Kompletní průvodce natíráním rezavého plechu a kovových konstrukcí

Jaro se blíží pomalými kroky a stejně tak i my přicházíme na to, že někde máme rezavé kovové sloupky od plotu, brána by také snesla opravu nátěru a plech na střeše od kůlny už také není v nejlepší kondici. Správný nátěr kovových venkovních konstrukcí je klíčový pro jejich dlouhou životnost a odolnost vůči povětrnostním vlivům.

Kovové venkovní konstrukce, jako jsou ploty, zábradlí, pergoly, nosné prvky nebo konstrukce střech, jsou neustále vystaveny vlivům počasí - dešti, sněhu, mrazu, UV záření a vlhkosti. Bez správné ochrany dochází ke korozi, která může výrazně zkrátit životnost konstrukce a ohrozit její stabilitu. Správný nátěr kovu je proto zásadní pro jeho dlouhodobou ochranu.

Kov chce své: I když toho moderní barvy zvládnou hodně, pro natírání kovových předmětů stále platí: pečlivě očistit podklad a pečlivě natřít vhodnými barvami. Natírání kovových povrchů má svoje specifika. Není to tak těžké, jak se může zdát, ale je důležité dodržet správný postup. V našem rozcestníku proběhneme všechny možnosti nátěrů na kov.

Příprava povrchu - klíčový krok k úspěchu

Nejdůležitější částí každého nátěru je příprava povrchu. Bez ní nátěr nebude držet a ochrana kovu bude nedostatečná. Na rozdíl od práce s jinými materiály není lakování plechových střech, okapových žlabů nebo parapetů tak úplně bez práce. Na vině je nízká povrchová přilnavost plechu, kvůli které na něm barvy nedrží a nezasychají tak snadno, jako tomu je u jiných materiálů. Určitě ale nejde o úkol jen pro odborníky. Pokud se při lakování plechů deseti kutilů zeptáte na nejlepší postup, dostanete nejspíš deset různých odpovědí. Ovšem ještě předtím, než se pustíte do práce s barvami, je nutné kovové povrchy důkladně očistit.

Odstranění rzi

Jakýkoliv kov, který je zapotřebí natřít, nejprve zbavte rzi. Je chybné domnívat se, že existuje barva na rez. První a také nejdůležitější krok při natírání kovu je právě odstranění rzi. Prodloužíme tím výrazně životnost kovového materiálu. Možností, jak odstranit zrezivělý povrch kovu, je celá řada. Rez musí před lakováním plechů dolů. Odstraněním rzi nejenže prodloužíte životnost nového nátěru, ale i samotného materiálu.

Čtěte také: Druhy nátěrů pro dřevo v interiéru

Doporučujeme vyhnout se ručnímu broušení, protože je velmi zdlouhavé a namáhavé. Pokud byste se pro tento způsob přesto rozhodli, zaměřte se především na sváry a spoje. Do bitvy můžete například vyrazit vyzbrojeni pouze hrubým brusným papírem, drátěným kartáčem a silou vlastních paží. Menší plochy zvládnete obrousit i ručně brusným kartáčem a smirkovým plátnem, ale na větších plochách je zapotřebí vzít do ruky elektrické nářadí, jinak bude příprava velmi zdlouhavá a namáhavá.

Výrazně jednodušší je přivolat si na pomoc moderní přístroje a vybavení, které vám práci značně usnadní a urychlí. Použijte k tomu úhlovou brusku s nasazeným smirkovým kartáčem, vrtačku s miskovým brusným kartáčem nebo brusku vibrační, která dokonale doladí detaily. Vhodné jsou třeba drátěné kruhové kartáče upnuté do brusky. I když toho moderní barvy zvládnou hodně, pro natírání kovových předmětů stále platí: pečlivě očistit podklad a pečlivě natřít vhodnými barvami.

Práci urychlíme, když plochy otryskáme speciální pistolí. Procesu se říká pískování, protože je založen na principu, kdy jsou proti povrchu vysokou rychlostí vrhány ostrohranné tvrdé částice velikosti pískových zrn. Při odstraňování barev a rzi to obvykle bývá kovová drť, karborundový nebo keramický písek, případně skleněné mikrokuličky (balotina). Pistoli oceníme při větších objemech práce, nebo když potřebujeme očistit složité plochy, ke kterým se běžnými ručními nástroji nedostaneme, protože mají velké množství záhybů. Nejúčinnější je odstranění rzi otryskáním. Na rez vezmeme brusný papír, ocelový kartáč, tryskací pistoli nebo odrezovač.

Aplikovat můžeme oplachové, nebo bezoplachové odrezovače. Pokud jsme použili odrezovač, odmašťovat povrch nemusíme. Povrch potom odmastíme horkou vodou se saponátem nebo odmašťovačem (např. Pragolod) a rychle vysušíme.

Odstranění starého nátěru

Natírejte až tehdy, když kromě rzi odstraníte i zbytky staré barvy, která se z povrchu odlupuje. Složitější to bude u předmětů, z kterých se stará barva odlupuje nebo je jinak poškozená, třeba odřená, s výraznými vrypy, které by nový nátěr nepřekryl. Pak máme dvě možnosti - starou barvu zcela odstraníme, nebo ji odstraníme jen zčásti, plochu zatmelíme a obrousíme.

Čtěte také: Nátěr pro OSB desky na podlahu

Mechanické odstranění staré barvy

Starou barvu odstraníme mechanicky. Buď ručně, pískováním nebo vypalováním. Odlupující se kusy barev vezmeme kovovou špachtlí s velmi ostrou čepelí a zakulacenými rohy, abychom nedělali rýhy, ostatní plochy obrousíme kovovým kartáčem, smirkem nebo podobným nářadím na zdrsňování povrchů. Práci vám usnadní jedině elektrické nářadí. Sáhněte po příčné brusce nebo vrtačce, nasaďte drátěný kotouč a s ním starý nátěr odstraníte. Jde to ale pomalu. Při broušení se jednotlivé ocelové drátky mohou občas uvolnit a vypadnout nebo přímo vystřelit, chraňte se proto silnějším oděvem a mějte rukavice a ochranné pracovní brýle, aby vám nelétaly proti vám. Využijte různých druhů brusných drátěných kotoučů, abyste se dostali všude.

I z kovových povrchů lze staré nátěry odstraňovat horkovzdušnou pistolí (letlampou), kov je ale daleko lepší vodič tepla než třeba dřevo, proto musíme při práci dávat pozor, abychom neohřívali i ty části, které na kov navazují a přitom vyšší teploty nesnášejí, například plasty. Velmi staré nátěry mohou obsahovat olovnaté přísady, proto dáváme pozor, abychom zbytečně nevdechovali prach.

Chemické odstranění staré barvy

Chemickým odstraňovačem starých nátěrů (např. P 8213) předmět natřeme, necháme působit a pak uvolněnou barvu setřeme. Pro zvýšení účinnosti můžeme plochu přikrýt nepropustnou fólií, abychom zpomalili odpařování rozpouštědla. Postupujeme samozřejmě podle návodu na obalu, ale někdy se nám napoprvé nepodaří starý nátěr kompletně odstranit, proto proces znovu zopakujeme. Po každém takovém odstraňování však musíme povrch neutralizovat, aby zbytky chemie neovlivnily novou barvu. Na obalech odstraňovačů bývá obvykle napsáno, jakou látkou bychom to měli udělat, ale někdy stačí omýt plochu obyčejnou kyselinou citronovou.

A co louhem? Někteří staří praktici na odstranění zašlých nátěrů používají 5-8% louh, čili hydroxid sodný (NaOH). Tablety se prodávají i dnes, rozpustíme je ve vodě (např. 30 g v 0,5 l), která se při reakci zahřeje, ještě teplým roztokem potřeme plochu (nebo předmět do roztoku ponoříme, je-li to možné), necháme působit a poté barvy kartáčem a tlakem vody odstraníme. Ale pozor, louh je žíravina se vším všudy, takže musíme dávat pozor, abychom se nepotřísnili; vezmeme si gumové rukavice a brýle. I po louhu je třeba povrch neutralizovat nějakou slabou kyselinou.

