Jak správně napojit svislé a vodorovné hydroizolace

V moderním stavebnictví se s pojmem hydroizolace setkáváme pravidelně. Voda si najde cestu i tam, kde by ji člověk vůbec nečekal. V koupelně, na balkoně, na terase i na střeše dokáže bez správné ochrany napáchat velké škody. Hydroizolace chrání konstrukci před vodou a vlhkostí. Na první pohled to zní jednoduše, jenže voda na stavbu působí různými způsoby.

V koupelnách, prádelnách, sprchách a kuchyních chrání hydroizolace podklad před technologickou a provozní vodou. Na balkonech a terasách zase brání tomu, aby voda pronikala pod dlažbu, do betonu a dalších vrstev konstrukce. Samotná dlažba ani obklad nejsou hydroizolace. Spáry, rohy, prostupy i drobné trhliny mohou časem propustit vodu do podkladu.

Chybějící nebo špatně provedená hydroizolace se často neprojeví hned. Právě v tom je zrádná. Voda se může do konstrukce dostávat pomalu, postupně a dlouhou dobu nenápadně. U balkonů a teras bývá nejčastější problém v tom, že voda pronikne pod dlažbu. V zimě pak zmrzne, zvětší svůj objem a začne narušovat podklad. V koupelně může chybějící hydroizolace způsobit zatékání do stěn, podlahy nebo k sousedům.

Základní principy hydroizolace a její typy

Hydroizolace jsou funkční tehdy, když brání pronikání vody do interiéru. To znamená, že musí být napojené na konstrukce, které mohou být smáčeny vodou. Hydroizolace spodní stavby je jedna z nejdůležitějších součástí stavby. Chrání objekt před účinky spodní vody a dalšími korozními účinky vnějšího prostředí, jako jsou bludné proudy, radon a chemicky znečištěné horniny. Provádění hydroizolace se musí dělat zvlášť pečlivě, jelikož je to konstrukce chránící stavbu, která je těžce opravitelná. Někdy je oprava i nemožná nebo velice nákladná.

Na stavbu jako celek působí voda jako atmosférická (srážková), povrchová a podpovrchová. Zabránit vnikání vody do objektu není jenom o položení asfaltového pásu na podkladní desku. Je to daleko širší spektrum metod, které se dělí na přímé a nepřímé. Nepřímé metody zahrnují už samotný výběr staveniště (bez podzemní vody, nepromáčené půdy), umístění objektu společně s jeho tvarem a úpravou okolním prostředí (vyspádování, zřízení drenáží) přispěje k jeho celkové ochraně před vlhkostí.

Čtěte také: Konstrukční varianty napojení příčky

V dnešní době nejpoužívanější izolační technologie jsou povlakové (asfaltové pásy nebo fólie) a bezpovlakové (nátěrové hmoty a nástřiky). Ty se liší tloušťkou, skladbou vrstev, nosnou vložkou, a povrchovou úpravou. Povrchová krycí vrstva hydroizolačního pásu je tvořena z asfaltu. Dříve se používal oxidovaný asfalt, který není odolný proti UV záření a má malou životnost.

Asfaltové pásy

Asfaltové pásy se dělí do tří základních typů a to A, R, S. Každý z těchto typů slouží pro jiné využití, což je dáno především nosnou vložkou a způsobem připevňování pásu k podkladu. Asfaltové pásy se buď lepí asfaltovým nátěrem, nebo natavují pomocí plamene a horkovzdušné pistole. Pro izolování spodní stavby se používá výhradně pás typu S, popř. modifikované pásy SBS (styrén-butadien-styrén) bez nosné vložky. Hydroizolační pásy typu S s nosnou vložkou ze skelné, polyesterové rohože nebo kovové vložky mají daleko lepší vlastnosti, a to jak mechanické tak hydroizolační, než pásy typu A a R.

Fóliové hydroizolace

Fóliové hydroizolace mají vysokou pevnost v tahu a dokonalou vodotěsnost i odolnost proti agresivním účinkům zemního prostředí. Hydroizolační fólie se k podkladu lepí nebo kladou volně a zatěžují se, spojování sousedních fólií se realizuje pomocí horkého vzduchu nebo mechanicky kotevními prostředky.

Hydroizolace objektu se navrhuje podle hydrofyzikálních podmínek. Záleží na tom, zda je objekt podsklepen či ne, a také na tom jaká voda se zde vyskytuje. U podsklepených budov se kombinuje izolace vodorovná a svislá. Hydroizolace se provádí na rovný, pevný a očištěný povrch. Veškeré hrany podkladu musí být zaobleny, aby se asfaltové pásy při ohýbání nelámaly. Hydroizolaci připevňujeme k podkladu mechanicky (kotvou), lepením asfaltem nebo natavováním plamenem, nebo horkým vzduchem. Napojování musíme věnovat zvláštní pozornost, spoj musí být dokonale těsný.

Svislá hydroizolace a její napojení na vodorovnou

Svislá hydroizolace je klíčovým prvkem ochrany stavby proti vlhkosti z okolního terénu. Jejím úkolem je zabránit průniku zemní vlhkosti, dešťové vody i tlakové podzemní vody do svislých konstrukcí pod úrovní terénu - tedy především do stěn suterénu, základových pasů nebo sklepních prostor.

Čtěte také: Techniky napojení příček Porotherm na nosné zdi

Při správné aplikaci vytvoří svislá hydroizolace souvislou, vodotěsnou bariéru, která odolá i tlakové vodě. V praxi se však stále často používají tradiční systémy s asfaltovými pásy, které jsou velmi náročné na správné provedení. Spojování asfaltových pásů vyžaduje zkušené pracovníky, neustálou kontrolu kvality a pečlivou přípravu podkladu. I drobná chyba - špatně zatavený spoj, nedostatečné napojení nebo překrytí - může vést k pronikání vlhkosti a následným poruchám izolace. Náprava bývá komplikovaná a nákladná.

Z tohoto důvodu nabízíme moderní systémová řešení, která jsou méně závislá na lidském faktoru a dají se snadněji kontrolovat i aplikovat. Na této stránce najdete přehled ověřených technologických postupů pro svislou hydroizolaci, které vycházejí z praxe, laboratorních zkoušek a doporučení stavebních fyziků. Jedná se o řešení navržená pro reálné stavební podmínky - od sanací starších objektů až po nové stavby. Každý systém má svůj kód (např. VER1, VER2…), abyste rychle našli vhodný postup podle typu podkladu, míry zatížení vodou i požadované životnosti. Součástí každého postupu jsou konkrétní materiály, pracovní kroky i důležité detaily provedení - včetně řešení prostupů, koutů a napojení na vodorovné izolace. Právě napojení na další hydroizolační vrstvy je u svislých izolací zásadní. Špatně vyřešený detail může znehodnotit i jinak kvalitní systém.

První krok zpětného spoje spočívá v položení vodorovné hydroizolace s přesahem minimálně 150 mm od budoucí stěny. Ve druhém kroku po vyzdění suterénní zdi se na vodorovnou izolaci nataví svislá část hydroizolace a připevní se ke konstrukci stěny. Provádění izolace prostupů v základech se provádí dokonalým obtažením vedených instalací. Ochranná vrstva u vodorovné izolace se provádí v ideálním případě z betonové mazaniny tl. minimálně 50 mm. V mnoha případech však postačí izolaci chránit pomocí geotextilie. U svislé hydroizolační vrstvy je nutno zabránit poškození pásu od zeminy.

Jakmile přistoupíme k tepelné izolaci, musí být hydroizolace objektu již finálně hotová. Přestože v izolování soklu jednoznačně vyhrávají polystyreny XPS, není to jediná varianta tepelného izolantu, ke které se můžeme uchýlit. Základy a podzemní části stavby můžeme izolovat například i izolací z pěnového skla či perimetrickým polystyrenem. V zásadě platí, že čím hlouběji se pohybujeme, tím by měl být použitý materiál tvrdší. Pokud tepelnou izolaci umisťujeme na vnější stranu hydroizolace, pak nám izolace poslouží jako její ochrana. Tloušťka tepelné izolace, kterou budeme volit, by měla být minimálně polovinou hodnoty tepelné izolace, kterou budeme používat u nadzemních konstrukcí (tj. např. fasád). Jednotlivé desky budou na místě držet zejména tlakem zeminy, než ovšem dojde k jejich zasypání, je třeba je udržet na správném místě buď lepidlem doporučeným výrobcem nebo asfaltovým disperzním lepidlem. Samotné nanášení lepidla je prakticky stejné jako u lepení většiny jiných izolačních desek - lepidlo naneseme na kraje desky a bodově doprostřed. První řadu izolace je rovněž vhodné pevně usadit k nějakému opěrnému bodu, další řady se nám pak budou pokládat mnohem snáze.

