Komplexní ochrana a renovace dřevěných srubů a roubenek

Dřevěné stavby, u kterých je dřevo v exteriéru dokonce obnaženo, jsou háklivé na vlivy slunečního záření a působení vody. Bez ochrany se jejich dřevěné prvky neobejdou. Je životně důležité ochránit dřevo tak, aby zůstalo zakonzervováno, přitom mohlo dýchat a mělo co nejdelší životnost. Nežádoucí je též nadměrné pracování dřeva, jelikož se jedná o konstrukční materiál, který by svými nadměrnými pohyby stavbu poškozoval.

Vysychání dřeva a jeho vliv na konstrukci

Po pokácení stromu prochází dřevo procesem vysychání. Ovšem neplatí, že se po vyschnutí na požadovanou úroveň vlhkosti množství vody ve dřevě nemění. V okamžiku pokácení, kdy jsou stromy plné vody (buněčné stěny i vnitřky buněk), se procentuální obsah vody ve dřevě liší podle druhu dřeviny, ale i ročního období. Například nejvíce vody je ve dřevě na jaře, kdy stromy doslova „chlemstají vodu,“ respektive mízu z kořenů.

K objemovým změnám a ke vzniku výsušných trhlin ve dřevě dochází až při vysychání buněčných stěn dřevních vláken, což je při stavu mezi cca 30 % vlhkostí a absolutně suchým dřevem. A při styku dřeva s venkovním prostředím bude podle vlhkosti vzduchu docházet k neustálým změnám objemu dřevní hmoty v konstrukci srubové či roubenkové stěny.

Rozeznáváme sesychání dřeva radiální (dostředné), tangenciální (po obvodu) a axiální (podélné). Přitom platí, že v podélném směru dřevo sesychá 10x méně než v příčném (radiálním). Čerstvý trám o tloušťce 30 cm bude mít po seschnutí tloušťku o cca 1 cm menší. A to je už rozdíl mezi dobře izolující a profukující stěnou, 1 cm je opravdu hodně.

Výběr dřeva pro sruby a roubenky

Sruby a roubenky stavíme z dřeva jehličnanů. Jelikož tuzemské jehličnany vyrůstají v podmínkách mírného klimatického pásma, není jejich dřevo tolik odolné jako to severské či sibiřské, nebo třeba dřevo z Aljašky. Ovšem i dřevo tuzemských dřevin vydrží právě po vhodném ošetření poměrně mnoho. A navíc je okamžitě dostupné.

Čtěte také: Druhy nátěrů pro dřevo v interiéru

Smrk

Z dřevin se nejčastěji používá smrk, jelikož má rovný kmen, ovšem i nejměkčí a nejméně odolné dřevo, byť je nejběžnější a tedy nejdostupnější. Svými vlastnostmi je smrkové dřevo nejvhodnější ke stavbě krovů a dalších nepravidelně namáhaných konstrukcí. Smrk má totiž „tvarovou paměť“ (pokud se výchýlí z přirozené polohy třeba působením tlaku shora, po zmizení tohoto tlaku se nejsnáz vrátí do původní polohy).

Modřín

Skvělou dřevinou je modřín, jelikož je svou trvanlivostí při vystavení povětrnostním podmínkám srovnatelný s dubem. Skoro celý objem kmene modřínu je vyplněn prosmoleným a velice odolným jádrovým dřevem. Ale pozor, toto dřevo tmavne. U srubů a roubenek se modřín doporučuje alespoň jako první spodní klády - trámy. Ty jsou v kontaktu se základovou deskou nebo pilíři. Zde bude nejlépe odolávat vyšší vlhkosti.

Borovice

Dalším skvělým materiálem je borovice, jelikož starší stromy mají velké prosmolené jádro, které je neobyčejně trvanlivé a přitom i krásně voní díky pryskyřici (jejímu vysokému obsahu). Řezivo je u krajů světlé a uprostřed (v jádru) červené. Ovšem právě světlé - bělové (vnější) dřevo borovice při zapaření modrá, což nemusí působit zrovna dobře esteticky.

Samozřejmě lze použít i cizokrajné materiály, například cedr, ale i severský či sibiřský smrk nebo borovici. Mnozí stavebníci toto dřevo upřednostňují, jelikož však doprava takového dřeva značně zatíží životní prostřední a také naši peněženku, je otázkou, zda ještě vůbec můžeme hovořit o ekologicky šetrné výstavbě.

Podle čeho vybrat dřevo pro stavbu srubu či roubenky a kdy kácet

Pokud uděláme průřez stromem, narazíme na 3 druhy dřeva - vnitřní, které je levotočivé, jádrové, které je v podstatě rovné - má rovná vlákna a vnější, které bývá nejčastěji pravotočivé. Pro stavební konstrukce se snažíme vyhnout levotočivému dřevu, jelikož vnitřní a vnější levotočivost se u něj sečtou a toto dřevo má při vysychání značnou tendenci kroutit se, což může bohužel vést až k nadzvednutí srubové stěny.

Čtěte také: Nátěr pro OSB desky na podlahu

Proto se vybírá dřevo jehličnanů netočivé nebo pravotočivé, u kterého se vnitřní a vnější točivosti v součtu částečně vyruší, v nejhorším případě jen mírně levotočivé. Vždy vybíráme stromy, které nerostou osamoceně, na okrajích lesů, ve svazích, které jsou nestabilní. Jelikož musí tyto stromy více bojovat s přírodou, je vyšší vnitřní pnutí jejich dřeva a to se při vysychání kroutí.

Ideální je zimní dříví, tedy dřevo pokácené v zimě, kdy je převážná část mízy stromu v zemi, čili v jeho kořenech. Strom rychleji vysychá, méně praská (má méně výsušných trhlin) a méně se i bortí a kroutí. Ideální je kácení stromů při couvajícím Měsíci, kdy se mnoho látek stahuje do kořenů, nejlépe v „novoluní.“

Pasivní a aktivní ochrana dřeva srubů a roubenek

Dřevo jako hlavní materiál roubenky zpravidla musí odolávat extrémním klimatickým podmínkám - mrazům a vlhkosti na straně jedné a přímému slunečnímu záření na straně druhé. Obecně je při natírání dřevěných staveb v exteriéru včetně roubenek důležité dosáhnout co nejlepší a nejtrvanlivější ochrany dřeva před kombinací přírodních vlivů včetně deště, mrazu, vlhkosti, slunečního záření a působení dřevokazných hub a hmyzu. Při takové ochraně hraje roli víc faktorů než jen nátěr (zastřešení, izolace, kovové prvky v konstrukci, drenáž, úprava okolní vegetace atd.), ale povrchové ošetření dřeva je velmi důležité.

Pasivní ochrana dřeva

Pasivní ochranou dřeva rozumíme vytvoření co nejideálnějších podmínek zajišťujících maximální trvanlivost dřeva. Dřevo totiž potřebuje sucho a odvětrání. Čili přesah střechy by měl být dostatečný, jelikož v opačném případě nepomůže ani ten sebedokonalejší nátěr. Dokonce platí, že při dostatečném přesahu střechy neprodlouží nátěry dřeva jeho trvanlivost nijak významně! Navíc pod přesahy střechy získáme příjemný stinný prostor, chráněný před deštěm a sněhem, což oceníme i my sami. Z jedné strany může být terasa, z druhé pak můžeme třeba uskladňovat „zdravé“ palivové dřevo.

Aktivní ochrana dřeva

Teprve aktivní ochranou dřeva rozumíme impregnace a nátěry. Přitom rozlišujeme impregnaci hloubkovou chemickou a povrchovou. Hloubková impregnace značně brání napadení dřeva dřevokazným hmyzem, ale je pro naše zdraví škodlivá a nelíbí se ani přírodě. Prostředků pro vhodnější povrchovou impregnaci je nabízeno mnoho. Přitom platí zásada, že čím dražší je přípravek, tím lépe.

Čtěte také: Doporučení pro ekologické nátěry

Ovšem jelikož se v kulatině a trámech vytvářejí vysycháním výsušné trhliny, kam se nátěr nedostane, je třeba povrchovou impregnaci častěji opakovat a to se velice prodraží. Navíc je takový nátěr sporný právě v oblasti ochrany před dřevokazným hmyzem. Pokud nebude povrch dřeva vlhký, měkký a pro hmyz voňavý po zaschlé míze a narušený dřevokaznými houbami, dřevokazný hmyz si raději pochutná na něčem jiném.

Nátěry zamezují především šednutí povrchu dřeva působícímu neesteticky. Dřevní hmota na povrchu degraduje vlivem UV záření a vlhkosti. Ovšem UV záření rozloží za 100 let pouze 1 cm z celkové tloušťky dřevěných prvků a ty jsou u srubů a roubenek skutečně masivní. Čili nátěry zabrání degradaci dřeva právě vlivem UV záření z dlouhodobého hlediska. Navíc zabrání pronikání vody do struktury dřeva.

Doporučené nátěry a impregnace

Pro kondici i vzhled exteriéru roubeného domu je kvalitní nátěr velmi důležitý. Mezi doporučené nátěrové prostředky patří:

• Lněný či konopný olej: Tyto oleje jsou výborné a násobně levnější oproti moderním impregnačním prostředkům. Jejich mikroskopické stavební části jsou menší a snadno se proto vstřebávají do dřeva, respektive do jeho povrchových buněk. V kontaktu se vzduchem lněný a konopný olej časem ztvrdne (zaschne) a vytvoří na povrchu pevný obal. Nejrychleji vysychá konopný olej.
• Terpentýn: Vynikající přípravek, který se přidává do lněného oleje a usnadňuje tak vstřebávání oleje dřevem.
• Dřevní dehet: Jde o 100% přírodní dehtový olej z borovice určený k venkovnímu použití. Je typický silným aroma a delší dobou vysychání, proto není vhodný do interiérů. Vzniká pálením smolných oddenků (nejlépe kořenů) borovice bez přístupu vzduchu. Tato tmavá tekutina medové konzistence je oblíbena hlavně ve Skandinávii, je navíc antiseptická, čili chrání dřevo i před plísněmi. Dřevní olej se ředí terpentýnem (10:1 až 2:1) a lněným olejem (5:1 až 1:1). Lněný olej zesvětluje nátěr, při ředění terpentýnem v poměru 2:1 dosáhneme hlubokého proniknutí nátěru. Ředění lze různě kombinovat, je to v podstatě alchymie. Dřevní dehet natíráme na dřevo štětcem, nejlépe za teplého a slunného počasí (rychle se vsákne a zaschne). Nehoblované povrchy se natírají minimálně 2x, tmavší barvy dosáhneme díky jedné silné vrstvě, ovšem je třeba zopakovat více nátěrů. Dřevo musí být před nátěrem suché. První obnovený nátěr provádíme po roce a další za dalších 2 až 5 let. Štětce umýváme terpentýnem. Při prvním nátěru spotřebujeme 1 litr na 4 až 5 m², u dalších nátěrů litr na 6 až 8 m².

Nátěry pro interiér

I na vnitřní stranu roubenky používáme v zájmu zachování přírodního charakteru celé stavby přirozené nátěry, v tomto případě kvalitní dřevité oleje a včelí vosky v různém poměru míchání dle způsobu využití. Jednak dřevo napustí do hloubky, a jednak se postarají o hladký a přesto matný povrch, přičemž plně respektují přírodní charakter dřeva a zdůrazní jeho krásu. Vždy se jedná o testované, certifikované a ekologicky i zdravotně nezávadné přípravky, které nanášíme ručně štětcem. Dřevitý olej má velmi širokou a univerzální škálu využití. Je téměř bez zápachu a používá se především na masivní dřevo, ať už na vnitřní strany zdí roubenek, tak např. Včelí vosk se vyrábí s příměsemi olejů (lněný, dřevitý, ricinový), pryskyřic a karnaubového vosku. Je transparentní, polomatný, přičemž lze leštěním docílit vyššího lesku.

Příprava podkladu a nátěrové systémy

Povrchové ošetření dřeva je u roubené stavby jedním z nejdůležitějších kroků směrem k její kráse a trvanlivosti. Můžete k tomu zvolit různé typy nátěrů, je jen důležité je správně použít. Zmíněným správným použitím máme na mysli zejména pořadí a vhodnou kombinaci jednotlivých typů nátěrů. Rozmanitá nabídka tenkovrstvých i silnovrstvých lazur, laků, olejů a množství přípravků k ošetření dřeva dává možnost volby mezi různými systémy nátěrů a kombinacemi nátěrových hmot. O to víc se ovšem vyplatí číst návody, technické listy a poradny na internetových stránkách výrobců. Různé prostředky k ošetření dřeva často vyžadují odlišné aplikační postupy. Abyste mohli plně využít výrobcem garantované schopnosti lazur či laků, používejte doporučené základové nátěry a penetrace, dodržujte rozmezí teplot při natírání a předepsanou dobu zasychání jednotlivých vrstev.

Příprava podkladu

Veškeré dřevo nejprve důkladně očistěte od mechů a lišejníků, hub, nečistot, zbytků starého laku nebo případných mastných skvrn. Vyplatí se pečlivé vydrhnutí kartáčem (rýžákem) a mýdlovou vodou, případně obroušení a pak dočištění dřeva od pilin a „chlupů.“ Pro nátěry okenních rámů či dveří se někdy volí krycí barva a odlišný odstín. Pokud možno nikdy nenatírejte lazurou, lakem či olejem příliš vlhké dřevo. Vlhkost by neměla přesáhnout 18 %. Lze to změřit vlhkoměrem na dřevo, jehož pořízení se majiteli roubenky mnohonásobně vyplatí. Jestli je dřevo příliš vlhké, nechte ho vyschnout i za cenu, že mírně „zajde,“ nebo alespoň použijte jen tenkovrstvou lazuru, kterou časem snáze přebrousíte a nahradíte trvanlivějším nátěrem. Většina nátěrových hmot rovněž nemá ráda rychlé vysychání na přímém ostrém slunci.

Nátěrové systémy a doporučené produkty

Při volbě lazury či laku si můžete usnadnit práci tím, že využijete nabídky výrobců barev, kteří nabízejí ucelené systémy doporučených nátěrů. Zásady, které platí pro první nátěr (tzn. první ošetření dosud ničím nenatřeného dřeva) lze víceméně doporučit i pro následné udržovací nátěry. U mnoha přípravků (např. penetrací, fungicidů nebo základových nátěrů) by však jejich použití nemělo smysl bez dokonalého očištění dřeva od starého laku či lazury.

Příklady doporučených systémů:

• Sokrates (Buildig Plast): Pro venkovní nátěr roubenky doporučuje jako základ prostředek Sokrates Předpenetrace. Měl by zajistit zlepšení povrchu dřeva a ukotvení nátěrového systému díky tomu, že sjednocuje nasákavost dřeva a zamezí tak například vzniku tmavých skvrn u silnovrstvých lazur. Použít lze i Sokrates napouštědlo Special, které kromě schopnosti ukotvení nátěru chrání dřevo před dřevokaznými houbami a hmyzem a vytváří bariéru proti pronikání vody. K povrchovému nátěru pak můžete použít emulzi modifikovaného lněného oleje s názvem Sokrates lazurit Forte či alkydový lazurovací lak Sokrates lazurit Plus, který obsahuje UV filtr a kromě jiného zabraňuje i modrání dřeva.
• Eternal (Austis): Pro základní ošetření nabízí například Fortekryl napouštědlo, které zvyšuje přilnavost dalších nátěrů, zabraňuje modrání dřeva a chrání je před dřevokazným hmyzem, plísněmi a houbami. Variantou je přípravek Eternal Napouštědlo na dřevo, určený ke zvýšení přilnavosti vrchních nátěrových systémů, z nichž je pro roubenky vhodná například Fortekryl lazura Premium na bázi hybridní pryskyřice nebo Fortekryl lazura Klasik na bázi lněného oleje.
• Karbolineum Extra (Detecha): Vyznačuje se obsahem biocidních přísad přímo v ochranném povrchovém nátěru.
• Lazurol (S 1033 a S 1035): Pro povrchovou úpravu staršího dřeva v exteriéru se doporučují rozpouštědlové tenkovrstvé lazurovací laky, které hlouběji a snadněji pronikají do dřeva. Konkrétně pro povrchovou úpravu přiznané části roubenky je vhodné použít S 1033 lazurol impregnační základ a následně aplikaci kvalitního tenkovrstvého lazurovacího laku S 1035 lazurol topdecor, pravděpodobně v odstínu palisandr, který je podobný obvyklému tmavě hnědému zabarvení roubenek. Velkou výhodou tenkovrstvých lazurovacích laků při dodržení doporučené aplikace je snadná údržba či obnova opětovným napuštěním. Žádný nátěr nepraská, neloupe se.

Renovace starých nátěrů a spár

Asi nejjednodušší řešení je ctít původní založení nátěrového systému a stavbu ošetřit stejným typem barvy. To ale není možné vždy. Pokud se údržba původního nátěru zanedbá, může být ve chvíli, kdy se investor rozhodne pro jeho opravu, už tak degradovaný, že jediné možné řešení je ho zcela odstranit a začít znovu. Pokud je původní nátěr už v tak špatném stavu, že je třeba ho odstranit, ale výsledek má zachovat původní odstín, připravte se sice na mravenčí práci, ovšem s odměnou jistého výsledku. Samozřejmě bude i tak potřeba dát pozor na zčernalé dřevo v nejhorších místech.

Odstranění starých nátěrů: broušení nebo tryskání?

Dvě nejpoužívanější metody pro odstraňování odžitých nátěrů ze srubů a roubenek jsou staré dobré broušení, popřípadě tryskání abrazivním materiálem. To druhé může být ve výsledku zejména u větších ploch velmi rychlé, navíc s rovnoměrným výsledkem. Broušení je metoda sice časově náročná, ale přeci jen o něco citlivější.

• Broušení: Na srub se většinou používají úhlové brusky, na roubenky a masivní stavby z lepeného BSH hranolu zase ty excentrické. Důvod je prostý - broušení úhlovou bruskou vždy zanechá určitou patinu, která ale u kulatiny tolik nevadí, zatímco na rovném trámu působí nepatřičně. Pokud je barva měkká, zbytečně spotřebujete obrovskou spoustu brusných kotoučů či pásů, protože se rychle zanášejí. Navíc se při broušení vytváří velké množství prachu.
• Tryskání (pískování): Syntetické nátěrové hmoty jdou ze dřeva často velmi těžko dostat a je to šílená práce, pokud se to snažíme dělat broušením nebo kartáčováním. Už se vícekrát osvědčilo, že v tomto případě je vhodná technika pískování. Pískování je nejjednodušší, nejrychlejší a v podstatě i nejlevnější. Dojde zde k příjemnému efektu zestárnutí a zdůraznění let dřeva.
• Horkovzdušná pistole: Tato metoda je sice rychlá a čistá, ale u starého dřeva, jaké je ve starých roubenkách, se nedoporučuje vzhledem k vysoké možnosti požáru. I při kvalitní pistoli s plynulým a přesným nastavením teploty je zahoření riziko.

Způsob a provedení odstranění starých barev pak má vliv na volbu nového nátěrového systému. Pokud si zvolíte tmavší odstín, ovšem ne v sytém provedení, pigment se dostane do všech nerovností způsobených broušením a různé rýhy a zářezy, vytvořené točením brusky, se tak zvýrazní a vystoupí z povrchu. Řešením je pak povrch zbrousit úplně do hladka, ovšem to zase není zcela žádoucí (zejména v exteriéru), protože drsnost povrchu napomáhá dobrému vsáknutí barvy. Další možností je zvýšit sytost nátěru, aby se rýhy ztratily a nebyly tak vidět. Pak ale zase přijdeme o kresbu dřeva. U světlejších barev problém nebývá, protože nerovnosti se v kresbě dřeva snáze ztratí.

Renovace spár

PUR pěnu ve spárách je vhodné nahradit přírodní lněnou izolací. Na povrchu dřeva byl původně klasický syntetický nátěr, který bude nahrazen dřevným térem. Způsob údržby bude probíhat jinak a bude to o postupném doplňování nátěru tak, jak se bude vymývat. U syntetických nátěrů dochází častěji spíše k loupání a u větších oprav bývá náročnější to připravit pro aplikaci nátěru. Zde se začalo více naředěným dřevním térem a bude záležet na zatížení klimatem, jak se bude nátěr obnovovat. Důležitá je i změna izolace, která si určitě bude lépe rozumět se dřevem a bude lépe pracovat s vlhkostí. Způsob ochrany spár může být různý, mohlo by to být i jiné řešení, ale zde to bude hliněná vymazávka s vápenným nátěrem. Nabízí se zde i silikátový nátěr na tu hlínu.

U nově postaveného srubu nebo roubenky je výběr nátěrového systému sice komplexní, ale ve své podstatě poměrně snadná věc. Stačí vzít v úvahu všechny rozhodující faktory, jako je požadovaný výsledný efekt, povětrnostní podmínky v místě stavby, efektivita konkrétní konstrukční ochrany dřeva či četnost a náročnost následné údržby. Dřevo se musí zbrousit co nejvíc, aby po penetraci příliš nevystoupilo zatmavení na plochách, které byly nejvíce vystaveny nepříznivým povětrnostním podmínkám, a dřevo se dalo dotónovat natolik, aby celá stavba působila jednotně. I když ale budete brousit opravdu důkladně, dřevo se nikdy nebude chovat stejně, jako kdyby bylo nové, a nátěr tak nikdy nedosáhne takové světlosti.

Vždy musíte najít kompromis mezi kryvostí nátěru (aby byly potlačené barevné nedostatky dřeva způsobené nestejným působením povětrnosti) a zachováním kresby. Vybrousit zčernalé dřevo a dosáhnout bezchybného světlého výsledku je u renovace téměř nemožné. Na některých místech by se musela zbrousit vrstva o mocnosti třeba až jednoho centimetru, a to pak už nedává smysl. Je proto třeba počítat s tím, že určitá patina bude i pod novým nátěrem částečně patrná.

Tabulka: Porovnání vlastností dřevin pro sruby a roubenky

tags: #nater #stare #roubenky #informace

Oblíbené příspěvky:

• Oprava starých schodů
• Česká mytologie v dřevě
• Dřevěná houpátka pro děti
• Průvodce nátěrem palubek na světlý odstín
• Účinky Priessnitzova obkladu