PergolyÚčinky slané vody na beton a bazénové konstrukce
Voda patří spolu s cementem a kamenivem k třem základním složkám, bez nichž beton nemůže vzniknout. Voda plní tři úlohy v procesu vzniku betonu: umožňuje hydrataci cementu, umožňuje zpracovatelnost čerstvého betonu a slouží i k ošetřování betonu po dobu nezbytnou k nabytí potřebných fyzikálně-mechanických charakteristik. Velmi zjednodušeně lze říci, že čím je v betonu více vody v poměru k cementu (vyšší vodní součinitel), tím je vyšší porozita, nižší hutnost a tím je i nižší odolnost a pevnost betonu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat i vodě získané při recyklaci v betonárně. V této vodě se vyskytují stopová množství přísad, jemné částice zhydratovaného cementu a jemné podíly z použitého kameniva.
Když se betonová konstrukce ocitne v provozu, nezbaví se působení vody, a to jak příznivého, tak nepříznivého. Zejména konstrukce vystavené vnějšímu prostředí se setkávají s přímým působením vody v různých formách, jakými jsou mlha, déšť, odstřiky, zemní vlhkost, tlaková voda, proudící voda, led či mořská voda.
Odolnost římského betonu vůči slané vodě
Kolem roku 79 našeho letopočtu Plinius Starší ve svém díle Naturalis Historia popsal, jak betonové konstrukce v římských přístavech čelí neustálým útokům agresivní slané vody. Zatímco naše betonové konstrukce v moři odcházejí během pár desetiletí, římské stavby stále stojí, už dva tisíce let. Potíž je v tom, že když se Řím zhroutil, tak přišla staletí temna a mnoho římských znalostí se v nich nenávratně ztratilo. Týká se to i receptu na římský superbeton, který se neobjevil ani při cíleném pátrání v historických pramenech. Přibližně tušíme, jak to asi Římané dělali, ale to nestačí.
Vědci usilovně pracují na tom, aby rekonstruovali prakticky použitelný pracovní postup. Římský beton zkoumal i tým, který vedla Marie Jackson z Univerzity v Utahu. Jejich studii nedávno zveřejnil časopis American Mineralogist. Římané vyráběli beton tak, že nejprve smísili jemný sopečný popel pucolán s páleným, tedy nehašeným vápnem a mořskou vodou. Tím jim vznikla malta, kterou poté smíchali se štěrkem ze sopečných hornin a vytvořili beton. V dnešním cementovém betonu se oproti tomu používá inertní písek a štěrk, aby tam k podobným chemickým reakcím nedocházelo, protože modernímu betonu škodí.
Háček je v tom, že produkty pucolánové reakce velmi závisejí na konkrétních podmínkách reakce i poměru použitých surovin a různých přísad. Nemusí to být složité, ale bez znalosti receptu je nesmírně těžké římský beton napodobit. Jacksonová a spol. zkoumali vzorky, které získali vrtáním do původních římských betonových staveb, již po dva tisíce let omývaných vlnami Středozemního moře. Badatelé zjistili, že se v mikrostruktuře římského betonu objevují nárosty minerálů z hlinitého Al-tobermoritu a zeolitu phillipsitu. Jejich původ v římském betonu pro ně ale byl zpočátku záhadou. Nakonec dospěli k tomu, že tyto minerály rostou, když do mikrostruktury betonu proniká mořská voda a rozpouští složky použitého sopečného popela. Postupně narůstající krystaly Al-tobermoritu a phillipsitu přitom díky své struktuře zesilují pevnost betonu.
Čtěte také: Jak na nátěr keramické dlažby
Účinky slané vody na moderní bazénové konstrukce
Nevýhody bazénů se slanou vodou jsou jen dvě. První z nich jsou vyšší pořizovací náklady a druhá jsou korozivní účinky kovových komponentů. Pokud se však chcete chlóru z nějakého důvodu vyvarovat nebo máte zdravotní obtíže, vybírejte mezi bazény se slanou vodou v kombinaci se solinátorem. Bazény se slanou vodou je možné umístit do každé zahrady či do interiéru domu.
Mnoho majitelů bazénů se slanou vodou se obává, jak slaná voda bude reagovat na dlažbu a beton okolo bazénu. Doporučuje se vyměnit kovové prvky za plastové. Plastové prvky vydrží i roky bez toho, aby na ně měla sůl nějaký dopad.
Výroba chlóru v bazénech se slanou vodou
I bazény se slanou vodou obsahují určité množství chlóru. Hlavním zdrojem výroby chlóru ve slané vodě je právě sůl. O samotný proces výroby chlóru se stará zařízení nazývané elektrolýza. K přeměně soli na chlór je přitom využíván elektrický proud. Vyrobený chlór pak slouží k dezinfekci bazénu. Díky tomu už nemusíte do vody přidávat další tablety. V bazénu zůstává nezávadný a kvalitní stav vody.
Samotná sůl ale nedokáže zajistit dostatečnou dezinfekci vody. Jinou možností, kterou také volí většina lidí, je použití tzv. solinátoru. Jedná se o zařízení, které se připojí za filtraci, aby jím protékala voda. Solinátor pak sůl pomocí elektrolýzy rozloží na sodík a chlór. Tím se však spotřebovává sůl a je potřeba jí pravidelně doplňovat. Když sůl v bazénu dosáhne určité koncentrace, solinátory začnou přeměňovat chlorid sodný na tzv. chlornan sodný, což je druh volného chlóru. Výhodou chlornanu sodného je, že rozkládá kombinovaný chlór.
Údržba bazénu se slanou vodou
Bazény se slanou vodou se čistí a udržují snadněji než bazény se sladkou vodou. Udržování slané vody v bazénu není náročné finančně vzhledem k sezónním nákladům a ani časově. Slaná voda dokáže omezit růst řas a pomáhá stabilizovat pH vody. Bazény se slanou vodou nevyžadují nutnost často rovnat pH vody.
Čtěte také: Průvodce elektroinstalací v kročejové izolaci
Pravidelně sledujte hodnotu pH, která je nejdůležitějším parametrem. Udržujte vodu v neustálém pohybu, tzn. filtrujte svoji vodu v bazénu nikoliv jednou za čas, ale pravidelně. Mnoho majitelů bazénů napojuje svůj filtrační systém na solární panely, proto i když mají filtr s vysokým výkonem, tak během letních měsíců za energie neplatí. V neposlední řadě bazén zakrývejte, tím snadněji se bude dezinfikovat. Do bazénu se také dostane mnohem méně nečistot.
Přeměna bazénu na slanou vodu
Už máte bazén se sladkou vodou a přemýšlíte nad jeho přeměnou na bazén se slanou vodou? Samotná přeměna není tak složitá, jak se zdá:
- Není třeba vypouštět sladkou vodu. Je ale potřeba ukončit další chlorování vody. Proveďte dechlorizaci chlorovým granulátem.
- Dále doporučujeme vyměnit kovové prvky za plastové. Plastové prvky vydrží i roky bez toho, aby na ně měla sůl nějaký dopad.
- Zbývá nasypat do vody speciální bazénovou sůl. Zkontrolujte tvrdost vody. Po přidání soli do bazénové vody nezapomeňte nechat běžet filtrační čerpadlo po dobu 24 hodin. Tím se sůl rozpustí. Je třeba správně nastavit hladinu pH, ta by se měla pohybovat mezi 7 a 7,6 a obsah chlóru v bazénu by měl být mezi 1,0 a 3,0 mg na litr. Samotný výkon systému se slanou vodou by měl odpovídat výkonu vašemu filtru.
Zdravotní a další přínosy slané vody
Koupel ve slané vodě obecně pomáhá uvolnit svaly a zmírňuje napětí. Mořská voda, pobyt v solné jeskyni nebo saunování v sauně se solnou stěnou pomáhá při léčbě kožních onemocnění. Slaná voda vám zajistí lepší komfort a je pro pokožku příjemnější než chlórovaná voda. Nevadí ani dětem, neboť bazény se slanou vodou nemají takové množství soli, jako má moře. Sůl má dezinfekční vlastnosti a je to navíc přírodní produkt. Díky soli budete mít v bazénu vodu měkkou a čistou.
Bazény se slanou vodou jsou vhodné pro lidi s citlivější pokožkou a s různými onemocněními kůže jako je lupénka, atopický ekzém, akné a další. Slaná voda působí příznivě i pro normální pokožku, kterou účinně dezinfikuje. Slaná voda působí antistresově - když jsme ve stresu, naše tělo neumí dobře fungovat. Slaná voda napomáhá s obnovením přirozené rovnováhy v těle a lépe navozuje relaxaci. Chlór může způsobit svědění pokožky a také suchost. Slaná voda je pro pokožku prospěšná, dezinfikuje jí a vyhlazuje. Současně působí jako hydratační a exfoliační prostředek, který pomáhá pokožce s udržením vlhkosti. Mnoho zahraničních studií dokazuje, že slaná voda může pomoci s ekzémy, akné nebo s lupénkou. Chlór může naopak vlasy poškodit, ty se stanou suchými a lámavými. Žádné vedlejší účinky - bazény se slanou vodou nemají oproti těm chlórovým žádné vedlejší účinky.
Mořská voda má na naše tělo celou řadu blahodárných účinků. Značné množství vědeckých studií zkoumajících vliv mořské vody na lidské tělo tyto účinky potvrzuje a mořská sůl i bahno se využívá i při lázeňské péči. Mořská voda obsahuje organické minerály a stopové prvky v podobném složení, jako v krevní plazmě. Zejména vápník, sodík, hořčík, draslík, jód, brom a železo. Její pH snižuje překyselení těla a zvyšuje zásaditost organismu, zabraňuje degeneraci buněk, slouží k jejich výživě a regeneraci, podpoře imunity a získání vitality.
Čtěte také: vliv teploty na nanášení fasádní omítky
Unikátní složení minerálů a stopových prvků v mořské soli do koupele přispívá k lepšímu prokrvení, vyčištění a vyživení pokožky. Tyto prvky pronikají až do hlubokých vrstev kůže, kde na sebe velmi dobře vážou vlhkost a hloubkově hydratují pokožku. Po koupeli je pokožka jemná, vláčná a omlazená. Při koupeli nohou využijete antiseptické účinky mořské soli k odstranění zápachu nohou, kožních a nehtových plísní, pro uvolnění svalů, odstranění bolestí a zjemnění ztvrdlé pokožky na chodidlech. Mořská voda odstraní překyselení organismu, dodá tělu potřebné minerály a zvýší tak zásaditost prostředí v těle, které je nezbytné pro jeho správné fungování. Díky tomu skvěle reguluje pH do optimálních hodnot. Navíc přispívá k dobré hydrataci těla a je skvělou ochranou proti stresu.
Obsažené látky v mořské soli a přírodních mýdlech s jejím obsahem pronikají pokožkou, kde stimulují látkovou výměnu a zrychlují oběhový systém. Dají se použít jako skvělá detoxikační kúra. Mořská sůl působí antibakteriálně, urychluje hojení ran a kůži regeneruje. Pravidelné užívání mořské soli do koupele pomáhá u lupénky, atopických ekzémů a při dalších kožních potížích. Zásadité prostředí vytvářené mořskou vodou značně zlepšuje zdraví našich kostí, které se díky ní zpevňují. Je proto to správnou prevencí a ochranou proti osteoporóze. Minerální látky obsažené v mořské vodě, zejména síra a zinek, dodávají pokožce vláčnost a jemnost. Současně zlepšují stav při léčbě ekzémů, vyrážek i akné.
Mořská voda se využívá také pro inhalaci, jako pomoc pro ucpaný nos při rýmě. Koupele ve slané vodě mají dezinfekční a stahující účinky, čímž omezují praskání jemných cévek a pomáhají při hemoroidech. Sedací koupele pomohou i při gynekologických problémech, vaginálních zánětech, kvasinkových infekcích a zánětech močových cest.
Mrtvé moře a jeho minerální bahno
Mrtvé moře leží mezi hranicemi Jordánska a Izraele, 400 m pod úrovní moře a je nejníže položeným místem na světě. Již po tisíce let je zdrojem zdraví a krásy. Vzduch je zde suchý, čistý, bohatý na bromid a kyslík. Sluneční paprsky jsou přirozeně filtrovány a chrání pokožku před spálením. Mrtvé moře je dlouhé 75 km a má rozlohu více než 1 000 km². Vzniklo před 3 miliony lety a jsou zde i nánosy blahodárně působícího minerálního bahna s obsahem 26 minerálů.
Minerální bahno z Mrtvého moře blahodárně působí při dermatologických i pohybových potížích a využívá se při léčebných procedurách v lázních i wellness centrech. Přirozeně detoxikuje tělo i pokožku, kterou regeneruje, stimuluje, vypíná, čistí, hydratuje a omlazuje. Obsahuje 26 minerálů a stopových prvků, jako je hořčík, draslík, vápník, chlorid a bromid, které se hodí k šetrné péči o pokožku těla i obličeje. Vysoká koncentrace výživných látek zlepšuje přirozené funkce pokožky, uvolňuje svalové napětí, odstraňuje bolesti kloubů a pomáhá při revmatismu. Minerální bahno z Mrtvého moře působí uklidňujícím účinkem na celé tělo a regeneruje buněčnou strukturu pokožky. Jeho blahodárné účinky využívala už královna Kleopatra. Pro minerální bahno nemusíte jezdit až k Mrtvému moři a můžete si jeho účinky dopřát díky jeho obsahu v přírodní kosmetice. Bahno i sůl mají léčebné, regenerační i relaxační účinky. Pomáhají u nemocí, jako jsou lupenka, ekzémy, akné, lupy, akutní a chronické záněty, slouží jako šetrná péče o vlasy, pokožku, klouby i svaly.