Odmastění a vysušení povrchu

Důležité je odmaštění povrchu. Použijte osvědčenou domácí směs v podobě saponátu ve vodě, ale pak nechte povrch řádně oschnout. Mnoho z vás použije k odmaštění technický benzín, ale dejte pozor na provedení podkladu, aby se nedostal tam, kam nemá. Při odmašťování v boxu je pak problém vyřešen. Povrch musí být před nátěrem zcela suchý. Důležité je rychlé vysušení povrchu po oplachu, protože jinak dochází k tzv. mžikové korozi na mokrém povrchu. Jestliže se na povrchu vytváří mlhy, povrch zkontrolujte. Se mohou utvořit kapky vody, nebo drobný povlak rosy. Potom bude nátěr velmi nekvalitní. Proto těsně před natíráním povrch vysušte suchým hadrem.

Čtěte také: Doporučení pro ekologické nátěry

Natírání kovových povrchů

Železo natíráme především proto, aby nerezavělo, tudíž barvou souvisle přikrýváme celou plochu. Obzvlášť si dáváme záležet na záhybech, spojích, svarech, otvorech či nerovnostech, kde by se mohla zdržovat voda nebo srážet vodní páry a snadno se tak dostat k obnaženému kovu. Kovové konstrukce natíráme co nejdříve, když je povrch očistíme, odmastíme a vysušíme, pustíme se do natírání základní barvou, aby železo nezačalo korodovat. Zvláště venku stačí jeden vlhčí den a lehká koroze je zpátky.

Natírejte vždy v teplotách, které se pohybují nad 5 °C. Teploty nižší jsou pro barvy problematické, protože dochází ke zpomalení zasychání nebo popraskání z důvodu mrazu, kdy povrch ještě nevytvořil souvislou ochrannou vrstvu. Také dejte pozor na přílišnou vzdušnou vlhkost, která taktéž zpomaluje proces schnutí a vytvrzení nátěru.

Základní nátěr

Po oschnutí se pusťte do prvního nátěru, který je zpravidla proveden odolnou matnou základovou barvou. Základování se provádí všude tam, kde je nutné, aby svrchní vrstva nátěru dobře na kovu držela. Antikorozní základní nátěr chrání kov před rzí a zajišťuje přilnavost vrchní vrstvy. Základová červenohnědá barva se používá na všech venkovních kovových konstrukcích, ale také tam, kde by pouhý nátěr finální barvou dlouho nevydržel. Jde hlavně o hladký plech nebo kusy konstrukcí přicházející do přímého styku s deštěm a dalšími nepříznivými vlivy. Bez základu je ochrana kovu neúčinná.

Základní nátěr proveďte i jako vícevrstvý, jen jednotlivé vrstvy ponechejte v klidu zaschnout po dobu alespoň 24 hodin nebo dle návodu k použití. Zajistí to téměř dokonalou barvenou stálost, druhý nátěr také odstraní případné chyby natěračovy práce v první vrstvě, jako je například nedokonalé naředění barvy. K ředění použijte vždy doporučené ředidlo a dávejte pozor na správné dávkování.

I na kovy je možné využít kromě syntetických hmot také moderní - vodou ředitelnou barvu. Obsah protikorozních pigmentů má pozitivní vliv na dlouhodobou životnost nátěru i po jeho aplikaci na očištěný zrezavělý povrch, není nutno využít klasický základový nátěr. Ideální například při opravy nátěrů na výrobcích z litiny.

Vrchní nátěr

Vrchní nátěr poskytuje finální vzhled a ochranu proti UV záření a vodě. Na předměty vystavené slunci použijeme pro vrchní vrstvy barvy na radiátory nebo barvy na plechové střechy, na předměty, které tolik nepodléhají teplotním změnám, stačí obvyklé barvy na kov nebo barvy univerzální. Nezapomínáme však na dokonalé odmaštění a základní nátěr.

Při natírání kovů je lepší se držet pravidla používat stejný typ barvy. Přesto může dobrý výsledek přinést i kombinace základ vodou ředitelná barva, vrchní nátěr syntetický, jak je to běžné při ochraně dřeva.

Jednotný odstín a správná aplikace

Když natíráme větší plochu a potřebujeme více plechovek, je lepší slít je všechny do jedné nádoby, dobře promíchat a pak teprve natírat. Jedině tak máme jistotu, že bude všude naprosto stejný odstín. Natírání kovů či kovových konstrukcí nejsou nějak složité. Nanesení vrchního nátěru aplikujte ve dvou vrstvách. První vrstvu nechte zaschnout, poté naneste druhou.

