Nástroje a postupy pro tavení lepenky a asfaltových pásů

Natavování, nebo též svařování asfaltových pásů, je spolehlivý způsob spojování jednotlivých vrstev či rolí pásu. Kvalitní hydroizolace je nejdůležitější vrstvou každé stavby, která rozhoduje o její životnosti.

Typy asfaltových pásů a jejich vhodnost k natavování

Svařování asfaltových pásů není univerzálně platným postupem, jak k sobě spojit veškeré typy pásů. Asfaltové pásy jsou vyráběny v několika typech, ze kterých lze natavovat jen některé. Zjednodušeně lze říci, že pro svaření musí disponovat vhodnou a dostatečně silnou krycí vrstvou asfaltu.

Pro ilustraci přikládáme značení pásů z výrobního programu Charvát a.s.:

• A - není určený k natavení, je bez krycí vrstvy asfaltu (jen impregnovaná vložka).
• R - není určený k natavení, s krycí asfaltovou vrstvou do 1 mm.
• S - klasický natavitelný oxidovaný asfaltový pás.
• M - natavitelné modifikované asfaltové pásy (SBS).

V kategorii asfaltová lepenka a hydroizolační pásy najdete kompletní sortiment materiálů pro izolaci spodní stavby, základových desek, plochých střech i balkonů.

• Oxidované asfaltové pásy (klasická lepenka): Ideální jako dočasná izolace, separační vrstva nebo hydroizolace u méně náročných staveb.
• Modifikované asfaltové pásy (SBS): Špičková izolace s příměsí kaučuku. Vynikají vysokou pružností i při nízkých teplotách, odolností proti mechanickému poškození a extrémní životností.
• Samolepicí asfaltové pásy: Skvělé řešení pro místa, kde nelze pracovat s otevřeným ohněm.

Příprava podkladu před pokládkou

Před pokládkou natavením asfaltových pásů je třeba savé podkladní konstrukce (silikátové, savé a plechové materiály) penetrovat vhodným asfaltovým penetračním nátěrem k dosažení lesklého povrchu. Lesklý povrch po penetraci je zejména u vertikálních ploch podkladu nezbytný pro trvalou stabilitu natavených pásů.

Čtěte také: Kreativita s dřevěnými nástroji

V případě, že jsou vertikální plochy vyšší než 60 cm, je nutné mechanicky zajistit pás proti sjíždění (kotvení, přizdění).

Vhodné klimatické podmínky pro svařování asfaltových pásů

Pro správnou kvalitu svařovacích prací musí být teplota konstrukce, materiálu a ovzduší:

• vyšší než 5 °C při natavování oxidovaných pásů,
• vyšší než 0 °C při natavování modifikovaných pásů,
• nižší než 30 °C u všech typů pásů, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách.

V případě svařování oxidovaných asfaltových pásů za teplot od +5 °C do 10 °C, doporučujeme jejich skladování v temperované místnosti až do doby pokládky.

Práce s asfaltovým pásem za mrazu

S ohledem na mezní podmínky pro kvalitní práci izolatérů, jsou SBS modifikované asfaltové pásy teoreticky zpracovatelné i za nižších teplot. Při práci pod minimální teplotou však riskujete:

• Vznik trhlinek: Vznikají již při rozvíjení podchlazeného asfaltového pásu a mohou zasahovat až k nosné vložce. Střídavým působením vody a mrazu pak dochází k trvalému poškození asfaltového pásu, který není schopen spolehlivě plnit svoji funkci.
• Špatné natavení pásů: Vlivem povětrnostních podmínek a teploty okolí je velmi problematické zajistit rovnoměrné plošné natavení pásů. Komplikace může vzniknout nejen vlivem nedostatečného působení hořáku, ale též aplikací na nedostatečně vysušený podklad.

Nástroje pro kvalitní natavování asfaltových pásů

Pro izolatéra je základním a nejobvyklejším prostředkem pro technologické zpracování asfaltového pásu plamen. Součástí výbavy dobrého izolatéra je, mimo jeho manuální dovednosti, také vhodné nářadí pro kvalitní zpracování asfaltových pásů. Plamen je aplikován na pás, pásy či tvarovky, pomocí hořáku.

Čtěte také: Dřevěné hudební nástroje: vše, co potřebujete vědět

Plynový hořák na lepenku

Plynový hořák odpovídající délky zajistí izolatérovi pohodlné natavování pásů. Plynový hořák na lepenku využijete nejen při montáži, ale též při opravách asfaltových pásů, ať už drobného, nebo většího rozsahu. Plynové hořáky pro natavení asfaltových pásů fungují na propan-butan, nebo čistý propan. Tedy na klasickou směs plynu, kterou můžete zakoupit v plynových lahvích, nebo kartuších.

Jak se orientovat v základních parametrech plynového hořáku s příslušenstvím?

• Maximální teplota: Je teplota, na kterou lze hořák rozpálit. Nejčastěji dosahuje teplot 700-1800 °C.
• Tepelný výkon: Výkon plynového hořáku je udáván v kilowatthodinách (jedná se vlastně o množství tepla, které hořák vyvine spálením plynu za jednu hodinu provozu). Plnoplošné natavování asfaltových pásů musí být prováděno hořáky o výkonu 75 kW.
• Spotřeba: Spotřeba je udávána v gramech za hodinu (tedy kolik gramů plynu za hodinu hořák spálí). Při známé hmotnosti obsahu plynové lahve (kartuše) si snadno spočítáte, jak dlouho náplň pro práci vydrží.
• Regulace plamene: Regulace plamene je třeba na rukojeti, připojené k plynové lahvi nejčastěji přes regulátor tlaku.
• Dostatečná délka hadice: Dostatečná délka hadice je pro pohodlnou práci s hořákem nezbytná. Vyhnete se příliš častému přenášení lahve.
• Dostatečná délka hořáku: Hlídejte si též samotnou délku rukojeti hořáku. Delší hořák je výhodný pro práci ve stoje. Nebudete muset ohýbat záda. Pro práci na detailech volte kratší hořáky (přibližně do 400 mm), pro práci v ploše delší (do cca 1000 mm). Trubice jsou před hořákem vyhnuté pod mírným úhlem, aby umožnily lepší směřování plamene.
• Ochrana plamene proti větru: Zamezuje zhasnutí plamene vlivem větru a umožňuje práci s hořákem i za větrného počasí.

K dobře odvedené práci na střeše rozhodně patří dva typy hořáků. S malým zvonkem na detaily (nejčastěji 28 mm, 32 mm, 34 mm a 35 mm) a velký s výkonem alespoň 65 kW. Větší zvonek hořáku se hodí pro svařování asfaltových pásů v ploše, menší zvonek hořáku pro práce na detailech.

Hořák je osazen na prodlužovací trubce. Ty jsou opět dostupné v několika různých délkách tak, aby umožnily izolatérovi pohodlné vedení a směrování hořáku, v závislosti na prováděné činnosti. Pro detaily či práci ve stísněných podmínkách jsou vhodnější kratší trubice, od 100 do 400 mm. Pro práci v ploše pak zase delší trubice od 500 do 1000 mm. Trubice jsou doporučeny nikoli přímé, ale v místě před hořákem vyhnuté pod úhlem cca 20°-30°, dle výrobce, a umožňující tak lepší variabilitu směrování plamene.

Izolatéři obvykle používají pro práci s asfaltovými pásy hořák jednoramenný, se kterými mají dobrou kontrolu nad směrem a intenzitou plamene a tím i nad požadovanou technologií tavení. Výjimečně lze využít i dvouramenných hořáků, např. pro velké plochy.

Čtěte také: Široký sortiment truhlářských nástrojů

Prodlužovací tyč je našroubována na držáku. Součástí držáku je regulace. Jednoduchá má využití u menších hořáků, u větších se s výhodou využije regulace dvojitá. Je možné využít přímou regulaci šroubovacím ventilem, anebo proměnnou regulaci přidaným ventilem s rukojetí ovládanou stiskem. Praktickým doplňkem, zejména kratších prodlužovacích tyčí s detailovými hořáky je stojánek. Pro připojení držáku na zdroj plynu, se využívají vysokotlaké hadice, dodávané v délkách od jednoho do řádově desítek metrů délky. Připojení k jednotlivým typům plynových bomb je vhodné provádět přes regulační ventil s pojistkou a manometrem. Pro hořáky se využívají tlakové láhve plněné směsí propan-butanu s obsahem 2 kg, 5kg, 10 kg a 33 kg. Láhev s obsahem 2 kg je možno použít s hadicí bez regulátoru tlaku.