Sůl z Mrtvého moře se využívá na celotělové koupele. Používá se i při lázeňských procedurách. Doma vám podobně poslouží směsi koupelových solí doplněné bylinkami nebo šumivé bomby. Tato sůl se využívá i při výrobě přírodních mýdel. Dokáže ničit plísně, kvasinky, bakterie i viry. Sůl z Mrtvého moře má však díky vysokému obsahu minerálních látek a hlavně 47% hořčíku velice hořkou chuť.
Pití slané vody
Popíjení slané vody po ránu je mezi některými lidmi celkem populární. Slibují si od toho zlepšení trávení, pročištění střev, či redukci hmotnosti. Ranní popíjení slané vody by mohlo mít určité zdravotní výhody, zejména pokud jde o hydrataci - tu slaná voda podpoří tím, že pomáhá udržovat rovnováhu elektrolytů. Sodík, obsažený v soli, je ve formě kladného iontu zásadní pro udržování rovnováhy tekutin v těle a regulaci krevního tlaku. Někteří lidé tvrdí, že pití slané vody ráno může podpořit zažívání a trávení. Údajná detoxikace, tedy kúra se slanou vodou, spočívá v pití směsi teplé vody a nejodizované soli. Takový nápoj působí projímavě. Spláchnutí slanou vodou se obvykle provádí jako první věc ráno, po probuzení. Může se také provádět večer, několik hodin po posledním jídle. Nezáleží na tom, v kterou denní dobu to děláte, musí to být ale na prázdný žaludek. Dost praktické je také doporučení, abyste neplánovali vyřizování pochůzek nebo cvičení několik hodin po vypití slané vody. Pravděpodobně budete mít vícenásobné, naléhavé pohyby střev.
Přesto neexistují žádné vědecké důkazy, že popíjení slané vody detoxikuje tělo nebo odstraňuje takzvané nahromadění odpadu a parazity z trávicího traktu. Studie z roku 2010 v Journal of Alternative and Complementary Medicine ukázala, že střídání pití vlažné slané vody a provádění konkrétních jógových pozic účinně čistí střevo při přípravě na kolonoskopii. Při popíjení slané vody je ale zásadní sůl správně dávkovat. Její příliš velké množství může způsobit nadměrnou zátěž na ledviny a zvýšit riziko vysokého krevního tlaku. Experimentů s pitím slané vody by se měli vyvarovat zejména lidé trpící nemocemi ledvin, protože právě tento orgán sůl nejvíce zatěžuje. Nezkoušejte to ani v případě, že máte vysoký tlak, problémy se srdcem nebo cukrovku. Raději uposlechněte rady svého lékaře, který vám nejspíš doporučil, abyste solili co nejméně.
Zatím nebylo vědecky prokázáno, jakým způsobem slaná voda ovlivňuje vnitřní prostředí střev a zda nás může skutečně zbavit toxinů a parazitů. Existuje jen podezření, že by mohla narušit přirozenou mikroflóru obsahující bakterie potřebné ke správnému trávení. Ačkoli tato domněnka nebyla potvrzena, ke slané kúře se doporučuje připojit i konzumaci probiotik, které mikroflóru obnoví.
Sůl jako všestranný pomocník v domácnosti
Iva Hüttnerová ve svém rozhlasovém pořadu Domácí štěstí před časem připomněla, že důležitost soli v domácnosti dobře znaly naše babičky: „V zimě sůl přidávaly do vody, když praly. Prádlo potom při sušení venku nezmrzlo. Sůl také oživí barvy koberců a potahů a můžete ji používat místo prášku na hrnce. Dokonale s ní vyčistíte plechy na pečení. A vůbec je dobré mít sůl vždy po ruce. Kašička ze soli a vody pomáhá při bodnutí hmyzem a při bolení v krku je skvělý obklad ze slané vody, při chrapotu zase inhalování slané horké vody. Sůl je opravdu všestranným domácím pomocníkem.“
- Odstranění zápachu z odpadu: Připravte si půl hrnku soli, přidejte k ní litr horké vody a nalijte do umyvadla.
- Očista zašlé vázy na květiny: dejte do ní sůl, vodu a nechte přes noc odstát.
Základní fakta o soli
- Kuchyňská sůl je známá jako chlorid sodný (NaCl) a používá se převážně jako koření a dochucovadlo při přípravě jídla.
- Doporučený denní příjem soli se pohybuje kolem pěti gramů, což představuje 2,3 gramu sodíku.
- Existuje mnoho dalších typů solí, které se liší svým chemickým složením a vlastnostmi. Například mořská sůl obsahuje různé minerály a stopové prvky, které jí dodávají charakteristickou chuť.
tags: #účinky #slané #vody #na #beton