Řešení problémů s vlhkostí ve starých domech

Vlhkost je největším nepřítelem každého staršího domu - zvlášť pokud jde o kamenné stavby, které často postrádají jakoukoliv hydroizolaci. Jestli se vám na stěnách objevují mokré mapy, plísně nebo opadává omítka, je nejvyšší čas zakročit.

Čtěte také: Detail napojení sádrokartonové příčky a podhledu

Příčiny vlhkosti ve starém domě

• Vzlínání vlhkosti z podloží - voda proniká do stěn a základů kapilárně, protože chybí vodorovná izolace.
• Kondenzace vlhkosti ze vzduchu - teplý vlhký vzduch se sráží na chladných stěnách, hlavně ve sklepě a málo větraných místnostech.

Před zahájením jakékoli sanace je důležité určit hlavní příčinu. Jiný postup zvolíte u zemní vlhkosti, jiný při problémech s větráním nebo špatným odvodněním terénu. Bez správné diagnózy budete jen zbytečně utrácet za neúčinná řešení.

Nejčastější projevy vlhkosti ve zdivu

• Bílé solné výkvěty
• Mokrý sokl a opadávající omítka
• Plíseň v rozích nebo za nábytkem
• Zatuchlý zápach ve sklepě
• Studené, vlhké stěny i v obytných místnostech

Zastavení vzlínající vlhkosti

Vzlínající vlhkost je nejčastější příčinou mokrých zdí ve starých domech. Voda se kapilárně nasává z podloží a postupně stoupá vzhůru do zdiva, protože dříve se domy stavěly bez vodorovné izolace. Když se přidá sůl obsažená v půdě, která vytahuje vodu ještě výš, vzniká začarovaný kruh - omítky se odlupují, sůl vytváří bílé výkvěty a zdivo nemá šanci vyschnout. Co s tím?

Chemická injektáž zdiva

Chemická injektáž je dnes velmi rozšířený způsob, jak ve zdivu vytvořit novou vodorovnou izolaci bez nutnosti větších stavebních zásahů. Do spodní části zdi se navrtají otvory, do kterých se aplikuje hydrofobní látka - nejčastěji silikonový krém, mikroemulze nebo pryskyřice. Ta pronikne do pórů a kapilár a po vytvrzení vytvoří bariéru, která zabrání dalšímu vzlínání vody.

• Výhody: minimální zásah do konstrukce, žádné bourání, vhodné pro cihlové i smíšené a kamenné zdivo, rychlá aplikace.
• Na co si dát pozor: je důležité dodržet správné rozteče a hloubku vrtů, u hrubého a nepravidelného zdiva může být složitější zajistit rovnoměrné proniknutí látky, vysoká vlhkost nebo zasolení zdiva může ovlivnit účinnost.

Proto se často doporučuje nechat si stav zdiva odborně posoudit, případně injektáž svěřit firmě, která má s daným materiálem zkušenosti.

Mechanické podřezání

Tato metoda spočívá v tom, že se zdivo vodorovně prořízne a do vzniklé spáry se vloží nová hydroizolační vrstva (např. nerezový plech nebo plastová fólie). Vznikne tak nepropustná linie, která fyzicky přeruší vzlínání vody.

• Výhody: při správném provedení poskytuje trvalou a velmi účinnou ochranu, funguje bez závislosti na vlhkosti nebo typu zdiva.
• Nevýhody: technicky náročné a časově zdlouhavé, vyžaduje specializované nářadí a zkušenosti, aby nedošlo k porušení statiky, méně vhodné pro kamenné nebo velmi nerovnoměrné zdi.

U starých domů se smíšeným nebo kamenným zdivem je třeba podřezání vždy dobře zvážit. V takovém případě bývá bezpečnější oslovit odbornou firmu, která zhodnotí stav konstrukce a navrhne optimální způsob provedení.

Elektroosmóza

Elektrofyzikální metoda využívá slabý elektrický proud, který v kapilárách zdiva mění směr pohybu vody - místo aby stoupala vzhůru, je tlačena zpět do země. Do stěn se instalují elektrody propojené s řídicí jednotkou. Systém pracuje trvale a nevyžaduje zásadní stavební zásahy.

• Výhody: šetrné řešení vhodné pro historické budovy a památkově chráněné objekty, nezasahuje do zdiva mechanicky, funguje dlouhodobě.
• Nevýhody: vyšší pořizovací cena zařízení, účinnost se může lišit podle typu a zasolení zdiva, potřebuje trvalé napájení a občasnou kontrolu.

Elektroosmózu lze použít samostatně, nebo jako doplněk k chemické injektáži v místech, kde mechanické zásahy nejsou vhodné.

Odvlhčení základů a spodní stavby

Zastavit vzlínání ve zdivu je jedna věc - ale bez ochrany základů a okolního terénu může být veškerá práce zbytečná. Základy starých domů bývají bez jakékoli izolace, a pokud se k nim voda z terénu dostane, vlhkost se bude tlačit znovu do stěn, soklu i podlah.

Obkopání základů a svislá hydroizolace

Tento krok spočívá ve vykopání úzkého výkopu kolem domu - vždy po částech, aby nedošlo k sesuvu půdy nebo porušení statiky. Poté se očistí zdivo až na kámen nebo cihlu, odstraní se staré zbytky omítky a povrch se penetruje. Pak přichází na řadu hydroizolace:

• tradiční variantou jsou asfaltové pásy (IPA) natavené hořákem
• modernější a jednodušší metodou je tekutá guma Kanada - asfaltová emulze, kterou můžete aplikovat štětcem, nástřikem a případně ji vyztužit geotextilií.

Důležité je izolaci vytáhnout nad úroveň podlahy interiéru, aby byla napojena na případnou vodorovnou injektáž. Tím se vytvoří kompletní vodotěsná vana.

Nopová fólie a drenážní systém

Po aplikaci izolace je potřeba ji chránit před mechanickým poškozením a zároveň zajistit, že voda bude od základů odváděna pryč. Ochranná vrstva u vodorovné izolace se provádí v ideálním případě z betonové mazaniny tl. minimálně 50 mm. V mnoha případech však postačí izolaci chránit pomocí geotextilie. U svislé hydroizolační vrstvy je nutno zabránit poškození pásu od zeminy.

Jak na to:

• Přiložte k izolaci nopovou fólii - výstupky směřují ke zdi, čímž vzniká ventilační mezera.
• Ve spodní části výkopu položte drenážní trubku (perforovanou), obalenou geotextilií a zasypanou štěrkem.
• Trubka musí mít spád a vést do vsakovací jámy nebo kanalizace.
• Nopovou fólii nahoře ukončete lištou těsně nad úrovní terénu.

Drenážní systém je sestava perforovaných ohebných trubek různé velikosti a čisticích popř. kontrolních šachet. Slouží k odvádění přebytečné podpovrchové vody z pozemku a zabraňuje tak pronikání vody ke stavbě. Drenáže jsou plošné a liniové. Liniová se zhotoví ve vzdálenosti 0,5 - 1 m od líce obvodových zdí. Tvoří ji perforované trubky o sklonu min. 0,5 %, lépe však 1 %. Trubka je ukládána do štěrkového lože frakce 16/32 mm, nejlépe na betonový podklad, jelikož v případě štěrkového podkladu můžou vznikat prohlubně, trubka nebude lokálně ve správném spádu a v těchto místech se bude držet tlaková voda. Násyp štěrku musí být 300 mm vysoký. Kontrolní šachtice se vyskytují v rozích budovy. Osa drenážní trubky musí být uložena min. 200 mm pod úrovní hydroizolace. Štěrkový zásyp je ideální obalit geotextilií s plošnou hmotností 500 g/m2 s přesahem 100 mm ve spoji, aby se předcházelo ucpání systému drobnými částicemi. Plošné drenáže jsou nejčastěji zhotveny pod podkladní deskou mezi základovými pásy. Jedná se o štěrkový násyp tloušťky 200 mm obalený geotextilií.

Odizolování podlahy a soklu

Zapomínat by se nemělo ani na podlahu. Ve starých domech často najdeme pouze udusanou hlínu, škváru nebo beton bez izolace. Vlhkost pak proniká zespodu a obejde nově izolované stěny.

Postup:

• odstranit staré vrstvy až na zhutněné podloží
• položit podkladní beton nebo štěrkopísek
• nanést hydroizolační vrstvu z tekuté gumy
• na ni položit novou betonovou desku s izolací (tepelnou i proti vlhkosti)

Nezapomeňte na napojení: Spojte izolaci podlahy se svislou izolací stěn i vodorovnou injektáží - vytvoříte tak ucelený systém, který zabrání jakékoliv cestě vody.

Napojení hydroizolace na rámy dveří a výplně otvorů

Jedním z velmi složitých a nepříjemných detailů, a to jak pro asfaltové, fóliové, ale také stěrkové hydroizolace, je ukončení vodotěsných izolací na rámu dveří, nebo všeobecně výplní otvorů. Tento detail patří mezi ty nejrizikovější. Striktně je nutné, aby hydroizolační povlak byl spojen s rámem dveří. Variant je několik, od použití speciálních samolepících pasů až po svírání hydroizolace mezi pevný podklad a přítlačnou lištu.

V našich podmínkách je potřeba, aby hydroizolační povlak byl vytažen na svislou konstrukci do odpovídající výšky, kdy platí zásada, čím výše tím lépe, ale nejméně by mělo být vytažení 150 mm. Současně by měla být hydroizolace napojena na rám dveří, a to pokud možno vodotěsně.

V rámci každodenní práce na přípravě staveb a při kontrole kvality provádění především hydroizolační ochrany staveb a souvisejících částí se potkáváme s koncepčně a výrobně nedořešeným detailem vodotěsného napojení hydroizolačního systému ve spodní rovině výplní otvorů, který přímo navazuje na přilehlý odvodňovaný povrch nebo je v jeho blízkosti. Tento detail je typický pro výstupy na přilehlý odvodňovaný povrch (balkón, terasu, venkovní zahradu apod.).

Jak detail navrhnout správně

K tomu, aby byl detail napojení hydroizolačního systému stavby na otvorové výplně spolehlivý, je nejdůležitější správný návrh a proveditelnost vodotěsné připojovací spáry mezi hydroizolací a konstrukcí rámu výplně v kombinaci s reálným namáháním této spáry vodou. Je velký rozdíl, jestli je vodotěsný spoj namáhán volně stékající vodou nebo zemní vlhkostí, či je přímo vystaven namáhání tlakovou vodou. Obecně lze považovat za bezpečný detail napojení výplně otvorů a hydroizolace, který je umístěn v exteriéru s vodotěsným provedením minimálně do výšky 150 mm nad úroveň přilehlého odvodňovaného povrchu.

Při nižších výškách vodotěsnosti lze za bezpečnou variantu návrhu detailu považovat například kombinaci s použitím přilehlého odvodňovacího spádovaného žlabu. Hydroizolační spolehlivost detailu vždy záleží na realizovaném hydroizolačním systému, na materiálu použitém pro výrobu prvků výplně otvorů, na odolnosti otvorové výplně vůči technologii zpracování hydroizolace a na vzájemném funkčním propojení jednotlivých konstrukcí.

Mezi nejčastěji používané systémy hydroizolací, které se vodotěsně propojují s rámy výplní otvorů, patří systémové připojovací okenní pásky, asfaltové pásy, plastové fólie a stěrkové hmoty. Snahou je u detailu navrhnout a realizovat vhodný způsob kotvení prvků otvorových výplní bez perforace hydroizolačního systému plnícího funkci protiradonové ochrany. V návrhu technického řešení detailu je neopomenutelná správná koordinace proveditelnosti jeho jednotlivých částí, protože se ve finálním celku při jeho samotné realizaci se v čase setkává mnoho dílčích stavebních dodávek a technologických kroků rozdílných profesí.

Nejčastější vady detailů

U popisovaného detailu se při řešených reklamací nejčastěji potkáváme s pronikáním vody do interiéru stavby nefunkční připojovací spárou hydroizolačního systému a výplně otvoru. Často je vada už v koncepci návrhu a nejsou respektovány výše uvedené zásady a doporučení, které vycházejí z ČSN 73 1901. Další problémy nastávají, když je detail parapetu, případně prahu na hraně požadavku na vnitřní povrchovou teplotu, a dochází tak často ke vzniku plísní a případně kondenzace na zasklení. Tepelný most je často zdůrazněn nevzduchotěsným napojením ve všech zákoutích a spojích rámů oken. Další častou vadou je například nevhodná nebo nedostatečná fixace prahu dveří. Z analýzy reklamací řešených vad nám jednoznačně vychází, že těžiště vzniku vad není způsobeno ve fázi realizace stavby.