Nejčastější chyby při natírání kovových konstrukcí:

• Nedostatečné očištění povrchu: Zbytky rzi nebo mastnoty způsobí špatnou přilnavost nátěru.
• Nepoužití základního nátěru: Bez základu je ochrana kovu neúčinná.
• Příliš silná vrstva barvy: Může praskat a špatně schnout.
• Nedodržení doby schnutí: Vrstvy se mohou slévat a ztrácet účinnost.
• Nedodržení doby schnutí, aby se nevytvořily tahy po štětci. Může být i dost ohrožena životnost nátěru.

Specifické typy nátěrů

Barvy 2 v 1

Když železo, tak klasicky minimálně dvě vrstvy - základní a vrchní. Jenže dnes už existují barvy, které stejnou ochranu poskytnou už při jedné vrstvě. Například Hostagrund 2 v 1 na železo S 2160. Tato syntetická barva je totiž dostatečně hustá, ale přitom nestéká, takže při jednom natírání vytvoříme vrstvu o síle, na jakou bychom s běžnou barvou potřebovali dva nátěry - optimálně 160 mikronů. Barva Hostagrund obsahuje jak antikorozní prvky (inhibitory), tak prvky nutné pro vrchní nátěrové hmoty, tedy především odolnost vůči povětrnostním vlivům a pružnost, takže nepraská, když se železný podklad vlivem teplot roztahuje nebo smršťuje. Barva má polomatný vzhled, lze ji vedle kovů použít také na beton, kamenivo i dřevo, neředí se, ale pomůcky musíme proplachovat a vymývat ředidlem S 6005. I pro tuto barvu je však potřeba připravit podklad. To znamená odstranit všechny odlupující se části, zbytky starých barev a především rez, všechno odmastit a vysušit.

Natírání měděných trubek

Měděné trubky ústředního topení jsou už z výroby ošetřeny tak, aby netvořily uvnitř ani na povrchu měděnku, takže jejich vzhled zůstává dlouhé roky relativně stálý. Lze je ale také natřít. Nejdříve je zdrsníme korundovou vlnou, otřeme hadrem a poté odmastíme nitroředidlem. Velmi důležitá je barva. Musí být dostatečně pružná, protože trubky se vlivem střídání teplot roztahují a smršťují, ale také musí snášet vyšší teploty, nejméně 100 °C, aniž by měnila vzhled a barevný odstín. Běžné světlé barvy na kov zpravidla časem zežloutnou. Vyhneme se rovněž vodou ředitelným barvám, které s mědí při natírání a vysychání reagují a mohou pak na povrchu vytvořit zelené fleky. Pouze jedna vrstva, byť silnější, může snížit životnost celkového nátěru. Podobné je to s natíráním měděných plechů.

Natírání radiátorů

Pro natírání radiátorů platí totéž, co pro natírání měděných trubek ústředního topení - tedy základová a vrchní vrstva a volba nátěrových hmot, které snášejí teplotní změny a vlivem vyšších teplot nemění odstín. Radiátory natíráme vychladlé, a to dvěma vrstvami v intervalu 24 hodin. Jako základovou barvu použijeme například Pragoprimer standard, univerzál nebo profi, případně Formex základ na pozink. Na instalované radiátory bychom mohli použít barvy ve spreji, ale není to praktické. Jednak se speciální barvy ve spreji vhodné na radiátory vyrábějí v omezeném množství, a potom je lepší použít štětce, hlavně takzvaný zárohák, kterým se dostaneme všude a radiátor nemusíme složitě obkládat, abychom barvou ze spreje nepotřísnili okolí.

Natírání pozinkovaného plechu

Trošku jiné je to u pozinkovaného plechu či u pozinkovaných železných předmětů, které zinkový povlak chrání jen po určitou dobu, zejména venku. S novým pozinkovaným plechem ale mohou mít některé barvy problém (nepřilnou k němu, protože má příliš chrómu, nebo je mastný apod.), proto je vhodné nechat plechu určitý čas, aby zoxidoval, anebo jej umýt horkou vodou, případně natřít takzvanou reaktivní barvou - a pak teprve použít základovou barvu. Zkusit můžeme i vlastní smáčedlo: Smícháme 10 l vody, 0,5 l 25% čpavkové vody a asi 50 ml saponátu, roztokem plech hustě potřeme, necháme asi deset minut působit a poté roztok rozetřeme, aby vytvořil kovově šedou pěnu. Tu nakonec spláchneme vodou a povrch necháme oschnout. Čerstvě pozinkované plechy před natíráním ošetříme smáčedlem. Balakryl Kov 2 v 1 se používá pro nové i renovační nátěry zejména pozinkovaného, železného nebo ocelového plechu, lehkých kovů a oceli.

Natírání hliníku

Hliník se velmi těžko natírá, barva na něm špatně drží; pokud už musíme z nějakého důvodu hliníkové předměty natírat, zvolíme speciální barvy, které to mají uvedené na obalu.

Natírání neželezných kovů

Neželezné kovy (hliník, měď, mosaz) obvykle nenatíráme, protože si při oxidaci vytvářejí vlastní ochrannou vrstvu a zabarvení je pro ně charakteristické.

Typy nátěrů vhodných pro kovové konstrukce

Pro venkovní konstrukce je důležité zvolit nátěrový systém, který zajistí dlouhodobou ochranu kovu. Obvykle se používají tři vrstvy:

1. Antikorozní základní nátěr: Chrání kov před rzí a zajišťuje přilnavost vrchní vrstvy.
2. Mezivrstva (volitelná): Zvyšuje ochranu a sjednocuje povrch.
3. Vrchní nátěr: Poskytuje finální vzhled a ochranu proti UV záření a vodě.

Zde je přehled některých doporučených nátěrových systémů:

Nářadí a techniky nanášení

Při samotném lakování si většinou vystačíte s obyčejným malířským štětcem nebo štětkou. Kromě ručního natírání různými nátěrovými hmotami sáhněte třeba i po stříkací pistoli, která odvede dobrou práci především na větších kovových dílcích a površích větší velikosti. Vzít si na plot stříkací pistoli je plýtvání materiálu. Plot drátěný plot natíráme válečkem, protože tím ušetříme čas i množství barvy. Dobrá metoda je dvěma válečky souběžně z každé strany - předpokládá to ovšem dva natěrače.

Kromě běžného (takzvaného mokrého) lakování plechů, do kterého se můžete bez obav pustit doma, existuje ještě druhá možnost, jak plechovým plochám obstarat nový nátěr. Jde o takzvané práškové lakování - speciální postup využívající nátěry složené nejčastěji z granulovaných částic pryskyřice. Práškové lakování provádějí lakovny, které pro něj mají odpovídající speciální technologii. Práškové lakování vás samozřejmě bude stát více peněz, má ale své nesporné výhody. Plechové nebo kovové díly se práškem lakují při teplotě až 250 °C. Částice laku se tak vypálí do povrchu materiálu a vzájemně se propojí v jednolitou odolnou vrstvu. Práškový nátěr oceníte zejména na plechových dílech, které jsou dlouhodobě vystaveny venkovním podmínkám. Takový lak je totiž odolný vůči povětrnostním vlivům a také nárazům. K jeho vytvrzení dochází při teplotách nad 150 °C ve vypalovací peci. Tímto krokem se prášek změní na dokonale hladký a lesklý povrch. Aby prášek před spojením v peci na dílech držel, je využito elektrostatického náboje - prášek má kladný náboj a stříkaný díl náboj záporný.

Větrání a ředidla

Protože i při natírání kovových předmětů v bytě většinou používáme syntetické barvy, musíme účinně větrat. Škoda ředidla použitého na vymývání štětců, rozhodně je nevyléváme. Necháme ředidlo nějaký čas stát, aby se nečistoty usadily na dně, a pak opatrně slijeme vrchní, čistou část. Pokud se chystáte natírat v náročných povětrnostních podmínkách, barvu, jak základní, tak i vrchní musíte hodně rozředit příslušným ředidlem.

tags: #nater #rezaveho #plechu #pruvodce

Oblíbené příspěvky:

• Jak vypalovat do dřeva?
• proč je závětrná lišta důležitá pro střechu
• Ochrana psích tlapek před asfaltem
• Podrobný průvodce aplikací štuku
• Incident na autodromu s Michalem Reichertem