Další nezbytné izolatérské nářadí

• Nástroje pro rozbalení rolí: Mezi hlavní pomůcky profesionálů patří též nástroje pro rozbalení rolí (vlečné tyče, nebo tzv. háčky). Vodicí tyč je kovová tyč délky 600-900 mm s jednostranně připojeným držadlem délky cca 1350 mm. Kovová tyč může být opatřena pro snadnější odvalování válečky s ložisky. Poskytuje vhodný nástroj pro kontrolované odbalování role bez rizika poškození asfaltové hmoty na povrchu role. Další variantou tohoto nástroje jsou odvalovací háky.
• Přítlačné válce: Pro rovnoměrné zlepšení přítlaku lze použít tuhou trubku alespoň o šířce role a průměru min. 10 cm. Na tu nejprve roli převineme a z ní poté natavujeme. Taková trubka pomůže pásu při natavování udržet rovnoměrnější tvar i přítlak. Přesahy mezi pásy je vhodné poctivě zaválečkovat, aby výsledný spoj získal na kvalitě. Použité přítlačné válečky však nezapomínejte ochlazovat vodou. Pro vytváření homogenního a geometricky pravidelného spoje se využívá velký přítlačný válec na ocelové vodicí tyči. Variantou je dvojitý přítlačný válec - Roller, využívaný zejména pro samolepicí asfaltové pásy. Válečky je možno využít přímo, s manipulací za madlo spojující oba válce, nebo lze na madlo osadit teleskopickou tyč.
• Izolatérská špachtle: Dalším důležitým nářadím je izolatérská špachtle. Špachtle je ve tvaru kapky, na špici ukončená obloukem malého poloměru, který umožňuje snadnou práci s detaily a spoji asfaltového pásu bez rizika jeho poškození ostrou špicí. Díky oblouku nedochází při opracování detailů ke strhávání asfaltu v linii, ale k jeho rozprostření a opracování obloukovou hranou špachtle. Izolatérská špachtle má dřevěné nebo plastové držadlo.
• Nůž na asfaltové pásy: Jedná se o speciální nože, nejlépe kovové konstrukce, s výměnnými čepelemi. Čepele jsou z důvodu bezpečnosti zasouvací. Variabilně jsou k dispozici nože jedno, nebo dvou čepelové. Snadný mechanizmus většiny těchto nožů umožňuje rychlou výměnu čepelí. Součástí nože může být i zásobník čepelí. Je vhodné pracovat s čepelemi jak rovnými tak s háčkem. Čepel s háčkem umožňuje snadné řezání asfaltových pásů, jak v liniových řezech v ploše, tak i pro tvarování pásu pro detaily, snadno se s ní provádí kruhové, či obloukové řezy, slouží také k nařezání linií. Tvar háčku čepele navíc omezuje riziko poškození podkladu. Čepel s rovnou špičkou používáme tam, kde by se naopak háček zachytával o podklad či o některou z vrstev asfaltového pásu. Jedná se například o řezy samolepicích pásů či o jemné nařezávání separačních silikonových fólií na samolepicích asfaltových pásech. U ostré přímé čepele je nutno dbát zvýšené opatrnosti z důvodů proříznutí podkladu.
• Měřicí a značkovací pomůcky: Doplňkovým, nikoli však nedůležitým, typem nářadí pro izolatéra jsou také měřicí a značkovací pomůcky. Využívá se svinovacích metrů a pásem, klasických skládacích metrů. Pro značení se využívá speciálních permanentních popisovačů několika možných barev od bílé až po černou vč. barev reflexních, grafitových tužek apod.
• Doplňkové ruční nářadí: Práce izolatéra se většinou neomezuje na samotné vaření asfaltových pásů. Na tuto technologii je navázána další řada procesů, jako je mechanické kotvení, instalace doplňkových prvků apod. Proto by ve výbavě pracovní čety neměla chybět brašna či bedna s praktickým manuálním nářadím od šroubováku, přes nůžky po vybrané typy kleští.

Správný postup při natavování

Před zahájením pokládky

Před zahájením pokládky je třeba se důkladně seznámit se správným způsobem pokládání pásů. Tedy dodržet:

• příčné přesahy minimálně 12 cm,
• podélné přesahy minimálně 8 cm,
• spoje neorientovat proti vodě.

Vlastní práci s hořákem je třeba přizpůsobit klimatickým podmínkám v době pokládky a typu použitého asfaltu (modifikovaný vs. oxidovaný). Podle nich zvolíme intenzitu plamene, dobu prohřevu vrchní vrstvy pásu a rychlost odvinu pásu z role.

Prohřívání asfaltového pásu

Prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu musí být provedeno přiměřeně. Tak, aby byl asfalt správně roztaven, ale zároveň nebyla přehřátá vložka pásu. Při plnoplošném natavování asfaltových pásů to znamená použití hořáků o výkonu 75 kW při vzdálenosti minimálně 450 mm od role pásu.