Drenážní systém

Drenážní systém je sestava perforovaných ohebných trubek různé velikosti a čisticích popř. kontrolních šachet. Slouží k odvádění přebytečné podpovrchové vody z pozemku a zabraňuje tak pronikání vody ke stavbě. Drenáže jsou plošné a liniové. Liniová se zhotoví ve vzdálenosti 0,5 - 1 m od líce obvodových zdí. Tvoří ji perforované trubky o sklonu min. 0,5 %, lépe však 1 %. Trubka je ukládána do štěrkového lože frakce 16/32 mm, nejlépe na betonový podklad, jelikož v případě štěrkového podkladu můžou vznikat prohlubně, trubka nebude lokálně ve správném spádu a v těchto místech se bude držet tlaková voda. Násyp štěrku musí být 300 mm vysoký. Kontrolní šachtice se vyskytují v rozích budovy. Osa drenážní trubky musí být uložena min. 200 mm pod úrovní hydroizolace. Štěrkový zásyp je ideální obalit geotextilií s plošnou hmotností 500 g/m2 s přesahem 100 mm ve spoji, aby se předcházelo ucpání systému drobnými částicemi. Plošné drenáže jsou nejčastěji zhotveny pod podkladní deskou mezi základovými pásy. Jedná se o štěrkový násyp tloušťky 200 mm obalený geotextilií.

Přehled ověřených technologických postupů pro svislou hydroizolaci (Remmers)

Praktická realizace dodatečné svislé hydroizolace

V článku a fotografiích v něm vložených se můžete podívat na jednu z našich větších realizací provedení odkopu obvodového zdiva bytového domu a vytvoření dodatečné svislé hydroizolace ve styku s přilehlou zeminou. Naše společnost navrhla způsob sanace vlhkého zdiva většího bytového domu a následně jsme byli vybráni k realizaci námi navržených opatření. Příčiny vlhkostních poruch byly voda vzlínající do zdiva podzákladí objektu - absence vodorovných hydroizolací ve zdivu v úrovní podlah suterénu. Dále voda pronikající do zdiva z boku od přilehlé zeminy - absence svislé hydroizolace obvodového zdiva suterénu.

Sanační práce byly opravdu rozsáhlé a zabraly nám celé tři měsíce. Jednalo se o provedení hlubokých výkopů (nejnižší bod byl cca 3 metry pod úrovní chodníku v ulici) a s nimi spojené vytvoření dodatečné svislé hydroizolace systémem bezešvých polymery modifikovaných hydroizolačních stěrek s ochrannými vrstvami extrudovaného polystyrenu, nopové folie a geotextilie. Dále jsme na obvodovém zdivu z interiéru provedli tlakové injektáže proti vzlínající zemní vlhkosti v úrovni podlah suterénu. Obvodové zdivo v suterénu jsme kompletně oklepali od původních vlhkostí a solemi degradovaných omítek a povrchově jsme jej zpevnili mineralizačním nástřikem. Na naše práce pak navázala druhá firma s obnovou fasády a prováděním zateplení. Jednalo se o poměrně náročnou a rozsáhlou zakázku, se kterou jsme si ale dokázali poradit. Věříme, že objekt po své celkové rekonstrukci bude plně funkčně sloužit svým obyvatelům a že s opravami je zde na dlouhé roky klid.

Doplňková opatření a časté chyby

• Sanační omítky: Pomáhají zdivu dýchat a vizuálně zlepšují stav. Ale pozor - neřeší příčinu, používají se až po izolaci.
• Protiplísňové nátěry: Užitečné na lokální likvidaci plísní. Nezapomeňte ale odstranit příčinu vlhkosti - jinak se plíseň vrátí.
• Úprava terénu: Zemina nebo dlažba kolem domu musí mít sklon od objektu. Opravte okapy a svody, které odvádějí vodu přímo k základům - častý a podceňovaný problém.

Suchý dům není luxus, ale základ zdravého bydlení. Hydroizolace staršího domu je výzva, ale rozhodně ne neřešitelná. Pokud víte, odkud vlhkost přichází, a použijete správné metody - zvládnete hodně i bez pomoci firmy. A právě v tom vám může pomoci hydroizolace tekutá guma - moderní, snadno aplikovatelný materiál pro vodotěsnou izolaci základů, sklepů i podlah.

tags: #jak #správně #napojit #svislé #a #vodorovné

Oblíbené příspěvky:

• flexibilita a komfort Peugeot Traveller
• Jak vybrat mezi linoleem a Marmoleem
• Podlahové vytápění Styrotrade
• Vše o realizaci Baumit Klima omítek
• Specialisté na zakládání staveb