky přijímá organismus potravou (většinou) ve formě anorganických sloučenin nebo z přírodních nerostných minerálů/minerálií. Některé minerály jsou nejen zdrojem minerálních látek, ale působí také na detoxikaci organismu. Úloha minerálních látek je velice mnohostranná. Minerální látky regulují hospodaření s tekutinami v organismu a hlídají konstantní poměr tlaků v krevních a mízních cévách. Tím také zůstává zachována funkční schopnost jednotlivých biologických struktur. Podílí se na stavbě kostí a zubů a také aktivuje důležité enzymy. Stopové prvky jsou stejně jako minerální látky anorganické látky, které v těle hrají velmi důležitou úlohu. Zejména se uplatňují jako součást mnoha hormonů a enzymů.

Jednotlivé minerální látky a jejich funkce

Některé z těchto významných prvků uvádíme:

  • Vápník (Ca) - s hořčíkem a fosforem je obsažen v kostních a zubních tkáních. Je nezbytný pro udržení všech buněčných reakcí, pro činnost nervstva, srdce, kosterního svalstva, k udržování normální propustnosti buněčných membrán a k činnosti ledvin. Nedostatek vápníku v potravě způsobuje poruchy v tvorbě kostí (křivice) a jeho pokles v krvi způsobuje zvýšenou dráždivost až křečové stavy. Bez dostatečného zásobení vápníku by nebyly možné ani nervové vzruchy. Vápník je hlavním stavebním materiálem kostí, zubů a je také důležitou složkou všech svalů. Při úbytku vápníku dochází k odebírání vápníku z kostí, nejprve z čelistí a pak i z kostí. Vzniká nemoc osteoporóza. Také uvolňování zubů (paradentóza) může být důsledek nedostatku vápníku. Příjem vápníku podporuje vitamin D, některé aminokyseliny a kyselina citrónová. Mezi potraviny, které jsou bohaté na vápník patří například mák nebo sezam. Vápník můžeme „zničit“ nesprávným dlouhým vařením nebo máčením. Cola, hotové pokrmy a limonády působí negativně na zásobování těla vápníkem. Kyselina šťavelová ve špenátu, rebarboře, šťovíku, černém čaji a čokoládě zabraňuje příjmu vápníku.
  • Hořčík (Mg) - se především uplatňuje jako součást enzymů fosforylačních přeměn cukrů v těle, při poklesu hladiny působí negativně na nervovou činnost. Hořčík hraje důležitou roli v procesu látkové výměny a tato minerální látka se nachází ve více než 300 enzymech a podílí se na veškerých trávicích dějích tuků, sacharidů a bílkovin. Hořčík známe především jako prevenci proti křečím, snižuje dráždivost ve svalech a nervech. Pomáhá při migrénách a bolestech hlavy, které jsou spojeny s poruchou krční páteře. Příjem hořčíku narušují nasycené mastné kyseliny z masa a uzenin, dále fosfáty např. z coly, čokolády nebo limonád. Obsah hořčíku může být narušen dlouhým máčením a vařením. To se týká také konzervovaných potravin, především zeleniny. Hořčík je prvek bez kterého člověk nemůže být zdravý. Má nezastupitelnou úlohu prakticky ve všech procesech probíhajících v organismu. Působí v ochranných procesech jako činitel antistresový, antitoxický, protialergický a protizánětlivý. Dále utišuje nervový systém, vrací vnitřní vyrovnanost, ovlivňuje srdeční rytmus a je nutný pro tvorbu ochranných látek. Hraje ohromnou úlohu v procesech srážení krve, v činnosti střev, žlučníku a močového měchýře.
  • Fosfor (P) - v těle je obsažen ve formě kyseliny fosforečné a organických sloučeninách (nukleoproteidech, fosfoproteidech, lecitinech a pod). Spolu s vápníkem jejich přítomnost v těle ovlivňuje pevnost kostí, jsou základem stavby paroží. Napomáhá látkové přeměně. Fosfor je pro organismus velmi důležitý a jeho nedostatek vede k poruchám růstu, psychickým onemocněním, potížím s kostmi a poškozením zubů.
  • Sodík (Na) - v těle je obsažen ve formě zásaditých solí a jako chlorid sodný. Má vliv na osmotický tlak vnitřního tekutého prostředí těla a také na acidobázickou rovnováhu. Sodík reguluje v organismu zejména hospodaření s vodou a rovnováhu kyselin a zásad. Příliš vysoká konzumace soli často způsobuje, že jsme sodíkem zásobeni víc, než dost. Pouze v případě silného pocení, zvracení, průjmu může nastat nedostatek sodíku v organismu. Sodík je důležitý pro udržení osmotického tlaku a iontové síly tělních tekutin. Při vysokých ztrátách sodíku (nadměrné pocení), pokud nejsou vyrovnány zvýšeným příjmem, se objevují svalové křeče, bolesti hlavy a průjmy. Rovněž přebytek sodíku může vyvolat poruchy. Optimální příjem sodíku je asi 3 g denně, stačil by příjem přirozeného sodíku v potravinách (v potravinách živočišného původu je zpravidla výrazně vyšší obsah sodíku než v potravinách původu rostlinného). Nejvýznamnějším zdrojem sodíku je chlorid sodný (kuchyňská sůl) přidávaný k dochucení pokrmů a do různých potravin. Z potravin jsou nejvýznamnějším zdrojem sodíku masné a rybí výrobky, některé sýry (plísňové, bílé, tavené aj.), slané oříšky, bramborové lupínky, chléb, dehydrované polévky aj.
