Historie a metody natírání dřeva: Od volské krve po moderní ochranu

Dřevo je jeden z nejstarších stavebních materiálů a vděčí za to své dostupnosti, pevnosti a relativně snadnému opracování. Jako stavební materiál přicházejí v úvahu jen některé z bezpočtu druhů listnatých a jehličnatých stromů. Včasným a kvalitním nátěrem a v případě potřeby jeho opakováním můžeme dřevo proti poškození chránit. Venkovní nátěry by těmto nežádoucím jevům měly zabránit. Před čím vlastně potřebujeme dřevo chránit? Co dřevu škodí? UV záření, vlhko a změny teplot. Následky vlhka a střídání teplot jsou vážnější: do dřevní hmoty se pustí dřevokazný hmyz, napadnou ji dřevokazné nebo dřevozbarvující houby, plísně a mechy.

Tradiční metoda: Natírání volskou krví

Dříve se chalupy, chlívky nebo ploty natíraly v létě volskou krví. Natírání dřeva volskou krví bylo v dobách dřevních zaručeným receptem na jeho dlouhověkost. Jde o velmi starou techniku povrchové úpravy dřeva, která nesledovala ani tak jeho ochranu před škůdci, ale používala volské krve (4 díly) ve směsi s vápennou vodou (1 díl tekutiny vzniklé nalitím dešťové vody na nehašené vápno) jako povrchového laku v době, kdy vosk byl velmi cennou surovinou.

Spojením hovězí krve (je lehce alkalická - pH 7,56) s vápenným hydrátem dochází k tvorbě nevratné sloučeniny silně pojivých vlastností, která se postupně vytvrdí. Na dřevě opravovaném širočinou, pořízem nebo hoblíkem vznikal po tomto nátěru velmi lesklý a tvrdý povrch, který spolehlivě bránil odchlipování vláken dřeva. Navíc dřevo barevně sjednocuje. Významnou roli hraje albumin a krevní barvivo pro odolnost povrchu a pak fermentace krve, při níž vznikají dusíkaté sloučeniny, které působí zřejmě jako biocid.

Způsoby přípravy a aplikace

  • Čerstvá, vlažná krev: Pro dobré vnikání do povrchu, kdy fermentace probíhá přímo na dřevu.
  • Chladná fermentovaná krev: Bez sedimentu, využívala se pouze krevní plazma.
  • Směs s vápennou vodou: Kdy se účinky obou složek kumulovaly.

Historické i moderní přístupy k ochraně dřeva

Kromě volské krve využívali naši předkové řadu dalších metod, jak chránit dřevo proti vlivům povětrnosti, dřevokazným houbám a hmyzu. Vápenný nátěr dřevěných stěn a stropů vytvářel povrchovou bariéru proti přístupu hmyzu a určitou izolační vrstvu proti kondenzující vlhkosti. Ochranný účinek jílu byl založen rovněž na jeho výborných izolačních vlastnostech proti vlhkosti. V některých oblastech bývaly roubené stěny doplněny mohutnou vrstvou důkladně prohnětené jílové hlíny. Takové domy byly nazývány stavbami “v kožichu”.

Srovnání ochranných nátěrů

Metoda Princip ochrany
Volská krev Vytvrzení albuminu, biocidní dusíkaté sloučeniny
Vápenný nátěr Změna pH povrchu, dezinfekce, mechanická bariéra
Jílová omazávka Izolace proti vlhkosti, mechanická ochrana proti hmyzu
Moderní lazury Biocidy, UV filtry, elasticita nátěru

Zásady údržby dřevěných prvků

Při nátěru je nutné dodržovat základní pravidla pro zachování životnosti materiálu:

Čtěte také: Druhy nátěrů pro dřevo v interiéru

  1. O kvalitě nátěru rozhoduje dobře připravený podklad.
  2. Nové dřevo je třeba při venkovním použití naimpregnovat proti hnilobě, dřevokazným houbám atd.
  3. Dřevo nenapouštějte fermeží ani jinými prostředky, které po zaschnutí zůstávají mastné.
  4. Plochy málo vystavené povětrnostním vlivům se natírají dvakrát, plochy, které jim jsou vystaveny silně, minimálně třikrát.

Dřevo si při vhodných podmínkách uchovává po dlouhou dobu svůj původní vzhled, strukturu a vlastnosti. Včasným a kvalitním nátěrem a v případě potřeby jeho opakováním můžeme dřevo proti poškození chránit.

Čtěte také: Nátěr pro OSB desky na podlahu

Čtěte také: Doporučení pro ekologické nátěry

tags: #nater #dreva #volskou #krvi #informace

Oblíbené příspěvky: