Objemová hmotnost smrkového dřeva a jeho vlastnosti

Smrk ztepilý (Picea abies), anglicky Spruce, je rychle rostoucí jehličnatý strom, který dorůstá do výšky až 60 m. Je stále zelený a má tuhé, špičaté 1 - 3 cm dlouhé jehlice, které rostou jednotlivě ve šroubovici. Plodem smrku je válcovitá šiška, která měří 8 - 16 cm, v průměru měří 3 - 4 cm. Smrk je rozšířen po celé severní polokouli.

Oblíbenost si smrk získal jak na zpracování, tak na topení. Jde o nejdostupnější dřevinu, která se používá ve stavebnictví, papírenství, nábytkářství, chemickém průmyslu i jako "rezonanční dřevo". Hojně se využívá v zahradnictví. Smrk je oblíbenou surovinou pro výrobu dřevěných pelet i briket. Smrkové pelety patří na českém trhu k nejžádanějším.

Vlastnosti smrkového dřeva

Smrkové dřevo na topení je měkké, lehké a pružné. Je méně trvanlivé a choulostivé na prostředí. Smrkové palivové dřevo se snadno a rychle suší, přičemž se doporučuje zvýšené proudění vzduchu. Jedná se o měkké dřevo, proto hoří vydatně, ale rychle. Konkrétně se hodí hlavně při zatápění. Obsah pryskyřice způsobuje intenzivní praskání a odlétání žhavých uhlíků. Dobře se zpracovává i povrchově upravuje.

Dřevo - smrk: na řezu má bělavou až žlutohnědou barvu, bez rozlišeného jádra. Má lesklé, dobře viditelné letokruhy. Hladká kůra bývá světle hnědá, později až červeno hnědá. Je šupinovitě odlupčivá, slabá až středně silná.

Doba růstu smrku

Život smrku může být velmi dlouhý, ale nesmí jeho růst přerušit lidé či škůdci, což v současné době způsobuje kůrovec. Jelikož se stal smrk oblíbeným vánočním stromečkem, pěstuje se pro tyto účely na speciálních plantážích. Jeho vzrůst není překotný - výšku až 2 metry dosahuje asi za 10 let. V lese jeho růst pokračuje, a to klidně o 0,5 až 1 metr za rok. Růst se zastavuje ve výšce 50 až 60 metrů. Strom žije dál a dožívá se až 400 let.

Čtěte také: Smrkové dřevo - objemová hmotnost

Hmotnost a hustota smrkového dřeva

Hmotnost dřeva je důležitý údaj zejména při přepravě. Hmotnost zadaného objemu dřeva závísí na hustotě dané dřeviny. Objemová hmotnost úzce závisí na vlhkosti. U suchého smrku se pohybuje v rozpětí 440-470 kg/m3.

Metr krychlový čerstvého dřeva váží cca 780 kg, kdežto váha vysušeného dřeva na 12% vlhkosti je pouhých 440 kg. Smrkové dřevo - hustota se tedy udává někde v rozmezí 440 - 470 kg/m3. Smrkové brikety s výhřevností kolem 17 MJ/kg jasně předčí palivové dříví.

Objemová hmotnost a výhřevnost smrkového dřeva

Smrkové dřevo je ideálním dřevem pro výrobu pelet a briket vzhledem k jeho velké stlačitelnosti. Následující tabulka shrnuje vlastnosti smrkového dřeva:

VlastnostHodnota
Objemová hmotnost (čerstvé dřevo)750 kg/m3
Objemová hmotnost (přirozeně vyschlé dřevo)450 kg/m3
Objemová hmotnost (přirozeně vyschlé dřevo rovnané)320 kg/prm
Výhřevnost dřeva2350 kWh/m3
Výhřevnost dřeva (přirozeně vyschlé dřevo rovnané)1650 kWh/prm
Index výhřevnosti (dub=100)78
Tvrdost dřevaMěkké, 26 MP
Sesychavost objemováStřední, 12,5 %
Obsah vlhkosti v % v čase (kuláče po 6, 12, 24 měsících sušení)6 m - 35%, 12 m - 18%, 24 m - 17%

Vzhled dřeva různých stromů

Vzhled dřeva se liší u různých druhů stromů. Zde je několik příkladů:

  • Smrk: Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Na všech třech řezech (příčný, podélný, tečný) snadno zaznamenáme zřetelné barevné odlišení jarní a letní přírůstkové vrstvy dřeva.
  • Jedle: Barva dřeva od krémově bílé po světle žlutohnědou blízce připomíná smrk, dřevo jedle je však o něco méně lesklé.
  • Borovice: Bělová část je smetanově bílá až okrová, jádro oranžově hnědé až dorezava. Letokruhy jsou výrazné.
  • Modřín: Bělová vrstva je světle žlutohnědá, jádro okrové až červenohnědé. Texturu (kresba letokruhů) má hustší než smrk a vyniká krásou mnoha drobných, většinou dobře zarostlých součků.
  • Douglaska: Bělové dřevo je o něco světlejší než jádrové dřevo, které má světle červenohnědou barvu. Na podélném řezu se ukazuje výrazná kresba letokruhů.
  • Tis: Barva jádrového dřeva se různí od oranžovohnědé s tmavým žíháním po purpurově hnědou s tmavšími slézovými nebo hnědými skvrnami a flíčky vrůstající kůry.
  • Dub: Má poměrně úzkou, světlehnědou běl a široké, stejnoměrně hnědě zbarvené jádro. Na středovém a tečném řezu se objevují výrazná „zrcátka“ (přeříznuté dřeňové paprsky). Díky nim lze bezpečně rozeznat dub od jilmu či jasanu.
  • Jilm: Jádrové dřevo je obvykle výrazně čokoládově hnědé, často s narudlým nádechem, a je výrazně odlišeno od světlejšího bělového dřeva. Jádrové dřevo má užší a nepravidelné letokruhy.
  • Jasan: Běl, u mladých stromů široká, u starých užší, je smetanově bílá, u některých jedinců bělejší než javorová, jindy narůžovělá. Jádro bývá nepravidelně ohraničené, tmavohnědé. Výrazné letokruhy.
  • Akát: Od úzké hnědobílé běle jde ke dřeni žlutozelenohnědavá barva, s rozdílnou, mnohdy zajímavou kresbou. Letokruhy jsou dobře viditelné.
  • Buk: Dřevo buku je velmi světle krémové až růžovohnědé a často po napaření získává načervenale bronzovohnědou barvu. Je rovnovláknité, se širokými dřeňovými paprsky, a má jemnou, pravidelnou texturu.
  • Habr: Mezi bělovým a jádrovým dřevem není žádný rozdíl - obě jsou nevýrazné bílé barvy s šedavými proužky a skvrnkami, způsobené širokými dřeňovými paprsky, které při řezu na čtvrtky tvoří skvrnitou kresbu. Obvykle je nepravidelně nebo příčně fládrovaná a má jemnou, souměrnou texturu.
  • Olše: Mezi bělovým a jádrovým dřevem jsou jen nepatrné rozdíly v barvě, obecně platí, že dřevo olše je nevýrazné, bez lesku, čerstvě po řezané má jasnou oranžovohnědou barvu, která se zráním mění na světle načervenale hnědou, s tmavými proužky v místech širokých paprsků. Dřevo je rovnovláknité, s výjimkou míst kolem suků, a s jemnou texturou.
  • Javor: Bělové dřevo je od jádrového prakticky nerozeznatelné; obě jsou krémově bílá a mají úzkou, rovnou kresbu a na řezu neznatelné letokruhy. Textura je hladká, jemná.
  • Bříza: Mezi bělovým a jádrovým dřevem není žádný barevný rozdíl, obě mají nenápadnou krémově bílou až světle hnědou barvu. Dřevo má jemné fládrování a jemnou texturu. Ve dřevě lze pozorovat dřeňové skvrny, které tvoří nepravidelné tmavé skvrnky.
  • Lípa: Smetanově až žluto či šedobíle zbarvené, poměrně pevné, měkké dřevo je stejnoměrně husté.
  • Topol: Jádrové dřevo není jasně odděleno od bělového dřeva, má krémově bílou až velmi světle slámovou barvu, u některých druhů světle hnědou nebo růžovohnědou. Obvykle je rovnovláknité a poněkud drsnější (plstnatý povrch dřeva), má však jemnou, pravidelnou texturu.
  • Ořešák: Jádrové dřevo je obvykle šedohnědé, s nepravidelnými tmavě hnědými až černými žilkami, zvýrazněnými přirozeně vlnitým průběhem vláken.

Čtěte také: Jak vybrat správnou délku sloupků?

Čtěte také: Kreslení dřeva do výkresů

tags: #objemová #hmotnost #smrkového #dřeva

Oblíbené příspěvky: