Oprava opadané omítky: Příčiny a postup

Opadávání omítky je častým problémem, který může postihnout jak fasády domů, tak i vnitřní zdi. V některých případech při menším rozsahu poškození omítky není nutné odstraňovat kompletně celou omítku, ale můžete provést pouze lokální opravy. Zvládnout to můžete sami, pokud se seznámíte se základy omítání a oprav.

Příčiny opadávání omítky

Nejčastějšími příčinami poruchy omítky na fasádě mohou být vlhkost a statické poruchy. Tento problém trápí zejména starší stavby, především díky nedostatečné hydroizolaci v době jejich vzniku. Opadaná omítka v místě soklu domu naznačuje poškozenou hydroizolaci spodní stavby. Pokud vám opadává omítka v místě soklu domu, ujistěte se, že opadávání omítky nezpůsobuje vzlínající vlhkost ze základů domu. Poškození fasády nemusí nutně přicházet jen zdola, ale také shora. Především děravé okapy, špatně svedená voda anebo špatná izolace hromosvodu, mohou fasádě škodit. Příčinou opadané omítky na fasádě může být také její nekvalitní provedení nebo zatékání na fasádu objektu.

Kdy opravovat vnitřní omítku?

Vyplnit otvory, trhliny, vyrovnat nerovnosti a znovu omítnout a opravit uražené rohy zdí: při rekonstrukci nebo vystěhování je zapotřebí spousta práce. Také, když si nově zařizujete byt a skříně a obrazy dostanou nové místo, objeví se sem tam staré vyvrtané otvory.

Příprava povrchu před opravou omítky

Před opravami (či omítáním) je nutné dobře připravit celou plochu. Nejprve je potřeba prověřit stav stávající omítky a odstranit veškeré poškozené a drolící se části. Poklepem na omítku zjistíte její soudržnost s podkladem. Pokud bude znít dutě, musíme omítku osekat až na cihlu, aby nedocházelo k dalšímu opadávání. Odstraníme uvolněnou omítku, zbytek staré strhneme zednickým dlátem a paličkou. Poté plochu očistíme od prachu. Poškozenou omítku odstraňte, spáry mezi cihlami vyškrábejte a vše důkladně ometením smetáčkem očistěte od prachu a zbytků drolící se omítky. Obnovíme drolivou maltu ve zdivu a zdrsníme hladké povrchy jako beton či stavební dřevo, aby na nich omítka držela. Do povrchu betonu vysekáme křížové záseky ostrým sekáčkem a natřeme jej PVA pojivem. Přes dřevěné části přibijeme na míru ustřižený tahokov.

Pokud je omítka poškozená pouze menšími prasklinami a jinak se jeví jako soudržná, není nutné ji osekávat. V tom případě pouze například ostrou hranou špachtle proškrábněte praskliny a vymeťte z nich prach a nečistoty. Před nanesením odstraňte všechny drobivé zbytky kolem poškození.

Čtěte také: jak vybrat dlažbu na terasu

Podklad musí být zpevněný, čistý, zbavený volných částí, nečistot, mastnoty a prachu. Bezprostředně před nanesením musí být podklad dostatečně navlhčený, a je doporučeno nanést na vlhký podklad cementový můstek. Pro dobrou přilnavost je nutný základní nátěr. Naneste ho před novou vnitřní omítkou. Pokud je podklad obzvlášť savý, použijte na příslušná místa penetraci. Opravovaná zeď musí být čistá a soudržná.

Předtím, než omítku nahodíme na zeď, musíme zdivo připravit. Zeď musí být čistá a ošetřená postřikem. Jde o velmi řídkou směs cementu, trochy vápna a vody. Účelem postřiku je, aby sjednotil povrch zdiva. Až po zaschnutí postřiku můžeme na zdivo nahazovat připravenou hydrofobní omítku.

Druhy omítky a volba materiálů

V dnešní době používáme dva základní druhy malty na omítku. První využívá jako pojiva cement a druhá sádru. Pro opravy vnitřních omítek se používají sádrové, jílové či vápenné omítky. Měli byste použít takovou směs, aby co nejvíce odpovídala stávající omítce. Pro opravu opadané omítky zvolte stejný typ omítky, jaký byl použit dříve. Pakliže se jedná o starší budovu, pravděpodobně si vystačíte s cementovým špricem, vápenocementovou jádrovou omítkou a vrchní štukovou (fajnovou) omítkou.

Vápenocementová malta

  • Můžeme ji použít na vnitřní omítky, ale musíme počítat s tím, že dlouho tuhne a pokud ji nenamícháme ve správném poměru, špatně „chytá“ na podkladové zdivo.

