Minerální vata a azbest: Bezpečnostní srovnání v izolacích

Bezpečnost je vždy na prvním místě. V budovách trávíme většinu času, ať už v práci nebo doma. Už při stavbě nebo rekonstrukci je proto na místě uvažovat o bezpečné izolaci, která nezpůsobí malér. Stavebnictví se neustále vyvíjí a vedle tradičních materiálů se objevují nové materiály, které nám pomáhají vytvářet lepší a efektivnější budovy.

Minerální vata: Moderní a bezpečné řešení

Mezi tyto materiály patří skelná a minerální vata. Skelná a minerální vata patří mezi oblíbené a často používané izolace. Tyto materiály mají úžasné výhody, ale také mohou představovat rizika pro zdraví, na která bychom měli být upozorněni.

Výhody minerální vaty

• Minerální vata je přirozenou překážkou pro šíření ohně v domě nebo bytě.
• Minerální vata funguje mimo jiné i jako výborný tepelný a zvukový izolant, který snižuje náklady na vytápění.
• Minerální vlákna udržují v interiéru chládek i v letních tropických dnech.
• Výhodou je také její velmi dobrá prodyšnost a odolnost proti plísním.
• Skelná vata s technologií ECOSE je bez chemických lepidel a dalších přísad, které by mohly být toxické. Společnost Knauf Insulation ji vyrábí v Krupce v Podkrušnohoří, kde má jeden z nejmodernějších výrobních závodů v Evropě.

Potenciální rizika a jejich vyvrácení

Skelná a minerální vata jsou dva nejrozšířenější typy stavební vaty, které se běžně používají pro izolaci budov. Oba typy jsou vyrobeny z roztavených vláken křemíkových nebo čedičových minerálů, a vlákna jsou poté spojena ve vatu. Výsledkem je izolace s vynikajícími vlastnostmi. Ale je třeba mít na paměti, že výrobní proces zanechává určité množství vláken nepřilepených a uvolněných, což způsobuje nežádoucí problémy při manipulaci s těmito materiály.

„Tato vlákna mohou být problematická, neboť se mohou uvolňovat při jakékoliv manipulaci s materiálem. To může způsobit, že se vlákna dostanou do vzduchu, kde mohou být vdechnuta nebo se usadit na povrchu věcí. Z tohoto důvodu je velmi důležité pracovat s těmito materiály opatrně, vždy s vhodnou ochranou, jako jsou rukavice a maska,“ radí Tomáš Sysel z Institutu zdravého bydlení IZB.

Mýty a nepravdy o minerální vatě

Dne 3.6. 2019 byl na webu instory.cz zveřejněný článek „Chystáte se zateplovat minerální vatou? Buďte opatrní, může i zabít“. AVMI požádala redakci instory.cz o okamžité stažení článku z webu, neboť se zakládá na nepravdivých informacích a odkazuje se na obskurní studii. Jelikož obsah článku poškozuje členy AVMI a může u široké veřejnosti vyvolat neoprávněné obavy, podala AVMI dne 7.6. 2019 trestní oznámení.

Čtěte také: Dřevovláknité desky vs. minerální izolace

Publikace EUTODAY, která je v článku zmíněna, není oficiální publikací EU. Je to webová stránka, kterou vytvořil pan Gary Cartwright, britský státní příslušník a údajně i novinář (ačkoli pan Cartwright není registrován jako akreditovaný novinář v oficiálním seznamu Evropské komise). Pan Cartwright je redaktorem a přispěvatelem těchto webových stránek, pro které napsal sérii článků, v nichž zpochybňuje bezpečnost minerální vlny. Při psaní svých článků se pan Cartwright nikdy nepokusil kontaktovat AVMI, resp. evropské kolegy. Nebyli jsme tedy schopni mu poskytnout odkazy na řadu recenzovaných vědeckých článků, které potvrzují bezpečnost izolačních výrobků z minerální vlny. V důsledku toho jsou jeho tvrzení věcně naprosto nepodložená a velmi zavádějící. Evropská asociace výrobců minerální izolace Eurima autora požádala, aby svá tvrzení opravil a nabídla mu také schůzku k projednání jeho obav. Pan Cartwright však na nabídku nikdy neodpověděl. Jeho tvrzení a články lze tady považovat za účelově zavádějící nedosahující základních novinářských standardů.

Manipulativní porovnání s azbestovými vlákny

Pokud jde o tvrzení pana Cartwringha, která se opírají o podobnost s azbestovými vlákny, což je zmíněno v samotné studii, tato jeho tvrzení jsou naprosto smyšlená. Vlákna minerální vlny a azbestová vlákna jsou chemicky, morfologicky a toxikologicky odlišná. I když mohou mít některé povrchní podobnosti, uznávané vědecké výsledky potvrzují, že azbest představuje vážná zdravotní rizika, zatímco minerální vlna nikoliv. Minerální vlákna jsou bezpečná.

Bezpečnost minerální vaty potvrzena

Uživatelé izolace z minerální vlny si mohou být jisti bezpečností a zdravotní nezávadností těchto izolačních výrobků. Mezi roky 1988 a 2002 se realizovaly rozsáhlé studie dopadů minerální vlny na zdraví člověka v reálných podmínkách, které připravily skutečně nezávislé instituce. Studie zkoumaly zdravotní stav více jak 40 tisíc pracovníků ve stavebnictví po celé Evropě a ve Spojených státech. Závěry byly součástí hodnocení Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC), která patří pod Světovou zdravotnickou organizaci (WHO). Výsledky studií jednoznačně potvrdily, že v důsledku pravidelného kontaktu s našimi výrobky nedochází ke zvýšení počtu nemocí z povolání. Na základě těchto studií byla vlákna minerální vlny ještě v roce 2002 vyňatá ze seznamu karcinogenů! Pro reálnější představu doplňujeme, že minerální vlákna jsou klasifikována agenturou IARC na stejné úrovni jako čaj, káva nebo vitamín K.

EU klasifikace výrobků z minerálních vláken

Pokud jsou splněna určitá kritéria biologické rozložitelnosti, klasifikační systém EU posledních 20 let považuje vlákno z minerální vlny jako nekarcinogenní (v souladu s Nařízením EU 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí - Note Q). Navíc, vlákna z minerální vlny, která splňují kritéria biologické rozpustnosti, jakož i pojivové látky (jsou-li používány) podléhají jednomu z nejpřísnějších režimů chemických látek na světě, takzvanému nařízení EU REACH. Více informací se můžete dočíst například zde: www.euceb.org - organizace, jejichž podmínky pro certifikaci zdravotní nezávadnosti vláken splňuje každý člen AVMI, zpráva Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny o nezávadnosti minerální izolace.

Výzkum interakce vláken s plícemi

„V generátoru vláken drtíme skelnou izolaci,“ popisuje výzkumník Miloslav Bělka. Aparatura je napojená na unikátní experimentální plíce, které zabírají téměř celou laboratoř. Jedná se o jeden z nejdokonalejších modelů na světě, který využívá pro testování řada globálních vědeckých týmů. Záběry z rychlokamery vyhodnocují výzkumníci na počítači. „Toto je záznam z posledního experimentu, kde jsme řešili, jak se vlákno chová při nádechu. Samotný záznam trvá půl sekundy reálného času.“ Vedoucí výzkumu František Lízal potvrzuje, že vlákna jsou nakloněna jen do dvou poloh a po rozdvojení průdušnice se v plicích stejně jako v modelu nedělí rovnoměrně: „A to je náš přínos - získali jsme experimentální data, která můžeme použít ke zpřesnění počítačových modelů. Budeme vědět, kolik vláken se dostane do které části plic.“

Čtěte také: Jak montovat terasová prkna na minerální izolaci?

Dosavadní poznatky o nebezpečnosti vláken se opíraly především o dlouhodobé studie zdravotního stavu pracovníků, kteří se na jejich výrobě podílejí. Monitoroval se u nich především výskyt onemocnění, jako je rakovina nebo plicní fibróza. „Problém je, že tam máte spoustu dalších vlivů, jako je třeba kouření nebo vdechování jiných škodlivých částic, a to se nedá snadno odfiltrovat,“ vysvětluje vedoucí výzkumu.

Zjištěné poznatky můžou vést k efektivnějším pravidlům bezpečnosti práce pro ty, kteří se skleněnou vatou přicházejí často do styku. Další možné uplatnění je ve farmacii. „Už asi od 70. let se ví o tom, že by vlákna mohla být dobrým nosičem léčiv do plic. To, co nám vadí u azbestových anebo i u skleněných vláken, tedy to, že má vlákno schopnost dostat se hluboko do plic, by mohlo být výhodou u nezávadných a snadno vstřebatelných vláken, které ponesou léčivou látku,“ upozorňuje Lízal. Vlákna se navíc dají vytvořit i jako magnetická: „Bude-li člověk vdechující vlákna v magnetickém poli, můžeme jej přizpůsobit takovým způsobem, aby se vlákno dostalo přesně do žádoucí oblasti plicního laloku.“ I proto brněnský Odbor termomechaniky a techniky prostředí VUT navázal spolupráci s univerzitou na Kypru, se kterou se společně zaměřuje na to, jak vlákna reagují na změny magnetického pole.

Azbest: Historické nebezpečí a jeho dopady

V případě bydlení ale přeci jen hraje roli to, abychom se necítili ohroženi. První podezření o nebezpečnosti azbestu pochází už z konce 19. století. Ve stavebnictví ho nahradila především skelná vata. Azbest je označení pro skupinu křemičitých hořečnatých, železito-hořečnatých a hořečnato-vápenatých vláknitých minerálů, vyznačujících se odolností vůči vysokým teplotám. Azbestová vlákna se používala již před více již 2000 lety. Tepelná odolnost azbestu vedla k jeho využití pro ohnivzdorné textilie, různé těsnící pásky a šňůry, využívaly se v brzdovém obložení. Největší využití našel azbest ve stavebnictví, kde se stal vhodnou vláknitou výztuží cementových materiálů. Vyráběly se z něj např. desky, uplatněné jako střešní krytina, lehké příčky, obvodové pláště dočasných staveb, obklady na fasády, podhledy apod. Rozsáhlé používání azbestu bylo dáno jeho vlastnostmi.

Druhy azbestu a jejich rizika

Azbest je souhrnný název pro vláknité silikátové minerály. Těchto minerálů existuje několik druhů (crocidolit - amfibolický, tzv. modrý, dále chrysotil - bílý a amosit - hnědý) a pak ještě spousta vláknitých silikátů (aktinolit, antofylit, krokydolit, tremolit…). Pod pojmem „azbest“ (česky „osinek“) se označuje soubor různých křemičitých vláknitých minerálů, spadajících do dvou skupin: amfibolů (amozit [Fe7Si8O22(OH)2], krokydolit [NaFe2+3Fe3+2Si8O22(OH)2]) a serpentinů (chryzotil [Mg3Si2O5(OH)4]n). Krokydolit má modrou barvu, chryzotil světle zelenou barvu a amozit je šedý. Serpentinový azbest má vlákna spirálová, amfibolová vlákna jsou rovná. Z hlediska zdravotních rizik je nejméně rizikový chryzotil, jenž se používá v naprosté většině v současnosti dosud užívaných výrobků obsahujících azbest. Amfiboly jsou mnohem nebezpečnější. Pro srovnání, k vyvolání těch samých problémů, co dokáže způsobit chryzotil, postačí vdechnutí 100krát menšího množství amozitu. Krokydolit má oproti chryzotilu dokonce 500krát vyšší potenciál vyvolat rakovinu.

Vlastnosti a použití azbestu

Azbest se vyznačuje žáruvzdorností, je špatným vodičem tepla, amfibolový azbest se taví při teplotě okolo 1100 °C, serpentinový azbest při teplotách okolo 1500 °C. Azbest je pevný, tvořen je ohebnými spřádatelnými vlákny, je poměrně chemicky stálý, odolný biokorozi, působení kyselin a zásad. Azbest díky svým chemickým a fyzikálním vlastnostem a vláknitému charakteru našel uplatnění v mnoha výrobcích, zejména pro stavebnictví, ale také v automobilovém průmyslu, v protipožárních opatřeních a v dalších oborech. Pro výrobu azbestocementu se používala směs 8 až 15 % azbestu, 85 až 92 % cementu, pro barevné výrobky se přidávalo 3 až 5 % barevných pigmentů. U lehčených protipožárních desek byl obsah azbestu až 50 %.

Čtěte také: Moderní interiéry s minerálními podhledy

Azbestocement má díky azbestovým vláknům výborné mechanické vlastnosti, je nepropustný pro vodu, i při značné nasákavosti je dostatečně mrazuvzdorný a v běžných prostředích trvanlivý. Pevnost v tahu za ohybu je největší ve směru kolmo na vlákna a dosahuje 30 N/mm2, pevnost lisovaných desek je vyšší než desek nelisovaných, modul pružnosti je 25 až 30 000 N/mm2. Pórovitost je 25 %, u nelisovaných výrobků až 40 %, nasákavost 12 až 20 %, u nelisovaných výrobků až 22 až 28 %. Teplotní odolnost dlouhodobě 400 až 450 °C, krátkodobě 600 °C. Mrazuvzdornost azbestocementu vyhovuje požadavkům na vybrané vlastnosti i po více než 100 zmrazovacích cyklech.

Od 30. let minulého století se azbest začal používat na výrobu střešních krytin (Eternit). K rozvoji používání azbestu došlo koncem 60. let minulého století. V letech 1975-1990 bylo dovezeno do tehdejší ČSSR až 50 tisíc tun čistého azbestu ročně. Azbest byl zabudován v podobě různorodých stavebních hmot v mnoha stavbách. Od 70. let, kdy se ve stavebnictví rozvíjela prefabrikace, nacházely deskové výrobky s azbestem stále většího uplatnění. Používaly se na podhledy, příčky, do sendvičových prvků apod. Roury našly uplatnění např. v kanalizaci, vodovodních přípojkách, klimatizaci apod. Asfaltové pásy - např. v hydroizolaci.

Rozsáhlé rekonstrukce obytných budov, starých továren a skladových areálů přivádějí do mnoha nefunkčních objektů nový život. Průmyslové využití azbestu jako materiálu s vynikajícími izolačními vlastnostmi se datuje někdy na rozhraní 19. a 20. století. Asi od 30. let minulého století je známo, že jsou s ním spojena i zdravotní rizika. Respirabilní mikrovlákna totiž zamořují životní prostředí a působí jako prokázané karcinogeny. Azbestu v moderním stavebnictví sice odzvonilo, potýkáme se však s jeho všudypřítomností. Na střechách a fasádách, v opláštění domů, je součástí dřevostaveb a sendvičových panelů, nacházíme jej na mnoha dalších místech starších budov. V České republice se azbest vyskytuje pouze jako doprovodný minerál některých rud. Významná naleziště azbestu jsou v Austrálii, USA, Indii a jižní Africe. Světová produkce obnášela v roce 2007 cca 2,3 miliony tun a podílelo se na ní Rusko 45 %, Čína 15 % a Kazachstán 15 %.

Zdravotní rizika azbestu

Sám o sobě azbest nepředstavuje prakticky žádnou hrozbu. Pokud ovšem nedojde k manipulaci s ním, případně k jeho mechanickému poškození. Pak dochází k uvolňování mikroskopických částic do ovzduší. Při jejich vdechnutí - zaprášení plic a zapíchnutí vláken do plicních sklípků - existuje reálná hrozba vzniku azbestózy. Azbest je totiž karcinogenní látkou, má tedy rakovinotvorné účinky. Podle mezinárodní konvence jsou za nebezpečná považována vlákna delší než 5 µm /mikronů/, s průměrem menším než 3 µm. Respirabilní vlákna jsou definována jako dlouhé přímé částice o délce L > 5 μm, tloušťce D < 3 μm a poměru délka/tloušťka L : D > 3 : 1. Pevná jehlicovitá vlákna se zabodávají do plic a způsobují tak řadu onemocnění, která obvykle vedou k předčasné smrti. Již v prvním století našeho letopočtu římský historik Plinius popsal, že lidé, kteří měli na sobě oblečení s azbestovými vlákny, onemocněli a zemřeli. V roce 1898 v britské firmě zabývající se zpracováním azbestu projevili inspektoři obavy ze škodlivých účinků azbestového prachu.

Regulace a likvidace azbestu

Z dat o spotřebě azbestu v 27 evropských zemí vyplývá, že jeho spotřeba rychle rostla mezi lety 1950 až 1980 a následně začala klesat poté, co byly v 90. letech zavedeny prostřednictvím evropských směrnic zákazy jeho používání. Úplný zákaz používání výrobků obsahujících azbest a jejich uvádění na trh, těžby azbestu a výroby a zpracování výrobků s azbestem (směrnice Evropské komise 1999/77/ES a 2003/18/ES) vstoupil v platnost v roce 2005.

Zákon č. 541/2020 Sb., §85 uvádí pravidla nakládání s odpady, obsahujícími azbest. Každý musí zajistit, aby při nakládání s odpadem obsahujícím azbest nebyla z odpadu do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna. Při nakládání s odpadem obsahujícím azbest je nutné splnit technické požadavky stanovené vyhláškou ministerstva a požadavky jiných právních předpisů, tj. zákona č. 258/2000 Sb. Vyhláška č. 6/2003 Sb. stanovuje hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb. Limitní hodinová koncentrace pro azbestová vlákna je 1000 vláken v 1 m3. Požadavky na nakládání se stavebními odpady s obsahem azbestu jsou stanoveny ve vyhlášce č. 273/2021 Sb.

Profesionálně likvidovaný azbest končí na vyhrazených skládkách chemicky stabilizovaný a uzavřený v neprodyšných obalech. Značné množství ho však, jako součást stavební suti, najdeme na veřejných nebo dokonce černých skládkách, kam ho prostě stavebníci vyvezou. Neodborně uložený materiál je zdrojem zdravotních rizik nejen v případě jakékoli pozdější manipulace, nebezpečný může být i pouhým účinkem větru. Dají se najít lokality, kde při namátkovém měření naleznete v ovzduší vysoce nadlimitní počet azbestových vláken a určit zdroj bývá velice těžké a finančně náročné.

Odborníci v souvislosti s likvidací azbestu používají dva termíny - odstranění a sanování. První termín představuje skutečné odstranění bezezbytku, sanace je vlastně jen jakýmsi „mezikrokem“, kdy se kupříkladu původní azbestový nátěr kovové konstrukce přestříká vrstvou speciálního přípravku. Ten vytvoří krustu, dojde k zapouzdření a zabránění samovolnému uvolňování vláken. Při každé další stavební úpravě ovšem může dojít k narušení povrchu a následnému uvolnění azbestového prachu do ovzduší.

Identifikace azbestu

Pouhým okem nelze jednoznačně určit přítomnost azbestu v materiálu. Analýzy vzorků provádí akreditované laboratoře specializované na problematiku azbestu. Separace vláken z tuhého vzorku se provádí pomocí separační jehly, skalpelu a pinzety. K separaci vláken ze vzduchu se používají membránové filtry, přes které je nucenou cirkulací (pomocí pumpy) vháněn okolní vzduch a na jejich povrchu se zachycují tuhé částice, včetně vláken. Německá směrnice VDI 3492:2013 specifikuje metodu pro stanovení koncentrace anorganických vláknitých částic ve vnitřním ovzduší nebo v okolním ovzduší a přiřazení těchto částic ke konkrétním třídám vláken (chrysotil, amfibol azbest, síran vápenatý, jiná anorganická vlákna). V ČR není jednotný metodický předpis na identifikaci azbestových vláken. Laboratoře nabízející analýzy k identifikaci azbestu využívají jednu, nebo více z výše uvedených metod.

Příklady výskytu azbestu a řešení

V České republice existuje celá řada historických staveb s azbestem, jenž byl použit při opravách a rekonstrukcích. Příkladem za všechny může být Španělský sál Pražského hradu. Z uvedeného vyplývá, že z pohledu možné přítomnosti azbestu je nutné při diagnostice objektu zohlednit i dobu předchozích oprav, zejména v 60. letech. V ČR je řada historických staveb obsahujících materiál s azbestem, který byl použit při opravách v druhé polovině 20. století. Z uvedeného vyplývá, že z pohledu možné přítomnosti azbestu je nutno při diagnostice objektu zohlednit i dobu předešlých oprav, zejména v 60. letech.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat stavbám, opláštěným tzv. Boletickými panely z 60. a 70. let minulého století (odhaduje se na cca 3000 staveb - školy, školky, tělocvičny, administrativní a správní objekty). Jedná se o sendvičový prvek mající kostru z ocelového rámu, vyplněného pěnovým polystyrénem a minerální izolací. Exteriér je tvořen tvrzeným sklem v různých barvách (bílé, hnědé, modré) a lakovaným nebo smaltovaným plechem, nebo eloxovaným hliníkem. Vzhledem k rozšířenosti používání Boletických panelů byl navržen postup jejich sanace. Za předpokladu, že se nejedná o jejich havarijní stav, lze po odstranění vnějších vrstev pláště zapouzdřit desky s obsahem azbestu nástřikem použitím technologie HVLP - High Volume Low Pressure (vysoký objem při nízkém tlaku do 0,7 bar), která umožňuje maximální přenosovou účinnost a minimální spotřebu materiálu.

Při hodnocení naléhavosti odstranění výrobků s obsahem azbestu je nutno přihlédnout k tomu, zda nalezený materiál zabudovaný v konstrukci a při užívání objektu, může ohrozit zdraví osob v tomto objektu. Při hodnocení je možno postupovat podle některého z předpisů, užívaných v zemích Evropské unie.

• Stupeň naléhavosti 1 - sanace je nutná bez odkladu. V tomto případě je třeba neprodleně přijmout předběžná opatření ke zmenšení koncentrace azbestových vláken v prostoru a pokud možno urychleně tento prostor sanovat.
• Stupeň naléhavosti 2 - azbestové produkty se musí v časovém úseku, nejvýše do dvou let, znovu ohodnotit a znovu posoudit, zda nenastalo zhoršení.
• Stupeň naléhavosti 3 - vyžaduje se dlouhodobé sledování, tzn., že majitel stavby ví, kde se vyskytuje azbest, který je v klidovém stavu.

U pevně zafixovaných azbestových vláken v materiálu není třeba podléhat panice, jak se to často děje. Vždy je třeba provést kvalifikované posouzení stavu materiálu s azbestem a určit stupeň naléhavosti jeho odstranění. Naše legislativa nepředepisuje jednoznačné okamžité odstranění všech materiálů s obsahem azbestu. V současné době je prováděn výzkum zaměřený na možnost dalšího využití stávajících výrobků či konstrukcí (např. Boletické panely), obsahujících materiály s obsahem azbestu.

Azbestocement byl v minulosti hojně využívaný pro výrobu střešních krytin, které díky němu ve své době platily za lehký a poměrně trvanlivý a odolný materiál. Ovšem na mnoha stavbách se s ním lze setkat i dnes. Vzhledem k nízké hmotnosti krytiny bývá krov dimenzován na nižší statickou únosnost, s čímž musí majitel při výměně počítat. Vhodnou náhradou může být lehká plechová střešní krytina, která krov nepřitíží a pokud je v dobrém stavu, není tedy kvůli výměně krytiny nutná jeho kompletní rekonstrukce. Vzhledem k pevnosti použitého materiálu se hodí i do míst, kde je nutné počítat s velkým zatížením větrem a sněhem. Dobrá tvárnost plechu umožňuje vytvářet šablony širokého spektra tvarů a zachovat tak stávající vzhled stavby. Z tohoto principu vychází krytina SATJAM Rombo Metalic, která svým čtvercovým formátem a kladením na koso odkazuje k původním azbestocementovým krytinám. Jedná se ovšem o výrazně ekologičtější řešení.

Profesionální likvidace azbestu

Profesionální firmy (například společnost Skanska) ví jak na to. Devětadevadesát procent všech domů se „dělá“ tak, že dům se doslova zabalí. Pak přijdou ke slovu velice výkonné odsavače. Ty odsají vzduch a přes hepafiltry zachytí i mikročástice. Uvnitř objektu vznikne podtlak, ven se zkrátka nedostane ani vlákénko. Četa ve speciálních oblecích s dýchacími přístroji pak pracuje systémem „loupání perníčku“. Kousek po kousku balí suť do pytlů, chemicky je ošetří a ve speciálních komorách se systémem několika přepážek pak balíky s nebezpečným odpadem znova omyjí. Teprve poté odpad putuje na nákladní auta. Z dělníků se nakonec stanou nejlepší a nejčistotnější uklízečky na světě. Velmi výkonnými vysavači kompletně vyluxují stěny, stropy i podlahu a celou místnost znovu chemicky ošetří. Nastává náročné a přísné měření. S nulovou tolerancí, neboť v konečném efektu je naprosto jedno, zda se v kubickém metru vzduchu najde nad limit stanovený normou devadesát devět vláken, nebo jen jedno jediné.

tags: #minerální #vata #azbest #srovnání #bezpečnost

Oblíbené příspěvky:

• Tepelná stabilita budov
• izolace reproduktorů pro lepší zvuk
• pokládka plechové krytiny svépomocí
• Moderní interiéry s Rigipsem
• Tipy pro odstranění mastnoty z povrchů