PergolyTradiční nátěry roubenek a moderní přístupy k ochraně dřeva
Roubenky, symbol české lidové architektury, fascinují svou krásou a odolností. Péče o dřevo, z něhož jsou postaveny, je však klíčová pro jejich dlouhou životnost. Historicky se používaly rozmanité metody, od prostého ponechání dřeva povětrnostním vlivům až po specifické nátěry. Dnes se k nim přidává i moderní vědecký výzkum, který se snaží odhalit tajemství těchto tradičních technik a vyvinout nové, účinnější způsoby ochrany.
Historie a tradice nátěrů roubenek
Míjíte-li při cestách českou krajinou roubené chalupy, většinu z nich poznáte z dálky podle hnědých dřevěných trámů a obílených spár. Mezi nimi pak obzvlášť pohádkově působí ty, jejichž roubení kryje barevný nátěr. Dřevěné roubení se nejdříve nijak neupravovalo a jeho tmavou barvu měly většinou zpravidla na svědomí povětrnostní vlivy. Dřevo tak získávalo tmavě hnědý až šedavý nádech. Roubení svůj tmavý vzhled získalo až časem působením slunce a usazováním prachu.
Použití volské krve
Pokud se přece jen trámy dočkaly nějakého nátěru, pak jím byla směs z hovězí krve a vápenného mléka, jehož použití však není tak rozšířené, jak se dnes traduje. Traduje se, že dřevo takto ošetřené bylo méně náchylné k napadení houbami. Dříve se chalupy, chlívky nebo ploty natíraly v létě volskou krví. Restaurátorskými postupy bylo prokázáno, že původní nátěr měl zvláštní hnědý odstín a byl provedený zřejmě hovězí krví. Princip ošetření dřeva volskou krví spočívá v tom, že dřevokazný hmyz a někteří další škůdci nenapadají živočišné materiály a materiály podobnými látkami ošetřené. Krev prý funguje i po staletích, pokud nejsou závady, které způsobují větší vlhkost dřeva apod.
Dnes se však s volskou krví setkáváme jen zřídka. Krev na jatkách v ČR nepochází z volů, ale více než z 99 % z krav a býků. Naši předkové používali skutečnou volskou krev, to jest z kastrovaných býků. Mělo to význam v tom, že v ní nebyly žádné hormony atd. Dnes se kastrace používají u hovězího dobytka jen velmi málo. Takže volskou krev asi neseženete.
Bílé a barevné roubenky
Od konce 18. století se téměř na celém území Čech roubení i spáry natíraly světlým vápenným nátěrem. Zřejmě se tak dělo jak z hygienických, tak i estetických důvodů, neboť světlé stěny evokovaly honosnější zděnou stavbu. Vápenný nátěr mohl být buď čistě bílý, nebo tónovaný některým z dostupných pigmentů, například šmolkovým, okrovým, růžovým či šedým. Spáry vymazané hlínou byly opatřeny vápenným nátěrem. Ustálil se barevný princip tmavší trám a světlá spára. Na tom nic nezměnil ani nástup barevných pigmentů, které se přidávaly jak do fermeže, tak do vápna. K poslednímu nátěru roubení vápnem ze strany od dvora došlo s největší pravděpodobností někdy na konci 50. nebo počátkem 60. let minulého století.
Čtěte také: Druhy nátěrů pro dřevo v interiéru
V horách při severním okraji republiky se oproti jiným lokalitám častěji vyskytují roubenky s výrazným barevným nátěrem stěn. Jde hlavně o oblast Krkonoš, Jizerských, Lužických a Orlických hor. Trámy roubenek se tímto způsobem začaly upravovat od druhé poloviny 19. století. Pojivem těchto barev byla lněná fermež, což jim dávalo mimořádnou odolnost vůči zdejším drsným klimatickým podmínkám. Nejčastěji se používaly odstíny červené a červenohnědé, okrové, hnědé, zelené, šedé a vzácněji i modré a černé. Spáry mezi roubením zůstaly většinou kontrastně bílé, není to však striktním pravidlem. Pestrými barvami se ale nenatíralo jen roubení, a tak kromě něj tyto chalupy zdobil i barevně natřený štít, dveře, okna, šambrány či jiné doplňky stavby. Typické jsou odstíny červené, zelené, okrové a šedé.
Pro oblast Krkonoš a Jizerských hor jsou pak typické i některé barevné kombinace, kdy červenohnědé roubení doplňovaly tmavé kleštiny a zelené či bílé obložky. Vzácněji se i na chalupách na Jičínsku či v Podkrkonoší objevují jednoduché ornamenty na čelech stěnových trámů. I když je v současnosti nejžádanější povrchovou úpravou trámů průsvitná hnědá lazura, která odhaluje strukturu přírodního dřeva, barevné roubenky patří ke kulturnímu dědictví daných regionů, které bychom měli opatrovat a zachovávat i pro další generace.
Vědecký výzkum a ochrana dřeva
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nabízí kromě tradičního programu i možnost sledovat vědecký výzkum v reálném čase. Použité byly různé typy olejů, ale například také býčí krev. Návštěvníci Valašského muzea v přírodě mohou zaznamenat hned dvě stanoviště výzkumu - severní (vlhčí) a jižní (sušší). Samotné šindele ze tří druhů dřeva poskytla specializovaná firma z Rýmařova. Šindele se liší jak typem, tak použitým dřevem a konečně i povrchovou úpravou. Bylo totiž nutné zajistit maximální bezchybnost vstupního materiálu. „Použili jsme tradiční střešní krytinu jak valašského, tak alpského typu, štípanou ručně i strojově. Pro ošetření dřeva z jedle, modřínu a smrku použili vědci několik metod. Kromě vědců Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně se na výzkumu podílí také Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd České republiky. Spolu s Metodickým centrem pro muzea v přírodě pak pořádají i semináře pro restaurátory.
Co dřevu neprospívá?
Dřevo je přírodní materiál, silně reaguje na přírodní vlivy v povětrnostním působení, proto je nezbytně nutné o dřevo v exteriéru pravidelně a účinně pečovat. Před čím vlastně potřebujeme dřevo chránit? Co dřevu škodí? UV záření, vlhko a změny teplot. Když dřevěné stavby nebo předměty necháme na pospas sluneční výhni, změní barvu. Následky vlhka a střídání teplot jsou vážnější: do dřevní hmoty se pustí dřevokazný hmyz, napadnou ji dřevokazné nebo dřevozbarvující houby, plísně a mechy. Dřevo chráníme i před lidskou činností: před graffiti a posypovou solí, kdy se sůl dostává na ploty a dřevěné fasády kolem silnic. Dřevu nejvíce škodí: UV záření, vlhko a změny teplot.
UV záření nejen mění barvu dřeva, ale také je poškozuje, pokud je dřevo současně vystaveno působení vody. Záření totiž způsobuje měknutí měkké hmoty mezi letokruhy (ligninu). Změklý lignin pak vyplavuje déšť a dřevo se oslabuje. K ochraně ligninu jsou určeny oleje. Pozor ale - olej jenom dřevo vyživuje, ale nechrání před dřevokaznými houbami, hmyzem a plísněmi.
Čtěte také: Nátěr pro OSB desky na podlahu
Jak vybarvuje UV záření jednotlivá dřeva:
- Cedr: pod UV paprsky šedne, až bělá. Cedrový obklad je správné natřít olejem a nechat přirozeně zešednout.
- Smrk a modřín: UV záření zbarvuje do hněda. Smrk šedne po napadení dřevozbarvujícími houbami.
Pasivní a aktivní ochrana dřeva
Dřevo je přírodní materiál, silně reaguje na přírodní vlivy v povětrnostním působení, proto je nezbytně nutné o dřevo v exteriéru pravidelně a účinně pečovat. Dřevěné stavby, u kterých je dřevo v exteriéru dokonce obnaženo, jsou háklivé na vlivy slunečního záření a působení vody. Bez ochrany se jejich dřevěné prvky neobejdou. Paradoxně není na prvním místě nátěr, ale přesahy střechy ve všech směrech - hovoříme o takzvané pasivní ochraně dřeva. Dřevo totiž potřebuje sucho a odvětrání. Čili přesah střechy by měl být dostatečný, jelikož v opačném případě nepomůže ani ten sebedokonalejší nátěr. Dokonce platí, že při dostatečném přesahu střechy neprodlouží nátěry dřeva jeho trvanlivost nijak významně!
Teprve aktivní ochranou dřeva rozumíme impregnace a nátěry. Přitom rozlišujeme impregnaci hloubkovou chemickou a povrchovou. Hloubková impregnace značně brání napadení dřeva dřevokazným hmyzem, ale je pro naše zdraví škodlivá a nelíbí se ani přírodě. Prostředků pro vhodnější povrchovou impregnaci je nabízeno mnoho. Přitom platí zásada, že čím dražší je přípravek, tím lépe. Ovšem jelikož se v kulatině a trámech vytvářejí vysycháním výsušné trhliny, kam se nátěr nedostane, je třeba povrchovou impregnaci častěji opakovat a to se velice prodraží. Navíc je takový nátěr sporný právě v oblasti ochrany před dřevokazným hmyzem. Nátěry zamezují především šednutí povrchu dřeva působícímu neesteticky. Dřevní hmota na povrchu degraduje vlivem UV záření a vlhkosti. Nátěry zabrání degradaci dřeva právě vlivem UV záření z dlouhodobého hlediska. Navíc zabrání pronikání vody do struktury dřeva.
Typy nátěrů
Mezi nátěry najdeme především dvě velké skupiny - nátěry preventivní a sanační. Na co jsou určeny, vyplývá z jejich názvu; liší se tím, jestli umí, nebo neumí ozdravit již napadené dřevo. Například preventivní fungicidní nátěr chrání dřevo proti napadení dřevokaznými houbami, zatímco sanační nátěr dokáže ošetřit dřevo napadené tak, že dále nepodléhá zkáze. Nátěry vybíráme podle jejich určení. Jsou nátěry do exteriéru, interiéru, a ještě navíc rozeznáváme rozměrově stabilní a nestabilní dřevěné prvky.
V úvodním článku tohoto webu jsem popsal, jaké vlivy působí na dřevo, vystavené povětrnosti a proč je vhodné používat pro ochranu venkovního dřeva olejové nátěry s významným podílem přírodních olejů. 1. vrstvu tvoří napouštěcí (impregnační) olejový přípravek, který disponuje biocidními přísadami, mikronizovanými UV odolnými pigmenty v silné porci a oleji, které dlouho nezkřehnou, tedy zůstávají trvale pružné. 2. a 3. vrstvu nátěru tvoří vrchní lazura, která je barevně lehce pigmentována, obsahuje vodoodpudivé voskové přísady a obsahuje odolný tungový olej.
V roce 2024 jsme náš sortiment biocidních přípravků rozšířili o řadu IMPRALIT. Tyto nové výrobky jsou účinnější, mají nejen funkci preventivní ochrany, ale jsou vhodné i pro sanaci. Jednou z hlavních chyb, jíž bychom se určitě měli vyvarovat, je nátěr dřeva, které má vlhkost vyšší než 18 %. Pokud jsme však nuceni i takové dřevo natřít, pak je vhodné použít, pokud možno, nějaký tenkovrstvý nátěr, který za dva nebo tři roky přebrousíme a natřeme nátěrem středněvrstvým či silnovrstvým s delší životností. Pamatujte na to, že povrchy ošetřené tenkovrstvým olejem vyžadují častější údržbu a renovaci nátěru, než povrchy ošetřené středněvrstvými nebo silnovrstvými lazurovacími laky. Zásadní a v mnoha případech velmi často opomíjeno je, že žádný nátěr (zejména základní) by neměl schnout na přímém poledním slunci.
Čtěte také: Doporučení pro ekologické nátěry
Doporučené přípravky pro nátěry
Lněný či konopný olej
Výborný je lněný či konopný olej. Přitom jsou tyto oleje i násobně levnější oproti moderním impregnačním prostředkům. Jejich mikroskopické stavební části jsou oproti jiným olejům menší a snadno se proto vstřebávají do dřeva, respektive do jeho povrchových buněk. Navíc v kontaktu se vzduchem lněný a konopný olej časem ztvrdne (zaschne) a vytvoří tam na povrchu pevný obal. A nejrychleji vysychá právě konopný olej. Ne nadarmo jsou fermežové nátěry ze lněného oleje s přídavkem těžkých kovů urychlujících zasychání a vytvrdnutí impregnačního nátěru. Ovšem pozor, tyto nátěry jsou zdraví škodlivé, a proto je samotný lněný či konopný olej mnohem vhodnější.
Terpentýn
Dalším vynikajícím přípravkem je terpentýn, který se přidává právě do lněného oleje a usnadňuje tak vstřebávání oleje dřevem.
Dřevní dehet
Velice zajímavým řešením je dřevní dehet. Jde o 100% přírodní dehtový olej z borovice určený k venkovnímu použití. Je typický silným aroma a delší dobou vysychání, proto není vhodný do interiérů. Vzniká pálením smolných oddenků (nejlépe kořenů) borovice bez přístupu vzduchu. Tato tmavá tekutina medové konzistence je oblíbena hlavně ve Skandinávii, je navíc antiseptická, čili chrání dřevo i před plísněmi. Dřevní olej se ředí terpentýnem (10:1 až 2:1) a lněným olejem (5:1 až 1:1). Lněný olej zesvětluje nátěr, při ředění terpentýnem v poměru 2:1 dosáhneme hlubokého proniknutí nátěru. Ředění lze různě kombinovat, je to v podstatě alchymie. Dřevní dehet natíráme na dřevo štětcem, nejlépe za teplého a slunného počasí (rychle se vsákne a zaschne). Nehoblované povrchy se natírají minimálně 2x, tmavší barvy dosáhneme díky jedné silné vrstvě, ovšem je třeba zopakovat více nátěrů. Dřevo musí být před nátěrem suché. První obnovený nátěr provádíme po roce a další za dalších 2 až 5 let. Štětce umýváme terpentýnem. Při prvním nátěru spotřebujeme 1 litr na 4 až 5 m2, u dalších nátěrů litr na 6 až 8 m2.
Dřevo pro stavbu roubenek a jeho vlastnosti
Sruby a roubenky stavíme z dřeva jehličnanů. Jelikož tuzemské jehličnany vyrůstají v podmínkách mírného klimatického pásma, není jejich dřevo tolik odolné jako to severské či sibiřské, nebo třeba dřevo z Aljašky. Ovšem i dřevo tuzemských dřevin vydrží právě po vhodném ošetření poměrně mnoho. A navíc je okamžitě dostupné.
Druhy dřeva pro roubenky
- Smrk: Z dřevin se nejčastěji používá smrk, jelikož má rovný kmen, ovšem i nejměkčí a nejméně odolné dřevo, byť je nejběžnější a tedy nejdostupnější. Svými vlastnostmi je smrkové dřevo nejvhodnější ke stavbě krovů a dalších nepravidelně namáhaných konstrukcí. Smrk má totiž „tvarovou paměť“ (pokud se výchýlí z přirozené polohy třeba působením tlaku shora, po zmizení tohoto tlaku se nejsnáz vrátí do původní polohy).
- Modřín: Skvělou dřevinou je modřín, jelikož je svou trvanlivostí při vystavení povětrnostním podmínkám srovnatelný s dubem. Skoro celý objem kmene modřínu je vyplněn prosmoleným a velice odolným jádrovým dřevem. Ale pozor, toto dřevo tmavne. U srubů a roubenek se modřín doporučuje alespoň jako první spodní klády - trámy. Ty jsou v kontaktu se základovou deskou nebo pilíři. Zde bude nejlépe odolávat vyšší vlhkosti.
- Borovice: Dalším skvělým materiálem je borovice, jelikož starší stromy mají velké prosmolené jádro, které je neobyčejně trvanlivé a přitom i krásně voní díky pryskyřici (jejímu vysokému obsahu). Řezivo je u krajů světlé a uprostřed (v jádru) červené. Ovšem právě světlé - bělové (vnější) dřevo borovice při zapaření modrá, což nemusí působit zrovna dobře esteticky.
Samozřejmě lze použít i cizokrajné materiály, například cedr, ale i severský či sibiřský smrk nebo borovici. Mnozí stavebníci toto dřevo upřednostňují, jelikož však doprava takového dřeva značně zatíží životní prostředí a také naši peněženku, je otázkou, zda ještě vůbec můžeme hovořit o ekologicky šetrné výstavbě.
Vysychání dřeva a výběr pro stavbu
V okamžiku pokácení, kdy jsou stromy plné vody (buněčné stěny, i vnitřky buněk), se procentuální obsah vody ve dřevě liší podle druhu dřeviny, ale i ročního období. Například nejvíce vody je ve dřevě na jaře, kdy stromy doslova „chlemstají vodu,“ respektive mízu z kořenů. Ovšem k objemovým změnám a ke vzniku výsušných trhlin ve dřevě dochází až při vysychání buněčných stěn dřevních vláken, což je při stavu mezi cca 30% vlhkostí a absolutně suchým dřevem. A při styku dřeva s venkovním prostředím bude podle vlhkosti vzduchu docházet k neustálým změnám objemu dřevní hmoty v konstrukci srubové či roubenkové stěny. Rozeznáváme sesychání dřeva radiální (dostředné), tangenciální (po obvodu) a axiální (podélné). Přitom platí, že v podélném směru dřevo sesychá 10x méně než v příčném (radiálním). Čerstvý trám o tloušťce 30 cm bude mít po seschnutí tloušťku o cca 1 cm menší. A to je už rozdíl mezi dobře izolující a profukující stěnou, 1 cm je opravdu hodně.
Pokud uděláme průřez stromem, narazíme na 3 druhy dřeva - vnitřní, které je levotočivé, jádrové, které je v podstatě rovné - má rovná vlákna a vnější, které bývá nejčastěji pravotočivé. Pro stavební konstrukce se snažíme vyhnout levotočivému dřevu, jelikož vnitřní a vnější levotočivost se u něj sečtou a toto dřevo má při vysychání značnou tendenci kroutit se, což může bohužel vést až k nadzvednutí srubové stěny. Proto se vybírá dřevo jehličnanů netočivé nebo pravotočivé, u kterého se vnitřní a vnější točivosti v součtu částečně vyruší, v nejhorším případě jen mírně levotočivé. Vždy vybíráme stromy, které nerostou osamoceně, na okrajích lesů, ve svazích, které jsou nestabilní. Jelikož musí tyto stromy více bojovat s přírodou, je vyšší vnitřní pnutí jejich dřeva a to se při vysychání kroutí. Ideální je zimní dříví, tedy dřevo pokácené v zimě, kdy je převážná část mízy stromu v zemi, čili v jeho kořenech. Strom rychleji vysychá, méně praská (má méně výsušných trhlin) a méně se i bortí a kroutí. Ideální je kácení stromů při couvajícím Měsíci, kdy se mnoho látek stahuje do kořenů, nejlépe v „novoluní.“
Rekonstrukce a obnova roubenek
Usedlost v Dubci je zakreslena již na plánku obce z doby kolem roku 1700 a odpovídá nynějšímu půdorysu roubenky a navazujícího kamenného chléva. Podle způsobu pokládky kamenů se odhaduje, že by kamenný chlév mohl být až 400 let starý. Kolikrát byl za tu dobu objekt opravovaný lze jen těžko zjistit, prokazatelně však byla roubenka kompletně přestavěna po roce 1870. Tento závěr byl učiněný na základě dendrologického rozboru použitého dřeva. Při poslední přestavbě byly pro zhotovení roubení použity stromy pokácené kolem roku 1870. Byla postavena na původních základech a při přestavbě byl zachován i malý sklípek.
V roubence byla objevena zazděná kamenná pec o nezvykle velkých rozměrech. S objevením pece souvisí i následné odhalení velice důmyslně řešeného systému kouřovodů vedeného stropem chodby a středovou zdí roubenky. Celý systém kouřovodů byl vlastně odhalen při rekonstrukci starých omítek, kdy byly zjištěny opravy obdélníkových tvarů na zdánlivě nepochopitelných místech. V návaznosti na tento poznatek byla následně odhalena i udírna pro uzení studeným kouřem. Tato udírna je tak zajímavě umístěná, že zatopení v kterýchkoliv kamnech nebo v peci vždy přivedlo do této udírny jen studený kouř. Do jednoho komína byly napojeny celkem troje kamna ze třech různých místností a pak ještě kamenná pec z kuchyně. Celý systém pece, kouřovodů a udíren je dodnes plně funkční a odpovídá stavu v době jejich výstavby. Protože byl celý systém stavebně uzavřen, bylo nutné po opětovném vybourání všech stavebních uzávěrů nechat zhotovit dvířka do pece, komínových čistících otvorů i do obou udíren.
Záměrem nového majitele je z objektu roubenky a přilehlého kamenného chléva vytvořit skanzen, přičemž v prostoru kamenného chléva se v současné době buduje výstavní místnost. Proto byly veškeré stavební postupy týkající se rekonstrukce a restaurování původního objektu průběžně konzultovány s pracovníky památkové péče a v maximálně možné míře byl objekt obnovován do původního stavu. Interiér roubenky by měl odpovídat stavu, v jakém zde žila rolnická rodina zhruba před 150 roky. Výstavní prostory budou využívány k prezentaci řemeslné dovednosti a lidové tvořivosti. Při rekonstrukcích chalupy byste se měli snažit zachovat stávající úpravu dřeva. Pokud si nejste jistí, informujte se na odborném pracovišti místního památkového ústavu nebo v místním muzeu.
tags: #nater #roubenky #krvi #informace