  • Draslík (K) - má význam při intermediální přeměně cukrů, podporuje přenášení kys. fosforečné. Společně se sodíkem se podílí na zachování správného hospodaření s vodou. V takzvané sodíkovo-draslíkové pumpě spolupracují oba minerály při dráždění svalových buněk. Draslík se také podílí prostřednictvím stavby bílkovin na tvorbě hmoty svalstva. Téměř veškeré druhy ryb obsahují více než 200 mg draslíku na 100g masa. To platí také pro rybí prsty a rybí karbanátky. Obecně platí, že v libovém mase je daleko více draslíku. Draslík najdeme v houbách, zelenině a čerstvých bylinkách. Draslík je důležitý pro mezibuněčnou výměnu, funkci enzymů.
  • Železo (Fe) - je především součástí krevního barviva hemoglobinu, řady enzymů a umožňuje tlakové dýchání. Železo je nezbytnou součástí červeného krevního barviva hemoglobinu, je nutné k přenosu kyslíku červenými krvinkami. Ve formě hemoglobinu je 65-70 % celkového železa v našem těle. Ve svalech je železo ve formě myoglobinu. Železo je jeden ze zcela nezbytných prvků a bohužel dnes obecně v naší výživě nedostatečně obsažený. Nedostatek železa v těle způsobuje nedostatek červených krvinek. Jejichž nejdůležitější úloha je již při vývoji mozku ještě nenarozeného dítěte, kdy nesprávná funkce mozku má za následek opožděný psychický vývoj. Další úlohou červených krvinek je doprava kyslíku do plic.
  • Síra (S) - je složkou aminokyselin cysteinu a metioninu, je součástí vitaminu B1 a je potřebná k tvorbě kyseliny sírové v játrech a také při detoxikaci jedovatých zplodin vznikajících v organismu. Síra je stavební látkou aminokyselin cysteinu, cystinu a metioninu. Plní tak velmi důležité úlohy v organismu. Síra se podílí na produkci inzulinu i na stavbě látky, která tvoří vlas. Náleží k nejdůležitějším „krášlícím“ látkám pro vlasy, pokožku a nehty. Síra dokáže ve formě solí vázat jedy a proplavovat vodu ve střevech. Tím podporuje trávení a odbourávání jedovatých látek, jako je například kadmium a arzén. Sloučeniny síry v křenu, řeřiše, hořčici, kapustě, ředkvi, cibuli pórku a česneku mají antibiotické účinky.
  • Chlor (Cl) - je nezbytný při tvorbě kyseliny solné, pro činnost červených krvinek a také při transportu kyslíku. Chlorid společně se sodíkem zodpovídá za hospodaření s vodou v lidském organismu. Kromě toho je také součástí kostí a žaludeční kyseliny. Spotřeba chloridu u kojence se pohybuje mezi 0,9 g na den a během dětství stoupá až na 2,8 g. Příjem chloridu se děje prostřednictvím kuchyňské soli, chloridu sodného. Současná strava obsahuje nadměrné množství soli a jestliže k tomu ještě připočteme konzumaci uzenin máme příjem soli opravdu nadměrný. K nedostatku chloridu dochází opravdu jen zřídka.
  • Jód (I) - ze skupiny stopových prvků má význam především na činnost štítné žlázy. Jód je u nás obecně nedostatkovým prvkem. Nedostatek se projevuje nedostatečnou funkcí štítné žlázy, tvorbou volete.
  • Mangan (Mn) - podílí se na enzymatických reakcích. Účinnost Mn v metabolismu živočichů je závislý na obsahu Ca a P. Nedostatek Mn má za následek zpomalení růstu.
  • Fluor (F) - je důležitý pro stavbu zubní skloviny. Přítomnost velkého množství F v pitné vodě má za následek zhoršení zdravotního stavu a poruchy plodnosti. V blízkosti továren stoupá vydatně i obsah F. Fluor je pro naše tělo sice nutný, ale také velmi nebezpečný. Při přebytku vzniká nadměrné zvápnění kostí, kostní výrůstky, změna růstu a kvality zubů. Nadbytek se projevuje skvrnami na sklovině zubů.
  • Kobalt (Co) - je neoddělitelnou složkou vitamínu B12 a tím je důležitým krvetvorným činitelem.
  • Zinek (Zn) - je nezbytný pro formování kostí, jako prevence před epilepsií a pro urychlování léčení ran, vředů, zranění a pooperačních ran a jizev. Je velmi nutný pro normální vývoj pohlavních orgánů a pro jejich udržování, pro udržování krásných vlasů.

Doplňování minerálních látek

V praxi doplňujeme minerální látky v krmných směsích nebo přímo formou slanisek či lizů.

Čtěte také: Dřevovláknité desky vs. minerální izolace

Sůl dobytčí (chlorid sodný)

Sůl dobytčí je kuchyňská sůl denaturovaná egacidovou červení, která se využívá k ochucení krmiv pro zvěř. Kamenné kusy soli se pro zvěř využívají jako lizy bez úprav. Sůl zvyšuje jednak chutnost krmiv, tlumí nepříznivé účinky draslíku, obsaženého nejen v okopaninách, ale i v zelené píci. Je zdrojem kyseliny solné a sodíku, účastní se trávení bílkovin a tuků. Nedostatek soli se projevuje snižováním hmotnosti, nechutenstvím a průjmy. Předávkováním solí může dojít až k otravě. Za přiměřené množství sodíku se pokládá koncentrace 0,2 - 0,4 v kg krmiva. Sůl se rovněž často využívá k prosolování objemových krmiv při skladování, částečně může zabránit vzniku plísní. Sůl je pro lidské tělo potřebná, ale velmi důležitá je její kvalita a především její úprava. Solit je třeba vždy podle stavu organismu a podle situace. Vynechat sůl úplně je třeba při některých onemocněních ledvin a při některých chorobách srdce. Omezit sůl je nutné také při vysokém krevním tlaku. Je samozřejmě třeba omezit i potraviny s vysokým obsahem soli (uzeniny, sýry, minerální vody s vysokým obsahem sodíku, bramborové lupínky, slané oříšky atd.). V létě a při značném pocení je potřeba soli větší. Potem ale neodchází pouze sůl, ale i stopové prvky. Důsledkem nedostatku bývá silná žízeň, pocit únavy, někdy i deprese, křeče svalů lýtek a prstů na nohou. Při menším nedostatku následuje postupné oslabování, ztráta chuti, závratě a zvracení.

Mediciální lizy

Využívané mediciální lizy jsou sestaveny tak, aby doplnily většinu výše uvedených prvků v potravě zvěře. V mysliveckém provozu zlepšují její zdravotní stav a celkovou fyzickou zdatnost. V praxi jsou známé mediciální kostky pro zvěř o hmotnosti 500 a 1000 g v následujícím složení:

Působení jednotlivých látek v zažívacích orgánech zvěře:

  • Fosforečnan vápenatý - zdroj fosforu a vápníku, které se vstřebávají ze zažívacího traktu.
  • Uhličitan vápenatý - zdroj vápníku, který se vstřebává ze zažívacího traktu.
  • Oxid hořečnatý - zdroj hořčíku, který se vstřebává ze zažívacího traktu.
  • Oxid zinečnatý - zdroj zinku, který se vstřebává ze zažívacího traktu.
  • Pivní kvasnice - slouží jako ochucovadlo a také jako zdroj vitamínů skupiny B, které se vstřebávají ze zažívacího traktu.
  • Sladařské odpady - ochucovadlo a zdroj vitamínů skupiny B, které se vstřebávají ze zažívacího traktu.
  • Sušená mrkev - slouží jako digestivum a zdroj esenciálních přírodních látek, které se vstřebávají za zažívacího traktu.
  • Dubová kůra - slouží jako digestivum a zdroj esenciálních přírodních látek, které se vstřebávají ze zažívacího traktu.
  • Minerální doplněk MS V - zdroj minerálních látek a stopových prvků (vápník, železo, měď, zinek, mangan, jód), které se vstřebávají ze zažívacího traktu.

Při dostatečném zajištění vhodné potravy doplněné minerálními látkami se často napomůže zabránit škodám, které zvěř působí hlavně na lesních kulturách.

Medikované doplňky

V praxi jsou využívány také medikované doplňky včetně uváděných minerálních látek, které obsahují léčiva k preventivní ochraně zvěře před onemocněními. Většina těchto léčivých přípravků slouží jako doplňky krmných směsí (sestavováním a výrobou se zabývá Výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv). Využitím minerálních látek a doplňků v potravě zvěře se napomůže k udržení dobré fyzické kondice a zdravotního stavu zvěře.

Čtěte také: Jak montovat terasová prkna na minerální izolaci?

Čtěte také: Moderní interiéry s minerálními podhledy

tags: #mineralni #latky #v #syrovatce

Oblíbené příspěvky: