Nalepovací měkčené PVC: Vlastnosti, použití a ekologické aspekty

Polyvinylchlorid (PVC) je světově třetím nejpoužívanějším plastem, hned po polyethylenu a polypropylenu. Nalezl své uplatnění ve všech oborech lidské činnosti. Používá se ve stavebnictví, při výrobě nábytku a bytových doplňků, v oděvním a obuvnickém průmyslu. Vyrábí se z něj hračky, kancelářské potřeby, zdravotnické pomůcky, obaly včetně potravinových a mnoho dalších předmětů.

Měkčené PVC (polyvinylchlorid) je varianta PVC, do které jsou přidány změkčovadla, čímž se získává pružný, měkký a snadno zpracovatelný materiál. Měkčené PVC poskytuje stabilní mechanické vlastnosti, které oceníte při výrobě různých typů těsnění či podložek. Jde o všestranný materiál s výborným poměrem ceny a výkonu. Materiál se vyznačuje vysokou tažností až 250 %, což z něj dělá spolehlivou volbu pro aplikace.

Vlastnosti a varianty měkčeného PVC

Měkčené PVC je velmi odolný a stálý plast. Velkou předností je, že je možné jej jednoduše upravovat a tvarovat. Je poddajný v tahu a ohybu i při nízkých teplotách. Na povrchu je zatavena speciální vrstva, která zvyšuje jeho odolnost proti oděru. Rovněž odolává vlhkosti a povětrnostním vlivům. Transparentní žluté provedení umožňuje lepší vizuální kontrolu při montáži i následném provozu. Měkčené PVC pracuje nejlépe v teplotním rozsahu +5 °C až +40 °C, což jej předurčuje pro běžné provozy ve strojírenství, údržbě i lehkém průmyslu. Krátkodobě odolává mastnotám a alkoholu, což rozšiřuje jeho možnosti použití.

Chemická odolnost

Mezi další výhody PVC patří jeho vysoká čistota a tím jeho dobrá transparentnost. Odolává kyselinám, zásadám, benzínu a olejům. Je odolný vůči bakteriím a plísním. Materiál je zařazený do třídy hořlavosti E = je schopný odolávat působení malého plamene po krátký časový interval bez významného šíření plamene. Měkčené PVC je rezistentní vůči vlhkosti a povětrnostním vlivům.

Ohledně chemické odolnosti je PVC odolné vůči roztokům solí, zředěným kyselinám, zředěným zásadám, čisticím prostředkům, dezinfekčním prostředkům, benzínu a olejům. Nicméně, není odolné proti rozpouštědlům, jako je aceton.

Čtěte také: Průvodce nalepovacími metry a PVC soklovými lištami

Tvrdost a flexibilita

Pro specifické vlastnosti měkčeného PVC jsou k dispozici různé varianty s odlišnou tvrdostí, měřenou ve stupních Sh. A:

  • cca 55 Sh. A: Speciální složení pro pohyblivé části, jako jsou měchy.
  • cca 60 Sh. A: Speciální složení pro pohyblivé části, jako jsou měchy.
  • cca 67 Sh. A: Náš vysoce kvalitní a osvědčený standardní materiál. Velmi pružný, vysoká dielektrická pevnost, dobrý izolant.
  • cca 68 Sh. A: Biokompatibilní složení pro aplikace s intenzivním kontaktem s pokožkou.
  • cca 70 Sh. A
  • cca 75 Sh. A: O něco tvrdší než náš standardní materiál.
  • cca 80 Sh. A
  • cca 82 Sh. A
  • cca 85 Sh. A: Ještě tvrdší než náš standardní materiál. Méně pružný, vysoká dielektrická pevnost, dobrý izolant.
  • cca 96 Sh. A

Dostupné rozměry a výroba

Na zakázku lze vyrobit i jiné tloušťky a šířky PVC až do šíře 2 200 mm. Standardní rozměry mohou zahrnovat: šířka: 1000 mm, tloušťka: 5 mm, typ PVC: čirý, užití -15 °C až +60 °C, odstín: FB001 nažloutlý, délka/váha výrobního nábalu: 20 m / 120 kg. Vlivem tepelné roztažnosti se rozměr řezaného plastu může lišit až o 0,6 %. Vyrobeno v EU, testováno v ČR: Protokol o reakci výrobku na oheň (PAVUS a.s.).

Široké spektrum použití měkčeného PVC

Užití měkčeného PVC - fantazii se meze nekladou, oblasti uplatnění záleží jen na Vás. V obalovém průmyslu se z něj vyrábějí fólie, sáčky, potravinové přebaly nebo zdravotnické obaly. Díky vysoké průhlednosti a lesku se často používá pro atraktivní prezentaci výrobků. Typickým použitím jsou obaly na pečivo, masné výrobky, sladkosti nebo farmaceutické produkty. Velkou výhodou je možnost tepelného tvarování a výroby specifických obalů na míru.

Další oblasti použití zahrnují:

  • Průhledné podložky na stůl či pro ochranu dřevěných parapetů, polic skříněk.
  • Netříštivé kryty ke strojům či ohrazení celého pracoviště.
  • Pružná ochrana na venkovní klece pro zimní období.
  • Vstupy pro psy či kočky v boudách či dveřích domů.
  • Široké použití pro reklamní aplikace.
  • Průhledné stěny v pergolách, plachty na balkony.

Srovnání s neměkčeným PVC

Polyvinylchlorid je ve svém surovém stavu velmi křehká a nepružná hmota. Co do fyzikálních vlastností, je neměkčené PVC odolné proti oděru, pevné a tvrdé. Materiál je nepropustný pro páry nebo kyslík. Neměkčené PVC se využívá pro „tvrdé“ výrobky. Tedy takové použití, kde se vyžaduje velká pevnost a tvarová stálost i při dlouhé životnosti. Setkáte se s ním u různých trubek, profilů, desek či nádob. Naproti tomu měkčené PVC se využívá při výrobě elastických výrobků. U měkčeného PVC záleží na konkrétní úpravě. Zpravidla se však vyznačují dobrou zpracovatelností a snadnou lepitelností.

Čtěte také: Magnetická lišta

Ekologické a zdravotní aspekty PVC

Celý životní cyklus PVC - výrobu, používání i likvidaci - doprovází úniky toxických látek. Mnohé z nich jsou rakovinotvorné, způsobují poruchy reprodukce, vrozené vady, poškozují imunitní systém. Záleží samozřejmě také na jejich koncentracích a době, po jakou jsme působení těchto látek vystaveni. Nevýhodou je ekologická zátěž - PVC obsahuje chlor a při spalování nebo nevhodné likvidaci může uvolňovat škodlivé látky. Proto se dnes částečně nahrazuje modernějšími a ekologičtějšími materiály.

Výroba PVC

Výrobu PVC lze zjednodušeně popsat následovně: Sloučením etylenu a chlóru vzniká etylendichlorid (EDC), z něj se dále vyrábí vinylchlorid monomer (VCM) - základní stavební jednotka PVC. Výrobě PVC předchází výroba chlóru. Velká část jeho evropské produkce je založena na amalgámové elektrolýze. Tato metoda je přitom považována za nejhorší technologický postup při výrobě chlóru a alkalických hydroxidů, protože v důsledku provozování amalgámové technologie dochází k emisím velmi toxických látek jako rtuti a dioxinů do životního prostředí. Rtuť je například známá tím, že poškozuje nervovou soustavu a trávicí trakt. Dioxiny patří mezi jedny z nejnebezpečnějších látek vůbec. Způsobují poruchy imunitního, hormonálního a reprodukčního systému a některé jsou karcinogenní.

Rovněž meziprodukty samotné výroby PVC - ethylendichlorid (EDC) a vinylchlorid monomer (VCM) - jsou velice nebezpečné a toxické chemikálie. Tyto dvě látky mohou zapříčinit vznik rakoviny, způsobují poškození jater, plic, kardiovaskulárního, nervového, imunitního a reprodukčního systému. Podle měření ze švédského závodu na výrobu PVC připadlo na jednu tunu vyrobeného PVC přes 36 kg halogenových látek. Některé z nich jsou vysoce toxické, karcinogenní, poškozují hormonální, imunitní, centrální nervový systém, mají negativní vliv na reprodukci. Část z nich se díky své chemické stálosti hromadí v životním prostředí a vstupují do potravních řetězců, kde se pak kumulují hlavně v živočišných tucích - patří k tzv. perzistentním organickým látkám (POPs).

Aditiva v PVC

Kvůli dosažení požadovaných mechanických vlastností, které se odvíjejí od způsobu jeho použití, se do něj musí přidávat mnoho přísad. Bohužel i ty jsou často ze zdravotního i ekologického hlediska značně problematické. Mezi nejdůležitější aditiva patří především stabilizátory a plastifikátory (změkčovadla). Ačkoliv čisté PVC je mechanicky pevný materiál, dobře odolný počasí, vodě a chemikáliím, je relativně nestálý vůči teplu a světlu. Teplo a ultrafialové záření vede ke ztrátě chlóru ve formě chlorovodíku. Tomu je možné zabránit pomocí přídavku stabilizátoru, který se liší dle účelu použití PVC.

Stabilizátory

V minulosti se jako stabilizátory používaly i těžké kovy jako je olovo a kadmium nebo barium, vápník a další organické látky. Členové Evropské asociace výrobců stabilizátorů (ESPA) ukončili prodej stabilizátorů na bázi kadmia v zemích evropské patnáctky v roce 2001. Kadmium se tak v EU přestalo do PVC přidávat v roce 2007, od roku 2015 PVC průmysl vyřadil z výroby PVC i olovo. Těžké kovy se však stále vyskytují v odpadech z PVC. Jako náhrada stabilizátorů na bázi těžkých kovů začaly být používány organické stabilizátory (např. tributyltin, tetrabutyltin, monooctyltin, dioctyltin). Nicméně i v tomto případě přetrvávají obavy týkající se jejich nepříznivého vlivu na lidské zdraví.

Čtěte také: Naučte se správně lepit voděodolný sádrokarton

Plastifikátory (změkčovadla)

Pro zvýšení pružnosti PVC se přidávají složky s nízkou molekulární vahou, které se smíchají se základní polymerovou hmotou. Přidání takzvaných plastifikátorů (změkčovadel) v různých množstvích vytváří materiály s důležitými mnohostrannými vlastnostmi. Ftaláty představují skupinu asi 40 látek, přičemž nejčastěji se používal DEHP (di-2-ethyl-hexylftalát). Ten je v současné době nahrazován ftaláty s nižší molekulární hmotností. Některé ftaláty působí nepříznivě na vývoj mužských reprodukčních orgánů a jsou toxické pro testikulární buňky, které zajišťují normální produkci hormonů a spermií. Mezi další změkčovadla patří adipáty, trimelitáty, citráty a další organické sloučeniny.

Rizika pro uživatele

PVC představuje přímé riziko pro své uživatele. Některé přísady, které se do PVC přidávají během výroby, nejsou v PVC pevně vázány a postupně se z něj uvolňují. Řeč je především o změkčovadlech PVC. Z měkčeného PVC se vyrábí např. podlahové krytiny, izolační folie, lékařské pomůcky, části oblečení, dětské hračky, oplášťování kabelů apod. Změkčovadla mohou tvořit až 50 % hmotnosti samotného výrobku, ze kterého se však během používání uvolňují a následně se mohou dostat do lidského organismu. Některé ftaláty nebo adipáty se řadí k nejškodlivějším látkám, které se musejí do PVC přidávat. Používání těch nejrizikovějších bylo již v minulosti omezeno v hračkách a potravinových obalech. Stále se nicméně používají například v určitých typech zdravotnických pomůcek.

Likvidace a recyklace

Při náhodných požárech budov či skládek, kde je přítomno PVC, se do ovzduší uvolňuje chlorovodík - plyn s vysokou toxicitou způsobující popáleniny kůže nebo poškození zraku. Při vdechnutí ve vlhkém prostředí lidského těla se mění na kyselinu chlorovodíkovou, která může způsobit vážné a trvalé poškození plic. Poté, co výrobek z PVC doslouží, nastává problém, jak ho bezpečně zlikvidovat. Většina PVC končí na skládkách, kde degraduje a uvolňují se z něj ftaláty a těžké kovy. Ty kontaminují skládkové vody. Při jejich likvidování v čistírnách odpadních vod se dostanou nebezpečné látky do řeky nebo skončí v čistírenských kalech. Čistírny je nezachytí a ani jejich únik nesledují. Technologicky by to bylo drahé. Ftaláty byly zjištěny i ve skládkovém plynu.

Spalování je vůbec nejhorším způsobem likvidace PVC, protože se při něm uvolňují do životního prostředí nebezpečné látky jako chlorovodík, dioxiny, hexachlorbenzen, polyaromatické uhlovodíky. Do škváry a popílku ze spaloven se z PVC dostávají těžké kovy. Celkově při spalování PVC často vznikne více odpadu než se spálí samotného plastu, protože je nutné vzhledem ke zvýšené tvorbě kyseliny chlorovodíkové v emisích přidávat větší množství látek k čištění spalin. Současně se celý proces prodražuje a toxické látky zachycené v popílku stejně v lepším případě skončí na zabezpečené skládce. K velkým nešvarům patří spalování PVC v domácích topeništích anebo na otevřených ohništích.

Recyklace PVC s sebou nese značná omezení. PVC průmysl udává, že se v EU zrecykluje přes 27% odpadů z PVC. To je stále skoro o polovinu méně než u PETu, kde se Evropa dostala až k 58% míře recyklace PET materiálu. Příčinou nevhodnosti PVC k recyklaci je, že každý výrobce přidává do PVC odlišná aditiva, aby docílil požadovaných vlastností. Recyklovaný PVC plast navíc často obsahuje již zakázané stabilizátory a změkčovadla, která jsou zdraví nebezpečná a pro spotřebitele tak představuje rizikový materiál. Doposud není vyřešen problém recyklace separovaného sběru PVC. PVC se nehodí do směsného plastu určeného k recyklaci, protože negativně ovlivňuje jeho vlastnosti. Například jedna láhev z PVC může znehodnotit recyklaci 30 - 50 tisíc láhví z PETu.

tags: #nalepovaci #mekceni #pvc #informace

Oblíbené příspěvky: