Polystyren ve stavebnictví: Mýty, fakta a vliv na zdraví

Pěnový polystyren (EPS) je již více než 70 let osvědčeným stavebním materiálem. Přesto o něm stále kolují polopravdy, mýty a zastaralé informace. Mnoho lidí si ho plete s jednorázovými plasty, považuje ho za zdraví škodlivý nebo dokonce nebezpečný pro životní prostředí. Cílem tohoto článku je vyvrátit tyto mylné představy a konfrontovat je s fakty podloženými výzkumem, praxí a realitou recyklace v 21. století.

Zdravotní nezávadnost a mýty o toxicitě

Dobrou zprávou je, že moderní polystyren je pro vaše zdraví zcela bezpečný. Neuvolňuje škodlivé látky do ovzduší a neobsahuje toxická změkčovadla ani vlákna, která by mohla dráždit dýchací cesty. Je chemicky stabilní, odolný proti plísním a nepřitahuje hmyz ani hlodavce. Pěnový polystyren (EPS) nemá žádné negativní účinky na lidské zdraví.

Pěnový polystyren (EPS) je nezávadný materiál, který neobsahuje škodlivé látky a neuvolňuje toxické výpary. Neobsahuje formaldehyd ani těkavé organické sloučeniny (VOC), což znamená, že neohrožuje kvalitu vzduchu v interiéru. Na základě zkoušek bylo potvrzeno, že emise polystyrenu do interiéru jsou téměř 4x nižší než požadavky evropské nejpřísnější (finské) normy.

Používá se nejen ve stavebnictví k zateplování fasád, ale také k balení potravin a ve zdravotnictví - například k přepravě vakcín nebo orgánů, což je odvětví, které musí splňovat nejpřísnější hygienické a bezpečnostní normy. Obsahuje maximálně 0,1 % styrenového monomeru, což je extrémně nízké množství, díky kterému je polystyren EPS bezpečný pro styk s potravinami. Emise styrenu po výrobě polystyrenu EPS jsou navíc sotva měřitelné a po krátké době jejich hladina klesne pod detekční práh. V praxi naměřené parametry vykazují až 100x nižší hodnoty než jsou limity pro pracovní prostředí.

Je však důležité rozlišovat mezi moderním EPS a staršími typy polystyrenu, zejména pokud jde o přítomnost hexabromcyklododekanu (HBCD). HBCD je látka, která se přidávala jako zpomalovač hoření především do izolačního expandovaného a extrudovaného polystyrenu (EPS) používaného ve stavebnictví. Zpomalovač hoření hexabromcyklododekan podléhá od roku 2013 přísné regulaci na základě Stockholmské úmluvy OSN. Od srpna 2015 bylo k jeho použití nutné speciální povolení. Od 30. září se musí toxický polystyren bezpečně likvidovat. V současné době je uvádění na trh výrobků z XPS, které obsahují HBCDD, zakázáno, a to od 22. června 2016, tento zákaz se však netýká desek z EPS. Na trhu tak stále mohou být EPS desky, které jako zpomalovač hoření HBCDD obsahují, ať už od evropských výrobců nebo případně dovezené ze států mimo EU. Takovéto používání HBCDD v EPS deskách evropských výrobců je již výrazně regulováno legislativou EU, která umožňuje používat HBCDD při výrobě EPS jen určitým autorizovaným výrobcům. V souladu s předpisy EU společnost Synthos přestala používat hexabromcyklododekan jako retardér hoření v květnu 2015. V současné době používají moderní polymerový retardér hoření jako alternativu, který byl schválen Evropskou unií. Evropští výrobci včetně těch českých již vyrábějí základní surovinu pro výrobu polystyrenu bez HBCD. A stejně tak se členové Sdružení EPS ČR dobrovolně zavázali využívat od 1. 10. 2015 k výrobě výhradně surovinu bez této látky. Tyto desky jsou odlišně značené od dřívějších s HBCD.

Čtěte také: Vlastnosti polystyrenu pro OSB

Polystyren a plísně

Tvrzení, že polystyren je „neprodyšný“, je zavádějící. Pěnový polystyren (EPS) je difuzně mírně otevřený - to znamená, že propouští vodní páru, ale neabsorbuje vlhkost. Pěnový polystyren (EPS) sám o sobě nezadržuje vlhkost a není živnou půdou pro plísně nebo bakterie.

Případné plísně v bytě nejsou způsobeny tepelnou izolací, ale její absencí. Vlhkost a plísně jsou způsobeny především špatně řešenými tepelnými mosty nebo nevhodně navrženým větráním - nikoliv vinou samotného EPS. Pěnový polystyren (EPS) zabraňuje vzniku plísní tím, že eliminuje tepelné mosty a zvyšuje povrchovou teplotu vnitřních stěn. To zabraňuje vzniku chladných míst v interiéru, kde by mohlo docházet ke kondenzaci vlhkosti.

Vnější izolace polystyrenem snižuje nebo zcela eliminuje kondenzaci vlhkosti ve zdivu, a tím snižuje riziko vzniku plísní.

Požární bezpečnost

Pěnový polystyren (EPS) používaný ve stavebnictví musí splňovat požadavky evropských bezpečnostních norem. Dnešní výrobky z polystyrenu procházejí přísnými testy a jejich použití je navrženo podle platných bezpečnostních předpisů. Pěnový polystyren (EPS) používaný ve stavebnictví má nehořlavé provedení. Obsahuje zpomalovače hoření a je navržen tak, aby v kontaktních systémech (např. ETICS) neohrožoval budovu ani její obyvatele.

Samozhášivost pěnového polystyrenu (EPS) označuje to, že materiál podléhá hoření pouze při kontaktu s ohněm. Pokud je zdroj plamene odstraněn, EPS sám přestane hořet. Izolace z pěnového polystyrenu (EPS) se navíc vždy používá v kombinaci s ochrannými krycími vrstvami, které dodatečně zvyšují požární bezpečnost stavby. Díky tomu pěnový polystyren (EPS) splňuje všechny náročné požadavky na požární ochranu ve stavebnictví.

Čtěte také: Jak na OSB podlahu

Výzkum v rámci EUMEPS i EPS ČR ukazuje, že pěnový polystyren (EPS) při hoření neprodukuje více toxického kouře než jiné běžné materiály, jako je dřevo nebo papír. V případě pěnového polystyrenu bylo zkouškami v Technickém ústavu požární ochrany TÚPO prokázáno, že toxicita kouře je v případě požáru budovy u polystyrenu dokonce nižší než např. u minerální vaty, což je pro mnohé překvapující. Při požáru může pěnový polystyren (EPS), stejně jako každý plastový materiál, produkovat určité množství zplodin, jeho velkou výhodou je, že obsahuje 98% vzduchu a díky tomu jsou jeho zplodiny při požáru méně nebezpečné než v případě minerální vlny.

Podle statistik hasičského sboru největším zabijákem není oheň, ale kouř, který obsahuje jedovaté zplodiny. „Většina úmrtí při požárech je způsobena kouřem, a to i když se nejedná o rozsáhlý požár. Kouř se šíří rychle a potichu a již několik nadechnutí kouře může být smrtelné. Zplodiny hoření a nedostatek kyslíku mohou prohlubovat spánek, takže hrozí nebezpečí otravy během spánku,“ varuje odborník na požární bezpečnost Zbyněk Valdmann.

Studie ČVUT o toxicitě zplodin hoření

České vysoké učení technické (ČVUT) v Praze a Univerzitní centrum energeticky efektivních budov (UCEEB) vypracovali studii „Toxicita zplodin hoření látek, materiálů a výrobků ve stavebnictví“. Studie porovnává toxicitu materiálů, jako je minerální izolace, extrudovaný polystyren (XPS), lehčený polystyren (EPS), fenolická pěna (PHF), polyuretanová pěna (PUR pěna), polyisokyanurátová pěna (PIR pěna).

Protože zplodiny hoření jsou koktejlem různých toxických látek, vyjadřuje se jejich celková toxicita pomocí tzv. frakčních účinných dávek FED (FED - Fraction Effective Dose). FED s hodnotou 1,0 znamená, že součet koncentrací jednotlivých druhů bude smrtící pro 50 % krysí populace v průběhu 30 minut expozice, přičemž obdobná dávka je přibližně stejně smrtelná i pro člověka.

Z experimentů vyplynulo, že z hlediska toxicity jsou extrémně nebezpečné PIR a PUR pěny (polyisokyanurátové a polyuretanové tepelné izolace). Ty dosáhly hodnoty FED až ve výši 0,7, přičemž nejvyšší možnou hodnotou je 1,0. „Potenciálně smrtící je jejich kouř jak v prostoru s větráním nedostatečným, kde dochází k nedokonalému spalování, tak v prostředí dostatečně větraném. Pouze 8 g polyisokyanurátu nebo 11 g polyuretanové pěny spalovaných v nedostatečně větraném prostoru vytvoří 1 m³ toxického plynu. Jeden kilogram takového materiálu může vytvořit smrtelnou koncentraci v prostoru o objemu 100 m³, což odpovídá například většímu obývacímu pokoji,“ shrnuje Ing. Otto Dvořák, Ph.D.

Čtěte také: Izolace a nosiče van z polystyrenu

Jako velmi toxické se na druhém místě umístily zplodiny z fenolické pěny. Na třetím místě následuje v praxi často používaný expandovaný polystyren (EPS a XPS) s hodnotou FED = 0,2.

Nejméně toxických zplodin produkuje minerální izolace. Ta i při nejhorších podmínkách měla minimální FED = 0,05. „Minerální izolace jsou nehořlavé, spadají do tříd reakce na oheň A1 nebo A2. Zplodiny se produkují z organického pojiva, kterého může výrobek obsahovat v množství 5-10 %,“ vysvětluje Ing. Otto Dvořák, Ph.D. z ČVUT.

Třída reakce na oheň

Nehořlavost, odborně řečeno třída reakce na oheň, je standardně označována písmeny A-F. Třída určuje, zda a jakým způsobem výrobek přispívá k šíření požáru, tzn. jak rychle hoří, respektive jak výrobek přispívá k rozvoji ohně. Nejbezpečnější volbou je výrobek z třídy reakce na oheň A1, následně A2. Expandovaný polystyren je velmi hořlavý s třídou hořlavosti E.

„I z těchto důvodů je dobře, že polystyren se nesmí využívat pro zateplování výškových budov. Navíc polystyren je velmi hořlavý s třídou hořlavosti E, takže hrozí přenos hoření do vyšších pater,“ vysvětluje Zbyněk Valdmann.

Toxicita kouře a její regulace

V EU existuje systém klasifikace výrobků a zatřídění dle reakce na oheň, neexistují však limity na toxicitu kouře, která má smrtelné následky. „Lidé nemají a ani nemohou jednoduše získat informace o tom, jak se stavební materiály v případě požáru chovají. Kdyby to věděli, pochybuji, že by si dobrovolně v podkroví zateplovali hořlavými a toxickými materiály, které v případě požáru uvolňují jedovaté zplodiny a hrozí nebezpečí otravy. Velmi špatně se při takových požárech zasahuje i hasičům, kteří se kvůli hustému zakouření musí potýkat s téměř nulovou viditelností,“ dodává Zbyněk Valdmann.

Zlepšení se snad můžeme dočkat v blízké budoucnosti. Evropská komise si je vědoma závažnosti situace, a proto si nechala vypracovat studii s cílem vyhodnotit potřebu regulace v rámci Evropské unie.

Vliv na životní prostředí a recyklace

Pěnový polystyren (EPS) je recyklovatelný. Právě naopak - díky iniciativám, jako je RecyklujemePolystyren.cz, práci INCIEN, Cyrkl a aktivním členům Sdružení EPS ČR, vzniká v České republice funkční systém sběru a recyklace pěnového polystyrenu (EPS). Po skončení životnosti lze pěnový polystyren (EPS) recyklovat různými způsoby. Jako jediný izolant má v ČR zmapovány materiálové toky a nastaven systém recyklace.

Odkládání odpadního stavebního polystyrenu do kontejnerů pro tříděný sběr komunálních odpadů (žlutých kontejnerů) je zakázáno zákonem o odpadech a může být sankcionováno podle § 47 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., přestupkového zákona až do výše 50 000 Kč. Nezbytnou podmínkou je však vytříděný a čistý odpadní polystyren, neboť znečištěný nemohou stroje efektivně recyklovat.

Po roztřídění je pěnový polystyren rozdrcen a v závislosti na stupni znečištění dál využit. Neznečistěný materiál lze opět použít při výrobě nových obalů či izolací. Ani znečištěný odpad nezůstává bez využití. Vyrábí se z něj lehčený beton, izolační omítky, zásypy a využívá se i při výrobě pálených cihel. Tímto způsobem je možné roztřídit a zpracovat většinu odpadního polystyrenu.

Pěnový polystyren jsou schopny pojídat larvy potemníka moučného. Jejich trávicí trakt dokáže beze zbytku zlikvidovat nejen polystyren, ale i toxický hexabromcyklododekan.

Shrnutí vlastností a vlivů polystyrenu (EPS)

tags: #polystyren #na #kamnech #nebezpečí #zdraví

Oblíbené příspěvky:

• Jak spočítat beton na základy?
• Řešení problémů s osvětlením palubní desky u Passat B3
• Více o systému SIMPLE BLOCK
• Zjistěte, jak Stavebniny Outulný Namest podporují ochranu památek.
• Dárkové předměty s potiskem: Recenze