Nanášení silikonové omítky: Podrobný průvodce krok za krokem

Fasáda je vizitkou každého domu. Dokončovací vrstva fasády je to, co na domě vidíte jako první - určuje jeho celkový dojem i odolnost vůči vnějším vlivům. Kromě estetické funkce chrání stěny před znečištěním, škodlivými mikroorganismy a povětrnostními vlivy. Omítky jsou zásadní součástí dokončovacích prací na stavbách, a to jak pro interiéry, tak exteriéry.

V tomto článku vám krok za krokem ukážeme, jak správně připravit podklad a aplikovat silikonovou omítku, aby výsledek nejen skvěle vypadal, ale také dlouho vydržel. Chtěli bychom seznámit s častými chybami při realizaci omítek, ke kterým dochází během nanášení a strukturování finální tenkovrstvé omítky.

Charakteristika silikonové omítky a její výhody

Existuje několik typů omítek, které se liší nejen svým složením, ale i vlastnostmi a vhodností pro konkrétní aplikace. Jedno však mají společné - pro zachování vlastností zvolené omítky musíme dbát na to, aby byl povrch vždy pevný, suchý, soudržný a zbavený všech nečistot. Fasádní omítka neplní jen funkci estetickou. Má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění.

Silikonové omítky jsou považovány za prémiový produkt díky svým vlastnostem. Vyrábějí se na bázi silikonové pryskyřice. Silikonová omítka se řadí mezi jedny z nejkvalitnějších materiálů pro omítání vnitřních, ale i vnějších stěn. Má výborné vlastnosti, které z ní činí téměř bezkonkurenční výrobek. Silikonová omítka už svým názvem napovídá o svých vlastnostech - je pružná, vodoodpudivá a odolná. Díky vodoodpudivému povrchu se na nich méně usazuje prach a nečistoty, jsou extrémně odolné vůči povětrnostním podmínkám a znečištění. Podobně jako pastové omítky jsou velmi pružné a méně náchylné k praskání. Silikonové omítky se vyznačují dobrou pružností, odolností vůči vodě i špíně, stejně tak i jednoduchou aplikací a mnohaletou životností. Silikonové omítky také odolávají vůči UV záření, jsou chemicky stabilní a odolné proti vzniku plísní.

Silikonová omítka je vhodná pro venkovní i vnitřní užití. Lze v podstatě konstatovat, že se jedná o nejlepší omítku vůbec. Díky své dlouhé životnosti a odolnosti je silikonová omítka vhodná na použití pro všechny stavby. Silikonovou omítku lze využít i na veškeré zateplovací systémy. K dispozici jsou univerzální směsi se širokými možnostmi použití, ale i směsi se speciálními vlastnostmi, jako například s různou velikostí zrn ve směsi pro možnost vytváření zajímavých dekorativních textur. Při výběru rovněž záleží, zda se jedná o venkovní nebo vnitřní použití.

Čtěte také: návod na odstranění silikonu ze skla

Typy fasádních omítek

Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité. Pastové omítky jsou vyráběny na bázi syntetických pryskyřic a dodávají se v připravené pastovité formě. Jsou připraveny k okamžitému použití a nevyžadují žádné další míchání.

Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění.

• Minerální omítky: Jsou na bázi cementu, vápna nebo sádry. Minerální omítky jsou vysoce propustné pro vodní páry, což zajišťuje, že stavba „dýchá“. Jsou ideální pro vlhké prostředí nebo starší budovy. Vyrábí se z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.). Jde o suché směsi, a tak se musí před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou. Minerální omítky se vyznačují vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní. Jejich nevýhodou je náročnost aplikace. Protože nejsou minerální omítky probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou.
• Akrylátové omítky: Jsou syntetické omítky na bázi akrylových pryskyřic. Jsou velmi pružné a méně náchylné k praskání, což je výhoda zejména u novostaveb nebo konstrukcí s možným, jakkoli drobným pohybem. Jsou cenově nejdostupnější. Jde o probarvený typ pastovitých omítek, které lze bez problémů namíchat i do velmi sytých a plných odstínů. Akrylátové omítky jsou mechanicky odolné a snesou i častý kontakt s vodou. Řada výrobců přidává do akrylátových omítek speciální fungicidní přísady, a tak se ani u nich mechy a plísně často neobjevují. Hlavní nevýhodou akrylátových omítek je zmíněná nízká paropropustnost. Proto se doporučují jen na fasády s dobrými izolačními vlastnostmi.
• Silikátové omítky: Jsou vyráběny na bázi draselného skla a mají unikátní vlastnosti spojené s jejich chemickým složením. Tyto omítky jsou velmi vhodné pro starší budovy, kde je třeba zachovat schopnost fasády „dýchat“. Nejvíce paropropustné jsou omítky silikátové. Pojivem těchto omítek je silikát, tedy vodní sklo. Vzhledem ke zmíněné vysoké paropropustnosti se hodí pro použití na všechny typy zateplovacích systémů. Protože je použité pojivo zásadité, odolává vůči vzniku plísní a mechů. Na druhé straně je možné silikátové omítky aplikovat jen při dobrých klimatických podmínkách. Ideální je teplota kolem 20 °C a vlhkost 50 %.
• Silikonové omítky: Vzhledem k vynikajícím vlastnostem patří silikonové omítky k nejlepším materiálům využívaným pro omítání fasád. Omítka Primalex Silicone na bázi silikonové emulze a organické disperze je samočistitelná - usazený prach a organické nečistoty se díky větru a dešti z povrchu přirozeně samy odstraňují. Navíc předchází vzniku řas a plísní, je paropropustná a vodoodpudivá.

Nyní znáte základní rozdělení fasádních omítek i jejich vlastnosti, a tak si můžete vybrat vhodný typ a pustit se do omítání.

Příprava podkladu a plánování práce

Správná příprava zdi je jeden z nejdůležitějších kroků při omítání zdí. Pokud se podklad podcení, omítka nemusí dobře držet, může praskat nebo se časem odlupovat. Správná příprava zdi rozhoduje o tom, jak bude omítka držet a jak dlouho vydrží bez prasklin. Bez ohledu na typ fasády musí být podklad vždy suchý, nosný, čistý a zbavený mastnoty. Použité materiály, jako je základní nátěr a omítka, by měly vždy odpovídat příslušnému podkladu.

Před samotným nanášením omítky je nutné si řádně připravit podklad. Zkontrolujte, zda je podklad rovný, očištěný a bez trhlinek. Na opravu staré fasády, ve které se objevily praskliny a další vady, které kazí vzhled budovy a přináší riziko prostupu vlhkosti do zdiva, můžete použít klasické minerální omítky.

Čtěte také: Jak správně obarvit silikonovou omítku Weber?

Postup přípravy podkladu:

1. Vyspravení nedokonalostí: Větší praskliny a odlupující se nátěry vyspravíme tmelem, který necháme řádně zaschnout. U stěn starších budov je důležité určit příčinu prasklin. Malé praskliny lze zacelit tmelem, zatímco větší praskliny vyžadují speciální sanační maltu. Uvolněnou omítku je třeba odstranit a nerovnosti vyrovnat vyrovnávací maltou.
2. Očištění povrchu: Před aplikací omítkového základu pak povrch nezapomeneme omést od prachu, pavučin a dalších nečistot. Starou fasádu důkladně očistěte a pomocí špachtle odstraňte odlupující se a odpadávající části. Zaprášenou fasádu můžete nasucho omést, při silnějším znečištění pak vyčistit pomocí vysokotlakého čističe.
3. Penetrací nátěr: Pokud to výrobce fasádní omítky doporučuje, musíte nejprve nanést penetrační nátěr. Ten je třeba nechat dobře zaschnout. Doba schnutí: 6-24 hodin dle počasí. Silně savé podklady, jako je pórobeton, vyžadují zvláštní ošetření. K tomu je třeba podklad nejprve ošetřit hloubkovým základním nátěrem, aby se zabránilo příliš rychlému vysychání omítky. Rozdílnou savost podkladu lze vyrovnat vhodným základním nátěrem. Pro použití na zateplení musí být minimální zrnitost 1,5 mm. Podkladovou vrstvu omítky doporučujeme opatřit penetračním nátěrem, a to alespoň den předem. Penetrací jsme nanášeli malířským válečkem s dlouhým vlasem. V rozích a detailech (např. u okenních ostění) jsme používali menší štětec. Pokud plánujeme použít barevný nátěr, je třeba základ rovněž natónovat do odpovídajícího odstínu.
4. Oblepení okrajů: Okna, dveře a další okraje, které nebudeme natírat, oblepíme krycí páskou. Vnitřní ostění oken a nadpraží natahujeme vždy jako první - chráníme tím přilehlé plochy před zašpiněním a docílíme čistého a přesného zakončení omítky.

Plánování pracovních etap:

Aplikace omítky samotné a její konečný vzhled jsou do značné míry ovlivněny zkušeností toho, kdo ji nanáší. Velmi důležitým momentem pro dobře zhotovené dílo je nejen dobrá teoretická znalost technologického postupu, ale i vlastní zkušenost a znalost vlastností používaného materiálu. Před prováděním je nezbytné naplánovat a plošně rozdělit jednotlivé pracovní etapy tak, aby byl v rámci jedné proveden jeden konstrukční celek (přirozeně ohraničený úsek jako např. celý štít, rizalit, nika aj.) nebo jednobarevná plocha části konstrukčního celku (např. úsek fasády mezi okny). Na jednotlivé fáze díla by měl být nasazen dostatečný počet pracovníků (např. jeden až dva pracovníci nanášejí a další jeden až dva strukturoval omítku).

Napojování jednotlivých etap by nemělo probíhat v přímé vertikále či horizontále, ale např. v místech zdobných detailů (např. kout, nároží, okenní šambrána aj.). Důležité je také si práci dobře rozvrhnout tak, abyste v jednom dni vždy dokončili jeden úsek fasády, například jednu stěnu, nebo pruh pod oknem apod. Pokud fasádní omítku aplikujete klasicky hladítkem, nanášejte ji jedním tahem bez přerušování. V opačném případě byste měli povrch nejednotný. Aby finální omítky vypadala působivě, musí se natahovat v celé ploše na jeden zátah. Proto by se na zhotovení omítky mělo podílet více pracovníků, aby bylo napojení rychlé a zdařilé. Pokud by k napojování docházelo až po přeschnutí omítky, byly by spoje viditelné.

Velmi podstatným východiskem dobrého díla je rovnoměrné počáteční rozmíchání omítkové směsy s vodou či omítky samotné. Pokud dojde k sedimentaci křemenných kamínků již v nádobě či v zásobníku, je velmi náročné docílit rovnoměrné struktury omítky a je třeba zrno dodávat do tzv. hladkých míst. Hotové směsi silikonových omítek jsou obvykle vhodné jak pro strojní, tak i pro ruční zpracování. Na trhu je několik výrobců, při přípravě omítky je nutno vždy postupovat v souladu s doporučením toho konkrétního výrobce.

Nanášení a strukturování silikonové omítky

Aplikace v příliš chladném počasí, za deště nebo na silném přímém slunci by mohla snížit jak kvalitu fasádní omítky, tak její životnost. Nikdy se nesmí nanášet na vlhký nebo mokrý podklad nebo na podklad obsahující vápenný hydrát. Rovněž nanášení a následné vysychání omítek nesmí probíhat při nepříznivém počasí, jako je mráz, déšť, vítr, slunce. Už jenom splnění těchto podmínek představuje poměrně náročné požadavky na aplikaci silikonových omítek. Po celou dobu prací na zdivu dbejte na to, aby venkovní teplota byla alespoň 5 °C.

Míchání omítky:

Obsah kbelíku důkladně promícháme (neředíme nebo max. ředíme 0,25 l vody na 25 kg balení). Pastovitá omítka je předem namíchaná a připravená tak, aby se mohla rovnou aplikovat na napenetrovaný podklad. Pro zjednodušení aplikace a upravení konzistence lze většinu pastovitých omítek naředit vodou. Před použitím nátěrovou hmotu pečlivě promícháme tak, aby se do ní nedostaly vzduchové bubliny. Není nutné ji ředit.

Čtěte také: Výběr silikonové omítky

Techniky nanášení omítky:

Pro natažení základní vrstvy se vždy používá hladítko nerezové. Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka. Silikonová omítka se nanáší na stěnu v tenké vrstvě, na suchý, soudržný podklad, zbavený všech nečistot. Na hrany zdi a místa nedostupná pro standardní váleček použijeme plochý štětec. Nátěrovou hmotu aplikujeme v jedné vrstvě, a to v ucelených plochách. Nenatíráme za prudkého slunečního záření (popř. fasádu zastíníme) a za deště, silného větru a při vlhkosti vzduchu vyšší než 80 %. Omítkový základ nechte důkladně zaschnout. Na zaschlý omítkový základ aplikujeme roztíratelnou omítku Primalex Silicone, která vytváří dekorativní strukturní vzhled (zrnitost 1,5 mm). Omítku nanášíme neředěnou, ručně, pomocí nerezového hladítka. Aplikaci je důležité provádět bez přestávek od jedné strany stěny ke druhé.

Nanesenou omítku zarovnejte stržením přebytečné vrstvy a důkladně vyhlaďte. V těchto případech byl vynechán technologický krok č. 2 - stržení přebytečné vrstvy omítky - a rovnou se strukturovalo.

Strukturování omítky:

Povrchové úpravy tenkovrstvých omítek se nejčastěji vyskytují jako rýhované, škrábané (roztírané) a vyhlazené struktury s velikostí zrn 1 až 4 mm. Výsledná struktura omítek je do značné míry ovlivněna také materiálovou bází omítkových směsí či předem připravených omítek samotných. Pro fasády v exteriéru se doporučuje volba strukturované finální omítky se zrnem min. 2 mm.

• Rýhovaná struktura: Rýhovanou strukturu vytvoříme krouživým nebo přímočarým tahem polystyrénového či umělohmotného hladítka po krátkém zaschnutí nanesené omítky; zrnité částečky (tzv. kamínky) se vlečou po povrchu. Pro rýhovanou strukturu nechte krátce zaschnout a rýhy vytvořte buď krouživými, nebo rovnými pohyby plastového, případně polystyrénového hladítka. Rýhované struktury fasádní omítky se dosahuje vytvářením přímočarých nebo krouživých tahů hladítkem z umělé hmoty nebo polystyrenu, a to po krátkém zaschnutí materiálu.
• Škrábaná struktura: Škrábaná struktura se vytvoří, když hned po nanesení omítky použijete plastové hladítko a krouživými pohyby omítku zatřete. Škrábaná omítka se pak vytváří krouživými pohyby plastového hladítka, které se provádí ihned po natažení omítky. Ve výsledku jsou zrna pravidelně rozvrstvená a rovnoměrně vystupující.
• Vyhlazená struktura: Vyhlazené struktury se docílí dvěma kroky. První krok je shodný s postupem při škrábané struktuře s použitím zrna 1 mm. Ve druhém kroku (min. po 48 hod.) se aplikuje vyhlazovací omítka s velikostí zrn do 0,5 mm. Pro hladký povrch musíte nejprve nanést omítku a až po 48 hodinách ji dokončit aplikací vyhlazovací omítky se zrny o velikosti do 0,5 mm.

Po krátkém zavadnutí (cca 15 minut) povrch rozetřeme. Dosáhneme toho pomocí plastového hladítka - mírným tlakem a krouživými pohyby. Při strukturování omítky nedoporučujeme hladítka čistit vodou, ale přebytečný materiál jenom setřít.

Tabulka struktur tenkovrstvých omítek

Časté chyby při nanášení omítky a jak se jim vyhnout

Jedním z důležitých faktorů, který může ovlivnit převzetí stavby po provedení kontaktního zateplení, je vizuální vzhled finální omítky. Velmi důležitým momentem pro dobře zhotovené dílo je nejen dobrá teoretická znalost technologického postupu, ale i vlastní zkušenost a znalost vlastností používaného materiálu. Zaměřme se na chyby, které vycházejí z chybné aplikace samotných tenkovrstvých omítek, nikoli z důvodu chybně provedeného podkladu.

• Nesourodost tlouštěk a struktur: V tomto případě jsou patrné vzhledové nesourodosti provedené fasády s místy různých tlouštěk nanesené omítky. K tomu dochází zejména, když je vynechán technologický krok stržení přebytečné vrstvy omítky. Také konečný vzhled fasády může působit homogenně přesto, že při detailnějším průzkumu jsou patrné nepravidelnosti v točení. Hranice přijatelnosti bývá překročena v okamžiku, kdy se na fasádě střídají nepravidelnosti krouživého točení s vertikálními či horizontálními přechody.
• Místa styku jednotlivých pracovních etap: S místy strukturování příliš zavadlého materiálu se setkáváme zejména v místech přechodu mezi pracovními etapami. Nejčastějším přechodem jsou místa úrovní podlážek lešení. Přestože dochází ke snaze dodržet technologický postup, stává se, že krajní partie předešlé etapy jsou již příliš zavadlé a následným přetažením nové vrstvy omítky dochází v určité partii k zatření původní struktury a na konci samotném k vlečení zrna s pojivem za hladítkem.
• Nesprávná doba zavadnutí: V dnešní době velmi často dochází k vytváření škrábané struktury v materiálu, který nemá vhodné stadium zavadnutí. K těmto případům dochází také v situacích, kdy byla dodržena technologicky předepsaná přestávka, ale omítka byla příliš zředěná, a tím se značně omezila strukturovací schopnost zrna.
• Barevná nesourodost a hydrofobita: Veliký vliv na celkový vzhled fasády může mít také barevná nesourodost egalizačního nátěru či rozlišná hydrofobita povrchu.
• Střídání pracovníků na jedné ploše: Vždy byste si měli dát pozor na to, aby na jedné ploše měla omítka stejnou tloušťku i finální úpravu. Proto by se na jedné ploše neměli střídat dva různí lidé.

Na základě zkušeností a provedených analýz je možno obecně lokalizovat místa, která se vyznačují větší náročností na provedení díla a měla by jim být věnována náležitá pozornost od projektantů přes prováděcí firmy po stavební dozor a investora. Takovými místy jsou zejména místa styku jednotlivých pracovních etap, tj. místa, kde dochází k setkání dvou pracovníků, kteří vytvářejí strukturu omítky, nebo místa, kde dochází ke krátkodobé časové prodlevě mezi napojením (např. obědová pauza, výměna materiálů aj.). Dále jsou to místa styku pracovních fází, tj. nanesení omítky a následné strukturování (např. nedodržení doby technologické přestávky). Všechny zdobné detaily (např. okenní šambrány, atiky, římsy apod.) vyžadují zvýšenou pozornost.

Kvalitní finální omítka je poslední, ale zásadní krok v celém procesu zateplení. Fasáda je díky použití kvalitní penetrace a profesionální omítky nejen estetická, ale i funkčně odolná. Finální povrchová úprava fasády má nejen rozměr technický, ale také velmi významný rozměr estetický. Článek poukazuje na oblasti, kterým je nezbytné věnovat pozornost při vytváření konečných povrchů fasád.

tags: #nanášení #silikonové #omítky #postup

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně vypočítat plochu pro nátěr
• masivní podlahové lišty natur
• Průvodce vyplňováním spár laminátové podlahy
• Jak vybrat barovou desku a dřez do kuchyně?
• Inspirace pro dřevěné věšáky na medaile