Sádrové omítky

  • Moderní sádrové omítky jsou velikým přínosem pro usnadnění práce při omítání v bytě.
  • Nanášejí se snadněji, rychleji tvrdnou a mají hladší povrch než vápenocementové omítky.
  • Sádrové malty rychle tuhnou. Dodávají se v suché směsi a pouze přidáváme vodu.
  • Některé obsahují ještě vylehčující plnidla (např. vermiculit) a jejich zpracování je snadnější.

Sádrové desky

  • K „suché stavbě“ pevných stěn můžeme zvolit sádrové desky.
  • Využívají se k pokrytí hotových omítnutých stěn či ke stavbě nezatížených příček.
  • U těchto desek se setkáme i se speciální úpravou vhodnou k malbě, tapetování, nebo mohou být použity jako základ pro nanášení omítky.
  • Sádrové desky mohou zlepšit izolaci a stejně jako běžná omítka nám poskytují povrch pro výzdobu.

Hydrofobní omítka

Problém padání omítky u starých zdí často souvisí s vlhkostí. Zde přichází na řadu speciální řešení - hydrofobní omítka. Jedná se o patentovanou omítkovou směs, která je přímo uzpůsobena k aplikaci na mokré povrchy. Odpuzuje vodu, přitom je ale propustná pro vodní páry. To ve výsledku znamená, že drží i tam, kde běžné omítky opadávají. Výhodou je také omezení tvorby mokrých skvrn a výkvětů solí. Skvělým pomocníkem Vám může být hydrofobní omítka IZONIL Hard. Omítkové směsi IZONIL jsou přímo určené na mokré zdi a fungují i jako omítky sanační. Jejich obrovskou výhodou je, že je můžete použít jak do interiéru, tak i do exteriéru. Směsi se prodávají ve dvou hrubostech a u té nejjemnější odpadá práce se štukem - omítka má po zpracování finální podobu a není ji už potřeba nijak dál upravovat, nepočítáme-li finální nátěr. Další skvělou vlastní, oproti konkurenci, je možnost nanášet omítku v relativně velkých vrstvých, což se hodí právě u starších nemovitostí, kde bývá problém s rovinností zdí. Omítka se dá nanášet až do tloušťky 30 mm. Aplikovat ji můžete na mokrý povrch, skvěle se hodí i do jinak velmi problematických sklepních prostor.

Tmelení prasklin a děr

Pro drobnější opravy omítek stěn a stropů využijeme celulózový tmel. V těchto případech nemusíme strhávat celé plochy, malé díry a praskliny stačí zaplnit tmelem a uhladit. Tmely se dodávají v tubách, plechovkách nebo jako prášek, který se rozdělá s vodou na hustotu krému. Tmelící hmotu rozděláme jen v množství, které stačíme zpracovat za čas uvedený v návodu (kolem 30 minut), jinak by nám ztuhla. Povrchové oděrky vyplníme jemným vrchním tmelem, který naneseme na povrch a rozetřeme širokou stěrkou. Poté přebrousíme a vznikne hladký povrch. Popraskaný strop ze sádrových desek natřeme silnou vrstvou stěrkové nátěrové hmoty. Pro opravu omítky potřebujete mimo jiné kbelík, hladítko nebo špachtli. Chcete-li opravit pouze menší otvory nebo plochy, stačí stěrkový tmel nebo výplňová hmota obsahující sádru z tuby. Pomocí špachtle vyplňte otvor nebo plochu výplňovou hmotou a uhlaďte ji. Postup klidně několikrát zopakujte a nespěchejte: čím čistěji nyní budete pracovat, tím méně budete muset později obrušovat. Nechte hmotu mezi cykly nanášení stěrky cca 24 hodin schnout. Aby byla stěna úplně rovná, musí se následně obrousit. Při tomto pracovním kroku používejte pracovní rukavice, ochranné brýle a ochranu dýchacích cest, abyste nevdechovali prach. K broušení použijte nejlépe brusný papír o zrnitosti 180.