Plnoplošné natavování musí být prováděno hořáky o výkonu 75 kW, ve vzdálenosti hořáku od role pásu minimálně 450 mm. Jedině takto lze docílit rychlého a rovnoměrného roztavení asfaltové hmoty bez nebezpečí lokálního přehřívání polyesterové nosné vložky a tvorbě vln.

K prohřívání asfaltové vrstvy při celoplošném natavování nikdy nepoužívejte malé hořáky určené k práci na detailech. Při práci s nimi může dojít k lokálnímu přehřátí pásu, znehodnocení nosné vložky (zvláště v případě nosné vložky z polyesterů) a ztrátě funkčnosti pásu.

U vícevrstvých hydroizolačních systémů je výhodné a vhodné, směřovat plamen hořáku více směrem k asfaltovému pásu s termostabilní vložkou, tedy ze skelné tkaniny či rouna. Hořáky je třeba mít správně seřízené. Intenzitu plamene, dobu nahřívání pásů a rychlost posuvu rolí vždy volte s ohledem na klimatické podmínky panující při pokládce. Dále přihlížejte k typu a teplotě podkladů + typu směsi asfaltových pásů (jinak se chovají oxidované asfaltové pásy a jinak modifikované asfaltové pásy).

Způsoby pokládky

Na výběr máte dva způsoby pokládky:

• Pokládka v jenom kroku: Celá plocha pásu vč. podélných přesahů je natavená najednou. Výhodami tohoto řešení je pouze jednorázové namáhání asfaltové vložky, jednodušší vizuální kontrola rozehřátého návalku asfaltu po celé šířce role. Také se k už hotovým místům nevracíte.
• Pokládka ve dvou krocích: Nejprve natavíte pás v ploše kromě přesahů. Poté samostatně natavíte oblasti podélných přesahů. Výhodou tohoto řešení je, že se v druhém kroku koncentrujete jen na oblast přesahů, které jsou pro správnou funkci klíčové. Také můžete pro práci na přesazích použít menší hořák.

U finálních pásů, kdy je použit asfaltový pás s posypem, je nutné pro kvalitní spojení provést odstranění, nebo zatavení posypu v místě spodního pásu příčného spoje.

Bezpečnost a speciální úkony

Pro ochranu majetku, záruk i kvality výsledné střešní krytiny je třeba, aby natavovaní či jiné vzájemné svařování vrstev prováděla proškolená osoba, která při práci respektuje příslušné požární a bezpečnostní předpisy.

V případě mechanického kotvení musí být použity zásadně kotvy do střešních systémů. Rozmístění a počet kotev by měl být v souladu s kotevním plánem, vydaným dodavatelem kotev. Vždy je třeba použít pouze vhodný typ kotev.

5 tipů, aby plynový hořák na lepenku nenapáchal více škody než užitku:

1. Montáž asfaltových pásů na svislých plochách: Vždy doporučujeme pás montovat a odvíjet směrem zdola nahoru a používat správné izolatérské nářadí. Tedy přítlačný váleček pro asfaltové pásy, nůž na asfaltové pásy a izolatérskou špachtli.
2. Dbejte na správný směr hořáku dle podkladu pásu: Při natavování asfaltových pásů je rozdíl ve směřování hořáku na odvíjenou roli pásu s ohledem na typ podkladu. Při betonovém podkladu směřujeme plamen ke spodnímu okraji role, zatímco u pěnového polystyrénu na její horní okraj.
3. Používejte spíše jednoramenné hořáky: S jednoramenným hořákem máte lepší kontrolu nad směrem i intenzitou plamene. Používání víceřadých hořáků (tzv. kombajnů) z technologických důvodů nedoporučujeme.
4. Pro tavení v ploše rozhodně nepoužívejte malé hořáky pro detaily: V opačném případě může dojít k znehodnocení nosné vložky, zvláště pokud je z polyesterového materiálu, a tím i ke ztrátě funkčnosti celého pásu.

Tabulka níže shrnuje některé běžně dostupné asfaltové pásy a jejich základní specifikace pro hydroizolaci:

tags: #nástroje #na #tavení #lepenky

Oblíbené příspěvky:

• Jak sanační plastové klíny řeší statiku zdiva?
• PVC podlahy a jejich instalace
• Komplexní průvodce štukovou omítkou
• Rychlé broušení sádrokartonu
• Možnosti jednofázových elektroměrů na DIN lištu