Čtěte také: Efektivní řešení zatékání za izolaci terasy

Míchání malty a omítky

Důležitá je i volba nádoby pro rozdělání malty. Na začátku bychom měli používat spíše kbelík a postupovat po menších plochách. Pro dobré rozmíchání hmoty s vodou doporučujeme použít vrtačku s míchadlem. Hmota může při míchání klást velký odpor. Ujistěte se proto, že máte dostatečně silný přístroj. Aby malta nezaschla, namíchejte jí pouze tolik, abyste byli schopni připravené množství okamžitě zpracovat. V případě potřeby ji můžete později ještě zředit vodou. Na promíchání omítky je vhodné použít spádovou míchačku nebo ruční elektrický mixér. Voda se vždy přidává jako první, na 25 kg suché omítky IZONIL použijeme 4 - 4,7 litrů vody. Při míchání se nesmí do směsi přidávat žádný jiný materiál, aby neztratila své unikátní vlastnosti. Následně se omítka nechá na 5 minut odstát, a následně promíchat bezprostředně před nanesením.

Suchou maltu promícháme s vodou, aby vznikla hustá kaše bez hrudek. Ve chvíli, kdy se voda vsákne do maltové směsi, pomalu a důkladně ji promícháme např. dřevěnou tyčkou. Vyklopíme maltu na kousek desky, rozsekáváme ji a převalujeme čistou zednickou lžící. Pokud se nám zdá příliš mokrá, posypeme ji suchou maltou a mícháme dál. V opačném případě si pomůžeme vodou a teprve ve chvíli, kdy má malta správnou hustotu, můžeme začít nahazovat. Pro míchání hydrofobní omítky použijte stavební míchadlo nebo vrtačku. Jakmile má směs ideální konzistenci, je připravena k nahození na zeď.

Nahazování a aplikace omítky

Úspěch závisí nejen na správné hustotě malty, ale také na rovnoměrnosti omítání (nahazování omítky). Povrch omítky nám může poškodit špína či úlomky zdiva. Pro zvládnutí nahazování musíme umět nabrat maltu na maltový talíř, odebrat ji z talíře zednickou lžící a nanést (nahodit) na povrch stěny. Omítku aplikujte na opadané místo dle návodu uvedeném na výrobku.

Stěny nahazujeme ve dvou vrstvách. První (silnou) označujeme jádro a vyrovnává nám nerovnosti stěny. Druhá (vrchní, slabší vrstva) se vyhladí do úplně rovného povrchu pro malování či tapetování. Před nanášením vrchní vrstvy je třeba jádro zdrsnit.

Nahazování se provádí ostrým nahozením zednickou lžící na celé ploše. Je nutné dbát na to, aby byly veškeré spáry ve zdivu dobře vyplněny a uzavřeny. Tloušťka jedné vrstvy max. 25 mm. Při větších tloušťkách omítky doporučujeme dvouvrstvé zpracování. Omítka se nanáší maximálně ve třech vrstvách v maximální tloušťce 45 mm. Při nanesení jedné vrstvy omítky je tloušťka v rozmezí 10 mm - 15 mm. Plochu každé vrstvy je potřeba před nanesením další vrstvy zdrsnit.

Čtěte také: Jak vrátit terase původní vzhled

Pro typ omítky je též důležitá savost stěny. Vysoce savé stěny (např. cihlová) rychle absorbují vodu a proto na jádro použijeme tzv. ostrou maltu. Beton, těžké tvárnice, sádrové desky apod. jsou méně savé a nahazují se „mastnou maltou“. Vrchní omítku nanášíme v obou případech. Savost stěny vyzkoušíme nástřikem vody na zdivo. Pokud se voda ihned vsákne, je stěna silně savá. V případě, že voda stéká, jedná se o málo savou stěnu.

Nyní na zeď ve vertikálních pruzích naneseme maltu. Do takto vzniklých pruhů vložíme omítníky, které vodováhou srovnáme do roviny. Stavebním provázkem pak porovnáme všechny další omítníky, čím si zajistíme, že nahozená omítka zůstane rovná a nebude se vlnit. Teď se můžeme pustit do samotného omítání. Základním nástrojem je zednická lžíce. Na lžíci si naberte omítku a švihem zápěstím nahoďte omítku na zeď. Měla by vytvořit bochánek. Pokud na zdi nedrží, zkuste přidat vápno. Jestli se malta příliš rozstříkává, je moc řídká. Takovou směs je třeba zahustit. V nahazování „bochánků“ pokračujeme dál, zhruba do metru výšky stěny. Pak si vezmeme stahovací lať a latí opřenou o omítníky stáhneme omítku do roviny.

Oprava zdi, která je postižena vlhkostí, má kromě použití hydrofobní omítky ještě jedno specifikum. Zhruba do poslední třetiny tloušťky nahozené omítky aplikujeme armovací mřížku, takzvanou perlinku. Ta zajistí, že omítka bude lépe držet a nebudou se v ní vytvářet praskliny. Mřížku zatlačíme hladítkem do nahozené a srovnané omítky, a nakonec ji přikryjeme další vrstvou omítku. Tu pak znovu zahladíme a máme hotovo.

Na větší poškození vnitřní omítky potřebujete několik pracovních kroků. Větší poškozená místa opravíte v několika pracovních krocích. Hmotu nanášejte vždy odspodu nahoru. Více vrstev je smysluplných, pokud má nová omítka mít tloušťku přes 15 mm. Pro spodní vrstvu omítky doporučujeme hrubou zrnitost 2-4 mm. Poslední vrstva omítky by měla mít zrnitost 1-2 mm. Vyrovnejte omítnutou plochu rovnou latí. Pokud chcete vytvořit povrch vhodný k tapetování, namočte houbovou stěrku do vody a krouživými pohyby omítku vyhlaďte. Omítka se dá nanášet až do tloušťky 30 mm.

Při nahazování omítky doporučujeme zakrýt podlahu - ne celou, stačí jen pruh podél nahazované zdi. Použít se dají například staré kartony. Kromě toho, že si ušetříte pozdější čištění podlahy, si můžete napadanou omítku z kartonu lehce setřást do koleček nebo kbelíku, a pak ji na zeď znovu nahodit, aniž by obsahovala různé nežádoucí příměsi.

Po nanášení je třeba zajistit, aby omítka nevyschla příliš rychle. Přiměřená vlhkost umožňuje správnou hydrataci materiálů a minimalizuje možnost výskytu prasklin. Doporučujeme chránit povrch čerstvě nanesené omítky po dobu minimálně 48 hodin, za suchého a větrného počasí, anebo při vystavení přímému slunečnímu svitu. K čištění nezatvrdlé omítky postačí čistá voda, zatvrdlé části musíme odstranit mechanicky.

Tvorba rohů

Problémy bývají velice často s rohy stěn, které se snadno odlomí. Naneseme tenké vrstvy tmelu až nad povrch stěn a po zatvrdnutí obrousíme do požadovaného tvaru. Chcete-li při opravě vnitřní omítky vytvořit roh, přibijte nejprve svisle ke stěně hoblovanou desku. Přední hrana desky přitom musí lícovat se starou omítkovou plochou. Poté opravované plochy předem navlhčete a naneste hotovou omítku. Doporučujeme chránit choulostivé rohy omítky pomocí lišt z oceli nebo plastu. Lišty namontujte rovněž hotovou maltou. V tomto kroku byste měli maltu rozmíchat trochu hustší. Zeď opět navlhčete. Optimální je plocha matná/vlhká, ne lesklá. Nanášejte maltu hladítkem. Dobrou orientační hodnotou je malé množství malty na každých 30 cm. Nyní zatlačte profil do maltového lože a pomocí vodováhy ho ve svislé poloze vyrovnejte. Pomocí rovné latě zkontrolujte, zda profil lícuje se starou omítkou.

Finální úprava

Po zaschnutí a zabroušení už je omítka připravena k výmalbě. Budeme-li stěnu malovat, zpevníme povrch omítky základním nátěrem. Jakmile je vnitřní omítka opravená, můžete začít s další úpravou stěn. Při nátěru stěn dávejte pozor, aby barva neutěsnila podklad. K tomu se hodí disperzní barvy do interiéru. Při výběru barev dbejte na kvalitu. Pokud jsou stěny silně savé, porézní nebo pískující, naneste před malováním penetrační nátěr, abyste docílili rovnoměrného výsledku malování. Finální povrch omítky může být natřen exteriérovou barvou.

Alternativou k tapetám nebo hrubovláknité omítce je dekorativní omítka. Můžete s ní vytvářet různorodé povrchy, které mají podle dopadu světla různý účinek v místnosti. Mnohé dekorativní omítky můžete nanášet válečkem a strukturovat podle svých představ.

Přehled druhů omítek a jejich vlastností
Druh omítky Pojivo Doba tuhnutí Povrch Použití Zvláštní vlastnosti
Vápenocementová Cement Dlouhá Hrubší Vnitřní omítky Vyžaduje správný poměr pro přilnavost
Sádrová Sádra Rychlá Hladší Vnitřní omítky, suchá směs Snadnější zpracování, možné vylehčující plnidla
Hydrofobní (např. IZONIL) Speciální směs Standardní Hladký (u jemných směsí) Mokré zdi, interiér i exteriér Odpuzuje vodu, propustná pro vodní páry, vysoká tloušťka vrstev

tags: #na #terase #odpadava #omitka #příčiny #oprava

Oblíbené příspěvky: